Srpen 2013

Jebnute kruhove objezdy 2

21. srpna 2013 v 17:44 Clanky jinych autoru
Jsem presvedcen, ze existuje prima souvislost mezi mnozstvim kruhovych objezdu v CR a neschopnosti obyvatel CR zvolit za prezidenta slusneho cloveka a nekomunistu.



A jezdi se tam i v protismeru.

Tento vydobytek ceske inteligence je na silnici 101 mezi Msteticemi a Jirny. Pokud slysite nejake duneni, tak to se hrdi Cesi hrde bijou v prsa... Autorem fotografii je Petr Topic.

Jebnute kruhove objezdy 1

21. srpna 2013 v 17:32 Clanky jinych autoru
... a priciny mentalniho upadku obyvatel ceske kotliny.




Aurori fotek: Miroslav Tolar a Petr Janecek. Tento nesmyslny kruhovy objezd ze nachazi u prodejny Globus, ve ctvrti Repcin, v Olomouci.

Preklad clanku

20. srpna 2013 v 6:07 | Nicolai Sennels |  Clanky jinych autoru
Nasledujici je cesky preklad clanku, jehoz autorem je dansky psycholog Nicolai Sennels (zagooglujte si), znamy predevsim svou praci s muslimskou populaci danskych vezeni (jak se tam ti hodni muslimove dostali?). Clanek jsem uverejnil uz v originale vcera, ale hned jsem dostal nekolik plactivych zadosti, ze je to v anglictine a jak si to tedy domorodci v ceske kotline maji precist? Jsem znam svou mekkosdrcatosti a slabosti pro davne rodaky a tedy prichazim s prekladem.


Preklad:

Dansky psycholog: "Vazne nasledky muslimske pribuzenske plemenitby".
Podtitul: Mezi dusledky je nizsi nez prumerna intelligence a poskozene zdravi.

Muslimska kultura stale praktikuje "pribuzenskou plemenitbu" (tedy plozeni deti mezi pokrevnimi pribuznymi) a deje se tam po poslednich 1400 let. Pokrevni manzelstvi byla puvodne schvalena islamskym prorokem Mohamedem, ktery mel sam velmi uvolneny pristup k muzskym sexualnim vztahum. Nejen ze mel mnoho sexualnich otrokyn, ale ozenil se i s nekolika sestrenicemi, s rozvedenou zenou jeho vlastniho adoptovaneho syna a sestiletou Aishou, se kterou mel sex, kdyz ji bylo devet let.

Hruby odhad ukazuje, ze asi polovina Muslimu z celeho sveta jsou vysledkem incestu v pokrevnich manzelstvich. V Pakistanu je 70 procent vsech manzelstvi mezi primymi bratranci a sestrenicemi (deti sourozencu) a v Turecku je tento podil 25-30 procent.

Statisticky vyzkum v arabskych zemich ukazuje, ze az 34 procent vsech manzelstvi v Alzirsku je pokrevni, stejne jako 46 procent v Bahrainu, 33 procent v Egypte, 80 procent v Nubii (jizni cast Egypta), 60 procent v Iraku, 64 procent v Jordansku, 64 procent v Kuwaitu, 42 procent v Libanonu, 48 procent v Lybii, 47 procent v Mauretanii, 54 procent v Qataru, 67 procent v Saudske Arabii, 63 procent v Sudanu, 40 procent v Syrii, 39 procent v Tunisu, 54 procent ve Spojenych arabskych emiratech a 45 procent v Jemenu.
Podle Dr. Nadia Sakati z King Faisal Specialist Hospital v Riyadh, 45 procent of arabskych manzelstvi jsou pokrevni mezi pribuznymi. Skutecnost, ze velka cast techto manzelstvi jsou sami uz deti rodicu, kteri byli pokrevnymi pribuznymi jen zvysuje riziko negativnich dusledku.

Mnozstvi pokrevnich manzelstvi mezi muslimskymi imigranty, zijicimi na Zapade je ale mensi. Napriklad mezi Pakistanci zijicimi v Dansku toto cislo klesa na 40 procent a az na 15 procent mezi tureckymi imigranty v Dansku. Toto muze byt skutecnosti, ze danske pristehovalecke zakony cini obtizne si dovezt "nevestu z rodiny". Dalsim faktorem muze byt lepsi informovanost o riziku spojenem s pokrevnim manzelstvim. A taky kvuli lepsi ochrane lidskych prav muze byt pro "tradicni muslimskou rodinu" obtiznejsi donutit jejich vlastni deti k tomu, aby uzavrely manzelstvi s nekym "z rodiny".

Navzdory nizsimu procentu pokrevnich manzelstvi mezi Muslimy zijicimi na Zapade, nejmene 55 procent Pakistancu zijicich v Britanii je v manzelstvi s primou sestrenici/bratrancem. Tim se take obvykle vysvetluje proc je u britskych pakistanskych rodin az 13 krat vetsi pravdepodobnost, ze budou mit deti s nejakou genetickou vadou casto vyustujici v zavaznou genetickou nemoc.

Nekolik studii dokazuje, ze v prumeru, deti z pokrevnich manzelstvi maji nizsi inteligenci nez deti rodicu, kteri nejsou pokrevne pribuzni. Prumerny inteligencni koeficient (IQ) ve vsech vekovych kategoriich je 100. V zavislosti na ruznych teoriich, cislo, kde zacina nizsi intelligence je 90 nebo 85. Cisla pod 70-79 jsou kategorizovana jako mirna intelektualni neschopnost, 50-69 je prumerna neschopnost. Vetsina deti s nizkym IQ nedokoncuje skolu a zustavaji manualnimi pracovniky bez jakehokoliv treningu po zbytek zivota.

Existuje rada studii o pribuzenske plemenitbe mezi bratranci a sestrenicemi a jejim vlivu na inteligenci potomstva. Jedna takova studie z Bihar, Indie na muslimskych detech zijicich v predmestskych oblastech ukazuje, ze zatimco potomci nepokrevnich rodicu maji prumerne IQ 95, deti pokrevnich rodicu maji prumerne IQ 79, coz je umistuje v kategorii lidi s "nizkou inteligenci", ktera potrebuje umisteni ve zvlastnich skolach, ma problemy plnit zakladni ukoly a dokoncit alespon zakladni vzdelani. Stejna studie take dokazuje, ze bezne spolecenske reakce jako pohled na jinou osobu, pratelsky usmev, chapani zvuku, ustni vyjadreni a uchopeni ruky jsou vyznamne zpozdeny mezi "pokrevnimi" novorozenci. Snizeni schopnosti rozumet a reagovat na bezne spolecenske interakce je znamo, ze ma negativni vliv na vyvoj ditete, vcetne jeho spolecenskeho chovani a soucitu pozdeji v zivote.

Dalsi studie dochazi k podobnym zaverum, vcetne adjustace pro socialne ekonomicky status. Poznavaci dusledky muslimske pribuzenske plemenitby muzou pak vysvetlit proc "ne-zapadni imigranti" s vice nez 300% pravdepodobnosti (pri srovnani s rodilymi Dany) neudelaji inteligencni test v danske armade. Taktez to muze byt castecnym vysvetlenim, proc 2/3 skolnich deti s arabskym rodinnym puvodem jsou negramotne I po 10 letech v danskem skolstvi. Spojeni mezi nizkou inteligenci a nedostatkem schopnosti se sam o sebe postarat je davno prijatou skutecnosti.

Extremni nedostatek vedeckych a spolecenskych prispevku z muslimskeho sveta muze byt take dalsim dusledkem pokrevniho mnozeni. Zatimco 184 Zidu dostalo Nobelovu cenu za jejich vedecky, socialni ci umelecky prinos vetu - pouze 10 Muslimum se dostalo teto pocty. Od roku 1901 Zide dostali 34 procent vsech Nobelovych cen. Svetova populace Zidu v roce 2012 je zhruba 14 milionu, kdezto pocet Muslimu se odhaduje na 1.5 miliardy (1.5 bilion).

Riziko mrtve narozenych deti se zdvojnasobuje, pokud jsou rodice primi bratranci. Studie srovnavajici pakistanske deti z pokrevnich manzelstvi s norskymi detmi vykazuje 50 procent vyssi riziko, ze pakistanske dite zemre behem porodu. Detska smrtelnost mezi "pokrevnimi" pakistanskymi detmi byla dvakrat vyssi nez mezi norskymi detmi. Smrt nasledkem nemoci jako je cysticka fibroza a paterova svalova atrofie bylu 18 krat castejsi mezi pakistanskymi detmi a smrti nasledkem mnohonasobnych pokriveni, ktere mohou byt casti nediagnozovaneho autosomatickeho recesivniho syndrome, byl 10 krat castejsi.

Dalsi vyzkum dosel k zaveru, ze lide z pokrevnich manzelstvi maji vyssi riziko mentalnigo onemocneni, at uz deprese a nebo schizofrenie. Praktikovani pokrevnich manzelstvi v muslimskych rodinach muze tedy vysvetlit proc vice nez 40 procent pacientu v danske nemocnici Sct. Hans Hospital pro kriminalne silene a 70 procent veznu v danskym vezenich pro mladez pochazi z techto rodin a ma imigrantsky puvod.

Nasledky pokrevniho manzelstvi nam tez mohou pomoci ve vysvetleni islamskeho terorismu. Jedna studie vysvetluje, ze mnozi ze sebevrazednych atentatniku trpi depresemi a mezi mnohymi muslimy je jejich akce povazovana za socialne prijatelny zpusob spachani sebevrazdy za ucelem ukonceni mentalniho utrpeni.

Studie z Kabulu, Afaganistan, zalozena na pitvach pozustatku sebevrazednych atentatniku ukazuje, ze 90 procent z nich trpelo vaznymi nemocemi a nedostatky, jako je slepota, rakovina, chybejici koncetiny a nebo lepra. Vetsina muslimskych zemi, vcetne Afganistanu, povazuje nemocne, zmrzacene a mentalne nemocne lidi za neprijatelne, takze fyzicke zmrzaceni a dusevni retardace casto vede k vyhnani ze spolecnosti. Tim, ze se takovy clovek stane "mucednikem" (sebevrazednym atentatnikem) se tedy uchyluje k jedine moznosti, jak dosahnout spolecenskeho uznani a cti. Pripady Down's syndrome jsou rovnez dalsim neprijemnym dusledkem pokrevnich manzelstvi a al-Qaeda je znama pouzivanim sebevrazednych atentatniku s timto syndromem. Lide s nizkou inteligenci mohou taktez byt snadneji presvedceni, ze Islam, s jejich slibem 72 panen pro Muslima, ktery zemre v boji pro jejich nabozenstvi, je to prave orechove.

Pribuzenska plemenitba mezi Muslimy ma i vazne socialni implikace pro zapadni spolecnosti i muslimsky svet. Dle danske socialni pracovnice Merete Lefelt: "Kdyz bratranci maji dite, sance, ze to dite bude nejak zmrzacene, je dvojnasobna. Zmrzacene imigrantske deti stoji danska mesta a obce miliony. V Kodani se mnozstvi zmrzacenych deti zdvojansobilo behem poslednich 10 let." Merete Lefelt kontaktovala 330 rodin se zmrzacenymi detmi jen v Kodani a odhaduje, ze jedna tretina jejich klientu ma "zahranicni kulturni pozadi." Cena za zvlastni skoly pro zpomalene deti spolyka jednu tretinu statniho skolniho rozpoctu. To znamena mene penez pro normalni i nadane deti. 51 procent deti v kodanskych trech skolach pro deti s fyzickym nebo mentalnim hanikapem pochazi z imigrantskych rodin.

Vyssi uroven vzdelani take cini dokonceni studii mnohem tezsi pro studenty, kteri maji puvod v incestu. Studenti s mensinovym puvodem maji vyrazne vyssi procento nedokonceni stredni skoly nez mladez danskeho puvodu. V obchodnich skolach je procento nedokonceni mezi detmi imigrantu 60 procent - dvakrat tolik nez u deti Danu. Zajimave je, ze "nedokonceni skoly" mezi studenty libanonskeho nebo iranskeho puvodu je daleko vyssi, nez mezi studenty napriklad vietnamskeho puvodu. (Center for Knowledge on Integration in Randers, May 2005 "Youth, education and integration").

Omezena schopnost rozumet, ocenit a vyprodukovat znalost coby dusledek nizkeho IQ je pravedpodobne cast duvodu, proc muslimske zeme produkuji jen jednu desetinu svetoveho prumeru ve vedeckem vyzkumu. V roce 2003 svetovy prumer pro produkci vedeckych clanku byl 137 na jeden million obyvatel, kdezto prumer mezi 47 islamskymi zememi byl pouze 13.

Konec prekladu.

Zdroje a vedecke publikace, ze kterych autor cerpal:
---
Poznamka R.H.: Nevim, zda jste pri cteni davali velky pozor, ale mne tam zarazila ta mraziva paralela (podobnost) mezi islamskym svetem a Ceskou republikou a to bych se neomezoval jen na nadprumerne mnozstvi nenavisti vuci kazdemu, kdo neni jako oni (to maji obe entity natotata spolecne). Ja jsem tam sam nasel jen pri zbeznem pocitani nasel 38 spolecnych jmenovatelu.

A jeden spolecny factor, ktery v clanku neni prilis zrejmy, ale celym clankem prolina je, ze pokud to neni arabsky a napsane v Koranu (v pripade Arabu) a nebo cesky a napsane v Pravu nebo Idnes (v pripade Cechu), tak jsou oboji kompletne v prdeli s rozumem.

V pripade Arabu je dle meho nazoru hlavnim vinikem Koran, v pripade Cechu za to muzou kruhove objezdy.

Dansky psycholog: Nasledky pribuzenske plemenitby...

