KSČ byla založena k rozkladu národa v roce 1918

23. srpna 2013 v 16:30 | MUDr. Jaroslav Lhotka |  Clanky jinych autoru
Největší odborová ústředna v Československu bylo "Odborové sdružení československé". To vydalo 23. září 1920 prohlášení, ve kterém jasně prohlašuje: "Chceme pracovat ve státě k hospodářské konsolidaci a k finanční rovnováze." Bylo to v době, kdy III. internacionála vydala instrukce k zakládání vlastních komunistických odborů. Došlo k tomu až roku 1922, po marných komunistických pokusech rozložit "Odborové sdružení československé", jako sociálně demokratickou stranu, zevnitř.

Založením "Mezinárodního všeodborového svazu" se komunisti zmocnili většího přítoku peněz pro své bolševické rejdy revoluce a také větší kontroly nad dělnictvem. Tím získali větší možnost pro vedení politických stávek a demonstrací, které měly za účinek "rušit buržoazní klid". Typickým příkladem bylo 25. února 1925 uspořádání tábora lidu pod heslem "Boj proti drahotě". Po něm tzv. útočná četa vedla zástup asi dvou tisíc rebelů Prahou na Václavské náměstí, kde dav přepadl policii, do níž bylo stříleno. Výsledek: 38 policistů a 7 civilistů zraněno. Poslanec Josef Haken pak 26. října 1925 křičí v parlamentu: "U nás je dnes předrevoluční situace, jaká byla v Rusku v roce 1917!"

Důsledkem těchto akcí bylo po prohraných stávkách ochuzení o ztracenou mzdu, vystavení posměchu stávkokazů a ztráty v členských řadách. Aby ztráty v pokladně byly nahrazeny, vyhlásila KSČ nový útok na "Odborové sdružení". Dne 23. září 1925 uveřejnilo Rudé právo rezoluci konference KSČ z Ostravy, v níže se pravilo: "Je třeba vytýčit jako hlavní heslo naší činnosti jednotu odborů, která musí zrevolucionovat dělnictvo." Byly zakládány "Rudé svazy", aby rozložily největší československou odborovou ústřednu - Odborové sdružení československé. Jakmila se KSČ zmocnili lidé seskupeni kolem Klementa Gottwalda, jemu se dostalo pro jeho "dělnický" původ podpory komunistické internacionály z Moskvy. Tato skupina pro své mládí a sídlo dostala název "karlínští kluci"; zřídili zvláštní odborové oddělení při politbyru a do jeho čela postavili Jana Švermu. Antonín Zápotocký byl Švermovým oddělením politbyra KSČ dosazen na místo Josefa Haise, jenž byl Švermovým oddělením sesazen. Byla to jediná Zápotockého "odborářská" epizoda, aby byl v r. 1945 postaven Národní frontou do čela jednotných odborů.

Vzpoura komunistických odborářů proti diktátu politbyra KSČ rozdmýchala boj uvnitř KSČ. Skupina komunistických literátů "Devětsil" (Olbracht, Nezval, Vančura, Mahen, S.K. Neumann) byla proti Gottwaldovskému vedení. Vítězslav nezval nechtěl jít na základní vojenskou službu. Proto požádal spisovatele MUDr. Vančuru, aby se přimluvil u svého bratrance, spisovatele Jiřího Mahena, jehož přítelem byl vojenský lékař. A nešel! Majíce podporu v Moskvě, rozhodlo se Gottwaldovo vedení k velké čistce ve straně. Nastalo hromadné vylučování z KSČ, ve vlnách. Vyloučili i celou skupinu "Devětsilu" i své odpůrce v Mezinárodním všeodborovém svazu (MVS), všechny neposlušné, kteří se nepodřídili vedení strany. Ani po vyloučení z KSČ heretici nepřestali být komunisty, což dokládali účastí nebo souhlasem ve španělské občanské válce s rudými španělskými republikány, neboť byli průkopníky komunismu v Československu ještě před 2. světovou válkou. Šlo jim o to vedení KSČ, ne o komunismus. Jak se později ukázalo, nešlo jim ani o to vedení KSČ, nýbrž o taktiku na cestě k bolševickému vítězství a o osobní podíl zásluh na něm, protože "není komunismus kromě komunismu ruského". Byl to odpor heretiků v očích Moskvy proti jí uznanému a podporovanému vedení. Byl to jen zápas o moc mezi komunisty. Heretici nepřestali být komunisty a ani vítězná KSČ v nich nepřestala komunisty vidět.

Ivan Olbracht při svém vyloučení z KSČ napsal v r. 1930 F.X. Šaldovi toto: "Tímto vedením nedal bych se vést ani k první stanici elektrické dráhy, natož do vážných politických bojů." Hlásil se k židovství, ale za 2. světové války žil v klidu, nebyl pronásledován. Už v roce 1945 se vrátil do KSČ, stejně jako Nezval. A Jaroslav Seifert z anarchistické pakáže opět vstoupil do KSČ pod Gottwaldem, ze které byl vyloučen v r. 1929, protože podporu z Moskvy mělo Gottwaldovo křídlo. Pokus o založení vzdorostrany ztroskotal, protože podporu Moskvy měli jejich odpůrci. Ale ani jim strana neškodila, čekali jen na jinou příležitost komunisty.

První vyloučení komunisti v čele s dosavadními vůdci KSČ Bolenem, Jílkem a Munou (zakladatelem a předsedou první strany českých komunistů v Rusku) založili "Klub Leninovců", jiní přešli k "Odborovému sdružení československému", jako např. Arno Hais, po Munovi druhý hlavní funkcionář první čs. komunistické strany v revolučním Rusku a po svém otci druhý hlavní organizátor rozbíjení Odborového sdružení československého v r. 1922.

V prosinci 1929 se KSČ vrátila po volbách do parlamentu oslabena o 11 poslaneckých mandátů. V r. 1925 měla 41, v r. 1929 jen 30 mandátů. Ztrátu své početní síly voličů, ale i členské základny strany a odborů se Gottwaldovi přisluhovači snažili nahradit silou svých leninských činů. Začali v Radotíně, kde vedli v zakázaném průvodu školních dětí proti četnictvu své "revoluční činy" na obdiv - házeli ze zadních řad přes hlavy dětí kameny a klacky na četníky. Tekla krev! Buržoazní klid byl narušen, řekli soudruzi. Nechtěli republiku bez násilí. Proti KSČ se formovala Vlajka a mládež NOF, s disciplinou jim vlastní: "Nic než národ!"

Už koncem ledna 1931 vydalo vedení komsomolu pokyny krajským vedením k uspořádání krajských dnů komunistické mládeže, aby k demonstracím proti militarismu byli zpracováni branci a narušila se tak akceschopnost československé armády pod národnostními hesly. Konečně, aby pro případ zákazu demonstrace byli získáni učni a spolehlivá komsomolská mládež, kteří by vytvořili útočné brigády na ochranu demonstrantů proti bezpečnostním orgánům. KSČ na 25. února 1931 vyhlásila Mezinárodní den nezaměstnaných. Ale už 4. února v Duchcově vedl komunistický senátor Petr Stránský průvod, který se na jeho rozkaz vrhl na kordon četnictva. Podobně 25. května končí průvod v Košútech. Na výzvu k rozchdu nepovolené demonstrace komunistický poslanec Major zavelí maďarským "edöre" (vpřed). Zástup tlačí ženy a děti napřed, zatímco útočná brigáda zahajuje z okolních stavení útok na četnictvo kamením. Do toho padne výstřel z řad demonstrantů. A sotva uschla krev na území maďarské menšiny, připravila KSČ novou demonstraci, tentokrát s německou menšinou v okrese Frývaldov. Této Gottwaldově tlupě karlínských kluků byl pak v roce 1945 dobrovolně vydán národ k obětem krve a ducha.

Již 8. května 1945 vrazili členové RG do bytu Vlajkaře Karla Brože v Sladkovského ulici v Jičíně, vyrazili mu všechny přední zuby, když ho mlátili a znásilnili mu před očima jeho manželku. Nikoho ale jako Vlajkař neudal gestapu, jen měl smysl pro pořádek jako vlastenec a ten nemohl nalézt u komunistů za trvání republiky od roku 1918. A tak za Vlajkařinu a knihu od Rysa o židozednářích dostal 18 let. Kromě toho, jak jsem měl možnost vidět z této revoluční doby prohlášení Národního výboru, po uplynutí každých tří měsíců vězení zpestření týdnem korekce s tvrdým lůžkem a sníženým přídělem již tak mizerné stravy v Kartouzích. Od ledna 1946, jak vzpomíná mukl Bureš, spal s Karlem Brožem na cele deseti řemeslníků na I. oddělení, nad ním. Karla tam přivedl velitel Novotný, aby byl mezi slušnými vězni. Byl tam i Otto Gruller od Pražského gestapa.

V dílně dělal Brož modely pro Knotkovu továrnu v Jičíně, neboť to byl výborný modelář. Novotný a ředitel věznice major Prüher s ním jednali slušně, rovněž i ostatní bachaři. Do června 1949 mohl chodit v neděli dopoledne do Kartouzského kostela na mše. Po obou stranách v kostele stálo po dvou bachařích, které tam určil major Prüher, jenž byl katolík. Po únoru 1948 ho vyhodili z místa, vše se zpřísnilo, ministr spravedlnosti Prokop Drtina, který si tam objednal na zakázku nábytek z kavkazského ořechu s intarzovanými bilými liliemi (které udělal Karel Brož), vypadl z okna a nábytek si odvezl za pakatel 7 tisíc korun žid MUDr. Otto Roubíček z nedaleké Železnice u Jičína, šéflékař v Kartouzích a také zdravotní rada v Jičíně a první ředitel OÚNZ v Jičíně, jeden ze tří majitelů auta značky Volha v královéhradeckém kraji, když k nám byla Volha dovážena ze SSSR.

Tato země má k demokracii ještě hodně daleko, většina občanů nezná minulost, která se často odráží v přítomnosti, v níž si nemakačenkové mohou nerušeně krást, aniž by byli náležitě potrestáni tak, aby již nekradli. Už za první republiky prohlásil Radola Gajda jako poslanec za NOF, že demokracie je zlodějna. A za tento výrok poslanecká sněmovna odhlasovala na návrh imunitního výboru vydání poslance Gajdy k trestnímu stíhání, aby byl souzen pro přečin podle zákona na ochranu republiky. To, že zde byla propagace revolučních cílů KSČ, proletářské revoluce a ozbrojeného povstání, za velezradu nebo zločin nebyla, nezajímalo socialisty kolem Ed. Beneše. Mlčel taky prezident Masaryk ke komunistickým rejdům, které v ČSR sílily uznáním de jure SSSR. Najednou byla KSČ prohlášena za "státotvornou" stranu v ČSR. Dne 6. listopadu 1935 prohlásil komunista Rudolf Slánský, že komunističtí poslanci budou volit prezidentem dr. Beneše a o lidu Československa pravil: "Jeho posláním je sjednotit zde všechny stoupence míru, všechny protifašisty, všechny skutečné demokraty, republikány..." Tento závěr Slánského řeči v parlamentu vzbudil veselost poslanců a reakci Vlajkařů, kteří dobře věděli, že proletariát se svým předvojem KSČ nemá zájem chránit tento stát proti marxistům a jejich přisluhovačům národním socialistům. Socialista Hubert Ripka napsal tehdy toto: "Rusko je ovládáno komunisty a má svůj vlastní zvláštní sovětský systém, není žádnou překážkou přátelské spolupráce mezi jinými zeměmi a Sovětským svazem." Navrátil se z návštěvy SSSR, jak doporučil Beneš po návratu z Moskvy po uznání de jure SSSR a navázání diplomatických styků na úrovni velvyslanců mezi ČSR a SSSR, okouzlen "radostnými zítřky komunismu". Těmto lidem po květnové revoluci 1945 byli vydáni vlastenci pravicového myšlení, odsuzující politiku Moskvy, bojující proti komunismu jako moru lidstva.
 

11 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Franta Kopecky Franta Kopecky | E-mail | 24. srpna 2013 v 10:24 | Reagovat

Jak bylo receno z povolanych ust : Komunista muze byt bud hlupak nebo zlocinec. Jina alternativa neni v zasade mozna. Je zlocinem anebo hlouposti naroda ceskeho ze nedokaze se vymaniti z ideologie zla a domyslet veci do dusledku. Je naprosto zasadni rozdil mezi vyrokem :,, Mej rad druhe jako sam sebe,, a vyrokem : ,, K nasemu stesti se dopracujeme likvidaci tridniho nepritele,,. Tento rozdil cesi neznaji a nevidi. Pro me je zaver tento : Nedosahuji na poznani podstaty proste svym intelektem - zkratka na to nemaji. Proc ? Je jiz otazka jina.

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama