Prosinec 2013

Vzpominani na Vaska...

18. prosince 2013 v 14:55 | Jiri Wolf |  Clanky jinych autoru
Autor fotografie: Jiri Wolf

Poznamka R.H.: Jsou ti lidi v Cesku opravdu uplni blazni? Mozna jsou jen srovnatelni s temi Rusy co kazdy rok na Rudem namesti oslavuji Stalinovy narozeniny a nebo temi co jezdi do Branau kazdorocne vzpominat vyroci Adolfa Hitlera.

Od tety Blazi...

18. prosince 2013 v 14:45 | Martina Morozova |  Clanky jinych autoru
Vazeni pratele,
nevim,jakemu zvlastnimu a vskutku nepochopitelnemu vnuknuti jsem podlehla, kdyz jsem po nekolika letech objevila ve sve mailove poste pozvani na setkani krajanu do zdejsiho Ceskeho centra. Moje kamaradka Ilona sice mou touhu slyset pravy cesky jazyk a videt nejake Cechy brzdila slovy:" Nic od toho necekej " a "co tam lezes", ale ja jsem se nenechala odbyt a s vidinou v brzske dobe vyzkouset svuj prave zakoupeny elegantni kabat jsem se ji jala premlouvat, at tam jde se mnou. Vzhledem k tomu, ze jsem ji licila podobne akce, ktere zde poradaji Rusove, Polaci i treba Japonci a o nichz se mluvi i pise v superlativech, pominu-li subjektivni popisy mych znamych a pratel, Ilona nakonec svolila a na zminenou akci se mnou sla. O tom, jake to bylo, si muzete precist nasledujici basen, kterou po prodelanem soku napsala. Mejte se moc krasne a vsem preji poklidne a stastne
( pred)vanocni obdobi.
Vase Martina

Tak me email nahani
a uz je tu pozvani
Nebud lina jako ventra,
pojd do Ceskeho Centra

Vanoce k oslave duvod,
muzes dat svym citum pruchod
Sejdou se tu Cesi nejen,
necum na to jako jelen

Novy kabat,nove boty,
ani nejdu do roboty.
S kamaradkou-ahoj pusu,
uz sedime v autobusu

Klika cvakla,dvere leti...
my vchazime do dveri,
nikdo k nam vsak nebezi,
jen v dali nekdo lateri..

Kradmy pohled, bez pozdravu,
kdopak jsou ty zeny z davu?
A tak mistni osazenstvo
bylo jako obecenstvo

Stale asi cekali,
kdo z nas dvou je pobavi
Nejen hlusi,nejen slepi,
oni jsou tu jeste nemi?

Zvonek nahle zacinka,
zjevi se zena malinka,.
dava ruce v bok a jiz prichazi
dalsi sok

Asi nejake mameni,
pry neni duvod k schazeni..
Nechteji to sami Cesi...
Proc,ale vsichni prisli preci?

Pry problemy tu byly s rautem,
asi nejezdi tu nikdo autem
Ve velkomeste Berline...
jsou pry v tom fakt nevinne

Za chvili nas zase mrazi,
DJ taky nedorazi...
Co furt mame naky strachy,
dyt nestalo to zadny prachy

Dve srazene lavice
stary ubrus velice
Svarak,pivo...v dzbanu voda,
to je ale pekna soda

Bez ubrusu hlinikove stolecky,
pro ty nase blbecky?
Chtel-li nekdo snad i sedet?
mohl v rohu klidne klecet (nebo se valet ozralej na zemi. s tim se zrejme pocitalo....)

A na zaver audience z flasky
pekne utopence
Papirovych tacku dost,
vzdyt jsi jenom blbej host

Dress code ....osoupany denimky,
do toho vsude papirovy kelimky....
A nakonec DJ Dracula,nebyl zadnej bambula,
pry pro nemoc nemuze,
snad mu doktor pomuze.

A tak obe prisahame,
podruhy uz to nedame
Hruza,hruza-jeden bes
Ceske republice udelali cest?

Byli tam i zahranicni hoste,
jak vysvetlit nekomu po ste,
ze za to,co jsme videli,
jsme se strasne stydeli?



Cenzura jaka ma byt a nebyt

16. prosince 2013 v 14:48 | Vladimir Bozdech |  Clanky jinych autoru
V nasi byvale domovine udajne zavlada opet cenzura. Nekteri mladi neo-komuniste zastavajici vetsinou funkce redaktoru nepropousteji clanky napsane zahranicnimi dopisovateli, kritizujici nejen minule a soucasne pomery v zemi zrovna jako kritiku osob s necistou minulosti. Po osobni zkusenosti se tomu nedivim.
--------------------------------
V soucasne dobe at posilame co posilame postou vse prochazi urcitym procesem "prohlizeni". Verim, ze kazdy balicek nebo dopis posilany jde pres X-ray i tady. To je ale uzitecna cenzura, nikdo nevi, co za certovinu mohou lide posilat.