19. srpna 2013 v 22:03 Clanky jinych autoru

DANISH PSYCHOLOGIST: "SERIOUS CONSEQUENCES OF MUSLIM INBREEDING"

May 28, 2013 · by · in Muslims WorldWide

20 Votes



The famous chuas, 'rat people' of Pakistan. A condition known as microcephalics and caused by excess inbreeding.
Posted by: Nicolai Sennels
Foto: Asianet-Pakistan/Shutterstock May 19, 2013
Dispatch International (for subscriptions: www.d-intl.com)

Among the results are lower average intelligence and impaired health

Muslim culture still practices inbreeding and has been doing so for the better part of 1400 years. Consanguineous marriages were originally sanctioned by Islam's prophet Muhammed, who had a very liberal view on men's sexual relationships. In addition his many sex slaves, he married several cousins, the divorced wife of his own adopted son and the six year old Aisha, with whom he had sex with when she was nine.

A rough estimate shows that close to half of the world's Muslims are inbred as a result of consanguineous marriages. In Pakistan, 70 percent of all marriages are between first cousins - children of siblings - and in Turkey the share is 25-30 percent.

Statistical research on Arabic countries indicates that up to 34 percent of all marriages in Algeria are blood-related as are 46 percent in Bahrain, 33 percent in Egypt, 80 percent in Nubia (the southern part of Egypt), 60 percent in Iraq, 64 percent in Jordan, 64 percent in Kuwait, 42 percent in Lebanon, 48 percent in Libya, 47 percent in Mauritania, 54 percent in Qatar, 67 percent in Saudi Arabia, 63 percent in Sudan, 40 percent in Syria, 39 percent in Tunisia, 54 percent in the United Arabic Emirates and 45 percent in Yemen. According to Dr. Nadia Sakati of King Faisal Specialist Hospital in Riyadh, 45 percent of married Arab couples are blood-related. The fact that many of these couples are themselves children of blood-related parents increases the risk of negative consequences.

The number of blood-related marriages is lower among Muslim immigrants living in the West.

Among Pakistanis living in Denmark the number is down to 40 percent and it is 15 percent among Turkish immigrants. This may be due to the fact that immigration rules make it difficult to import family-related brides. Another factor may be better information on the risks connected with blood-related marriages. Because of better human rights protection it is also more difficult for traditional Muslim families to force their children to marry within the family.

In spite of the lower percentage of consanguineous marriages among Muslims living in the West, at least 55 percent of Pakistanis living in the United Kingdom are married to a first cousin. This is thought to explain why British Pakistani families are at least 13 times more likely than the general population to have children with recessive genetic disorders - often resulting in serious genetic diseases.

Several studies show that, on average, children of consanguineous marriages have lower intelligence than children of non-related parents. The average intelligence quotient, IQ, in any age group is 100. Depending on the theoretical basis, the line between normal intelligence and low intelligence is 90 or 85. Below 70-79 is categorized as mild disability, 50-69 is moderate disability. Significantly more low-IQ children drop out of school and remain unskilled workers throughout life.

There are many studies on the intelligence effects of inbreeding among cousins. One study from Bihar, India, on Muslim children living in suburban areas, shows that while outbred offspring have an average IQ of 95, inbred children have an average IQ of 79, which puts them in category of people with "low intelligence" having special needs in schools, difficulty handling simple job tasks and completing a basic education. The study also shows the social profiles like visual fixation, social smile, sound seizures, oral expression and hand grasping are significantly delayed among the newborn inbred babies. A decrease in the ability to understand and react to social interaction is known to have a negative influence on children's development, including social skills and empathy, later in life.

Other studies reach similar conclusions, also when adjusted for socioeconomic status. The cognitive consequences of Muslim inbreeding may explain why non-Western immigrants are more than 300 percent more likely than native Danes to fail the Danish army's intelligence test. It may also be part of the explanation why two-thirds of school children with Arabic backgrounds are illiterate after 10 years in the Danish school system. The connection between low intelligence and a lack of ability to be self-supporting is well established. The extreme lack of scientific and social contributions from the Muslim world may be another result of inbreeding. While 184 Jews have received the Nobel Prize for their scientific, social and artistic contributions to the world, only 10 Muslims have had this honor.

Since 1901 Jews have received 34 percent of all Nobel Prizes. The world Jewish population in 2012 is approximately 14 million whereas the total number of Muslims is estimated to number 1.5 billion.

The risk of stillbirth doubles when parents are first cousins. A study comparing Pakistani children of consanguineous marriages with Norwegian children shows a 50 percent higher risk that babies die during birth. Infant mortality among the inbred Pakistani children was more than double that among the Norwegian children. Deaths due to disorders such as cystic fibrosis and spinal muscular atrophy were 18 times more common among the Pakistani children and deaths due to multiple malformations, which may be part of unrecognized autosomal recessive syndromes, were 10 times more common.

Other research concludes that inbred people have a higher risk of developing mental disorders such as depression and schizophrenia. The practice of consanguineous marriages in Muslim families may thus explain why more than 40 percent of the patients in Denmark's Sct. Hans Hospital for the criminally insane and 70 percent of the inmates in Danish youth prisons have immigrant backgrounds.

The consequences of consanguineous marriages may also bring us closer to an understanding Islamic terrorism. One study suggests that many suicide bombers are suffering from depression. Among some Muslims their actions are considered a socially acceptable way of committing suicide in order to end mental torment.

A study from Kabul, Afghanistan, based on autopsies of the remains of suicide bombers, shows that close to 90 percent were suffering from severe illnesses or deficiencies such as blindness, cancer, missing limbs or leprosy. Many Muslim societies, including that of Afghanistan, have a low social acceptance of handicaps and mental illness. Being physically handicapped or mentally retarded often leads to exclusion. Becoming a martyr may be the only chance of achieving social recognition and honor. Some cases of Down's syndrome may be another unpleasant effect of inbreeding and al-Qaeda has been known to use people afflicted with it. People with low intelligence may also be more easily convinced that Islam, with its promise of 72 virgins to Muslims who die fighting for their religion, is true.

Inbreeding among Muslims has severe social implications both for the Western societies and the Muslim world. According to Danish Social worker Merete Lefelt, "When cousins have children together, they are twice as likely to have a disabled child. … Disabled immigrant children cost Danish municipalities millions. In Copenhagen the number of disabled children … has doubled over 10 years." She has contacted 330 families with disabled children in Copenhagen and estimates that one-third of her clients have a foreign cultural background. The cost of special education for slow learners consumes one-third of the Danish school budget. This means less money for normal and gifted learners. 51 percent of the children in Copenhagen's three schools for children with physical and mental handicaps have immigrant backgrounds.

High levels of education may also make it harder for inbred students to finish their studies. Students with minority backgrounds have a significantly higher dropout rate at secondary schools than youths with a Danish background. In business schools, the dropout rate among immigrants is 60 percent, twice as high as among students with a Danish background. Interestingly the dropout among young people with Lebanese or Iranian background is far greater than among people of e.g. Vietnamese background. (Center for Knowledge on Integration in Randers, May 2005 "Youth, education and integration").

The limited ability to understand, appreciate and produce knowledge as a result of low IQ is probably part of the reason why Muslim countries only produce one-tenth of the World average when it comes to scientific research. In 2003 the world average for production of scientific articles was 137 per million inhabitants, whereas the average among 47 Islamic countries was just 13.
.
Links:

Glenn Beck

19. srpna 2013 v 21:45 Clanky osvetove


„Svatý“ Mandela? Ne tak rychle!

16. srpna 2013 v 22:43 | William F. Jasper |  Clanky jinych autoru
Prezident Barack Obama jej přirovnal k Georgi Washingtonovi. Chris Matthews z kabelového zpravodajství MSNBC o něm prohlásil, že je "možná největším světovým hrdinou". Lasvegaský deník Guardian Express vypustil to "možná" a v nadpisu článku rovnou uvedl: "Nelson Mandela, největší světový hrdina". Jiní jej nazývají "největším mužem 20. století". Mnozí jej uctívají jako "spasitele" Jižní Afriky. Školáci na celém světě o něm čtou knihy, píší eseje, zpívají písně a sledují filmy vychvalující jeho schopnosti a hrdinské činy.

V době psaní tohoto článku visí život 94-letého Mandely už celé dny na vlásku, což je téměř každou hodinu předmětem hlavních zpravodajství a důvodem k uslzeným modlitbám ve světě. S oznámením jeho smrti se brzy rozezní chvalořeči a na jeho počest bude přejmenováno bezpočet ulic, silnic, škol, stadionů, parků a veřejných budov.

V minulých třech desetiletích se Nelson Mandela těšil globálnímu pochlebování ze strany médií jako dosud žádná jiná lidská bytost v dějinách. Žádnému papeži, prezidentu, králi, válečnému hrdinovi, filmové či rockové hvězdě se dosud nedostalo tak nehynoucí, stálé chvály. U totalitářských diktátorů je běžné, že úkolují svá státem ovládaná média, aby o nich vytvářela uctívané kulty osobnosti - Stalin, Hitler, Mao, Fidel Castro, Kim Il-sung - avšak mimo jejich země jsou zpravidla novináři a mediální instituce, kteří oznamují jejich zločiny, pochybení a špatné skutky. Mandela si s praním špinavého prádla nemusí dělat starosti; je to první člověk, jemuž se podařilo vybudovat téměř univerzální kult osobnosti na globální úrovni, díky bezprecedentní glorifikační kampani štědře poskytované hlavními médii ve Spojených státech a Evropě.

Jak jsme již psali v roce 1990 ohledně jeho světového turné toho roku po propuštění z vězení, mediální zájem (a hysterie) neměl obdoby - a dosud nikdo se s něčím takovým nemůže srovnávat. Získal Nobelovu cenu míru, Prezidentskou medaili svobody od Spojených států, Leninovu cenu míru od Sovětského svazu a mnoho dalších ocenění od různých zemí, univerzit a institucí.

Co je na Nelsonu Mandelovi, aby to ospravedlňovalo tento globální obdiv? Jistě k tomu přispívá jeho vzhled a vystupování; je vysoký, chová se důstojně a státnicky, na veřejnosti promlouvá dobrotivě, dědečkovským tónem. Nepůsobí radikálním, sebepropagujícím hokynářstvím, jako třeba Al Sharpton, Robert Mugabe ze Zimbabwe nebo současný šéf ANC Jacob Zuma. A ano, odseděl si hodně let ve vězení, ovšem nikoliv pouze za to, že byl proti nespravedlnosti a rasismu, jak nám vnucují jeho legie svatořečníků. Byl vůdcem socialistického Afrického národního kongresu (ANC), označeném americkým ministerstvem zahraničí a mnoha vládami a zpravodajskými službami za teroristickou skupinu. Též byl spoluzakladatelem "Umkhonto we Sizwe" (Oštěp národa) pod ANC, militantní teroristické skupiny uvnitř teroristické skupiny. Za svoje teroristické a podvratné aktivity v těchto organizacích (více o nich níže) byl souzen a odsouzen.

Bezpočet tisíců skutečných vězňů svědomí, kteří nikdy neudělali nic "zločinnějšího", než že se modlili či zvedli hlas proti tyranii, trpí ve věznicích po celé planetě, aniž by se ozvalo byť jen protestní pípnutí ze strany legií Mandelových uctívatelů a jeho sboru mediálních mecenášů. Kolik z těch, co Mandelu vynášejí do nebe jako morální kompas světa, kdy slyšeli o římskokatolickém biskupovi ze Šanghaje, kardinálu Ignatii Kungovi (1901-2000), jenž byl vězněn v komunistické Číně celých 33 let, z nichž většina se kryla s obdobím Mandelova věznění? V mnoha ohledech byly podmínky vězení pro statečného kardinála Kunga mnohem brutálnější než ty, jimž čelil Mandela, ale když byl v roce 1988 konečně z vězení propuštěn, žádná mediální sláva se nekonala. To samé platí u Oscara Eliase Bisceta, černého kubánského lékaře, jenž byl z vězeňského systému Fidela Castra propuštěn v roce 2011 po brutálním věznění za "zločin" kritizování komunistického režimu na ostrově. Plísnil snad Nelson Mandela při návštěvě Pekingu a Havany své soudruhy? Hovořil s nimi o krutých podmínkách nesčetného množství politických a náboženských vězňů v jejich gulazích? Pokud ano, neexistuje o tom žádný veřejný záznam, byť o jeho vychvalování těchto tyranských režimů je toho spousta.

Mandela: komunista, terorista, lhář

To nás přivádí přímo k jedné z nejdůležitějších otázek týkajících se Nelsona Mandely. Byl to Komunista s velkým "K", tedy disciplinovaný člen komunistické strany, jíž je v tomto případě Jihoafrická komunistická strana (SACP)? Při soudním procesu v roce 1958 ve věci vlastizrady Nelson Mandela své členství v SACP popřel, od té doby tak učinil mnohokrát a činí tak dodnes. Jeho obhajovatelé v této věci spadají do dvou základních kategorií. Jedni věří jeho tvrzení a ti druzí nad tím mávnou rukou se slovy: "No a co? Co na tom záleží, jestli byl nebo je komunista?"

Ti, jenž věří jeho tvrzení, že nebyl členem SACP, očividně ignorují spousty důkazů o opaku, kdy hodně z nich bylo k dispozici po celá desetiletí a další vyšly na světlo teprve nedávno z dříve nedostupných záznamů SACP, z vládních archivů komunistických zemí a z pamětí, biografií a rozhovorů s tehdejšími členy SACP a ANC.

A ti, kteří mávnou rukou a říkají "No a co?" k otázce Mandelova členství v SACP, musí ignorovat dobře podložená fakta, která uvádí:

- SACP byla a zůstává skalní marxisticko-leninskou organizací, v níž všichni členové musí zachovávat slepě oddanou poslušnost vůli Straně, jak ukládá její Ústřední výbor;

- SACP převzala svůj směr od Komunistické strany Sovětského svazu a jako taková byla agentem nepřátelské cizí mocnosti;

- členové SACP, včetně Mandely, převzali tajně řízení ANC, kdy odsouvali na vedlejší kolej a sabotovali vůdce ANC, kteří se zasazovali o reformy a změny pomocí nenásilných politických prostředků;

- ANC a její teroristickou pravou ruku Umkhonto we Sizwe (MK), kterou též ovládala SACP, vyškolili a vycvičili v sovětském Rusku, rudé Číně nebo v komunistických "frontových státech" - v Zambii, Angole, Mozambiku, Tanzánii, Zimbabwe - sovětští, čínští, východoněmečtí, kubánští, českoslovenští a další komunističtí instruktoři;

- ANC a MK řízené SACP využily podmínek apartheidu, rasismu a kolonialismu nikoliv na pomoc jihoafrickým černým obyvatelům, nýbrž k podpoře cílů Sovětského svazu a světové komunistické konspirace;

- ANC a MK řízené SACP využívaly komunisty poskytovaný výcvik a zbraně k teroru, mučení a vraždění jihoafrické černé většiny dokonce víc než proti tamní bílé menšině;

- Jestliže Mandela byl nejen členem komunistické strany, ale také hlavním vůdcem SACP - o čemž svědčí pádné důkazy - pak je to nejen kolosální a zatvrzelý lhář, ale je navíc trestně zodpovědný za bezpočet teroristických činů, mučení a vražd páchaných v minulých několika desetiletích tlupami ANC a kádry MK;

- Mandela zanechal ve svém odkazu Jižní Afriku jako stát jedné strany, kde vládne čím dál horší tyranická a
kleptokratická ANC/SACP vedoucí zemi k ekonomické záhubě, obrovské zločinnosti, chaosu a genocidě.

Přicházející vlna teroru a genocidy

Poslední výše zmíněný bod je obzvlášť relevantní, jelikož předstíraným účelem revoluce ANC/SACP bylo zlepšit životní podmínky znevýhodněného černého obyvatelstva. Místo toho tranformují to, co dříve bývalo zdaleka nejvíce prosperujícím státem v Africe (takového, do něhož prchali černí Afričané před rudočerným útlakem, navzdory tehdy panujícímu apartheidu) na zkorumpovaný despotismus s potíráním disentu, vykrádáním státní kasy vysokými státními úředníky, obrovskou nezaměstnaností, zvyšujícím se počtem chudých a bezdomovců. V celosvětovém měřítku patří mezi země s největším množstvím vražd, znásilnění, loupeží, únosů, krádeží aut a co se týče AIDS, je se svým počtem nakažených obyvatel na prvním místě.

Věnovat pozornost roli Mandely v SACP je o to víc důležitější, podíváme-li se na ni v jejím správném historickém kontextu, což je kontext studené války a agresivních kampaní Sovětského svazu v zemích třetího světa pod zástěrkou tzv. "národně osvobozeneckých bojů". V průběhu toho období komunisté zabíjeli desítky milionů svých vlastních obyvatel při tom, co profesor R.J. Rummel nazývá "democidou" neboli masovými vraždami páchanými vlastní vládou.

Dr. Rummel, jenž s velkou pečlivostí vypracoval seznam hlavních 15 mega-vražedných režimů, udává konzervativní odhad počtu jejich obětí během 20 století na více než 151 milionů - a to pouze do roku 1987. Valná většina z nich byla povražděna komunistickými režimy, které hlásaly, že jsou síly "osvobození". Významná část tohoto vraždění byla spáchána v Africe stejnými osvobozeneckými silami. A neskončilo to. Ve skutečnosti, jak říkají experti na genocidu, existují jasné neblahé známky toho, že se ANC připravuje rozpoutat v "duhovém národu" genocidní kampaň komunistického stylu proti zbytku bílé populace, která bude zcela jistě zaměřena i proti Indům, Číňanům a milionům černých obyvatel.

Genocidní kampaň proti bílým Jihoafričanům již probíhá několik let, ale zatím nedosáhla takové intenzity vyvražďování, jaké se děje ve Rwandě, Burundi nebo v Sierra Leone. K tomu však může brzy dojít a pokud se tak stane, Nelson Mandela to pomohl odstartovat. Důkazní video, kde Mandela zpívá genocidní píseň ANC/MK o zabíjení bílých, usvědčuje "svatořečení" ze lži.
(https://www.youtube.com/watch?v=fcOXqFQw2hc&feature=player_embedded#at=98)

Podobně lze vidět na dalším zajímavém videu Mandelova dlouholetého soudruha z AMC a SACP (současného prezidenta Jižní Afriky) Jacoba Zumu, jak zpívá "Kill the Boer", což znamená zabij bílého farmáře. (http://www.youtube.com/watch?v=6fzRSE_p1Ys)

Ze slov vražedné písně sice zamrazí, ale ještě horší je písní vyvolané, téměř fanatické, chování shromážděných členů bandy. Je to očividné popouzení ke genocidě ze strany hlavních členů jihoafrického vládního režimu ANC, těch samých lidí, kteří se neustále prezentují jako advokáti míru.

Přesto mediální policie soustředící se na "nenávistné projevy", která rychle odráží jakoukoliv podloženou, smyšlenou, rasistickou či "homofobickou" zmínku politiků, celebrit nebo běžných občanů, hypokriticky ignoruje Mandelovy/Zumovy genocidní výstupy - nebo se je snaží zlehčovat nepřesvědčivými výmluvami, že se jedná pouze o kulturní/politické slogany.

Avšak při nenávisti, násilnostech a chaosu již panujících v Jižní Africe tyto akce uctívaných vůdců ANC jen přilévají olej do ohně. Rozdmýchávají genocidní peklo. Už jsme měli možnost vidět, co to znamená a ta hrůza se vůbec nedá popsat slovy. Videa s "náhrdelníkovým" mučením/popravami páchanými ANC dokumentují typ podivné "spravedlnosti", kterou praktikují soudruzi a přisluhovači Mandely, Mbekiho a Zumy. Při této nevýslovně brutální metodě teroru/vraždy se na oběť vrhne řvoucí tlupa, oběť je mlácena, bodána, kamenována a potom, dokud ještě žije, jí navléknou kolem krku nebo těla pneumatiku (náhrdelník-necklace) namočenou v benzínu, kterou zapálí. Může trvat strašlivé minuty, než nebohá oběť zemře.
(videa:http://www.youtube.com/watch?v=Sf39waktLVQ; http://www.youtube.com/watch?v=ffv4TcpfyAs)

Tímto způsobem byly lynčovacími tlupami vedenými ANC zavražděny stovky obětí, z nichž většina byli černoši. Druhá manželka Nelsona Mandely, Winnie Mandela, je na videu zachycena, jak křičí k obrovskému davu: "S našimi krabičkami sirek a našimi náhrdelníky osvobodíme tuhle zem!" Navzdory tomu a skutečnosti, že byla soudem odsouzena za mučení/vraždu čtrnáctiletého Stompieho Moeketsiho a jihoafrickou Komisí pravdy a usmíření uznána vinnou z únosů, mučení a vražd mnoha mužů, žen a dětí, je Winnie Mandela stále volná jako pták a stále zasedá ve Výkonném výboru ANC. Má-li Nelson Mandela a Jacob Zuma nějakou "morální autoritu", ta se ani neprokázala formou, že by tuhle vražedkyni zavrhli a odstranili ji z nejvyššího orgánu ANC.

"Náhrdelníková" metoda - necklacing je jedním z trvalých "darů" ANC lidstvu; exportovala se na Haiti, do Zimbabwe, Nigerie, Mexika a mnoha dalších zemí. A v poslední době existuje mnoho zpráv o tom, že v Jižní Africe došlo k jejímu opětovnému oživení.

Jasné a četné důkazy: vinen mimo veškerou pochybnost

Důkazů o tom, že Nelson Mandela byl členem Jihoafrické komunistické strany je tolik, že zde lze detailněji uvést jen zlomek z nich. Dr. Henry R. Pike se této otázce důkladně věnoval a v roce 1985 vyšlo jeho 600-stránkové monumentální dílo s názvem Historie komunismu v Jižní Africe (A History of Communism in South Africa). Kniha obsahuje mnoho fotografií a kopií oficiálních soudních záznamů a dokumentů SACP, ANC a MK.

Od roku 2012 jsou k dispozici důležité nové důkazy ve výjimečné knize historika Stephena Ellise Vnější mise - ANC v exilu, 1960-1990 (External Mission: The ANC in Exile, 1960-1990). Dr. Ellis, profesor působící na Svobodné univerzitě Amsterdam, není konzervativec ani obhájce apartheidu; je bývalým vědeckým pracovníkem při Amnesty International a v Jižní Africe se zabýval Mandelou jmenovanou Komisí pravdy a usmíření. Popravdě řečeno, zdá se, že se hodně snažil, aby Mandelovu angažovanost u SACP ukázal v co nejlepším světle. Nicméně, fakta hovoří sama za sebe - a jsou odsuzující.

(Články ke knize Dr. Ellise a recenze:
http://www.thenewamerican.com/world-news/africa/item/13920-new-evidence-shows-mandela-was-senior-communist-party-member
a
http://www.telegraph.co.uk/news/worldnews/nelson-mandela/9731522/Nelson-Mandela-proven-to-be-a-member-of-the-Communist-Party-after-decades-of-denial.html
a
obsáhlý článek rozebírající hodně materiálu z Ellisovy Vnější mise
http://www.tandfonline.com/doi/full/10.1080/03057070.2011.592659#.UgZtoE38Lq5 )

Navíc je v posledním desetiletí k dispozici mnoho důkazů z rozhovorů a článků z oficiálního tisku komunistické strany a v knihách a článcích Vladimíra Šubina, sovětského funkcionáře, který v Jižní Africe působil mnoho let a sehrál tam klíčovou roli v kremelské politice, konkrétně pomáhal udávat směr SACP a ANC.

Ve své knize ANC - Pohled z Moskvy (ANC: A View from Moscow; Bellville, Jižní Afrika: Majibuje, 1999) je sice Šubin opatrný, aby se svými informacemi moc nedotkl Kremlu, přesto potvrzuje mnohé z toho, co antikomunističtí kritici již dlouho tvrdí (a co takzvaní intelektuálové a mediální experti dlouho zavrhují) a zároveň poskytuje podrobnosti, které nebyly dříve veřejně známé.

Zde je stručná ukázka z obrovského záznamu dokumentujícího Mandelovu dlouhodobou konspirační roli v Jihoafrické komunistické straně:
-mezi důkazy, které nedávno objevil prof. Ellis, je oficiální zápis z tajné schůze SACP v roce 1982, na níž zasloužilý stranický vůdce John Pule Motshabi vysvětluje soudruhům, že Mandela je už dvě desetiletí členem (tajným) SACP;
-Rowley Israel Arenstein, právník a vůdčí člen SACP od 30. let 20. století, prohlásil, že Mandelu SACP vybrala, aby vytvořil Umkhonto we Sizwe (MK) a Mandela byl také hlavním nástrojem SACP na ovládnutí ANC a odsunutí jeho dlouhodobého vůdce a prezidenta Alberta Lithuliho, oponenta programu SACP na "osovobození" pomocí ozbrojeného boje;
-během soudního procesu Rivonia (říjen 1963 - červen 1964), Bruno Motolo, černošský člen SACP, ANC a MK, podal devastující svědectví o Mendelově účasti ve všech třech organizacích. Navzdory výhrůžkám smrtí později poskytl ještě víc informací ve svých pamětech s názvem Umkhonto we Sizwe - Cesta doleva (Umkhonto we Sizwe: The Road to the Left);
-dalšími prominentními členy SACP, kteří Mandelu veřejně identifikovali jako komunistického spolustraníka, jsou Paul Trewhela, Joe Matthews, Hilda Bernstein a Brian Bunting;
-Paul Trewhela, člen SACP vězněný za své komunistické aktivity (1964-1967), jenž v nedávné době asistoval prof. Ellisovi v jeho bádání v archivech Stasi (odnož KGB ve východním Německu), prohlásil: "Mandela byl skutečně členem Ústředního výboru Jihoafrické komunistické strany."
-během soudního procesu Rivonia se mezi důkazy se stovkami stránek nacházelo i 10 dokumentů vlastnoručně psaných Mandelou. V jednom s názvem "Jak být dobrým komunistou" stálo: "Pod komunistickou vládou se Jižní Afrika stane zemí mléka a medu... V naší zemi je boj utlačovaných mas veden Jihoafrickou komunistickou stranou a inspiruje se její politikou." Také napsal: "Lid Jižní Afriky vedený Jihoafrickou komunistickou stranou zničí kapitalistickou společnost a na jejím místě vybuduje soialismus."
-Mandelovy dokumenty v procesu Rivonia také prohlašovaly, že "zrádci a informátoři by měli být nemilosrdně eliminováni," a doporučoval "uřezávání jejich nosů" - kromě jiných krutostí - což byla taktika, kterou přejal od alžírských komunistických teroristů FLN a které uvedl do praxe u MK;
-Mandela nepopíral pravost svých rukopisů, ale pokoušel se zlehčovat jejich obsah tvrzením, že to byly pouze jeho poznámky, které si zapsal pro studijní účely;
-překvapivým svědkem při procesu Rivonia byl Gerard Ludi, vysoce postavený člen SACP, jenž se ve skutečnosti do strany infiltroval. Byl to Agent Q-018 ze zvláštního oddělení jihoafrické policie. Ludi poskytl detailní inkriminační důkazy týkající se vedení SACP a jejích ilegálních aktivit. Mandelu identifikoval jako "vůdčí osobu v ústředním výboru tajné komunistické strany". Následná odhalení potvrdila důvěryhodnost Ludiho výpovědi.
-do kategorie, kdy fotografie nepotřebuje slov, patří ta, na níž pod obrovským komunistickým symbolem se srpem a kladivem stojí Mandela bok po boku s vrcholným funkcionářem SACP Joe Slovem a oba muži se zaťatými pěstmi podávají zdravici (1992). Mandela prohlásil: "Vzdávám hold Jihoafrické komunistické straně za její ryzí podporu boje za demokracii." Stojí za zmínku, že tohle se nestalo jen jednou, ale mnohokrát, když Mandela a Slovo cestovali po Jižní Africe;

-soudruh Slovo, komunista narozený v Litvě a plukovník v sovětské KGB, byl po celá desetiletí jedním z Mandelových nejbližsích spolupracovníků v SACP, ANC a MK;
-samotný Slovo ve svém propagandistickém článku "Sabotážní kampaň" v roce 1986 uvedl: "K ustavení vysokého velení /Umkhonto we Sizwe/ ANC jmenoval Mandelu a Strana jmenovala mne." Jelikož sám Mandela byl tajným vrcholným členem komunistické strany, je zřejmé, že MK zorganizovala a tudíž od začátku řídila SACP.

Takže Nelson Mandela byl nejen členem SACP, ale také vrcholným komunistickým funkcionářem, členem vládnoucího ústředního výboru. A nejen to. Svými komunistickými soudruhy byl vybrán jako klíčový Rudý, který nastartuje Kremlem odsouhlasenou, Sověty podporovanou teroristickou válku proti jihoafrické vládě.

ANC zahájil svou činnost jako nekomunistická organizace a jako široká masová organizace vždycky měla hodně nekomunistických a antikomunistických členů. Ti však nemohli konkurovat přísně disciplinované a konspirační SACP, která se k nim rychle infiltrovala a převzala kontrolu. "První opravdové spojenectví mezi ANC a komunisty," píše Dr. Pike, "se datuje zpátky k roku 1928, kdy byl E.J. Khalile, generální tajemník ANC, zvolen do ústředního výboru SACP. Od té doby spojenectví pokračovalo." Ačkoliv tohle spojenectví procházelo svízelnými obdobími, kdy se nekomunisté pokoušeli vymanit z komunistického sevření, nikdy neuspěli.

Noví koloniální páni: Moskva, Peking, Havana

Zde je malá ukázka z množství důkazů o vazbách SACP na Moskvu a Peking a o rozhodující kontrole nad ANC a MK:
-v roce 1960 se vrcholní činitelé SACP vydali do Moskvy a Pekingu pro pomoc. V Pekingu se osobně setkali s diktátorem Mao Ce-tungem a Dengem Xiaopingem, Maovým asistentem a jeho pozdějším následníkem. Bylo to jen s požehnáním Kremlu a Mao Ce-tunga, že ANC řízený SACP zřídil své ozbrojené křídlo Umkhonto we Sizwe. Setkání s Maem a Dengem nebylo veřejně známé, dokud jej neodhalil výzkum Dr. Ellise;
-Bartolomew Hlapane, bývalý člen ústředního výboru SACP, vypověděl u soudu: "Veškerá politická strategie v ANC se nejprve projednávala ústředním výborem komunistické strany." Také uvedl: "Politiku Umkhonto we Sizwe formulovala komunistická strana a organizace dostávala své pokyny od této strany." Za toto a další svědectví byl Hlapane a jeho manželka brutálně zavražděni a jejich dcera postřelena a paralyzována;
-v roce 1982 Jorge da Costa, osobní přítel Joea Slova a šéf ochranky komunistického diktátora Mozambiku Samory Machela, uprchl do Jižní Afriky a přinesl sebou nezpochybnitelné důkazy o spojení Sovětů s SACP a ANC. Ohledně Slova a SACP da Costa řekl: "Vůbec nepochybuji o tom, že Slovo je za každou operací ANC odstartovanou proti Jižní Africe. Má brilantní mozek a je jedním z nejinformovanějších lidí o téhle zemi."
-generální tajemník SACP Joe Slovo, plukovník KGB, byl v pravidelném kontaktu s dalšími agenty KGB, jako byl například Vasilij Solodovnikov, ruský velvyslanec v Zambii, přes níž byly příkazy z Moskvy předávány SACP/ANC/MK.
-Světová rada míru, mezinárodní komunistická organizace řízená KGB, byla jedním z nejpevnějších spojenců ANC a má většinu zásluh na organizování desítky let trvající mediální kampaně "Osvoboďte Mandelu", což v důsledku vedlo k jeho propuštění z vězení.
-ve svých pamětech Nic než pravda - Pozadí politiky boje ANC (Nothing But the Truth: Behind the ANC´s Struggle Politics) vydaných v roce 2003 autor Benjamin Turok, vůdce SACP, vzpomíná, "jak bylo snadné pro malou skupinu, jakou byla ta naše, tak moc ovlivnit masové hnutí, aniž bychom se vzdali své existence".
-v publikaci Patřili k nám a my patřili k nim - ANC v Mozambiku 1976-1990 (They Were Part of Us and We Were Part of Them: The ANC in Mozambique from 1976 to 1990) vydané v roce 2008 staří členové ANC vzpomínají na své zážitky. Mezi mnoha perlami je také rozhovor s Franny Rabkin a Ronniem Ntulim, kde je mimo jiné řečeno: Franny: "Co se týče nás, byli jsme komunisté a byli jsme ANC." Ronnie: "A takoví byli všichni ostatní."
-Sovětský funkcionář Vladimír Šubin napsal: "Ruský tisk vypočítal, že v letech 1963-1991 bylo v sovětských vojenských institucích vycvičeno 1.501 aktivistů ANC." Ve frontových státech jich byly vycvičeny další tisíce. Komunistický veterán Gerald Home uvedl v Political Affairs, oficiálním časopise Komunistické strany USA (CPUSA): "Nemůže být žádných pochybností o tom, že přímá angažovanost sovětských důstojníků pomohla zvýšit úroveň bojové připravenosti ozbrojených jednotek ANC a zejména organizátorů ozbrojeného podzemního hnutí."
-Mandela postoupil kontrolu nad ANC a Jižní Afrikou svému dlouholetému soudruhovi a "bývalému" členu SACP Thabu Mbekimu. Mbeki následně neuspěl v boji o moc s dalším Mandelovým soudruhem a spoluvězněm Jacobem Zumou, též "bývalým" členem SACP, jenž ve funkci současného prezidenta Jižní Afriky akceleruje destruktivní politiku ANC.
-Zuma pokračuje ve spojenectví s tripartitou, formální dohodou mezi ANC, SACP a COSATU, které garantuje, že komunisty ovládaný COSATU (Kongres jihoafrických odborů) podpoří ANC jako komunisty řízenou přední skupinu, která v podstatě vládne Jižní Africe.
-V roce 1998 se Mandela ve svých osmdesáti letech potřetí oženil s Gracou Machel, vdovou po Mandelově dlouholetém spojenci Samoru Machelovi, nemilosrdném komunistickém diktátorovi Republiky Mozambik. Graca byla dlouholetou členkou FRELIMO, komunistické teroristické organizace řízené jejím manželem, jež v roce 1975 převzala kontrolu nad Mozambikem. Víc než celé desetiletí byla partnerkou Samory Machela v jeho krutovládě vraždění a mučení mužů, žen a dětí, včetně i mnoha jeho soudruhů z FRELIMO, proti nimž se obrátil.

Mediální propagandisty nevyvádí důkazy z míry

Nutno podotknout, že vše výše uvedené je stěží jen špička ledovce. Přesto však, bez ohledu na přesvědčující důkazy, doyenové štěbetajícího establišmentu pokračují ve zpěvu stejných pro-ANC a pro-Mandela rapsodií a nabízejí ty samé chabé výmluvy. V nedávno zveřejněném článku v New York Review of Books se Bill Keller, bývalý šéfredaktor deníku New York Times a bývalý šéf redakce Times v Johannesburgu, snaží zlehčit komunistickou oddanost členů SACP tvrzením, že "Většina /SACP/ členů nebyla až tak komunistická." Pak pokračuje argumentem, že to byl jen houf nacionalistů, kteří si pro efekt svoji rétoriku přikrášlili trochou té marxistické ideologie. To byl argument, s nímž během 60., 70., 80. a 90. let čas od času vyrukoval Keller, Times a další, kdykoliv nějaké nové děsivé odhalení hrozilo potvrdit, že ANC vůbec nejsou bojovníci za svobodu, ale místo toho banda Kremlem podporovaných, krvelačných, komunistických lumpů. Jihoafrická spisovatelka Rian Malan si vzala Kellera na mušku a zdůraznila, že mezi mnoha veterány SACP, kteří odporují Kellerově tvrzení, je i Hilda Bernstein, přítelkyně Slova a manželka Rustyho Bernsteina, člena Ústředního výboru SACP. "Joe a Rusty byli skalní stalinisté," prohlásila při rozhovoru v roce 2004. "Všechno, co Sověti dělali, bylo správné. Byli hodně, hodně prosovětští."

S Kellerem to však nepohnulo. V odpovědi na dopisy redakci od Malan a bývalého člena SACP Paula Trewhaly odmítá jejich důkazy a důkazy prof. Ellise s tím, že nesouhlasí, "že spojenectví s komunisty zatracuje ANC coby stalinistickou frontu. To je prostě rudoštváčský nesmysl."

Je prakticky samozřejmostí, že bez ohledu na nezpochybnitelné předložené důkazy, mainstreamoví "novináři" jako Keller pohlíží na veškerá obvinění z komunistické konspirace jako na "rudoštváčství" a "maccarthismus". A naopak, bez ohledu na to, jak smyšlená, pochybná a falešná obvinění přijdou ze strany levičáků a komunistů proti konzervativcům, antikomunistům, křesťanům, vojenským veteránům a dalším, tak Kellerové ze sedmé velmoci spěchají, aby těmto nařčením poskytli věrohodnost.
(http://www.thenewamerican.com/usnews/politics/item/2997-media-jump-to-smear-right-with-extremist-label%20%20 a http://www.thenewamerican.com/component/k2/item/11950-when-loving-your-country-marks-you-as-a-domestic-terrorist?Itemid=761
http://www.thenewamerican.com/usnews/politics/item/2594-homeland-security-everyones-a-threat
http://www.thenewamerican.com/culture/family/item/641-splc-targets-18-"anti-gay-pro-family-groups)

Tuto dynamiku v akci v Jižní Africe jsme mohli sledovat při kruté mstě v 60. - 90. letech, kdy se mainstreamová média připojila ke komunistickému tisku nejen v jeho glorifikaci ANC, ale také v divokém útočení na umírněné jihoafrické černé vůdce (nebo jejich naprostém ignorování), z nichž mnozí měli mnohem větší voličskou podporu a větší legitimní morální autoritu než Mandela a jeho soudruzi z ANC. K těmto umírněným vůdcům patřili: náčelník kmene Zulu Mangosuthu Bethelezi, který je také šéfem Strany svobody Inkatha; Tomsanqa Linda, bývalý starosta městečka Ibhaji; Nelson Botile, bývalý starosta v Soweto; biskup zionistické křesťanské církve Lekganjane; biskup Isaac Mokoena, vůdce Společenství reformovaných nezávislých církví, které má údajně čtyři a půl milionu členů; Dr. Elijah Maswanganyj - a mnoho dalších.

Je možné, že jste nikdy neslyšeli o žádném z nich nebo jste o nich zaslechli jen ošklivé, negativní věci. To se však nestalo jen pouhou náhodou; stalo se tak plánovaně, aby se zajistilo, že se do popředí zájmu nedostanou žádní seriózní vyzývatelé Mandely a vedení ANC/SACP. Ten plán je stále aktuální a dodnes se plní, zaručuje, že lumpové a zloději, kteří jsou dědici Mandelova ANC, zůstanou v Jižní Africe u kormidla.

Neopěvovaný hrdina, opravdový bojovník za svobodu: Tomsanqa Linda (na obrázku z cest po USA), starosta Ibhaji (400.000 obyv.) a prezident Společenství rady východních provincií (zastupuje 74 obcí s celkovým počtem obyvatel téměř 14 milionů), přiletěl v roce 1990 do Ameriky, aby navzdory nebezpečí pro sebe a svou rodinu odhalil pravdu o Nelsonu Mandelovi a ANC. Objížděl různá města a o dva tři dny předešel Nelsona a Winnie Mandelovy v jejich triumfální výpravě. I když jej národní média ignorovala, jeho silné poselství dospělo k uším milionů Američanů pomocí místních televizních a rozhlasových zpravodajství a talk shows. Tuto jeho důležitou cestu sponzorovala Společnost Johna Birche.
------


(www.thenewamerican.com - červenec 2013; fotografie Nelsona Mandely - agentura AP; překlad H.Catalano;)


Nechte zvony znit...

12. srpna 2013 v 15:21 Clanky jinych autoru

If we have souls, they are made of the love we share... undimmed by time and bound by death.



Preliceni...

10. srpna 2013 v 19:31 | Ross Hedvicek |  Nesouvisla zamysleni...
Obraz je olej na platne, 61 x 72 cm a je to autoportret s nazvem "Preliceni".

Byl jsem souzen a odsuzovan
a pisi email mdleho zneni
ceka me lasko preliceni
preliceni z klauna na blba
mel jsem te rad, snad jeste mam
a nemam zadne vysvetleni…
lasko moje posledni