Červen 2014

Není nad dobrou radu mistra ...

10. června 2014 v 15:01 | Prislo emailem... |  Clanky jinych autoru


Jede fekální auto, tedy hovnocuc, které řídí starý zkušený hovnocucař.

S ním jede mladý učeň. Dojedou někam k žumpě, hodí do ni hadici, zapnou sání a odčerpávají.

Najednou se něco zasekne a hovnocuc přestane ssát.

Starý zkušený hovnocucař neváhá, vyleze nahoru na auto, otevře poklop od nádrže, a ponoří se mezi ta hovna a humus.

Za chvíli se vynoří a křikne na učně: "Kladivo!"

Učeň podá kladivo, mistr se nadechne a znovu se ponoří.

Zevnitř se ozývají rány, za chvíli se mistr zase vynoří.

"Klíč sedmnáctku!"

Učeň podá klíč číslo 17, mistr se znovu potopí, zevnitř nějaké zvuky, za chvíli se opět vynoří a křikne:

"Kombinačky!"

Učeň podá kombinačky, mistr se ponoří, za chvíli vyleze, něco zapne a ssání opět funguje.

I otře si zkušený hovnocucař špínu z tváře, podívá se na mladíka a říká:

"Vidíš mladej, koukej se učit, nebo budeš celej život jen podávat nářadí!"

----

Poznamka R.H.: A tak je to v Cesku se vsim...

A pro zajimavost: S takovymhle hovnocucem jsem jezdil ja osobne - s IFA 50, tedy ne s hovnocucem V3S, jak se domnivali mi stalkeri. Nikdy se mi neucpal, tudiz jsem do nadrze nikdy nelezl. Ale kdyz o tom tak premyslim, tak v Cesku bych asi u toho hovnocucu zustal cely zivot, kdybych zradne neemigroval, tak jsem tam udelal i karieru... byl bych mistr... a v tech srackach byl mockrat. A jak bych si liboval.


Jo, kdyz se mladej kouka ucit, aby nemusel jen podavat naradi (a emigruje), tak zacne s tim co je nahore a muze skoncit i s tim tady dole...

Neschvaleno!!!

10. června 2014 v 14:43 | Ross Hedvicek |  Clanky osvetove

Jiří Šírek - MěÚ kojetín

3:54 AM (4 hours ago)
to me

Vážený pane Hedvičku, redakční rada Kojetínského zpravodaje neschválila zveřejnění daného příspěvku, s pozdravem Jiří Šírek

From: Ross Hedvicek [mailto:prilisdlouhonamori@gmail.com]
Sent: Wednesday, April 23, 2014 4:34 PM
To: Jiří Šírek - MěÚ kojetín
Subject: Clanek pro Kojetinsky zpravodaj.

Vazeny pane starosto,

patrim k pravidelnym ctenarum Kojetinskeho zpravodaje a protoze vim, ze jste clenem redakcni rady, posilam vam svuj clanek na kojetinske tema k uverejneni v Kojetinskem zpravodaji. Byl bych rad pokud by nebyl nijak upravovovan, ci zasahovano do textu - proti pridani diakritiky nic nemam.

Jsem si vedom, ze se clanek ponekud vymyka, ale mate tam to upozorneni, ze si autori sami odpovidaji za obsah clanku - ja si to rad zodpovim.

Dejte mi prosim vedet. Dekuji.

Text clanku uvedeny dole je identicky s textem v priloze.

Ross Hedvicek



Text clanku:
----

Kojetinska historicka tabu...
Ross Hedvicek

Vyraz "tabu" popisuje situace, kdy je neco znamo, ale pokrytecky se o tom nemluvi. Mame tabu rodinna, spolecenska, historicka, statni nebo i jen mestska. Priklad rodinneho tabu je, ze treba v britske kralovske rodine vsichni vedi, ze zrzavy Harry neni synem Charlese, ale cudne se o tom nemluvi. O tom, ze Obamova matka byla "povetrna zena pochybnych mravu" se taky vi a taky to neni zminovano. Proste tabu.

A tak se dostavame az k historickym tabu mesta Kojetina. I tam hraje roli vseobecne pokrytectvi a fales, ale i pretrvavajici chorobna ucta k vrchnosti a komunistickym historikum, kteri po dekady prekrucovali do oci bijici pravdu - a jejich vliv trva v Kojetine dodnes. Jiste si se zajmem prectete o par prikladech - zde jsou:

Tak treba pocatky Kojetina jsou oficialne datovany do roku 1233, byt vse napovida tomu, ze je nejmene o 600 let starsi. Rozhodli o tom "historici" minuleho rezimu, kteri meli kancelar v Olomouci (a Kojetin byl jen regionalni mestecko) a tak to pro jistotu posichrovali jeste spojenim s olomouckym Kojatou. A ti novi, nezletili "historici" jen opisuji a papouskuji, co jim jejich "ideologicky kovani ucitele" natelili do hlav.

Kojetin ve svych historickych pocatcich neni spojovan jen s Kojatou, synem knizete Sama, pripadne s Kojatou Vseborovic ci Kojatou Hrabisic (coz je ta verze komunistickych historiku), ale dle nedavnych badani a Fredegarovy kroniky i s dejistem tridenni bitvy u Wogastisburgu mezi Slovany (vedene Samem) a Franky (vedene kralem Dagobertem I) v roce 631. Slovane vyhrali a Samuv syn Kojata to hradiste na miste dnesniho kostela prejmenoval na Kojata. Predtim to bylo znamo coby Wogastisburg.

Presne misto sice neni spolehlive znamo, protoze Fredegar ve sve kronice neuvedl zemepisne ci GPS souradnice, ale Samo a Kojata byli nepochybne pritomni a tudiz se z Wogastisburgu stal Kojetin. Logika nepusti. Jinak v ruznych publikaci jsou uvadena i jina mozna mista - od Podboran, Uhoste, Bratislavy, Trencina ci dokonce Vidne. Ovsem vitezove Viden neprejmenovali na Kojetin, nebo jo? Popsano je to zde: http://hbar.phys.msu.ru/gorm/chrons/fredegar.htm
Ovsem napsat neco takoveho je tabu - nema to bumazku historiku komunistickeho rezimu. Ostuda.

Jinym kojetinskym historickym tabu je otazka, kolik bylo vlastne kojetinskych Zidu? The history of Jews in Kojetin (autor Arthur Steiner), podava velke mnozstvi informaci: Zide zili v Kojetine uz od 12. stoleti, v dobach krizackych valek a v roce 1566 uz meli svou Judengasse a zilo tam 52 zidovskych rodin (vynasobte si to, tehdejsi rodiny nemely jen jedinacky). Tato cisla stoupaji a stoupaji, pribyva synagoga (stoji dodnes) a zidovska skola (stoji dodnes) a kojetinska zidovska komunita za par poslednich stoleti vyprodukovala slusnou radku vyznamnych osobnosti, ktere svete div se NEJSOU zahrnuty v seznamu vyznamnych rodaku Mestskeho kulturniho strediska. Proc? Proc ne? A proc je v tom seznamu tolik udajne "vyznamnych" rodaku, jejichz jedinou kvalifikaci bylo clenstvi v komunisticke strane? Ja se divim, vy mi odpovezte!

Dle informace zhttp://www.kojetin.cz/meks/se dne 22. června 1942 na kojetínském nádraží spořádaně shromáždilo 58 kojetínských židů (z toho 12 dětí, nejmladšímu byly 4 měsíce) a 17 židovských souvěrců z okolních obcí. Poslušně odjeli do Olomouce, pak do Terezína a pak následovala Osvětim, Treblinka, Birkenau a Minsk. Zarazil mne onen počet: 58? Židé přišli do Kojetína v roce 1454 (podle MeKS), synagogu měli brzo potom, zachovala se dodnes, židovský hřbitov taky, byl tam židovský park, židovská škola, Judengasse (dnešní Husova ulice), Rosengasse (Růžová ulice), každý druhý dům na náměstí byl židovský, poslední pohřeb na židovském hřbitově byl 1942 a do zhruba začátku šedesátých let, než začali rozšiřovat katolický hřbitov na místě bývalého smetiště (jak typické), byl židovský a katolický hřbitov zhruba stejné velikosti. Dle mého odhadu nám tu zmizela aspoň tisícovka Židů. Zase nám tu někdo manipuluje s čísly, anebo vyloženě lže? Roku 1921 (první sčítání po válce) bylo v Kojetíně 874 domků a 6158 obyvatel. Z toho 6038 Čechů, 33 Němců, 34 židů, 3 jiné národnosti a 50 cizozemců. Podle náboženského vyznání 5261 katolíků, 27 evangelíků, 219 církve československé, 87 izraelitů, 11 jiné víry a 533 bez konfese. Simon Wiesenthal Center -http://motlc.learningcenter.wiesenthal.org/gallery/pg36/pg8/pg36851.html - se zdá potvrzovat tyto údaje, problém ovšem je, že jejich vlastní údaje pochází až od československých poválečných úřadu, ehm ehm (opisovani nesmyslu). Je to možné? Je to logické? Kam se poděli? Kam šli? Proč neposlali aspoň pohlednici?

To je dalsi kojetinske historicke tabu: Kolik vlastne bylo kojetinskych Zidu, nez je kojetinsti rodaci (mozna i s dechovkou a pruvodem, co ja vim, nebyl jsem u toho) vyprovodili na vysezminene kojetinske nadrazi smer Osvetim? 58 a nebo 1058? O tom se v Kojetine radsi nemluvi - je to tabu...

Daleko nejvetsim kojetinskym historickym tabu je ale existence povalecneho koncentracniho tabora pro Nemce, ve dvore Okresniho domu na namesti (dnes je to tam vsechno hezky upraveno a zamaskovano). Je tabu se zminit, ze v tabore nebyli zadni nemecti vojaci a "hitlerovsti zlocinci", ale kojetinsti obcane nemecke narodnosti, kteri nemeli s valkou nic spolecneho. Presto se tam opakovane odehravaly sceny, kdy vezni tohoto tabora ("Nemci") byli vstrceni do pytle a na rohu namesti, kde je dnes cedule, ze tam Manes maloval jejich Hanacky, byli dotycni "Nemci" verejne ukopani a umlaceni k smrti. V tom pytli. Velitelem tohoto koncentraku na Okresnim dome na namesti v Kojetine byl Ladislav Skacel (pozdeji bydlel v Bezmerove), jako male dite jsem ho nekolikrat potkal. Proc dnes neni na budove byvaleho Okresniho domu pod tou Manesovou take pametni deska zminujici brutalni vrazdy na civilnim kojetinskem (ale nemeckem) obyvatelstvu? Ani muk.

Nejspis proto, ze i tohle bylo tabu pro oficialni komunisticke historiky a ucitele - a proto to neni zmineno.

Mestske kulturni stredisko rozhodlo, ze od roku 631 naseho letopoctu se na uzemi Kojetina narodilo nebo vyskytlo celkem 37 vyznamnych rodaku. Z tohoto poctu je 10 komunistu, u nichz jedina kvalifikace na vyznamnost je, ze byli "chudi, nezamestnani" - a clenove KSC! Prectete si to tam sami, pokud neverite svym ocim! Myslim si dokonce, ze Mestske kulturni stredisko postupuje PROTIZAKONNE, protoze v platnem Zakonu 198/93 Sb. stoji ze KSC byla organizace zlocinna a zavrzenihodna. Pri pozornem badani v archivech by se zajiste nasli i nejaci kojetinsti rodaci, kteri byli za valky cleny NSDAP, Wehrmachtu nebo dokonce SS. Byli by to take vyznamni rodaci? Mozna padli u Stalingradu! Vyznamnost! Tabu - nebudeme o tom mluvit a budeme se tvarit unyle a jakoze mame spoustu dulezitejsich veci na starosti, jo?

Kdyz jsem pred casem zadal mesto Kojetin o prejmenovani ulice Jana Pestuky na COKOLIV, jen ne po clenovi zlocinne a zavrzenihodne organizace (zakon 198/93 Sb. pekne prosim), zastupitele to pomerem hlasu 17:1 zamitli. Jedna z trapnych vymluv, kterych se mi pozdeji dostalo nepocitane, byla, ze obyvatele teto ulice by si museli menit adresu v obcanskych prukazech. Vazne.

Uplne mne to rozesmalo a zamyslel jsem se nad historii pojmenovani hlavniho kojetinskeho namesti. Napred to bylo namesti cisare Frantiska Josefa, potom to bylo Masarykovo namesti, potom to bylo namesti Adolfa Hitlera, pak kratce znovu Masarykovo, pak dlouho Gottwaldovo namesti a ted uz je to zase znova Masarykovo namesti. Kolik asi z tech komunistickych (s prukazkou i bez) kojetinskych konselu hlasovalo pro a proti?

A kolikrat si asi menili adresy v obcanskych prukazech ti, co bydli na namesti? Nikoho to nezajimalo? Mozna proto, ze na kojetinskem namesti bydli jen cikani (Romove) a Vietnamci? Pak by si ti cikani a Vietnamci meli radsi davat bacha, aby je jednou (s dechovkou nebo bez) mistni rodaci sporadane nevyprovodili na kojetinske nadrazi jako kdysi ty Zidy. A pak tvrdili, ze jich stejne bylo jen 58 ("jen 58? To neresim!").

V Kojetine jeden nikdy nevi. Hodne veci je tam tabu...

Zeme, vymknuta z kloubu, sili...

9. června 2014 v 23:08 | Tomas Bernkopf |  Clanky jinych autoru
Vážený zákazníku,
určitě by Vás v Česku nenapadlo očekávat takové služby, jako např. okamžitou výměnu zboží, snad dokonce i bez udání důvodu (!) a abyste si moc nevyskakoval, tak Vám k naší socialistické reklamační 30-denní lhůtě přidáváme ještě závazek, že se budete starat sám - pokud by se náhodou lhůta prošvihla, tak si pak nestěžujte.
Viz příloha.
Váš
Baumax
Česká Republika
Poznamka R.H.: Vy jste neuveritelne jebnuta zeme - na vas nema ani Nigerie a nebo South Sudan. Kam se hrabou Wolfovy plesnivy susenky....

Neco o Obamovi,,,

9. června 2014 v 18:32 | Dr. Michael A. Haberman, M.D.
(Naucte se anglicky, tohle se v ceskych novinach nedoctete!)

Renowned Doctor says Obama has a mental disorder- NPD

Written by Dr. Michael A. Haberman, M.D.

"Dr. Sam Vaknin is an Israeli psychologist who says Obama has a mental disorder. Labels him a pathological narcissist.
An interesting view on our president, Dr. Vaknin states, "I must confess I was impressed by Obama the first time I saw him. I was excited to see a black candidate who looked youthful, spoke well, appeared to be confident, a wholesome presidential package, but I was put off soon, not just because of his shallowness but because there was an air of haughtiness in his demeanor that was unsettling.

His posture and his body language were louder than his empty words. Obama's speeches are unlike any political speech we have heard in American history. Never a politician in this land had such quasi "religious" impact on so many people.

The fact that Obama is a total incognito with Zero accomplishments, makes this inexplicable infatuation alarming.
Obama is not an ordinary man. He is not a genius. In fact he is quite ignorant on most important subjects." Dr. Sam Vaknin, is the author of "Malignant Self Love," believes "Barack Obama is a narcissist." Vaknin, a world authority on narcissism, describes the inner mind of a narcissist makes him like no other person. When Vaknin talks about narcissism everyone listens.

Vaknin says Obama's language, posture and demeanor, even the testimonies of his closest, dearest friends suggest that the man is either a narcissist or has narcissist personality disorder (NPD).

Narcissists project a grandiose, however false image of themselves. Jim Jones, the charismatic leader of The People's Temple led 900 of his followers to cheerfully commit mass suicide and murder their own children was also a narcissist. David Koresh, Charles Manson, Joseph Koni,Shoko Asahara, Stalin, Saddam, Mao, Kim Jong Ill and Adolph Hitler are a few examples of narcissists. Yet these men had a tremendous influence over their fanciers. They created a personality cult around themselves and with blazing speeches elevated their admirers my filling their hearts with enthusiasm while instilling them with a new zest for life that provided them with hope! They promised the moon, but alas, invariably they brought doom to their followers.

When you are a victim of a cult of personality, you don't know it until it is too late. One determining factor in the development of NPD is childhood abuse "Obama's early life was decidedly chaotic, replete with traumatic mentally bruising dislocations, "Mixed-race marriages were even less common then. His parents went through a divorce when he was an infant two years old. Obama saw his father only once again, before he died in a car accident.

Then his mother re-married and Obama had to relocate to Indonesia, a foreign land with a radically foreign culture,to be raised by a step-father. At the age of ten, he was whisked off to live with his maternal (white) grandparents. He saw his mother only intermittently in the following few years and then she vanished from his life in 1979. "She died of cancer in 1995."

One must never underestimate the manipulative genius of pathological narcissists. They project such an imposing personality that overwhelms those around them. Charmed by the charisma of the narcissist, people become like clay in his hands. They cheerfully do his bidding and delight to be at his service.

The narcissist shapes the world around himself and reduces others in his own inverted image.

He creates a cult of personality. His admirers become his co-dependents. Narcissists have no interest in things that do not help them reach their personal objective. They are focused on one thing alone and that is power. All other issues are meaningless to them. They will not waste their precious time on trivialities.

Anything that does not help them is beneath them and does not deserve their attention. If an issue raised in the Senate does not help Obama he has no interest in it. No one can criticize him if things go wrong. Certain issues are unworthy to him by their very nature because they are not about him.

Obama's election as the first black president of the Harvard Law Review led to a contract and advance to write a book about race relations. The University of Chicago Law School provided him a longer time than expected. In the end, the book evolved into, guess what? His own autobiography! Instead of writing a scholarly paper on race relations, for which he had been paid, Obama could not resist writing about his most sublime self. He entitled the book Dreams from My Father. Not surprisingly, Adolph Hitler also wrote his own autobiography when he was still a nobody. So did Stalin.
For a narcissist no subject is as important as his own self. Why would he waste his precious time and genius writing about insignificant things when he can write about such an august being as himself?

Narcissists are often callous and even ruthless. As the norm, they lack conscience. This is evident from Obama's lack of interest in his own brother who lives on only one dollar per month. A man who lives in luxury, who takes a private jet to vacation in Hawaii, and raises nearly half a billion dollars for his campaign (something unprecedented in history) has no interest in the plight of his own brother. Why? Because, his brother is not useful in his own ascent to power. A narcissist cares for no one but himself.

This election was like none other in the history of America. The issues were insignificant compared to what was at stake. What can be more dangerous than having a man bereft of conscience, a serial liar, who cannot distinguish his fantasies from reality as the leader of the free world? I hate to sound alarmist, but one is a fool if one is not alarmed. Many politicians are narcissists. Yet, they may not pose a threat to others. They are simply self-serving and selfish.
Obama evidences symptoms of pathological narcissism, which is different from the run-of-the-mill narcissism of a Richard Nixon or a Bill Clinton for example. To him reality and fantasy are intertwined.

This is a mental health issue, not just a character flaw. Pathological narcissists are dangerous because they look normal and intelligent. This disguise makes them more treacherous.

Today the Democrats place all their hopes on Obama, but this man could put an end to their party. The majority of blacks voted for Obama. Only a fool does not know that their support for him is racially driven. This is racism, pure and simple.

The downside will be if Obama turns out to be the disaster he will cause widespread resentment among whites. Blacks are unlikely to give up their support of their Man.

Cultic mentality is pernicious and unrelenting. Obama's supporters will dig their heads deeper in the sand and blame his detractors as racists. This will cause a backlash among the whites. White supremacists will take advantage of the discontent and will receive widespread support. I predict that in less than four years, racial tensions will increase to levels never seen since the turbulent 1960's. Obama will set the clock back decades. America is the bastion of freedom.

The peace of the world depends on the strength of America, and its weakness translates into the triumph of terrorism and victory of rogue nations. It is no wonder that Ahmadinejad, Hugo Chavez, the Castrists, the Hezbollah, the Hamas, the lawyers of the Guantanamo terrorists, and virtually all sworn enemies of America are thrilled by the prospect of their man in the White House.

America is on the verge of destruction.

There is no insanity greater than electing a pathological narcissist as president.

Michael A Haberman, M.D.


Cesti supi...

9. června 2014 v 17:27 | Jiri Wolf |  Clanky jinych autoru
A zase ta naše Anička!
Naše Anička Šabatová je už jako Vašek Havel. Hamižná po všemožných cenách a metálech. Mohla by si už zřídit sbírku cenností, podobně jako je sbírka motýlů, starých mincí...

Nikdo jí ty ceny nezávidí, ergo se povětšinou sama na ty nominace navrhuje! A když je potřeba, navrhne na metály i své nejbližší kamarády a přátele. A vůbec nevadí, že se ničím nezasloužil! Podobně vyznamenával i Saša Vondra a také Váckav Havel! Ten dokonce podobně jako Kikina- Klus vědomě vyznamenával komunistické kolaboranty a vyřvané tajné agenty StB! V letošním roce se u příležitosti 25. výročí prvních svobodných volební Polsku obrátil Výbor pro udělování Medaile věčnosti na šlechtu Charty 77., aby navrhla nejstatečnější k vyznamenání, kteří se o svobodu a demokracii zasloužili a měli něco společného z Polskou Solidaritou.

Anna Šabatová, která se svým manželem okrádala politické vězně, ovšem nenavrhla k vyznamenání ty nejstatečnější, kteří za Solidaritu dokonce seděli po kriminálech a to členy SRA, ale na předávání se dostali naprosté nuly z Chátry! Tedy zase opět nejvěrnější kamarádi a přítelkyně! Na tomto příkladě je vidět ta hnusnǎ a otřesná morální korupce.

Poslal jsem na Blog Rosti Cauzu SRA, aby si mohl každý z Vás udělat představu o tom, kdo byl opravdu statečnější. Zda za peníze nechat jednou někoho z Polska přespat ve svém bytě, nebo na podporu Polské Solidarity dělat letáky. Pro Šabatovou a šlechtu Charty 77. jsou býv. členové Skupiny Revoruční Akce naprosté nuly z ulice, jak rád arogantně a s posměškem ráčkoval V. Havel, kteří si nezaslouží pražádnou pozornost. Dokonce se o nich před Poláky všechno přísně tajilo! Jen disidenti mohou být hrdinové a v prvé řadě potom ti nejvěrnější, kteří pochlebovali Havlovi. Tedy ti nejhorší z nejhorších!

Jiří Wolf, Praha


Pribeh opravdoveho ceskeho cloveka...

9. června 2014 v 15:48 | Jiri Wolf (s poznamkami R.H.) |  Clanky osvetove
Neco zajimaveho k domacimu studiu. Kopie z knizky, ktera je uvedena dole, mi poslal Jiri Wolf. Onen Frantisek Hrabal neni zadnou historii, i kdyz udal Wolfa a ten kvuli nemu sedel 9 let, Frantisek Hrabal (pod pseudonymem Didrak a jinymi) donedavna nenavistne "diskutoval" i na tomto blogu, nez jsem zacal jeho "prispevky" blokovat a mazat, kde jsem je uvidel.








A zde je Frantisek Hrabal osobne...

A z tehle knizky to oficialne vsechno pochazi - kniha vysla v Cesku... zajiste...





----

Ceskyje kulturnyje...

9. června 2014 v 15:07
Clanek z ceskeho tisku, komentar Svena Rehulky z Australie je vespod:

Režisér Troška se rozpovídal: Jsem rád za dětství v totalitě! My víme proč
Aktualizováno 11:14 19. června 2013, 21:18 - Autor: Lukáš Henzl, EuroZprávy.cz
Praha - Zdeněk Troška je režisér, který již několikrát vytřel filmovým kritikům zrak. Jeho filmy jsou veleúspěšné a takové bude nejspíš i druhé pokračování Babovřesk. Server EuroZprávy.cz pana Trošku během natáčení vyzpovídal a zjistil, proč slaví jeho filmy úspěch. Neméně kritický pak byl k současné společnosti. Dokonce prohlásil, že je šťastný za dětství v období normalizace.
Jak jste se dostal k filmu? Kdy vás napadlo, že budete režisérem?
To vím docela přesně. Bylo to v páté třídě, když jsem shlédl u nás v kině v Hošticích krásný francouzský film Kněžna de Cléves s krásnou Marinou Vlady a Jeanem Maraisem. Najednou jsem viděl krásné prostředí Louvru, kde film začíná svatebním plesem a řekl jsem si: "Tak to je krása, to je magie, to je pravda." Divadlo ne, divadlo je jen iluze, tohle je pravda. No a rozhodl jsem se: "Tak a budu filmový režisér."
Okolí to chápalo?
Všichni se mi smáli a ťukali si na čelo. Nicméně pořád jsem za tím šel, v knihovnách v Hošticích a ve Volyni jsem si vypůjčil všechny knihy o filmu a pořád jsem to studoval. Pak s přesvědčením, že už jsem nastudoval všechno, jsem se vypravil na přijímací zkoušky do Prahy na FAMU. To bylo 13. března v roce 1973. Pocit jsem z toho měl nevalný. Pohledy těch pánů v komisi byly ale dost takový ironický, jako by si ze mě dělali srandu. Tak jsem se zabejčil, jako člověk ve znamení býka, a všechno jsem obhajoval po svém a díky tomu jsem uspěl.
Hercem jste nikdy nechtěl být?
Ne. Herectví mě nebavilo. Je pravda, že u nás v Hošticích byla silná ochotnická scéna. Hrávali jsme od malinka divadla pro děti i pro dospělé. Ale mě spíš zajímalo, jak to ta paní režisérka Sládková, která to měla na starosti, dělá, jak řeší, kde bude mít jaké světlo, jaká bude opona, kulisy atd. To mě hrozně bavilo, a když jsem byl už větší, začal jsem jí do toho kecat a tím jsem prostě žil. Pak jsem nechtěl nic jiného od ježíška, než osmičku kameru. Dostal jsem ji v osmé nebo deváté třídě, vzal jsem si takové krátké pohádečky a se svými spolužáky jsem je začal natáčet.
Točíte hodně o venkově. Nikdy vás nelákalo natočit něco o životě ve velkoměstě?
S kamerou uprostřed velkoměsta, všude chodníky, tramvaje, davy lidí? Já na tom nevidím nic krásného. Chci, aby mé filmy byly pohodové, což ruch velkoměsta není. Přeju si, aby diváci mohli vizuálně spočinout na malebných zákoutích. Jistě, i v Praze to jde udělat. Vzpomínám si na film pana režiséra Juraje Herze Den pro mou lásku, který začíná hezkou scénou ve městě, ale já jsem z venkova, mně se líbí víc a víc mě baví.
A proto netočíte dramata?
Studoval jsem psychologii, takže vím, co život obnáší, ale myslím si, že lidi mají toho trápení ve svém životě tolik a ještě aby se na to dívali v televizi. Stačí, když se díváte na televizní noviny. To je jedna hrůza vedle druhý, samá černá kronika. Ale dát těm lidem pohodu, pohladit je, aby zapomněli právě na všechny ty trápení, to si myslím, že je dneska strašně důležitý. A tady vidíte, jak jsem na to vsadil, když jsem natáčel Babovřesky. Byl jsem proklínaný, zatracovaný a podívejte se. Za 12 týdnů od premiéry na to přišlo i se Slovenskem 750 000 lidí. A to jich mohlo být ještě mnohem víc, kdybychom udělali filmové kopie do kin, která ještě nejsou digitalizovaná. Volala mně spousta majitelů a vedoucích kin, se slovy: pane Troška, nemáte tam aspoň jednu filmovou kopii, my bychom váš film rádi promítali. Distributor se ale rozhodl, že se kopie dělat nebude, takže se to bude pouštět jen v digitalizovaných kinech. Kdyby ty filmové kopie ale byly, tak myslím, že máme dávno přes milion.
Vidíte na společnosti nějaké změny od natáčení prvního dílu trilogie Slunce, seno?
Samozřejmě, to je nesrovnatelný. Protože s čím dneska člověk počítá, s tím v době před třiceti lety, kdy jsem začal točit, to bylo 19. července v roce 1983, tak o tom se lidem ani nezdálo. Život byl daleko klidnější, daleko pohodovější. Bylo tisíc jistot, které dneska už nejsou. Dneska nemáte jistotu vůbec žádnou. Jenom tu, že musíte umřít a čím dřív, tím líp pro tenhle stát, protože aspoň nemusí šetřit na váš důchod. Tenkrát to ale bylo jiné, ta vesnice žila pospolu. Tam v podstatě všichni měli stejně, teda stejně málo, všichni pracovali ve svém oboru. U nás, já vám to řeknu úplně otevřeně, u nás v Hošticích, to je malá vesnice, ta měla 70 čísel a v ní byly dva kravíny, bejčárna, tři teletníky, dvě slepičárny, prasečák, tudíž obrovská pracovní základna pro všechny lidi. Tam pracovala celá vesnice, celý rodiny pracovaly v živočišné nebo rostlinné výrobě. A že se nemohli podívat do Paříže? Tak to je zdaleka netrápilo jako nějaký intelektuály v Praze. Podívejte se dneska. Můžete jet, kam chcete, ale když nemáte peníze, můžete se dívat leda jen na dokumentární filmy.
Takže bylo v osmdesátých letech lépe než dnes?
Bylo to daleko pohodovější, klidnější. Lidi se kamarádili, žili pospolu, měli na sebe čas. Chodili po hospodách posedět, pokecat. Dneska jsou lidé ve zběsilé honbě za penězi, za mamonem a hlavně žijí v neustálém strachu, aby nepřišli o zaměstnání a mohli uživit a udržet rodinu, děti na studiích. A kvůli tomu zapomínají na kamarády a dokonce už ani nerozumí své rodině. Nemají čas žít. Myslím, že to je velice nešťastný moment téhle společnosti. Vesnice se vylidnily, protože JZD zmizela, není žádná práce. Mladí odešli za prací do měst a z vesnic se stala smutná , až skanzenová místa a přežívají jen díky tomu, že nějaký lufťák tam koupí barák a zachrání ho. Jinak tam jen dožívají důchodci.
Je tedy dobře, že "lufťáci" kupují domy na vesnicích?
Na jedné straně ano, zachrání domy před zkázou. Ale jinak to moc dobré není. Oni totiž jen přijedou, zamknou se doma a nekomunikují nebo jen málo s okolím. Ta soudržnost, ty tety a strejdové, kdy se všichni znali, to už tam dávno není. Bydlím v činžáku v Praze, je tam šest poschodí a my se vůbec neznáme, vlastně ani na patře. To je špatně, moc špatně. A stejný to je na té vesnici. Někdo tam koupí chalupu a vy vůbec nevíte, kdo to je.
Kdo je na vině?
Myslím, že televize. Tenkrát lidé chodili dvakrát, třikrát do týdne do biografu a celá ta vesnice se tam sešla. Pak si povídali v hloučkách po skončení filmu nebo šli do hospůdky. Ale v momentě, kdy se koupila televize, ti lidé zůstávali doma v izolaci a nepotřebovali nikoho okolo sebe. Dneska ta izolace je tak strašlivá, že i rodiny jsou vzdálené samy sobě. Oni se nesejdou už ani u jídla.
Takže čím je otevřenější společnost, tím jsou si lidé dál...
Ano, přesně tak. A je to neuvěřitelný, lidé komunikují přes ty nesmyslný Facebooky, smsky, internety, různý mašinky a přístroje a když se pak dva lidé sejdou, tak ani nevědí, co a jak si říct.
Z toho chápu, že jste rád za dětství v "totalitě"..
Strašně. Měl jsem tak krásné dětství naplněné hrou. Byli jsme pořád venku a hráli si, pásli dobytek nebo stavěli bunkry. Ve škole byla parta a ta parta, můžu vám říct, ta drží do dneška. Pořád jsme v kontaktu, pořád se scházíme s rodinou, přáteli. Měl jsem jednoduše krásné dětství, a když to vidím dnes, kdy vyháníte dítě od počítače, aby šlo alespoň na chvilku ven a ono to bere jako trest či skoro šikanu, je mi smutno. My byli venku pořád a museli nás naopak večer shánět, abychom šli domů. Zatímco dnes se děti rozčilují: "A co tam budu dělat?" No a pak dřepí uraženě na zahradě či v parku, čumí tupě do " těch pitomejch stromů" a za chvilku pak stejně zase sedí u počítače.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Režisér Troška je možná dobrý a úspěšný režiser, ale po přečtení toho "červeného" textu nakonec, bych mu s chutí dal přez držtku !
Pohoda a sousedské vztahy na vesnici ! Kde ten hajzl žil ? Ačkoliv je to člověk našeho stáří, on neviděl "rozkulačování" ?
On neviděl jak žádný mladý nesměl z JZD ? Jak se tam udávalo, závidělo a ta televize a hospoda byly to jediné, co lidem na vsi zbývalo ?
JIstě, na vsi nikdy nebyl hlad, i soudruzi zabíjeli prase "načerno", někdy byly "jednotky" tučné, někdy byly hubené.
Také občas se jelo autobusem do divadla, ve vsi ( v hospodě ) byly tancovačky, dodržovaly se staré ( i náboženské ) obyčeje, semtam se to popralo ale když někdy v noci pro někoho přijelo StB, každý se o tom bál mluvit. A že to ve Vašich "pohodových" filmech není, je mi jasné !
Víte, žiji už skoro čtyřicetpět let ve Svobodném, kapitalistickém Světě, ale pravdivý film o české vesnici, je "Všichni dobří rodáci" !
Ten jsem viděl těsně předtím, než ho zase soudruzi zakázali ( 1969 ) , víte kdo to režíroval ? Jo, to byl pan režiser !
Místní nejblbější kluk, kterého ani v tom JZD nechtěli, šel po vojně k SNB ( VB) a pak byl ve vsi skoro tak důležitý, jako doktor, nebo dříve farář.
Ale farář tam nebyl ! Nebo byl pane Troško ? Já jsem fáral jako trestník na Tmavém Dole ve Rtyni s několika faráři a mnoha "kulaky" !
A u "PTPáků" byla hymna : Ten kdo v JéZéDé není, nosí černý značení, ten musí s námi prodělávat pétépácký tažení !
Lopatou a krumpáčem, bráníme ted svoji zem, uniformy lámou normy ve výkopu hlubokém...... Né, to asi soudruh Troška nezažil, ten od střední školy filmoval "osmičkou" pohodu na vsi, spolu se svými kamarády, taky "v pohodě" !
Takže bych vzkázal režizeru Troškovi, žijte spokojeně v této zemi, kde můžete točit své pohodové filmy a kde můžete kecat své bolševické kydy !
To Vám vzkazuje nějakej Sven F. Rehulka z Austrálie.



Operace progress – Rozdrcení Pražského jara

7. června 2014 v 20:00 | Alexandr Stepanovic

Věnováno všem, kteří chtěli říci pravdu, ale nedokázali to. Těm, kteří byli uvězněni, mučeni i popraveni.

Po druhé světové válce hrálo KGB a jeho předchůdci klíčovou roli ve vytváření sovětského bloku. Po celé východní Evropě komunisty kontrolované bezpečnostní služby, založené po vzoru KGB a řízené sovětskými "poradci", dohlížely nad přechodem k takzvaným "lidovým demokraciím". Abych byl korektní kromě Jugoslávie a Albánie. Politický vývoj v mnoha východoevropských státech probíhal podle jednotného modelu. Koaliční vlády se značným počtem nekomunistických ministrů, ale s nově založenými bezpečnostními službami a dalšími nástroji moci v rukou komunistů vznikly takřka hned poté, co byla německá vojska vyhnána. V intervalu od tří měsíců do tří let byly tyto vlády nahrazeny falešnými komunisty řízenými koalicemi, které dláždily cestu pro stalinistické státy vedené jednou stranou a všechny dohromady řídila Moskva.

Vůdce německých komunistů Walter Ulbricht 30. dubna 1945 oznámil při návratu z moskevského exilu (proč mi připomíná Janukoviče) do Berlína svým nejbližším: "Musí to zde vypadat demokraticky, ale jinak musíme mít všechno pod kontrolou." Jelikož bylo důležité dodržet zdání demokratičnosti v celé východní Evropě, nesměla zatím být, pokud jen to bylo možné, použita otevřená síla k odstranění nekomunistických stran. Hlavní úlohu v tajném zastrašování převzaly nové bezpečnostní služby, které používaly to, co v Maďarsku vešlo ve známost jako "salámová taktika" - odkrajovaly jednu vrstvu opozice za druhou. Nakonec byly lidové demokracie vedeny jednou stranou zbavené veškerého viditelného disentu a jejich existence byla legitimizována podvodným a drtivým vítězstvím komunistů ve volbách zmanipulovanými bezpečnostními službami.

Během prvních let existence sovětského bloku drželi sovětští poradci nové bezpečnostní služby na uzdě. Hony na čarodějnice a monstrprocesy určené k odstranění z velké míry imaginárních přívrženců Tita a sionismu z vedení vládnoucích komunistických stran ve východní Evropě byly řízeny z Moskvy. Jeden z údajných kompliců maďarského ministra vnitra László Rajka v neexistujícím titovském spiknutí, za které byl Rajk roku 1949 popraven, si všiml, jak se důstojníci maďarské bezpečnostní služby "pochlebovačně usmívali, když s nimi Rusové mluvili" a "reagovali na ty nejubožejší anekdoty důstojníků (MGB) s patolízalsky hýkavým a křečovitým smíchem".

Dokonce i po Stalinově smrti se každý důstojník rozvědky v sovětském bloku, jenž se KGB znelíbil, dostal do problémů. Mezi takové lidi patřil Ernst Wollweber, v letech 1953 - 1957 šéf východoněmecké Stasi, jehož dlouholeté napojení na sovětskou rozvědku sahalo hluboko do 30. let, kdy byl ještě agentem NKVD, specializujícím se na námořní sabotáže. Wollweberovi se však postupně znelíbily praktiky Moskvy a také skutečnost, že ho KGB neinformovalo o všech operacích v západním Německu. KGB rovněž nechovalo rovněž důvěru k Wollweberově současné milence Claře Vaterové, německé komunistce, která byla podobně jako mnoho jejích soudruhů během Stalinova teroru neprávem uvězněna. Je pozoruhodné že KGB začala jak Veterovou, tak její dceru, kterou Wollweber adoptoval, v NDR sledovat. Wollwebera roku 1956 nahradil prosovětský Erich Mielke, který s požehnáním Moskvy setrval v úřadě až do roku 1989 a stal se tak jedním z nejdéle sloužících šéfů zpravodajské služby na světě.

Pokaždé když Rudá armáda intervenovala v nějakém vzpurném komunistickém státě při znovunastolení prosovětské linie - v Maďarsku 1956, v Československu v roce 1968, v Afghanistánu 1979 - sehrávalo KGB prominentní roli v tom, co bylo eufemisticky nazýváno proces "normalizace".

Když v říjnu 1956 vypuklo v Maďarsku povstání s masovými demonstracemi volajícími po svobodných volbách a stažení sovětských vojsk, šéf KGB, Ivan Alexandrovič Serov odletěl do Budapešti, aby tu osobně dohlížel nad operacemi KGB. Na mimořádné schůzi bezpečnostních a policejních důstojníků na maďarském ministerstvu vnitra kritizoval jejich váhavost začít do demonstrantů střílet: "Fašisti a imperialisti vysazují své úderné jednotky do ulic Budapešti a ve vašich ozbrojených silách jsou ještě takoví soudruzi, kteří váhají použít zbraně!" Šéf budapešťské policie Sándor Kopácsi, který měl být spolu s bojovníky za svobodu brzy odstraněn, opovržlivě odpověděl:

"Je zřejmé, že soudruh poradce z Moskvy ještě neměl čas, aby se sám informoval o situaci v naší zemi. Je třeba mu říci, že to nejsou žádní "fašisti" nebo jiní "imperialisti" , kdo tyto demonstrace organizuje; tito lidé pocházejí z univerzit, jsou to pečlivě vybraní synové a dcery našich rolníků a dělníků, nejlepší výkvět inteligence naší země, který si žádá svá práva..."

Ještě o čtvrt století později měl Kopácsi jasně před očima ten dlouhý pronikavý pohled, kterým si jej měřily Serovovy ocelově modré oči. Krátce předtím, než Kopácsi utekl na západ, mu Serov řekl: "Nechám vás pověsit na nejvyšším stromě v Budapešti!"

Navečer 3. listopadu 1956 byla pozvána maďarská delegace vedená ministrem obrany Pálem Maléterem na sovětské vojenské velitelství do Tokolu, aby tu prodiskutovali konečné detaily stažení vojsk Rudé armády z maďarské půdy. O půlnoci, právě když se chystal slavnostní přípitek, vtrhl do místnosti Serov mávající mauserem a za ním důstojníci KGB, kteří zatkli Malétera i s jeho kolegy. Během několika příštích hodin pak tito důstojníci zinscenovali falešné popravy s cílem přesvědčit zbývající kolegy Maďarské delegace, že všichni zbývájící kolegové v místnosti byli zastřeleni. Dne 4. listopadu ve 4 hodiny ráno začala Rudá armáda potlačovat Maďarské povstání. Serov a jeho zástupce, generál KGB K. Grebeník, který se stal vojenským velitelem v Budapešti, zde setrvali, aby dohlíželi nad "normalizací".

Ačkoli Rudá armáda znovu intervenovala až po Pražském jaru v roce 1968 v Československu, Moskva během celých 60. let dávala najevo rostoucí obavy z vlivu západu na sovětský blok. Hlášení KGB uváděla, že se západ zapojuje do rozsáhlých "podvratných aktivit v politické a ideologické sféře proti socialistickým zemím ve snaze přesvědčit jejich obyvatelstvo o nadřazenosti západního způsobu života". Tyto "podvratné" aktivity měly mnoho forem: rozhlasové a televizní vysílání, vydávání propagandistických tiskovin, informace šířené západními ambasádami, kulturní a vědecké výměny mezi východem a západem, turistika a psaní dopisů". V očích "centrály" (sídlo tehdejší KGB, současné FSB) byly západní rozhlasové stanice jako BBC World Service a Rádio Svobodná Evropa hrozbou, která měla oslabit bratrská pouta mezi Sovětským svazem a socialistickými státy východní Evropy. Největší obavy měla KGB z toho že "tato vysílání jsou oblíbená mezi mladými lidmi a inteligencí".

V Československu v roce 1968 byla Andropovova strategie (podobně jako v roce 1956v Maďarsku) založena na směsici klamání a vojenské síly. Mezi její hlavní nástroje patřili nelegálové KGB vydávající se za občany západních států. Jejich počáteční rozmístění v Československu bylo bodem zlomu v programu Progress. Až dosud byli tito nelegálové vysílání spíše na západ nežli na východ. Většina těch, kteří byli rozmístěni v sovětském bloku, byla vysílána na jakési mise jako například mise pod krycím názvem Bajkal, aby tu buď rozvíjeli své styky se západními turisty, či pátrali po možných rekrutech.
Během Pražského jara byli nelegálové vydávající se za západní turisty, novináře, obchodníky, studenty poprvé použiti v tak velkém počtu v jedné zemi sovětského bloku. Měli jak získávat špionážní materiály, tak připravovat "aktivní opatření". Centrála věřila, že své podvratné plány spíše odkryjí lidem, které považují za západní sympatizanty než svým sousedům z východní Evropy. Dokonce i na FCD o operacích Progress věděl jen malý okruh velících důstojníků. Složka s pokyny pro operace Progress zprvu ležela v kanceláři Správy S (nelegálové) generála Anatolije Ivanoviče Lazareva, ale jak se operace v Československu rozšiřovaly, zvětšovala se také skupina lidí v této Správě, která o tomto tajemství věděla.
Z prvních dvaceti nelegálů poslaných centrálou v rámci operací Progress během roku 1968 do Československa se jich nejméně pět (Gromov, Sadko, Sevidov, Vladimir a Vlas) a nejspíše ještě další dva (Gurjev a Jevdokimov) vydávali za západní Němce. Byli tu také tři falešní Rakušané ( Arťomova, Dim a Viktor), tři falešní Britové (Beljakov, Uskov a Valja), dva fiktivní Svýcaři (Alla a Sep), jeden Libanonec (Jeffrat) a jeden Mexičan (Roy).

Nejspíš v březnu Andropov nařídil, aby do 12. května bylo do Československa rozmístěno nejméně patnáct nelegálů - víc než bylo kdy v tak krátké době vysláno do jakékoliv západní země. Každý dostal USD 300 na měsíc, byly mu hrazeny výlohy na cestování a pronájem bytu.

Andropov taktéž rozšířil počet nelegálních představitelů KGB v Praze. Kromě styčné kanceláře KGB, jíž šéfoval M. G. Kotov a která posledních dvacet let operovala na pražském velitelství StB , zřídil Andropov tajnou rezidenturu KGB pod velením V. Suržaninova, která na sovětském velvyslanectví začala pracovat 26. května. Zástupce šéfa Správy S G.F. Brožov a další velící důstojník sekce N V.K. Umnov byli vysláni, aby práci nelegálů koordinovali. Hlavním úkolem jak pro Sekci PR na rezidentuře, tak pro kancelář zabezpečující stálý kontakt KGB s StB bylo identifikovat spolehlivé prosovětské členy KSČ, kteří by po sovětské invazi vytvořili kolaborantskou vládu. Na vrchol seznamu umístilo KGB čtyři zastánce tvrdé linie v předsednictvu KSČ : Aloise Indru, Josefa Lenárta, Drahomíra Koldera, Vasila Bilaka - a bývalého ministra vnitra Rudolfa Bartáka, který byl roku 1962 sesazen a uvězněn oficiálně kvůli zpronevěře partajních fondů, ale ve skutečnosti se jednalo o zneužití pravomocí StB (shromažďování usvědčujících materiálů na Novotného).

Důstojníci KGB umístění v Praze si snadno sjednali schůzky s Indrou, Lenártem, Kolderem a Biľjakem, kteří sovětské velvyslanectví pravidelně navštěvovali.

Indra, Lenárt, Koler a Biľak se nakonec předvedli jako skalní straníci neostalinistického režimu, který nakonec "socialismus s lidskou tváří" rozdrtil.

Nelegálové měli za úkol proniknout do následujících údajně kontrarevolučních skupin:

- Svaz spisovatelů (Kohout, Kundera)
- Literární listy, Svobodné slovo, Rudé právo
- Přední reformisté v televizi a rozhlase (Pelikán)
- Karlova univerzita, především filozofická fakulta, která se snažila prosadit nový zákon na ochranu akademických svobod, a studenští aktivisté (Holeček, Müller)
- K - 231
- KAN
- Socialistická a Lidová strana, které se snažily získat nezávislost, již ztratily po komunistickém puči v roce 1948

Jednou z největších událostí Pražského jara, které symbolizovalo nové politické klima politické svobody a hroutící se oficiální cenzury, byl prvomájový průvod v Praze, který sledovali diváci u televize po celé zemi. Namísto klasických únavných projevů patolízalské lásky k vedení strany a otřepaných sloganů oslavujících především přátelství se Sovětským svazem to byla spontánní oslava veřejné podpory reformnímu hnutí. Tehdy i já jako malý kluk jsem se této oslavy zúčastnil společně se svými rodiči a dodnes jsem jim vděčen za to, že mi umožnili zažít podporu tomuto reformnímu hnutí.

Objevovaly se transparenty se slogany:

- Ať žije SSSR - ale na vlastní útraty
- Se Sovětským svazem na věčné časy - a ani o den déle!

Dubček na tento den vzpomínal "s hlubokým pohnutím" , "opravdu dojatý" podporou, které se mu dostalo od bývalých politických vězňů sdružených v klubu K - 231 a od Klubu angažovaných aktivistů (KAN). Pro Moskvu to však byla nesnesitelná kontrarevoluční provokace, která signalizovala, že československý stát vedený jednou stranou je ve smrtelném nebezpečí.

Podle centrály bylo toto nebezpečí o to větší, že StB byla čím dál méně spolehlivá. Za největší černou ovci ve vládě Oldřicha Černíka, která se ujala moci v Dubnu, považovala Moskva ministra vnitra Josefa Pavla, který měl na starosti StB. Ironií je, že KGB z dosazení Pavla na toto místo místo nejvíce obviňovala Lubomíra Štrougala, který se později obrátil proti reformistům a sehrál prominentní roli při prosazování tvrdé prosovětské linie. Podle hlášení ze složek KGB vyšlo najevo, že Štrougal přišel do Černíkovy kanceláře krátce poté, co se Černík stal premiérem, a ze strachu, že je jeho kancelář napíchnutá, ho vyzval k procházce podél Vltavy. Na Černíka naléhal, aby ministerstvo vnitra svěřil Pavlovi. Pavel byl na počátku 50. let několik let ve vězení a mohl by tedy podle Štrougala spolehlivě zajistit, aby StB nezneužívala svých pravomocí.

10. května premiér Alexej Kosygin odeslal svému protějšku Černíkovi pobouřený dopis, v němž si mimo jiné stěžuje, že "agenti a sabotéři" vydávající se za západní turisty dokázali proniknout do Československa kvůli nedostatečné ochraně hranic. Kosygin se ovšem zapomněl zmínit o tom, že ti nejefektivnější agenti a všichni sabotéři se západními pasy byli nelegálové KGB.

Ve stejný den, kdy byl tento dopis odeslán, se (Gromov) Vasilij Antonovič Gordijevskij a (Gurjev) Velentin Alexandrovič Gutin - oba v přestrojení za západní Němce, se pokoušeli unést dva nejvýřečnější tribuny Pražského jara. V květnu 1968 z Československa měli tajně unést profesora Václava Černého a spisovatele Jana Procházku. Václav Černý (Temnyj) je významný český romanista, od roku 1945 řádný profesor srovnávacích dějin literatury, byl po komunistickém puči v roce 1948 vyhozen ze svého místa na Karlově univerzitě, ale během Pražského jara se znovu objevil jako zakladatel a člen klubu KAN. Byl výřečným obhájcem akademických svobod. V červnu 1967 byl Jan Procházka na sjezdu Svazu spisovatelů jedním z těch, kteří především odsuzovali oficiální cenzuru a žádal "svobodu tvůrčího projevu". Gurjev Černému tvrdil, že má obavu o jeho bezpečnost a pokoušel se ho přesvědčit, že mu hrozí nebezpečí a nabídl mu dočasnou skrýš. Gromov řekl něco podobného Procházkovi. Jakmile by oba nabyli domnění, že je zapotřebí se skrýt měli být jak Černý tak Procházka předáni hrdlořezům ze Sekce V (oddělení FCD pro "zvláštní úkoly"), kteří by je v autech s diplomatickou značkou CD bez nebezpečí celní prohlídky provezli do NDR. Kdyby kladli odpor měli být zkroceni pomocí toho, co operační složka eufemisticky označuje jako "zvláštní látky".

Celá tato operace však skončila žalostným nezdarem. Po zkušenostech s perzekucí, jíž byl Černý vystaven během předchozích dvaceti let, ho Gurijev nemohl přesvědčit, že mu teď hrozí nějaké větší nebezpečí nežli obvykle. Gromov ve své hrůze zjistil, že Procházkovi přidělil ministr Pavel osobního ochránce. Centrála rovněž přehlédla jazykové problémy s touto operací spojené, Černý byl dobrý lingvista, Procházka mluvil jen česky. Gromov, který se vydával za západního Němce neznalého češtiny, s ním proto komunikoval pouze jen s velkými obtížem. Ačkoli by mu Procházka daleko lépe rozuměl, kdyby mluvil rusky, Gromov neriskoval, že bude odhalen. Oba agenti své pokusy o únos po několika měsících vzdali.

Kromě dalších akcí během Pražského jara měli nelegálové na starosti řadu "aktivních opatření" se souhrným krycím jménem Chodoki (Chodci), jejichž cílem bylo ospravedlnit sovětskou invazi vykonstruováním důkazů o kontrarevolučním spiknutí československých "pravičáků" a západních zpravodajských služeb. Tito nelegálové se vydávali za sympatizující občany západu a snažili se přesvědčit vydavatele a novináře , aby otiskovali útoky na Sovětský svaz a další provokativní články. Pokoušeli se rovněž vzbudit zájem proferora Černého a členy klubu K - 231, aby přijal pomoc od fiktivní podzemní organizace, jíž údajně západ dodával zbraně.

Josef Houska, šéf StB vyhozený ministrem Pavlem, byl o operaci Chodci tajně informován a souhlasil, že se na ní bude podílet.

Do konce července se nelegálům v rámci operace Chodci podařilo podstrčit falešné důkazy o přípravách na ozbrojený převrat. 19. července Pravda přinesla článek o objevu "tajné skrýše" amerických zbraní poblíž hranic se západním Německem, z nichž některé z nich byly na obalu opatřené značkou "Made in USA", a do Československa byly údajně propašovány "pomstychtivci a zastánci starých pořádků". Dále se tu tvrdilo, že i sovětské úřady obdržely kopii "tajného amerického plánu" na svržení pražského režimu. Tisk v celém sovětském bloku šel ve stopách Pravdy - objevovaly se články o tom, že skryté zbraně západních mocností jsou nacházeny po celém Československu. Současně byly předávány do rukou StB falešné zpravodajské materiály o tom že K - 231 a KAN jsou zapojeny do kontrarevolučního spiknutí pod vedením západních zpravodajských služeb.

V tentýž den kdy Pravda otiskla svůj první článek o fiktivních kontrarevolučních skladech zbraní, sešlo se sovětské politbyro, aby projednalo své další kroky. Brežněv schůzi zahájil návrhem, aby byl učiněn poslední pokus o urovnání situace. Pouze v případě že by se to nepodařilo, se mělo přistoupit ke "krajním opatřením". Andropov se stal hlavním mluvčím těch, kteří volali po okamžitých opatřeních. Bilaterální rozhovory, tvrdil, sotva něčeho dosáhnou a jakékoli zpoždění akcí zvýší hrozbu přicházející od "pravičáků": "Teď bojují o přežití a bojují plni zuřivosti. Jejich i náš tábor činí přípravy a ty jejich jsou velmi pečlivé. Připravují dělnickou třídu, dělnické milice [na konflikt]." Andropov se dostal do divoké hádky s Kosyginem, jehož obvinil z "útoků" na svou osobu (kvůli volání Andropova na po okamžité intervenci)). " Já na tebe neútočím", odsekl Kosygin. "Naopak, to ty útočíš na mě!" Jediný řádný člen politbyra, který podporoval Andropovovo stanovisko až do posledního setkání s vedením KSČ, byl K.T. Mazurov. Avšak ministr zahraničí Andrej Gromyko, stejně jako Andropov člen politbyra bez práva volit a později jeho blízký spojenec, nejspíše shrnul názor většiny, když prohlásil, že setkání s Dubčekem a jeho kolegy není ničím víc než přípravou na vojenskou intervenci. "Je jasné, že naše návrhy nepřijmou. Pak ale budeme moci přejít ke krajním opatřením..."

Jak Gromyko předpověděl, skončilo setkání mezi prezidiem KSČ a sovětským politbyrem v pohraničním městě Čierná nad Tisou konané od 29. července do 1. srpna, bez dohody. Poté co StB provedla vyšetřování, Pavel hlásil prezidiu KSČ, že zprávy o údajných tajných skladech zbraní kontrarevolucionářů jsou "provokací." Zbraně sice skutečně byly americké, ovšem původem z druhé světové války a některé z nich byly uloženy v bednách vyrobených v SSSR. Dále StB odhalila, že zprávy o spojení K - 231 a KANu se západními rozvědkami byly rovněž vykonstruované. Nelgálové KGB, zapojení do operace Chodci , však odhaleni nebyli. KGB i plánovalo vraždy sovětských manželek československých občanů na Srpen 1968, které pak chtělo svést na kontrarevolucionáře. Plán zjevně objevila StB, a tak se neuskutečnil.

Počátkem srpna na schůzi partajního výboru StB šéf zahraniční rozvědky Slavoj Frouz (Farkač) tvrdil, že poradci KGB v StB porušují principy československo-sovětské spolupráce a měli být odvoláni do Moskvy. Hlášení bylo rychle předáno KGB. Po sovětské invazi ti, kteří Frouze podpořili, byli uvězněni, kromě Frouze, který tak zjevně učinil v koordinaci s KGB.
Nejspíš nejpřesnější materiály o americké politice, které během Pražského jara do Centrály docházely, pocházely z washingtonské rezidentury KGB, kde šéf sekce PR Oleg Kalugin získal přístup k "naprosto spolehlivým dokumentům" , jež dokazovaly že, ani CIA, ani žádná jiná zpravodajské služba nemá v československém reformním hnutí prsty. Naopak dle Andropovových příkazů KGB vzbuzovala dojem, že by se Československo mohlo stát obětí agrese NATO či převratu.
Při setkání v Moskvě 18. srpna představitelé Sovětského svazu a dalších čtyř "spolehlivých" členů varšavské smlouvy - Bulharska, NDR, Maďarska a Polska - vyslovili souhlas s invazí do Československa, tedy s největší vojenskou akcí v Evropě od druhé světové války. Dne 20. srpna v 16:00 dostali "spolehliví" příslušníci StB na krátké schůzi, pořádané prosovětským zástupcem ministra Pavla Viliamem Šlagovičem, informace o plánech na invazi, která měla začít týž den v noci, a bylo jim uložen, aby silám Varšavské smlouvy asistovali. Josef Houska, kterého Pavel před dvěma měsíci vyhodil, se vrátil do čela StB.

21. srpna přibližně v 9:00 ráno, kdy už sovětské síly obsadily v Praze klíčové pozice podplukovník Bojumil Molnár v.v., který za svou pomoc při rozdrcení maďarského povstání v roce 1956 dostal darem od bývalého šéfa KGB Ivana Serova automatickou pistoli zdobenou speciální rytinou, krátce instruoval skupinu důstojníků StB vybraných KGB, aby zatkly Dubčeka a reformní většinu Ústředního výboru KSČ. Zatýkací skupina provázená důstojníky KGB vstoupila do Dubčekovy kanceláře v budově ÚV, kde jeden z důstojníků podle Dubčeka pronesl "mechanickým hlasem" ochotnického herce: "Zatýkám vás jménem dělnicko-rolnické vlády vedené soudruhem Indrou." Po pauze, která vyvolala dojem, že se snaží vybavit si naučený text, prohlásil, že Dubček a jeho kolegové budou brzy předvedeni před revoluční tribunál, jemuž bude předsedat také Alois Indra.

Indra a další členové kolaborantské vlády pohotově sestavené v Moskvě byli tou dobou už na sovětském velvyslanectví připraveni převzít moc. Jenže plán okupace musel být v tuto chvíli změněn. Indra a jeho spolupracovníci mylně ujistili Moskvu že invazi bude podporovat vedení KSČ. Skutečnost, že si Dubček udržel většinu nejen v prezidiu, ale také ohromnou veřejnou podporu, donutila Moskvu vzdát se svého plánu na loutkový režim. S pomocí KGB dopravila Dubčeka a jeho kolegy do Kremlu, kde měli být zastrašováni, dokud nerezignují. Brežněv se stále držel smyšleného příběhu KGB, že převrat připravily "antisocialistické" síly.

Pod nátlakem Dubčeka donutili podepsat Moskevský protokol, který rychle proměnil Pražské jaro v krutou zimu.
Na operaci Progress se v Československu podílely i další zpravodajské služby sovětského bloku (Stasi , FCD a další). Sovětské síly hrály vždy roli policisty na křižovatce, kde je hustý provoz . Většina nelegálů rozmístěných na území Československa tuto svou hanebnou a podlou roli neunesla. Agentka Alla se pokusila o sebevraždu, agent Gromov se upil k smrti, z agenta Boguna a jeho ženy se stali alkoholici, doba kdy působil jako nelegál v Československu si zřejmě vybrala větší daň, nežli když působil jako nelegál v USA.

Důstojník Správy S Gromova později řekl: "Byla to tak strašlivá událost, tak hrozný den, že určil další směr mého života." Rozdrcení Pražského jara ho přesvědčilo, že sovětský stát je vedený jednou stranou je ve své podstatě ničitelem lidských svobod. Většinu let pracoval na tom, jak tento režim svrhnout, až se nakonec stal britským agentem uvnitř KGB.
Toť historia a události, které vedly k potlačení Pražského jara a nastolení diktatury jedné strany, potlačení základních lidských práv a svobod na následujících čtyřicet let na území Československa. Jsem vděčen za to, že jsem se narodil až po tomto strašlivém období teroru, a proto o to více tíhnu k demokracii, hájení lidských práv a svobod. Toto je pro mě poslání, bez tohoto by mě život nenaplňoval. Připadal by mi marný a bezcenný.

Alexandr Stepanovič

Co tam delal?

6. června 2014 v 23:23 | Ross Hedvicek |  Clanky jinych autoru

Fotka tech komunistickych Reuters je prevzata z Drudgereport.com - z hlavni fotky v titulu. Jak se ten cesky ozralka dostal mezi ty dva zlocince? Tam jeste zadna ceska celebrita nebyla!

Na mrtvici a nebo na Krizkovy lazne?

6. června 2014 v 16:46 | Jiri Wolf (s poznamkami R.H.) |  Clanky jinych autoru
Jirka Wolf mne upozornil na Marii Krizkovou (nar. 1936), ktera je podle internetu clenkou Eticke komise CR, pri Uradu vlady CR - overte si to zde http://www.vlada.cz/cz/ppov/eticka-komise-cr/clenove/phdr--marie-rut-krizkova-98383/ - tedy zdanlive velmi ETICKA pani (aspon podle ceskych meritek).

Dokonce, jak uvedeno v tom jejim uzasnem zivotopise az dole, dostala jako jedna z prvnich i osvedceni o ucasti na III. odboji (a odznacek a 100 tisic korun k tomu). Overit si to muzete i zde http://ross-hedvicek.blogspot.com/2014/01/iii-odboj.html .

A ted si proctete tuhle zajimave fotokopie:










Takze neverte ani dobracky vypadajicim babickam, s brejlickami a sedivym drdulkem. I ty kdysi byly komunisticke svine, pod vedenim Gusty Fucikove a Marie Kabrhelove... A v tom zivotopise na webstrance Uradu vladu to sve clenstvi v KSC soudruzka Krizkova "zapomnela" priznat...

A Jiri Wolf dodava: "Křížková, bývalá komunistka, taky dostala ocenění za odboj proti komunismu. Vědí to všechny státní orgány a všichni to kryjou. Důkazy jsou v příloze. K tomu záznamu rozhovoru s kontrarozvědkou : já bych to hodnotil jako příslib spolupráce."

Poznamka R.H.: Ted mne napadlo - Cesi porad radi neco zverejnuji, Cibulka mel sve seznamy, i ten picus Penc ma sve seznamy. I ja bych chtel taky neco zverejnit, ale vzhledem k tomu, ze se mi posledni dobou uz tak moc nedari "byt Cechem" a nechce se mi zabyvat se tisici jmen, napadlo mne, ze zverejnim (az mi ho pomuzete vytvorit, navrhnete sve kandidaty) SEZNAM CECHU, kteri jsou ve vlade, vedeni spolecnosti, verejne cinni v kulturnich nebo spolecenskych funkcich (jako KPV) a presto nejsou bezcharakterni kurvy (to je velmi proti-ceska podminka, ze?).

Takze podminka je, ze musi byt verejne znami (ze i ja to jmeno musim znat) a musi byt v nejake funkci. Takze Jirka Wolf se nekvalifikuje, prestoze je charakterni, protoze nema funkci a funkce ponocneho Slunicka nemuze byt brana vazne. Josef Skocdopole z Vrchlabi je sice taky charakterni, ale nikdo o nem nikdy neslysel - tak ten taky ne.

Takze zacinam SEZNAM CECHU, KTERI NEJSOU BEZCHARAKTERNI KURVY:

1. Vladimir Hucin (ma jakesi funkce v KAN)
2. Petr Cibulka (Pravy blok)
3. Pepa Nos (kandidoval za Pravy blok)

... dale pokracujte vy - tesim se, ze budu zavalen tisici jmen...