Unikatni cenzuru zazil jeste za hlubokeho komunismu muj pritel Honza Bezouska, basnik a textar, kteremu jsem kdysi ze Sydney poslal 2 LP desky Country Music. Bylo to prani jeho dvou kluku, Petra a Pavla, jeden je snad stale moderator Country Radia v Praze a druhy ma obchod s Country muzikou na Smichove. Elpicka jsme peclive zabalili mezi silne papundeklove desky, ovazali provazkem a poslali. Za mesic jsem dostal od Honzy dopis, ze kluci se mohli zblaznit radosti, kdyz jim bylo oznameno, aby si balicek dosli vybrat na Celni urad. Kolik platili za clo nevim, pouze ze kluci si to nesli domu jako svatost. Kdyz prisli domu a balicek peclive zabaleny a ovazany provazkem rozbalili, s hruzou zjistili, ze desky byly rozbite na desitky kusu. O tom, ze kluci se rozbreceli se snad ani nemusim zminovat. Co je ale k neuvereni, ze kdyz se snazili z tech kousku dat desky dohromady, zjistili, ze velka cast kousku s desek chybela. Nektery ten hajzl celnik si dal praci, aby ten balicek otevrel, desky rozbil a opet peclive zabalil, pri tom se ani nesnazil nektere upadle kousky zvednout ze zeme. To byla ta komunisticka celni cenzura.

Pred delsim casem redakce jednoho krajanskeho casopisu dostala od ceskeho konzulatu nepriliz lichotivy dopis, kritizujici obsah tohoto casopisu. Samozrejme, ze kazdy ma pravo kritizovat, ale tady to vypada spise, ze zastupci naseho ceskeho zastupitelstva chteli mit urcity vliv (cenzuru) nad obsahem zahranicniho krajanskeho tisku obzvlaste, jestli financne prispivaji na beh techto novin. Mnohokrate bylo napsano, jestli casopis se vymyka svym obsahem vkusu nekterych ctenaru, je vec kazdeho, jestli s obsahem souhlasi nebo ne. A jestli se nekomu nelibi kritika soucasneho deni v Cesku nebo tady prosim, ma narok casopis odhlasit.

Myslim, ze reseni je v tomto pripade jednoduche, bud se podrobit prani ceskych uradu, prijmout cenzuru a penize, udelat ze casopisu cudne cteni a nebo tem panum podekovat a ten prispevek, ktery cini mozna tydenni vyplatu prumerneho delnika odmitnout a pokracovat po svem.


Americka kamna Jaroslava Vojty...

14. prosince 2013 v 18:11 | Ross Hedvicek |  Clanky osvetove
V davne dobe, kdyz jsem byl jeste malej a v intelektualnich temnotach CSSR jsem v televizi (meli jsme DVA programy!) slysel vtip o znamem popletovi herci Jaroslavu Vojtovi, myslim ze to vypravel Mensik, ale uz si nejsem jist.

Vtip byl asi takto:

Herecti kolegove, co si chteli udelal zase v Vojty srandu mu vypraveli o novych americkych kamnech. To pry jsou kamna na koleckach a temi vytopis celou mistnost a kdyz je mistost vytopena tak kam zatlacis do dalsi mistnosti a topis zase tam. Az je teplo v dalsi mistnosti, tak kamna pretlacis zase do dalsi a topis tam a tak dale a tak dale treti, ctvrta a pata mistnost...

Vypraveci tehle legrace cekali, az to Jaroslavu Vojtovi dojde a zepta se "A kam kde ten kour?" - coz byl signal pro vsechny informovane spiklence a az se zeptal, tak vsichni na nej sborem zarvali: "No prece do prdele...!!!" Jednoduse uzasna ceska legrace a cesky humor.

A vsichni se smichy valeli po podlaze a smal se i Jaroslav Vojta. Kdyz se to ale pak vsechno uklidnilo, tak Vojta se zcela vazne svym silnym hlasem zeptal: "Ale ted vazne chlapi - kam jde ten kour?"

---
Vtip byl krasnym prikladem ceske arogantni nevedomosti, tak bezne i dnes - tedy predpokladalo se, ze takova kamna neexistuji a to mel byt ten "vtip".

Dnes rano jsem byl v obchode a vsiml jsem si, ze takova "americka kamna Jaroslava Vojty" na koleckach, ktera se daji pretlacit z pokoje do pokoje tam stoji na regale a jsou k mani za 199 dolaru.

Ty kamna jsem pro vas vyfotil. Kdyz jsem je fotil, prisel prodavac, zda nepotrebuji s necim pomoci. Ten pribeh o Vojtovi jsem mu nevypravel, to nemuze nikdo mimo ten vas krater po meteoritu zvany ceska kotlina pochopit, ale rekl jsem, ze se mi ta kamna libi a nakonec jsem se zeptal: "A kam jde ten kour?"

Dival se na mne jako na blbce...


Vsichni jste blazni, jen ja jsem helikoptera!

13. prosince 2013 v 15:52 | Jana Nemcova |  Clanky jinych autoru
jnemcova@email.cz
9:36 AM (10 minutes ago)

Pane Hedvicek, kdybych tusila, ze ten vas blog slouzi jako portal pro dusevne chore, urcite bych tam neprispivala. Nemam totiz diagnozu a nemuzu se nabidnout ani jako terapeut, nemam odpovidajici odborne vzdelani. Ta pani Korcakova se prece prezentuje jako Musterblazen, jakych je tam ostatne vic. Napr. nekteri zjevni autisti, jako jista pi. Havlickova. Jiri Wolf ma udajne diagnozu "bajna lhavost", coz jeho prispevky vysvetluje a zaroven omlouva. Ze vseho nejlepsi je ale jisty "luis". Ten to nandal vsem. Pri cteni jeho prispevku jsem se tak pobavila, jak uz dlouho ne. Dobre ze jste to, vzdor jeho prani, nesmazal. Clovek by se ani nemel cemu zasmat. Kdyz to cele shrnu, zasnu - kde jste tuto partu vzal?

Odpoved mi klidne muzete zustat dluzen.

Jana


Poznamka R.H.: Jako obrazovy doprovod k blogu prikladam svuj nedavny obraz s nazvem "Preliceni". Obraz je olej na platne, 61 x 72 cm a je to autoportret s nazvem "Preliceni".

Byl jsem souzen a odsuzovan
a pisi email mdleho zneni
ceka me lasko preliceni
preliceni z klauna na blba
mel jsem te rad, snad jeste mam
a nemam zadne vysvetleni…
lasko moje posledni

Pani doktorka...

13. prosince 2013 v 15:29 | Vladimir Bozdech |  Clanky jinych autoru
Nejsem si jist, jestli jsi pred casem cetl kratky clanek v Bejsakovych Novinach o udeleni cestneho doktoratu pani Jane Reichove. Toto vysoke vyznamenani ji bylo slavnostne predano na Olomoucke Univerzite v rijnu. Rad bych se k tomu vyjadril, ponevadz pani Reichova s manzelem Zdenkem jsou krajani, kteri zepsuli mnohokrat jak me tak i Tebe jak v Novinach tak i na vsech Blog's.

Abych zacal poporadku, Reichovy znam z dob, kdy me hlasatelka Vlasta Vlazna poprosila, abych vypomahal v ceskem Sydneyskem vysilani, kdyz nekdo by nemohl, abych zaskocil. Pani Reichova tam tez pomahala. Moje spoluprace ale netrvala dlouho. Protoze jsem psal muziku, stal jsem se clenem predsednictva Artspectra, spolek umelcu, kde pani Reichova byla sekretarka. Pri jedne schuzi, kdy prisla rec na Petra Cibulku, pani Jana vyskocila a rekla, "Ten Cibulka je blazen, ktery ublizil mnoha lidem". To bylo neco na mne, ze spolku jsem rezignoval.

Pan Jirasek, ktery byl za nejhorsich dob tady na Konzulate jako obchodni attache jablonecke firmy Sklo Export, ktery se po sedesatem vratil do Cech, aby zakratko odjel do Francie a odtud vyemigroval do Australie na diplomaticky pas. Byl znaly pomeru a za kratky cas jako politicky uprchlik se dostal do nekolika krajanskych spolku, vcetne SVU, kde byl predseda.

Za jeho kralovani v Praze na estebarne vedeli hned druhy den podrobnosti ze schuzek. Napsal jsem o tom clanek do Novin, aby v nekolika dnech Reichovi predplatne zrusili, zrovna tak jako par ostatnich z Jiraskovy kliky a napsali mi docela sprosty dopis, co si dovoluji psat o jejich priteli. Z Reichovych se staly mi nepratele, obzvlast, kdyz jsem parkrat napsal o emigrantech Upravencich, nemluve naposledy o Vrozinovi, kdy jsi me podporil.

Vratislav Bejsak pred casem dostal dopis od Z. Reicha, v kterem zase napadl jak me tak i Tebe, coz nebylo nic neocekavaneho, ale za zminku stoji napsat, ze pise jak znal vsechny ceskoslovenske a pak ceske konzuly i ty generalni a ze nejlepsi byl ing Jan Sladek. V Cibulkovych NN jsem nasel, ze ten pan Sladek byl nejen komunista ale i estebak. What a company!

Pani Reichova, ktere rikam svazacka za doby, kdy byla tady v rozhlase udajne chodila na konzulat (nebyl internet) pro ceske zpravy z domova. Na vecircich poradane Artspectrem samozrejme nesmel chybet momentalne slouzici konzul s manzelkou, okolo kterych se nejvic tocili manzele Reichovi. A to bych mohl psat do nekonecna. Jedna vec je jista, ze soudruzi o pani Reichove byli dobre informovani, coz se ji jak je videt vyplatilo. Celou tu frasku bych dokoncil, ze ten titul dostala na Universite, kde jsou stale zamestnani estebaci.



Poznamka R.H.: Je znamou a overenou skutecnosti, ze vyznamenani a oceneni z rad emigrantu dostava v Ceske republice pouze urcity druh lidi - skoro bych rekl, ze "lide zvlastniho razeni". Takze je jen otazkou casu, nez z rad emigrantu dostane vyznamenani v CR Dr. David Werner a nebo pani Jana a Dana z Mnichova. Dopredu blahopreji.


Liberace of Amsterdam...

13. prosince 2013 v 1:34 | Milan Rezabek |  Clanky jinych autoru

THIS IS THE VIDEO JERRY POSLAL, KTERE OSOBNE POVAZUJI ZA MEGALOMANII NEJVETSIHO DRUHU. K TOMU, ZE JSEM ANDYHO NIKDY V ZIVOTE NEZNAL, AZ JSI MI HO TY PREDSTAVIL,
PROTI GUSTU ZADNY DISPUTAT. NEVIM JAK SE SPELUJE ZIDOVSKE SLOVO "KEECH"? KEECH NEJVETSI UROVNE, TADY HO NIKDO NEZNA - ASI V KANADE.

PRACHY ALE METE A PREJI MU USPECHY. MUJ VKUS ZNAS - MIN ZNAMENA VIC, JEHO PROSTE NEZERU TAK JAK JSEM NEZRAL LIBERACEHO A OSTATNI, KTERI TADY PRODAVALI
LIDEM SHIT A HRABALI PRI TOM PENIZE. SORRY. A HOUSLISTA JE Z PRDELE.

JA RADEJI POSILAM MESSAH Z CESKYMI KLUKY A HOLKAMI, KTERI DOSTANOU GRAMMY. VASEK LUKS STUDOVAL NA STEJNE SKOLE JAKO JA (HUDEBNI) A JA NA VANOCE HRAJI TOHLE.
KDO MA ZAJEM, POSLECHNETE SI CESKY TALENT.


Poznamka R.H: "Keech" se speluje "kitsch" (nemeckym zpusobem i v anglictine).

Radost ze zla

13. prosince 2013 v 1:07 | Jan Beneš |  Clanky jinych autoru
...agent, bonzák, donašeč, fízl, informátor, práskač, udavač, vejška...
aneb Pavka Morozov
Ke všem těmto epitetonům podlosti nutno zajisté přiřadit ještě i členy KSČ měli udávání nejen za znak uvědomělosti, ale přímo v popisu členství. Nebylo jistě náhodou, že mládeži tak zvaně fungl nové a tudíž Gottwaldově, byl přihrán co vzor spratek jménem Pavka Morozov (snad od něj zvolil poruštění jména svého druhdy i Pavel Kohout) a nebude náhodou, že opravdu prvým výrazným znakem jakési Gorbačovovy snahy změnit Rusko bylo již roku 1987 úřední zrušení tohoto symbolu uvědomělého nového mládí, toho jména Gottwaldova, tak vřele nám podstrkované i Marií Majerovou a Jorge Amadem. Samotným Hoffmeistrem do naší tehdejší školičky v Dejvicích dovedeným. Gorbačov dopustil se i zveřejnění skutečných okolností případu, více než značně lišící se od propagandistické verse. Spisy byly nalezeny. Realita byla taká, že Pavkovu dědečkovi chtěl sovchoz zabavit saně a děd je tudíž ukryl někde v lese. Ten úkryt Pavka hlídal. Saně se však rozhodl ukrást i kdosi jiný - jistě také na úkor sovchozu. Pavku saně střežícího zabili, neb to je odedávna v Rusku to nejjednodušší řešení.

V době a zemích kde nástup nové epochy dějin vždy následoval nedostatek, neb "bohatým brát a chudým dávat" jaksi nepřinášelo dříve ohlašovaný blahobyt, pak udavačství bylo motivováno zejména snahou o získání nějaké té výhody, anebo řešení osobní nevraživosti. Z basy znám případ muže, který - co přidruženou výrobu JZD a tedy zcela legálně pěstoval nutrie a "pakoval se na tom" a dopřával si. Na rozdíl od těch družstevníků, kteří nejen nepěstovali nutrie, ale ani nějak jinak se nevěnovali práci užitek přinášející. Base neušel a nutrie péči vyžadující stihly bez jeho opatery v JZD vychcípat.

Svůj díl jistě sehrávaly i plebejské pocity velkých aspirací (třeba literárních, viz ten vzpomenutý případ předního básníka našeho stalinismu) ale malých schopností a získání statutu někoho, kdo nad režimem získáním jakési té výhody vyzrál. A přiznejme v případech jiných i míru donucení, ve chvíli vězeňské tísně a beznaděje.

Nebude asi náhodou, od počátku nové epochy polistopadové, že máme k disposici seznamy těch, kdož podepisovali, ale silně postrádám seznamy těch, kdož podepisovat dávali. Ačkoli jméno na seznamu ve skutečnosti neznamená opravdu nic jak dovodím později. Jen právě to jméno na seznamu. Obraz charakteru dodá jen nahlédnutí do svazku. Nikoli všecky se nám zachovaly, že ano?

To vše podepřeno naším zákonem lustračním, jež nejen sankcí postrádá, ale navíc je ještě opatřen nápisem s cedulkou Nejsme jako oni, případně Dost bylo kádrování! Navíc tu máme ministry povolující výjimky, neb odborníků je nám třeba a pokud to kdo nepochopil, pak nechápe ani to, že nejlepším ředitelem mateřské školky bude sexuální deviant, stýská se mu po totalitě a dobách, kdy sexuální devianti mohli být jen vedoucími Domu pionýrů (například v Brně). Oni přece nejlépe vědí, co takové dítě potřebuje. Nádherně tomu vyhověl náš Úřad pro dokumentaci a vyšetřování zločinu komunismu, kterýž co vyšetřovatele těch zločinů zaměstnal jakéhosi pana Moslera. Ten opravdu věděl jak na to. Roku 1975 udal svého kolegu Kyráška (a další) za výrok, že je mu husa na pekáči milejší než Husák na Hradě. Kyráškovi bylo pykat a tohoto vyšetřovatele ÚDV možno právem považovat za odborníka na předmětné zločiny.

Lustrační zákon, tedy cos jako paměť, ledva tehdy před lety schválen, ihned novelisován, aby ho nebylo možno vztáhnout na Václava Havla. Hnedlinko taktéž týmž bagatelisován, například v případě odborářského předáka, který na tom vnitru přece jen učil jazyky, či co,.. (Ověřte si to, přátelé. Nahlédli jste do jeho svazku?) Pan Falbr však, podle velmi hodnověrných svědectví, v době kdy ještě netušil jak se doba vyvrbí, v prosinci 1989 měl podanou žádost o asyl ve Švýcarech.

Škála těch, kdož se uveřejněním svého jména cítili potrefeni, je až trapně shodná. Ten estébák si potřeboval udělat čárku, například pan režisér Krejča. Výmluvnější by bylo zveřejnění svazku. Což učinila třeba paní Bohdalová a z něho právě zjišťujeme, že podle svého kontaktu StB dotyčná sice podepsala, ale odmítá spolupracovat.

Část svazků, celkem 22 000 jmen, vyvezl na svém útěku major Josef Frolík a jméno pana režiséra Krejči, ale třeba i právě vyznamenané Dany Zátopkové, je už tam a padla tato jména i v pod přísahou učiněném Frolíkově slyšení v US Senátu. V Americe se pod přísahou nesmí lhát a je to trestné. Chodí se za to bez pardonu pykat. A tak se Frolíka některé potrefené husy pokusily žalovat. Včetně jisté českoamerické filmové hvězdy, šťastně se ze světa socialismu vyvdavší do světa ovládaného třídními nepřáteli. Tehdy (tuším) třetí pan choť zajišťoval svými příjmy to nejlepší právní zastoupení. Žaloval rovněž jeden britský poslanec a časopis Stern. Své pře prohrály (Brit a německý časopis) či od nich po předložení důkazů těm na pomoc povolaným právníků dotyčná hvězda raději odstoupila. Ošklivé překvapení připravili naší nejvýznamnější šansoniérce v Německu, kde v TV a před kamerou, konfrontována se svými svazky s udáními nikoli triviálními. Dala se slyšet, že do Němec už nepojede. Bude účinkovat jen doma. Hle jaké vlastenectví se nám tu objevilo.

Nesmyslnost výroku o estébácích, kteří si potřebovali udělat čárku ostatně opakovaně veřejně vyvrátil i šéf archivu MV Frolík (synovec toho uprchlého, mimochodem). Zopakujme však, že faktorem není to jméno na seznamu, ale obsah svazku.

Nicméně sháňku po čistém lustračním osvědčení, jež vskutku dosud tu a tam vyžadováno, to neumenšilo. Takže se jím pyšní třeba i dáma, jež se nám ke svému agenství a práskačství již roku 1968 sama v slzách přiznala (práskala na nás) neb se tehdy domnívala, že to na ní prasklo. Žádala si o naše pochopení, přece potřebovala výjezdní doložku do Francie a bez donášení by ji nedostala. Můžeme se zlobit snad jen proto, že by ji jinak než jako agentkaprovokatérka nezískala? Nějak jsme to nepochopili... tehdy a nechápeme to dodnes. To už chápu, taktéž uskutečněnou výměnu podpisu za opatření povolení na plynová kamna. Mrznout v zimě i doma je opravdu nepříjemné a další, za vyhrazení místa k parkování před bydlištěm - šlo o invalidu na automobilu závislém. To pochopení nás arciť ani v těchto případech nepřimělo k udržování přátelských vztahů.

Hezká řádka agentů je mezi proslaveným disentem. Tady se občas dozvídáme, že vlastně šlo přímo o hrdiny, kteří sestupovali ku svému boji s režimem přímo do jámy lvové a ovlivňovali StB zevnitř. Jenže i zde je to samozřejmě pouhý žvást. Nahlédnutím do svazku snadno ověřitelný. Například přítel presidentův a výtvarník, pověřený tímto vytvořením nového státního znaku (co světový unikát ho opatřil svým copyrightem) podepsal výměnou nepodmíněného trestu za podmíněný. V trestní věci právě za své disidentsví. Otázkou tudíž zůstává, proč se do toho "boje s režimem" pouštěl (a pouštěli) když nepočítal s tím, že za to bude zavřen. Což je v jiné rovině zase uznání, že si počínali způsobem režimu škodícím. Opisuji od Maxima Gorkého, že vězení je pro revolucionáře vyznamenáním. Jiný známý výtečník, dokonce kandidující za naše socany do Senátu (neúspěšně, ač měl být dle svého volebního sloganu "kladivem na kriminalitu") zase tvrdí, že udával (například na Hutku a Mertu) jen věci nedůležité a triviální. Což tedy činí spolupráci se zločinci trivialitou.

Další hezký důvod (zvláště u umělců) vězí v tvrzení co vlastně prý mohli udávat? Zajisté, co třeba mohl udávat takový ředitel Národní knihovny? Nevíte ? Povíme.

Takže nahlédněme do svazků. Do doby před srpnem 1968 a tudíž i přednormalisační. Již tehdy, budete se divit, se udávalo. Však leckterý člen KSČ těch dob dodnes uvádí své vyloučení ze strany do výčtu svých nezasloužených utrpení.

Dne 26. března 1955 (hledal jsem namátkově, veden svým březnovým datem narození) navštívili soudruzi od StB, jmenovitě major František Ježek, kapitán Gula a operační technik tehdejší VI. správy jenž jménem neuveden, ředitele národní knihovny v Praze. Návštěva byla předem ohlášena, třebaže soudruh ředitel předstíral před svou sekretářkou překvapení. Do toho se náhle a taktéž překvapivě, vynořil čísi požadavek, cosi přepsat a tak tam ředitel sekretářku vyslal, že si mezitím se soudruhy promluví a poradil jí, ať si v kanceláři nechá kabelku. Nač by to sebou nosila.

Ta sekretářka se jmenovala Staniewitzová.

Ledva odešla, soudruh ředitel nedělal už nic, ale soudruzi od StB jí prohlédli stůl i kabelku a udělali si otisky klíčů, které měla ve svrchníku. O ty totiž hlavně šlo. Potřebovali jí v bytě umístit odposlech. Do toho bytu chodil i jistý pan Novák z ministerstva financí. Jakýsi jiný "zdroj" upozornil, že se snad ti dva chystají k emigraci. Roku 1955 se do ciziny jaksi nejezdilo. Hlavně jen utíkalo. Odposlech to potvrdil a skončilo to pěti a osmi lety pro ty dva. Samá trivialita. (doložka ředitelem byl Milan Jungmann).

Soudruh ředitel na seznamu není, byl jen až do roku 1968 dobrý komunista a věděl, co se od něj očekává. Jeden z lidí zvláštního ražení. Že se mouchám netrhají nožičky věděl, že se nedělají ty věci jež učinil, nikoli. Nikdy nepocítil potřebu omluvit se svým obětem.

A pak jsou tu případy opačné, a byl to v NP publikovaný příběh maminky pana Volarika, který mne k sepsání těchto řádků vyprovokoval. Neb hovoří o těch, kdož tak jako jeho maminka věděli, že něco jiného je pod nátlakem podepsat a něco jiného je podmínky této vynucené "spolupráce" zachovat.

Jistý Petr je hlavně zloděj, podvodník a lhář. Vůbec člověk, jehož si pro jistotu nepouštíme přes práh obydlí. Taktéž horlivý sportovní fanoušek, ač mu hodně přesmetráková nadváha už od mládí v jakékoli sportovní aktivitě bránila. Jednou chtěl vyjet (když už se občas jezdilo) na jakási basketbalová klání do Bruselu. I povolali si ho k sobě dva soudruzi a přemlouvali ho. "Abychom vám mohli věřit." Pokud jde o víru, byl Petr ochoten ji stvrdit jakýkoli závazkem včetně toho požadovaného, ale vymlouval se, že bohužel už je ten typ, který všecko vykecá. Nakonec ho přesvědčili, že nevykecá a podepsal. Téhož večera se dostavil do Violy na jistou partou provozovanou pravidelnou večerní sedánku a prohlásil"

"Dejte si na mne bacha, hajzlové, právě jsem se stal agentem StB." (Petr Gryner)

Byla to táž Viola, kde pozdější vídeňský starosta a tehdejší západní redaktor na poznávací misi zpovídal tamtéž se shromažďující umělce z jejich vztahu k socialistickému státnímu a společenskému zřízení. Což pak hezky s plným jménem a případně fotografií, otiskl ve svém listě. Dotyční měli co vysvětlovat. Zeptejte se třeba básnířky Machulkové.

Ve Viole bylo vždy (umělecké shromaždiště) dost těch, kdo dávali přednost tomu nevykecat to na sebe a tak dnes Petr není ani v tom Cibulkovi.

O cosi horší to měla jistá Vilma. Ta v době když ještě Tito nebyl krvavý pes, vyjela do Jugoslávie a pracovala co česká hlasatelka Radia Zagreb. Kdež jí měli dost roku 1951 z důvodů o nichž netřeba uvažovat, a tak se vrátila domů k mamince. Ze života, který si naplánovala roku 1946, kdy jí bylo 19, zbylo málo a v Praze měla rodiče. Zahájila studia na vysoké a dva pánové si s ní dali schůzku v kavárně. Taktéž si hlavně přáli důvěřovat jí.
"Určitě, ale dejte mi uniformu, třeba tu nejnižší hodnost. Chci aby každý viděl, že jsem na vaší straně."
Marně ji přesvědčovali, že každý to vidět nemusí. Chtěla to manifestovat mundurem. Pochopitelně hrála blbku a soudruzi věděli, že ji hraje. Po čtyřech hodinách to vzdali. (Zoja Schmitter)

Asi v nejtěžší situaci byl kamarád Mirek. (Kácha) Po 13 a půl roce ho propustili na amnestii z Leopoldova. Ta byla, nezapomínejme, podmíněná. Snažil se dát svůj život, či to, co mu z něj zbývalo - propustili ho těžce nemocného dohromady. Nalezl si zaměstnání kulisáka, oženil se. Přibližně po roce ho navštívili dva páni. O nějakém přesvědčování, že by mu chtěli věřit slova nepadla. Padla jen možnost mezi podpisem a návratem do Leopoldova.

O den později fingoval v divadle těžký úraz (pád do provaziště) jež spojen se ztrátou paměti. Úraz byl vážnější než plánoval, ale o to uvěřitelnější se pak jevila i ta ztráta paměti.
Samé triviality.

Ve skutečnosti jde případ od případu jen o radost ze zla (takto specifikoval už v době útlaku rakouského a tehdejších donašečů jistý Viktor Dyk). Doba byla zlá a mnozí v tom shledávali rovněž všechny důvodu k tomu, že sami nemusí být dobří. Dnes se po nás přece nechce víc, než jen udělat tlustou čáru za minulostí. K prznění mláďátek došlo tak dávno, že nemá smysl hovořit o něm. Což nemusíme. Leč nemůžeme se tvářit, že nebyla. Jinak se totiž hlásíme ku zpitvořené morálce všech těch, kdož mají proč tvářit se tak.

Konec konců, už Gorbačov přišel na to, že Pavka Morozov, ve versi donašeče na vlastní rodiče, nemůže být sovětské mládeži vzorem. Neb stojí psáno: Cti otce svého i matku svou, abys zdráv byl a dobře se ti vedlo na zemi.

Co by mělo stát psáno u těch, kdož z udávání otce i matku vyjmuli, ale jinak zábran neměli, ponechávám na čtenáři.

Vyprávění konkretní

Mám čisté lustrační osvědčení
Jan Beneš

To o tom lustračním osvědčení zní přímo rozkošně, skoro jako prohlášení, dokonce i soudu v případě pana Kavana, že nelze prokázat vědomou spolupráci. Což opravdu nelze. A staví nás to do jedné řady. Neb nikdo z nás neví co koná když spí, a třeba jsme ve spánku opravdu nevědomě spolupracovali s StB. Taktéž jsem se z tisku dozvěděl, že očistil se pan Srp. Což překvapuje, neb jeho závazek, který jsem viděl, jest psán jeho vlastní rukou.

Pokud jde o ty negativní lustráky, tak nám vzkázala jistá paní Lamarová 051130, krycí jméno Jiřina, že ho má taktéž. Chyba vězí v tom, že se nám už roku 1968 v slzách přiznala, že na nás fízlovala. Žádala taktéž o pochopení, neb jinak by nedostala tu výjezdní doložku do Francie a tuze se jí tam chtělo, neb měla novou průsvitnou blůzu.

Což bylo tak, že jednou takhle v srpnu 1966 nás ufackovala, že k ní musíme na večeři a my tehdy ještě neuměli říci ne. Takže jsme tam šli a tamtéž u večeře poznali pana doktora Nesvadbu, pana doktora Plzáka a paní doktorku Vlkovou Svého řemesla všichni psychiatři. Taktéž na Seznamech. U Dry Vlkové, neznaje data narození si nemohu být jist.

O pár dní později mne zavřeli skrze vlastizradu a v době tohoto hodování už jsem byl docela bezpečně "pod poklopem".

Ty slzy a přiznání pí Lamarové se týkaly právě oné večeře. Včetně informace, že pochutiny tam předložené, tehdy zaobstarala taktéž StB. Soudruzi mysleli na všecko, ale význam této akce mi zůstal až dodnes utajen. Když opatřovali tu krmi, jistě byl jejich i výběr hostů. Pracovali tam jako team na mně, anebo psali hlášení i na sebe navzájem?

Pokud jde o ty výjezdní doložky z tisku víme, že hrály v milostech udílených StB svou roli. Udílely se třeba panu dru Plzákovi a taktéž cestování dra Nesvadby neobešlo se (jako veškeré cestování tenkrát) bez souhlasu StB, že?

Nicméně nezůstal mi dnes utajen význam docela jiné večeře, rovněž v době trávené už "pod poklopem". To jsme si s manželkou zašli na večeři do Nekázanky k Markýzovi. Tam se pak u baru objevil jakýsi človíček a vrchnímu i barmanovi v jedné osobě cosi nabízel.

Pan vrchní to vzal a odkráčel s tím k našemu stolu osvětlenému jedinou svící. Byl to obraz. Vrchní ho k té svíci nastavil s otázkou, zda to má koupit.

Byl to obrázek. Prý je to ToulouseLautrec a prý je za 5000 Kčs. Soudil jsem, že pokud je to doopravdy Lautrec, je za 5000 levný, a že bych ho tedy koupil. Pravost si je však nutno dát ověřit. Vrchní s obrazem odešel a my mohli dál večeřet.

Nu a pak mne tedy zavřeli a nýbrž politický zločinec musí nutně páchat i činy kriminální, ocitl se v obžalobě a později v rozsudku i pokus o podvod, který byl spáchán tím, že jsem doporučoval ke koupi obraz o jehož pravosti jsem nebyl sám přesvědčen, jak to dosvědčují má vlastní slova: "Dejte si to ověřit!" - což je citace z rozsudku pana doktora Fajstavera. (Však pokud neodešel do pense dosud pilně soudí).

Dobrá, chtěli to udělat a udělali to. Ale jak k téhle episodě vlastně došlo? Ten človíček nabízející falešného Lautreca, se jmenoval Konstantin Sochor a je na Seznamu 170 421 508, krycí jméno Kosťa. Na Seznamu je zajisté i pan vrchní (kdo jiný by mohl dělat vedoucího v podniku jako U Markýze) pan Trhlík, pod krycím jménem Kalivoda.

Oba to zajisté měli za způsob jak svrchované moci vyhovět, ale nikoho vědomě nepoškodit. Pan Sochor však, na rozdíl ode mne, za žádný pokus o podvod nikdy odsouzen nebyl. Zřejmě toho Lautreca nabízel v dobré víře a nikomu nedoporučoval, aby si pravost dal ověřit.

Tuhle mne na půdě českého PENu oslovil jeden z jeho členů (taktéž na Seznamu) a pln dobrého humoru se mne otázal, zda ještě kšeftuju s obrazy. Tuze se divil, když jsem mu chtěl dát přes držku a namítal, že nerozumím legraci.