Jak dalece spolupracovala Milada Horakova s nacisty?

7. dubna 2014 v 20:28 | Jan N.A. Berwid-Buquoy |  Clanky jinych autoru

Jak dalece spolupracovala Milada Horáková s nacisty?


Milada Horáková byla 8.3.1946 vyznamenaná č.s. válečným křížem "v boji za osvobození ČSR z nepřátelského obsazení" a 30.3.1946 medailí za zásluhy I. stupně. Obě vyznamenání podepsal armádní generál Ludvík Svoboda. Horáková nikdy žádným vojákem nebyla...

Pro nedostatek skutečných hrdinů, mají malé národy někdy sklony k tomu si své "hrdiny" vyrábět mystifikacemi osobností, které při bližším zkoumání ve skutečnosti mravně ani morálně neobstojí. O Miladě Horákové bylo napsáno mnoho polopravdivých legend. Je velmi těžké dopátrat se toho, co je pravda a co ona sama o sobě úmyslně rozšiřovala, aby zahladila stopy...

Po známém výroku prezidenta Beneše v roce 1937: "Raději Hitler než Habsburk!", se Horáková stává obdivovatelkou "německého národního socialismu". Fascinuje jí Hitlerova schopnost vyhladit nezaměstnanost a obrovský podíl žen v institucích nacistického Německa. Ovšem, po vzniku Protektorátu Čechy a Morava její nadšení opadá. Neúprosně zjišťuje: To, co bylo dovoleno německým ženám v říši, neplatí pro okupované oblasti Evropy...

Jako jednatelka Ženské národní rady (ŽNR) začíná opět rebelovat. Nastává totiž jakýsi paradox: Židé a české ženy se nesměli stát členy některých nacistických organizací. Hlavně se jednalo o Národní souručenství a Vlajku. To Horákovou připravuje o klidný spánek: Postavit Češku na úroveň Žida!? To je pro ní neslýchaná drzost!
Apeluje na K.H. Franka a Emanuela Moravce. Není to nic platné. Předsedkyně ŽNR, Františka Plamínková, jí nepodporuje - bojí se. Po válce byla ŽNR vydávaná oficiální historiografií jako buňka protinacistického odporu. Šlo o pro masového občana upravenou legendu neodpovídající historické skutečnosti.

ŽNR byla legální organizací protektorátu, odpovídající nacistické osvětě. Její předsedkyní byla Plamínková (též zvaná "strašpytel") a jednatelkou Horáková (nacisté jí vedli pod krycími jmény "Králová" a "Pěkná"). Hlavní pracovní náplní předsedkyně ŽNR nebyl údajný "odboj", nýbržnicnedělání a to bez výjimky. Všiml si toho i nacistický protektorátní tisk. "Národní politika" ze dne 07.02. 1942 píše:

"Protože Ženská národní rada už tři roky mlčí, soudíme, že si její předsedkyně neví rady, co má dělat...není ovšem námitek proti tomu, aby se takové osobnosti uchýlili do soukromí a postoupili svá místa lidem mladším, schopnějším a pro nové poměry vhodnějším. Jsme přece lidští a v takových případech přejeme těmto lidem spokojené stáří a klidný odpočinek."
Plamínková neměla ráda Heydricha, neboť onen bezohledný nacistický pohlavár a karierista na ní vyžadoval konečně nějakou činnost. Proto schvalovala atentát na zastupujícího protektora a byla za to 30.06. 1942 popravena. Zde však šlo o nedorozumění. Plamínková neschvalovala atentát jako takový (k tomu by se neodvážila), nýbrž si slibovala od tohoto aktu, že nástupcem nebožtíka se stane K.H. Frank se kterým, ve svém libovém "nicnedělání", výborně vycházela. Mýlila se však. Nástupcem se stal Kurt Daluege. Ten žádal angažmá ve prospěch Protektorátu Čechy a Morava.

Milada Horáková ovšem ruce v klín neskládala. Bojovala houževnatě o to, aby umožnila českým ženám členství v nacistických organizacích protektorátu. Zatímco jí K.H. Frank celkem s úspěchem ignoroval a vyhazoval, zavěsila se na Emanuela Moravce. Tam se to zdálo být průchodnější.. Scházela se s ním ve vládním baru "Boccaccio" v Grand Hotelu Steiner:

" Milada Horáková byla bisexuální a více než muži jí zásadně zajímaly ženy. Hlavně mladé dívky. Lída Baarová v jednom rozhovoru pro Rozhlas Svobodná Evropa, 1970 ve Vídni prohlásila: 'Ano, byla lesbická. Do 'Boccaccia' chodila, ale poměr měla pouze s mladou ženou ministra Moravce, Jolandou Moravcovou. S ním nikdy. Jednoho dne se obě o něčem pohádaly. Jolana byla důvěrnou agentkou Gestapa. Výsledek byl ten, že Miladu za něco udala. V srpnu 1940 Gestapo zatklo celou rodinu Horáků a odvezli je do Pankrácké věznice...' ". ("Bar 'Boccaccio' - České milenky nacistických pohlavárů 1938 - 45", blog iDnes.cz, 11.07. 2011).

Zde se Lída Baarová poněkud mýlí. Gestapo nezatklo "celou rodinu Horáků", nýbrž pouze Miladu a jejího manžela. Okolnosti "zatčení" jsou přesto obestřeny záhadou. Prý k tomu došlo ve čtvrtek 02.08. 1940 v 10:00 hod. v Horním Bradle u Nasavrk, okr. Pardubice. Důvod "zatčení" měla být pracovní činnost Horákové v ŽNR. Jinak se neuvádí nic konkrétního. Ovšem ve čtrvtek v 10:00 hod. by se měl manžel Bohuslav nacházet v zaměstnání a Milada v kanceláři ŽNR a ne někde na nějaké pustině u Nasavrk...

Spíš než na "zatčení" vypadá komplot na konspirativní schůzku. V Nasavrkách se nachází zámek. V té době patřil Josefu Trautmannsdorfovi a sloužil jako místo setkávání důstojníků německé Státní bezpečnosti SD (Sicherheitsdienst).

Spolupracovníkem Gestapa nebo Abwehru mohl být kdejaký hlupák, ovšem zahraniční spolupracovníci pro SD byli vybíráni velmi opatrně a to z obzvlášt spolehlivých kruhů...

Projevila snad SD o manžele Horákovi zájem a pozvala je do Nasavrk na konspirativní schůzku? Okolnosti by tomu nasvědčovaly.

Posléze dochází pro normálního vězně k neobvyklým postupům. V letech 1940 - 1942 je Horáková "vězněna" na Pankráci a Karlově náměstí "současně" - podle potřeby pendluje sem a tam. Sdílí cely se skutečnými odbojáři a ty po čase opuští, aby se opět do nich vracela. Něco takového se praktikuje pouze za účelem zpravodajské činnosti...

Pobyt jejího manžela a důvod jeho "zatčení" nelze zjistit. Každopádně v uvedeném časovém úseku nebyli oba z ničeho obžalováni a nikdy nestanuli před soudem. To byla tehdejší praxe v nacistické justici a exekutivě velmi neobvyklá.

V roce 1942, po atentátu na Heydricha se opět oba společně, náhle objevují v terezínské Malé pevnosti, kam byli jinak hromadně dopravovány protinacističtí odbojáři. Manželé Horákovi získávají dvě samostatné cely hned vedle sebe ve vězeňském traktu pro prominentní vězně. Ostatně, Bohuslav tam nebydlí a má svojí vlastní garsoniéru mimo koncentrační tábor...

Milada, údajná "vězeňkyně", získává v malé pevnosti vedoucí zaměstnáni jakési "provozářky". Je kompetentní pro rozdělování potravin a léků. Navíc kontroluje provoz gastronomie a nemocničního zařízení. Může se neomezeně pohybovat po táboře, opouštět ho a zase se vracet. O její chrup se stará zubař, jinak kompetentní pouze pro Wehrmacht a jednotky SS. Někdy přespává mimo - v bytě svého manžela. Do svojí cely v malé pevnosti si čas od času vodí dámské návštěvy. Věra Vacková vzpomíná:

"Miládce jsem musela vždy dát, a hlavně zazpívat, pokud k tomu byla příležitost...A pak po dozpívání jsme vždycky zůstávaly v objetí dlouho a beze slov. Bylo mi 18 a Miládce 42."

Věra Vacková pokračuje:

"Dr. Sailer se pohyboval prakticky po pevnosti neomezeně...chodil s různými léky, které měl...i ze zásob SS-lazaretu; s dobrým čajem zásoboval pravidelně Miládku i protityfovými tabletami, jimiž jsme byly všechny pak vybaveny..."

Zpravodajský důstojník si nyní musí položit otázku: Čím si ona "vězeňkyně" koncentračního tábora vydobila tak obrovskou důvěru nacistické státní bezpečnosti SD, že má přístup k lékařským zásobám příslušníků SS, fasuje od nich léky a podle vlastního uvážení je rozdává vězňům? Podle jaké logiky se lékař Wehrmachtu a SS stará o její zdraví? Jak je to možné, že "vězeňkyně" podezřelá z "velezrady" rozhoduje o rozdělování potravin a gastronomické vyzásobování pro vězně celého tábora? Tady něco nesouhlasí!

Ostatně, vězňové z Terezína vypovídající po válce a svých kontaktech s "JUDr. Horákovou" v prostorách koncentráku, sotva mluví pravdu, protože dotyčná osoba tam figurovala pod krycími jmény "Milada Králová" a "Milada Pěkná" a toto nekompromisně dodržovala. Nemohli tedy logicky vědět, že mluví s JUDr. Horákovou.

V letech 1940 - 1944 nedošlo pro manželé Horákovi k žádnému obžalovaní, což je krajně neprůhledné. Navíc se to dělo v době, kdy jinak nacisté s odsouzením spěchali a vynášely i rozsudky během 24 hodin. I kdyby byla Horáková zatčena za svou (ne)práci v ŽNR - jak vždy později sama tvrdila, proč se u toho pořád plete její manžel a "sedí za mřížemi" vedle ní, ačkoli prokazatelně za nic nemůže!?

Tak se též stalo, když je v létě 1944 oba odvezli do Drážďan k trestnímu soudu. Častá oficiální tvrzení, že ona byla odsouzena k trestu smrti, který nebyl vykonán a on dostal 25 let těžkého žaláře, jsou absolutním nesmyslem.

Rozsudek zněl pro Miladu 8 let s tzv. "vycházkovým režimem" (to znamená ve vězení pouze přespávala) a její manžel 4 roky "domácího vězení", přičemž mu byly započteny léta 1940 - 1944 jako "vazební", takže měl zaražené vycházky pouze na cca. 14 dní a poté byl na svobodě... Skutková podstata pro oba zněla "pokus o zradu". Jak a kde se měli o tu tzv. "zradu" pokoušet, není v rozsudku uvedeno.

Podle mého názoru o žádný klasický soudní rozsudek nešlo. Německá SD zřejmě potřebovala manželé Horákovi na rychlo "uklidit". Patrně v Terezíně hrozilo nebezpečí nějakého prozrazení. Jejich transport do říše jim zaručoval bezpečí a rozsudek trestního soudu jim dodal alibi "politických vězňů".

Oba zůstali v Bavorsku. Bohuslav si odpykával "trest" v Ebrachu v klášteře cisteriánů s přilehlým kostelem. Tento objekt zčásti sloužil od roku 1851 jako domácí vězení pro neposlušné mnichy. Miladu umístili do prominentní ženské věznice v Aichachu: cely s ústředním topením a sprchami. Možnost stravování mimo oblast věznice byla zaručena...

Oficiální nesmysly:

Bohuslav Horák se prý zúčastnil "pochodu smrti". Nic takového se v Ebrachu nekonalo. 22..04. 1945 osvobodili Ebrach a Aichach Američané. Milada se vrátila do Prahy až 20.05. 1945 a Bohuslav dokonce o dva dny později. Záhadou zůstává, kde tak dlouho byli a proč s návratem otáleli. Vyčkávací taktika? Obavy z prozrazení?

Po válce vydávala Milada své jizvy na těle za následky "nacistického mučení" (oficální historiografie tuto verzi převzala). Po její popravě 1950, byly jizvy vydávány za následky "komunistického mučení".

Všechna vzniklá poranění byla ve skutečnosti pozůstatkem těžkého onemocnění spálou z roku 1923. Ona zákeřná nemoc jí málem připravila o život. Celé tělo zachvátila mokvavá vyrážka a to i konečky prstů. Pacientka nakonec přežila, ale jizvy zůstaly.

Poranění na prstech deklarovala Horáková coby "vrážení jehel pod nehty". Na základě její výpovědi před lidovým soudem za to dostal údajný pachatel, komisař Erich Pfitsch (kriminální asistent v referátu II BM), trest smrti. Oběsili ho v Praze 03.05. 1947.

Jak to bylo ve skutečnosti s "mučením" Milady Horákové? Archivní prameny nám jednoznačně dokazují: nikdo z nacistů, ani komunistů na ní jaktěživ nesáhl...

Na základě její výpovědi byli po válce popraveni tito nacisté: K.H. Frank (oběšen v Praze 1946), dále dozorci Malé pevnosti v Terezíně: Heinrich Jöckel a Wilhelm Schmidt (oběšeni v Litoměřicích 1946), Hans Lewinski (oběšen v Praze 1947) a Albert Neubauer (oběšen v Praze 1948).

Následkem její přímluvy a výpovědi "o slušném zacházení s vězni" si zachránili život její nejbližší spolupracovníci a to esesáčtí dozorci: SS-Rottenführer Theodor Hohaus (vedoucí skladu - kompetentní pro výdej potravin a léků), tak jako SS-Scharführer Josef Sternkopf ( vedoucí dílen - kompetentní k používání gastronomických a lékařských zařízení). Byli soudem zproštěni viny osvobozujícími rozsudky.

Údajná "vězeňkyně" s těmito dvěma esesáky v Terezíně denně úzce spolupracovala a rovněž potřebovala jejich výpovědí o jejím vlastním "charitativním a příkladném chování" vůči vězňům při rozdělování potravin a léků. Oba jí to ochotně a nezištně potvrzovali.

Fakt: Milada Horáková měla neobyčejné nadání zahlazovat své vlastní stopy...
---
Prevzato z teto adresy:

---

Poznamka R.H.: K dalsimu studiu doporucuji muj vlastni clanek http://hedvicek.blog.cz/0912/je-milada-horakova-falesnou-modlou. Vyseuvedenemu clanku jsem se ani nijak zvlast nedivil. Co mne ale pobavilo, bylo s jakou vervou se v komentarich pod puvodnim clankem vrhli prislusnici ceske luzy po autorovi a obvinovali ho ze vseho mozneho a ze jen zavidi skutecnym hrdinum, kteri bojovali. Kazdy komunista byl hrdina (prece), kazde komunisticke protekcni dite (jako Klaus a vsichni ostatni) byl hrdina, kazdy cesky bezcharakterni ZMRD byl hrdina... jen Masinove ne. To byli vrazi.

Ja si myslim, ze tyhle idiotske vlastenecke komentare pise jen mala skupinka lidi, placena BIS. Protoze pokud ne, pak jina moznost by byla docela hruzna: Znamenalo by to, ze cesky narod je narodem hlupaku. Co myslite?

---
Dalsi cteni na mrtvici:




 

11 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Ondras Ondras | 7. dubna 2014 v 21:57 | Reagovat

Nejen udajne citace plne hrubych chyb (zejmena neshody podmetu s prisudkem) na me nepusobi zrovna presvedcive...

2 Jiří Wolf Jiří Wolf | E-mail | 7. dubna 2014 v 22:03 | Reagovat

Na ústředí  KPV mají Miladu Horákovou jako svou modlu. Tam předsedkyni  Kavalírovou - rudou carevnou - chytne psotník, až si tohle přečte, nebo už přečetla jinde.

3 Badatel. Badatel. | E-mail | 7. dubna 2014 v 22:10 | Reagovat

BINGO !!! Ajsme doma.
http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/Slechtic-ktereho-vyhodili-z-ODS-Na-zamku-ma-pamatky-na-Heydricha-215499.
Jan Berwid Buquoy = Skutecnym jmenem Jan Kopecky narozen 26.3 1946. Jako badatel jsem zjistil ze je veden ve Svazcich jako spolupracovnik StB pod krycim jmenem BRATR...Je to jenom nahoda ?

4 Vitezslav Haramule Vitezslav Haramule | E-mail | 7. dubna 2014 v 23:32 | Reagovat
5 Josef Pepa Nos Josef Pepa Nos | E-mail | Web | 8. dubna 2014 v 5:06 | Reagovat

U justicni vrazdy Milady Horakove jsem nebyl.

U ctyrech pokusu komunistu zavrazdit me jsem pochopitelne byl.
Byl jsem take u toho, kdyz mi ty svine zabavili kvuli mym nazorum ridicak a pas, rikali mi, ze bych se divil, co vsechno si mohou dovolit, na dvanactihodinovem vyslechu mi neustale vyhrozovali ruznymi zpusoby zabiti a na dvaceti soudech se me pokouseli kvuli mym nazorum a mym pisnim (napr.: KAZDEJ CHVILKU TAHA PILKU) uveznit.

Jeste loni mi bolsevik zakazoval srat v mem vlastnim dome do zachodu, jehoz kanalizacni pripojku sam osobne nechal zridit. Dalsi komous si zabral za organizovane pomoci dalsich komunistickych pytlu sracek kus meho pozemku, kde si nacerno postavil garaz, kvuli ktere mi poslaly rude kurvy  komunisticky "prikaz k odstraneni rodinneho domku".

TED TO VSAK NA TY ZKURVYZMRDY VSECHNO PRASKLO A BUDE ZAJIMAVE SLEDOVAT, KAM SE TO BUDE DAL UBIRAT.
BUDU VAS INFORMOVAT.

6 J. Bezděk J. Bezděk | E-mail | 8. dubna 2014 v 9:55 | Reagovat

[2]: Pane Wolf, také jsem již četl dříve něco o Horákové ve spojitosti s Mariánským sloupem. V této zemi, plné kolabornatů již člověk ani snad nemůže věřit, že ten nos, co má mezi očima, je tem jeho vlastní. Zrovna jako ta paní, co chtěla psát knihu o Vonkovi a prý se dopátrala o něm věcí, tak toho raději nechala - tak člověk již skutečně neví, co je pravda a co spekulace.

7 Jiří Wolf Jiří Wolf | E-mail | 8. dubna 2014 v 10:16 | Reagovat

Proboha! Dnes už se nedá ničemu věřit. Jestliže je J. Berwid na seznamu tajných agentů, nemají jeho články velkou věruhodnost. Já jsem už z toho jelen. Pane Bezděku. On se točil film o P. Wonkovi a najednou to skončilo. Jeho bratr byl v KSČ. Proto mu asi nevadilo, když za bratra převzal z rukou býv. komunisty státní vyznamenání!

8 jkorcak jkorcak | E-mail | 8. dubna 2014 v 12:45 | Reagovat

Občas mám pocit, že mám co dělat s výtečníky, kteří jakoby z oka vypadli módním hejskům z nejvyšších kruhů britské smetánky, velkým to "spisovatelům", kteří zvyšovali hodnotu svých "akcií" na společnské burze sepisováním pamětí, které uváděly do varu celou "lepší" britskou společnost. Jakkoli mám proti nim výhrady, mohu Britům jenom závidět skutečnost, že se nejednalo o popravené a umučené. Když se někomu stalo to, co JUDr. Horákové, tak prostě umučeným byl. Ujišťuji vás, že kdyby se totéž stalo vám, rozhodně byste to tak viděli a cítili. Co je to hrdinství ... já nevím. A už to ani vědět nechci.

9 Vitezslav Haramule Vitezslav Haramule | E-mail | 8. dubna 2014 v 15:30 | Reagovat

[8]: Pani Horakova se nesesypala ani v poslednich dnech sveho zivota.Musim krotit sve emoce abych zde nenapsal neco, za co bych se musel stydet.Ty svinsky zrudy, komunisticky ,kdyz jiz nekoho odsoudily na smrt tak ji smrt jeste prodluzovaly aby si obet to umirani opravdu uzila.Potom se najde nejaky smejd, jako je ten  Buquou=Kopecky ktery aby svoji temnou minulost maskoval antikomunismem si zameni sve rodne jmeno. Semelova mu asi z vdecnosti lize prdel.

10 Vitezslav Haramule Vitezslav Haramule | E-mail | 8. dubna 2014 v 18:02 | Reagovat

http://www.stream.cz/slavnedny/593808-den-kdy-byla-popravena-milada-horakova-27-cerven
V pripadu M.Horakove nebudu a nesmim mlcet. Je dobre ze se smrt te statecne zeny stale pripomina.Mam hruzu z lidi jako je BUKAJ-KOPECKY,

11 Mikeš Mikeš | 10. dubna 2014 v 16:58 | Reagovat

Článek sice zajímavý, ale spousta věcí mi v něm nesedí. Nemluvě o tom, že autor je již profláklý fabulátor a fantasta, kterému se nedá věřit ani pozdrav. Myslím si, Rosťo, že jsi tady trefil kozla.

12 Drifter Drifter | 13. dubna 2014 v 0:58 | Reagovat

Pichnul jste do Vosiho hnizda, Jan Berwid-Buquoy, kolik ma ten clovek jmen a s kym spolupracoval? Rad se prochazi v Uniforme Britske contrarozvedky, rika o sobe ze je dustojnik teto organizace. Pritom je smesne si dat na uniformu Jmeno "Dr,Dr.Berwid-Buquoy", s touto historii:
Jan Berwid-Buquoy
„Já jsem se původně jmenoval Jan Kopecký. Ale narodil jsem se jako Jan Nepomuk Albert Berwid Buquoy.“
WWW:Jan Berwid-Buquoy (narozen jako Jan Kopecký; * 26. března 1946 Praha) je českým a německým politologem a historikem[1]:. Od roku 2000 je prezidentem Českého Institutu Mezinárodního setkání (ČIMS), ktere si sam zalozil. Sídlí na zámku v Táboře-Měšicích, odkoupil od statu za 1.kcs. Do roku 1975 používal jméno Jan Kopecký po svem otci. Po navratu do CR se prejmenoval po sve matce. Presto ze v rodokmenu rodiny neni jmenovany,
Evidence zájmových osob StB (EZO) ho eviduje 4x Jan Berwid, Nepomuk Berwid, Jan Kopecky, Nepomuk Kopecky se statni prislusnosti NSR. C: V-20674, 725742. Pod krycim jmenem “Tlumocnik” zaveden 02.85.

Jeho povidani ze Jan Bervida, soulozil s manzelkou Benese je pochybne ze by se s tim sveril mlademu dvouletemu Janu v 1948 kdy byl ve Francii.

Pokud se Horakove tyce, chovala se statecne at jeji politicke presvedceni ci minulost byla jakakoliv. Je malo tech kteri vedome dali hlavu na spalek. Who the Hell are we to judge them!

13 Milan Vichta Milan Vichta | E-mail | 19. května 2014 v 14:19 | Reagovat

Ponechám stranou kontraverzní obsah článku, jen bych si všimnul některých historických hrubých chyb. Autor článku nemá ani nejmenší ponětí i reáliích nacistického Němmecka, zvláště jeho represivních orgánů. Sicherheitsdienst des Reichsfuhrer SS překládá jako německá státní bezpečnost, žádná taková instituce nexistovala. V článku je zmíněk koimsař Pfitsch pracoval údajně pracující jako kriminální asistent. Opět nehorázný nesmysl, neboť kriminální komisař a kriminální asisten byly služební hodnosti gestapa a kriminální policie. Pfitsch musel mít tedy jen jednu z nich. Podobných nesmyslů činících článek nevěrohodným by se asi dalo najít víc.

14 Dr.Dr. Jan Berwid-Buquoy Dr.Dr. Jan Berwid-Buquoy | E-mail | 15. června 2014 v 11:07 | Reagovat

Pane Drifter,
Je až neuvěřitelné jak někteří lidé neumějí zacházet s historickými fakty a setrvávají na svých předsudcích, které si pracně vytvořili. Tím nemyslím jenom vás...
Pane Drifter ve složce "Evidence zájmových osob StB" (EZO) nejsou vedeni spolupracovníci StB, nýbrž osobnosti sledované státní bezpečností a to i příslušníci vládních orgánů západní Evropy.
Kontrarozvědka měla rozkaz je pozorovat. Sledovala tím mimo jiné i mne v Západním Berlíně a ve Vídni v letech 1968 - 1989.
Do ČR na zámek v Měšicích jsem se vrátil až v roce 1997.
V letech 1968 - 1997 jsem působil v zahraničí.
Mám dva doktorské tituly z FU Berlín (studoval jsem takřka výhradně v němčině a angličtině): Dr. rer.pol. (Doktor politických věd) a Dr. rer.phil. (Doktor filozofických věd). Většinu svých knih a článků jsem napsal v němčině.
Rád bych věděl zdali ti, co po mě hází "blátem" a nevědí si s historickými fakty rady, mají takovou kvalifikaci a kompetenci jako já!?

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama