Hrdina Ivan Sucharda

23. srpna 2013 v 16:32 | MUDr. Jaroslav Lhotka |  Clanky jinych autoru
V létě, v sedmdesátých letech minulého století, pořádala organizace Protifašistických bojovníků pro své členy a rodinné příslušníky týdenní autobusový zájezd "Po stopách bojů Svobodovy armády" na Slovensko. Vzali mě do počtu. Poznal jsem zde hrdiny 2. světové války, kteří bojovali u Tobruku, ale i na Dukle, vězně z koncentračního tábora Osvětimi, který ho přežil zásluhou Němky a znal temnou minulost ředitele OÚNZ Jičín MUDr. Otto Roubíčka, také vězněného v Osvětimi. Jmenoval se pan Krchov a bydlel v nedaleké obci Veliš u Jičína. Spřátelil jsem se s ním důvěrně.

V paměti mi utkvělo vyprávění pana Suchardy z těchto bojů, zejména pak v okolí Strečna, kterých se on účastnil ve Svobodově armádě a které byly tak úporné, že místy dosahovala výše padlých vojáků na 2 metry, jaký to byl zuřivý boj o pozice. Také vyprávěl o ukrutnostech, které se zde odehrávaly na zajatcích, jimž Němci stahovali zaživa kůži z těla nebo autogenem uřezali končetiny a ještě živá těla házeli do Váhu, který byl krví zabarven do červena.

Pan Ivan Sucharda z Jičína se nedožil listopadových událostí roku 1989, ale jeho manželka ano. Když jsem od roku 1990 pracoval ve "Sdružení politicky pronásledovaných občanů na okrese Jičín" a v komunální politice jako poslanec v oblasti školství, účastnil jsem se též srazů pronásledovaných učitelů z doby komunistické totality, které se konaly jednou za čtvrt roku, vždy v sobotu dopoledne, na Ministerstvu školství v Praze, pod patronací ministra školství dr. Vopěnky. Tam jsem blíže poznal manželku pana Ivana Suchardy, Marii Suchardovou, která za totality nesměla jako kvalifikovaná učitelka vyučovat. Byla to hluboce věřící katolička. Slovo dalo slovo a jednou mi začala vyprávět tajemství svého zesnulého manžela, hrdiny 2. světové války, které jí odhalil těsně před svou smrtí, jaký měl doposledka strach z KGB a deportace do SSSR.

Pan Ivan Sucharda byl Rusín a před vypuknutím 2. světové války žil na Podkarpatské Rusi. Když pak Podkarpatská Rus byla po bojích přičleněna k Maďarsku, rozhodl se emigrovat do Sovětského svazu. Jaké překvapení, když místo "radostných zítřků v rudém ráji", jak o nich psali čeští vrtichvostové a tajtrdlíci kolem Wericha s Voskovcem, byl deportován jako špion na souostroví GULAG, jak o tom píše Solženicin. Dostal se na Kolymu, porážet stromy sekerou. Až teprve když se zakládala v Sovětském svazu československá brigáda, bylo mu umožněno přihlásit se do ní. Jako opravdový vlastenec chtěl bojovat za svobodu Československa se zbraní v ruce. Neměl ani toto naplnění tužeb snadné. Nechtěli ho vzít do československé brigády, protože byl vychrtlý, vážil kolem 35 kg, jak byl zdecimován z Gulagu. Prosil samotného plukovníka Svobodu, aby byl přijat. Teprve Svobodovo rozhodnutí zvrátilo tento verdikt a byl přijat do armády.

Prodělal tuhé boje, byl několikrát raněn! Po bojích u Strečna nechala NKVD nastoupit zbylé československé vojáky z Gulagu a důstojník NKVD jim řekl: "Jste pakáž, která přežila. Ale my o vás víme; jakmile budete povídat, kde jste byli a jak jste se tam měli, tak si pro vás přijdem!" Po roce 1948 byl vyloučen z čsl. armády, až do důchodu pracoval jako dělník v n.p. Agrostroj Jičín, on, hrdina z 2. světové války. Když pak přišel 21. srpen 1968, Ivan Sucharda žil v úzkostech, kdy si pro něho přijdou, zatknout ho a deportovat do "země radostných zítřků".

Po Havlově taškařici se 17. listopadem se na tohoto hrdinu v Jičíně zapomnělo.
 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama