Novi prilozi za biografiju...

24. června 2014 v 18:30 | Ross Hedvicek |  Clanky vzpominkove a recyklovane
Pro potreby ceskych patracu, overovacu a vzhledem ke zmatkum a dohadum o ruznych castech meho zivotopisu jsem se rozhodl k vyjasneni bilych mist - aby nedochazelo ke smesnym dohadum, obzvlast na marxisticke ceske Wikipedii, kde v pripade data meho narozeni dochazelo k rozptylu az 50 let. Ano jsem zatim pomerne pruzny, ale tak moc uz ne. Opravdu jsem se nenarodil v roce 1915, jak o mne tvrdi zaznam v databazi Narodni knihovny Ceske republiky, a jine udaje se vetsinou vztahuji k mym pocetnym pribuznym.

Narodil jsem predcasne, 5. rijna 1947 v meste Bloemfontein, v provinci Free State, v Jizni Africe. Jsem tedy stejne stary jako Brian Johnson, zpevak od AC/DC. Dnes se to mesto jmenuje Mangaung, ale tehdy to byl jednoduse Bloemfontein, soudni hlavni mesto Jizni Afriky. Bylo to jeste pred unorovym pucem a mi rodice, nekomuniste, tam zcela legalne pracovali a byli obcane Ceskoslovenska, tedy presne receno pouze otec, matka byla cernoska, rodnym jmenem Ubuntu, krestnim jmenem Linux (bily jsem po otci). Nekolik mesicu po mem narozeni se bohuzel vratili do Ceskoslovenska, kde mi bylo oficialne tamejsimi urady zmeneno misto narozeni napred na Brno a pozdeji jeste jednou na Kojetin. Toto neuveritelne podvadeni a sachovani s nepravdivymi misty narozeni se delo zcela bezne u deti emigrantu, kteri chteli ceske doklady pro sve deti a deje se dodnes. Zrovna dnes jsem se setkal s dvojici z New Yorku (on americky obcan, ona ceska obcanka se zelenou kartou) jejichz syn se narodil v New Yorku. Protoze ale jeho matka byla nazoru ehm ehm, ze by mel mit dvoji obcanstvi, nechala nemluvneti vystavit pas Ceske republiky, kde se z jara skvi misto narozeni Brno. Podle mne je to legalni podvod - ale jak znamo ceske urady nikdy nemely jasno o rozdilu mezi legalitou a podvodem.

Jak je zrejme z vyseuvedeneho, me zname zerty o tom, ze jsem se narodil v Africe, ale protoze jsem naturalizovany American, pak jsem certifikovany African-American, jsou zalozeny na hole skutecnosti. Uz radu let se venuji genealogii, takze jsem vedel, ze nase rodina Hedvicku pres to vyrazne cesky znejici jmeno pochazi z pomezi Belgie a Holandska, z okoli mesta Antwerpen. Mam to zmapovane az do roku 1233. Nedavno jsem si nechal udelat i geneticky strom zivota. Ceskych predku tam moc neni. Jen to urputne pocestovani a pocestovani z Hadewijch a Hedwig az na Hedvicky. Mala odbocka: Ceskemu blogerovi, obvykle znacne nedutklivemu Danielovi Deylovi se podaril chvalyhodny clanek, byt v zaveru autor trochu sedi sam na plote a nevi kudy kam. http://daniel-deyl.blog.tyden.cz/clanky/3697/na-hranicich-predlozte-psa.html Pise o tom, ze nejlepsi zak ve tride jeho syna, ktery jediny umi slova ceske hymny, je maly Vietnamec jmenem Nguyen. A pta se ponekud zmatene: Komu bude patrit tato zem? A hned ponekud chameleonsky dodava: Komu se to nelibi muze odejit. Smankote! Priliv krve ze zapadni Evropy, jako mi predkove se vam nelibil a "cizaky" jste vystvavali po stoleti (Cesi jsou mistri v etnickem procistovani) a ted vas prevalcovavaji Asiati a Rusove. Neni to legrace? Tentokrat to zase Cechum neni k smichu. Nechcete si zarecitovat z basne komunistickeho basnika Frantiska Hrubina: "Posmivali jste se cikanum - a ted jste jejich bratri?"

Moje babicka se jmenovala Zonova. Zona je vyrazne zidovske jmeno. Kazdy obyvatel Izraele vam potvrdi, ze Zonu je plny jeruzalemsky telefonni seznam. Pokud budeme brat vazne zidovskou teorii, ze zidovstvi se prenasi pouze po linii matek, pak bych mel aspon v Cesku prinejmensim padesatiprocentni genealogicky pruser. Tohle pravoverni Cesi taky nemaji radi. Dalsi oprava bludu o me osobe - kdysi to prohlasil momentalne indisponovany Jirka Vanek: Navzdory vyseuvedenemu a navzdory tomu, ze umim srbsky - nejsem srbsky Zid :-)

Ohledne dohadu o mem krestnim jmenu: Byl jsem pokrten ve veku dvou tydnu v Twin-Spired Church, na Hoffmannove namesti v Bloemfontein jmenem Ross. Doklad (tedy pouze kopii dokladu) o mem krtu jsem ziskal az o mnoho let pozdeji, z archivu holandske reformni cirkve, kdyz jsem jej potrebovat pri me zadosti o americke obcanstvi. Tedy Ross - na Rostislava jsem byl bez me iniciativy prejmenovan az na uzemi Ceskoslovenska. V dobe meho mladi byli v Kojetine celkem tri Rostislavove Hedvickove. Ross je stare anglicke jmeno puvodne znamenajici mech rostouci ve skvirach stromu - takze i z toho hlediska jsem nebyl zadny "rolling stone" (to je asi prilis komplikovana slovni hricka, ale Werner ji urcite odhali). Dalsi vyjasneni: Jsem obcanem USA a mam americky pas. Jsem z drivejska i obcanem Canady. Kanadsky pas mam ted uz roky propadly, ale predpokladam, ze by nebyl problem si o nej znovu pozadat. Cesky pas ani obcanstvi nemam a nechci.

Z mych mnohych telesnych anomalii: Jsem 6'7" vysoky (tedy mezi 198 cm az 2 metry - rano jsem vzdy o kousek vyssi), v pateri mam o jeden obratel navic nez bezni lide (ale ze pry to zase neni tak moc neobvykle, ze to ma hodne lidi), mam chodidlo velikosti 12 (zde v USA je to zvano 14W), na leve noze mam sest prstu. Dva z techto prstu mi ale byly casem amputovany, takze momentalne mam pouze ctyri - ale treba mi casem zase dorostou jako jesterkam ocasy. Prikladam rentgenovy snimek jako dukaz.


Mam fotografickou pamet. Fotograficka pamet neni zadne pozehnani - je to prokleti. Kdyz jsem v deseti letech poprve cetl Vinnetoua, tak si dodnes pamatuji jaky obrazek je na strane 21. Je tam obrazek Sama Hawkinse od Zdenka Buriana. Jdete si to zkontrolovat.

V prubehu doby jsem nashromazdil solidni seznam utrpenych zraneni. Nejvice byly vzdy postizeny ruce - ruzna rezna, bodna a jina zraneni, pripadne popaleniny a nahodne prustrely. Na prave ruce jsem mel polamane zaprstni kustky, temer vsechny. Od te doby mam podvedome otrceny malicek, aniz bych byl snob a nerad si potrasam rukou s lidmi, kteri si mysli, ze pevny stisk je nutnosti - porad to i po letech boli, hlavne kdyz je spatne pocasi. Me dlouhe nohy na tom nejsou moc lepe, postupem casu jsem utrpel zlomeniny vetsiny prstu na obou nohach, vetsinou jednotlive, ale nekdy i mnohonasobne. Vetsinou nosim sandaly, kdybych nosil boty s ocelovou spickou byl bych na tom lip. Mel jsem zlomenu i vetsinu zeber - dvakrat, nekolik kosti na lebce, zlomeny nos, mandibulu - coz je prava cast spodni celisti mam vyrobenu z nylonu. Pochopitelne jsem mel i nekolik plastickych operaci, takze vypadam uplne jinak nez jsem vypadal driv. Z tohoto duvodu neposkytuji svoje fotografie. Jinak mam tmave vlasy a sedivy plnovous - vlasy si pochopitelne barvim, to vite dedousek jeste chce byt fesak.

Behem sveho temer tricetileteho pusobeni na uzemi Ceskoslovenska jsem se seznamil s pomerne hodne lidmi, dnes casto docela znamymi, kteri si nepreji byt jmenovani, abych jim v teto dobe nastupujici druhe normalizace svou prostorekosti nepokazil karieru. I kdyz mne to nekdy mrzi - jsa takovy dobracek od kosti - i ja prohlasuji, ze ji je tedy taky nepamatuji. Jediny, ktery se prolatl verejne byl pripad Jiriho Paroubka, se kterym jsem slouzil ve svem pokrocilem veku (zadne osmnactilete ucho, snad proto jsem si padli do oka, byli jsme starsi nez ti ostatni) na vojne v Prachaticich. Po neprozretelnem zverejneni teto skutecnosti v me prvni ceske knize Jiri Paroubek (tehdy predseda vlady CR) na dotaz novinaru vsechno kategoricky poprel. Behem emailove korespondence o nekolik tydnu pozdeji byl uz schopen si osvezit pamet. To byl konec nasich kontaktu, neudrzuji s nim zadnou korespondenci, ani nejsem priznivce jeho levicovych politickych nazoru. Presto na nej mam z mladi prijemne pozitivni vzpominky a pro ten salam, co mu dluzim z mladi, se u mne na Floride muze kdykoliv zastavit.

Behem zivota v Cesku jsem nikdy nepracoval v nejakem udajnem masokombinatu, jak o me urputne rozsiruji moji zavili nenavidici a tim padem jsem ani nekradl sunku a parky. Siroko daleko okolo Kojetina a na prerovskem okrese stejne ani zadny masokombinat nebyl a neni. To jen aby bylo jasno.

Behem vojenske sluzby v Prachaticich jsem byl schopen si ujasnit hodne veci, vcetne toho, kterym smerem jsou Americani (smerem na Boubin a porad dal) a tak jsem urychlene emigroval, za coz jsem byl radne odsouzen k mnohaletemu vezeni, ktere jsem nikdy nenastoupil, protoze mne odsoudili v nepritomnosti. Po mnoha letech jsem dostal od Husaka amnestii, o kterou jsem nezadal a bylo mi z osmi let nepodmineneho trestu odpusteno sest let. Takze zbyvajici dva roky tam u nich mam asi porad jeste schovany - kdyby nahodou. V Ceskoslovensku jsem nikdy ve vezeni nebyl, pouze jsem byl mnohonasobne vysetrovan na StB Prerov na Smetanove ulici, ve dvore soudu, coz taktez negativne ovlivnilo me nazory na cesky lid, zastupce delniku, rolniku a pracujici inteligence a socialisticke statni zrizeni vseobecne. Emigroval jsem pomoci zajezdu Autoturistu do Jugoslavie (nikoliv na devizovy prislib), ktery jsem ziskal coby externi zamestnanec Autoskoly v Kromerizi, tedy jako Svazarmovec (ooo jak ja jsem kolaboroval!). V te dobe jsem mel kvuli jinym nedorozumenim trvale odebran cestovni pas, protoze "nebylo v zajmu CSSR abych cestoval do ciziny". Tento pas jsem dostal zpet od neznameho muze na verejnych zachodcich v Prerove na nadrazi na konci prvniho nastupiste. Kdo to byl nevim, do obliceje jsem mu nevidel, on cural na jednu zed a ja na tu protejsi, stali jsme k sobe zady, jen jsem natahl ruku dozadu, dal mi do ni muj pas a bylo to. Odesel beze slova.

Ve srovnani s Ceskem je muj trestni rejstrik v USA kristalove cisty, snad s vyjimkou jednoho docasneho zadrzeni pro dopravni prestupek. Deputy Sheriff mi na dalnici u Fort Collins, Colorado nameril prekroceni povolene rychlosti 70 mil za hodinu o presne 100 mil. Jel jsem (podle nej) 170 mil za hodinu - auto Porsche 944 S (neboli nejlacinejsi Porsche pro nemajetne). Mou omluvu a vysvetleni, ze mne strasne boli bricho a ze specham na zachod, povazoval za VYMLUVU, nikoliv omluvu. Pravdivost meho vysvetleni jsem jim a vsem pritomnym na cele kratkodobeho zadrzeni brzo potom dokazal. Nechali mne osprchovat, dostal jsem zdarma nahradni oranzove obleceni s napisem County Jail v oblouku, s omluvami mne zase propustili a jiny deputy mne i odvezl k memu autu, protoze v tom munduru by mi zadny taxik nezastavil.

Podobny pripad se mi stal pozdeji tehoz roku (asi to byl nejaky spatny rok) pri me prvni navsteve Ceske republiky, kdyz jsem se s chuti najedl gulase s knedlikem, ktery byl pripraven s hojnym pouzitim domaciho veproveho sadla. Muj organismus byl ale po tech letech uz zvykly spise na olivovy olej. Jel jsem tehdy na navstevu za kamarady do Autoskoly Kromeriz, kdyz uz cestou zacalo byt jasne, ze situace bude vazna. Ziguli 1500 sice nebylo zadne Porsche, ale padil jsem s tim jako na Rallye Sumava. Vedel jsem, ze zachody jsou v druhem patre na odpocivadle nad schody a tak jsem se tam vritil s naramnym supenim a poklusem. Pred zachody stal jiny externista Jaroslav Klabal a nevericne valil oci "Rosto, co tu delas?" - odstrcil jsem ho nezdvorile s vyrokem "Uhni nebo te poseru!". Autoskolacky zachod jsem neprijmne znecistil do vyse pasu a kdyz jsem po opakovanem umyvani konecne vylezl ven, stali tam v pulkruhu nastoupeni vsichni autoskolaci, at uz mne znali z minulosti nebo ne a zpivali Alelujah! Na pamatku mi venovali velky stary znak Svazarmu se srpem a kladivem, ktery mam dodnes pribity na zdi tady v garazi.

Po me emigraci do Jugoslavie jsem se presunul do USA, kde jsem se zapojil do American Peace Corps, kteri mne poslali zpet do Jugoslavie, kde jsem ztravil delsi dobu v Srbsku a Makedonii. Navstivil jsem i jine zeme, ale vzhledem k tomu, ze jsem vetsinou sedel v nakladnim prostoru C-130 pripoutan horolezeckym lanem k opasku, abych nevypadl ze zadnich nakladnich dveri a vsechno jsem videl skrze ty zadni dvere jen pozpatku, tak nemohu zodpovedne rict, kde jsem vlastne byl. Admit nothing, deny everything, demand proof. Ale naucil jsem se aspon arabsky a farsi.

Po dobe stravene v Peace Corps jsem se odstehoval do Kanady, kde jsem pracoval v naprosto tuctovych zamestnanich jako diskzokej ve striptyzovem baru Sundowner v Niagara Falls, nakupci pro vyrobce podvozku vojenskych letadel, ridic nakladaku a provozni reditel fabriky na plasticke vyrobky, kde jsem tak dlouho najimal anglicky nemluvici emigranty z vychodni Evropy, az mne sameho vyhodili. A ta zima me v Kanade zacala lezt samemu na nervy - oni pro to maji i oficialni jmeno SAD - Seasonal Affective Disorder (tuhle nemoc maji vsichni Kanadani, leci se to pobyte na Floride), proste si zacnete myslet, ze uz vam z te straslive zimy jebne. Tam je takova zima, ze kdyz se venku vycurate, tak se musite hned ukopnout, protoze primrznete k zemi.) tak jsem se prestehoval do USA na Floridu, kde opet pracuji v naprosto nezajimavych urednickych funkcich. Cast sveho volneho casu venuji sepisovani clanku, kde se zlomyslne posmivam neuspechum ceskeho lidu pri budovani socialismu. Techto clanku jsem uz sepsal temer 1500 - velmi mala cast vysla ve dvou knizkach vydanych v Ceske republice.

V dalsim volnem case se venuji levitaci a prenaseni extremne tezkych kvadru pouze silou vule, inspirovan jsem byl Edwardem Leedskalininem http://coralcastle.com/. Rovnez se vasnive rad dloubam v nose a vydloubany material prilepuji na okno sveho Lexusu (za jizdy prosim) a pak z toho vytvarim panorama Hradcan.

Mi ctenarove se deli na dve casti - vetsi cast me clanky rada cte a komentuje svymi vlastnimi zazitky a pozorovanimi, nic co jsem zazil nebylo tak pozoruhodne. Temto ctenarum dekuji za jejich dlouholetou prizen, za to ze mne cetli a ctou a za vsechny ty pozitivni emaily, co mi za ty leta poslali. Hodlam i nadale psat tak, abych vas nezklamal a pobavil. Ta mensi cast mne cte presto, ze me psani z hloubi duse nenavidi. Takovi ti Johanesove a Krebsove, kteri o mne rozsiruji ty kydy o masokombinatu a tak (to je ceska "legrace" hahaha). Tak tem pro zmenu vzkazuji, ze muzou takhle zespulit pusinku - jo takhle - a polibit mi prdel.

Reference:

Zdegenerovana ceska mladez mne take zvecnila ve sve Necyklopedii (s takovymi hlupacky to CR urcite daleko dotahne):

Mam sve (zrejme zaslouzene) heslo v ceske komunisticke Exotopedii:

A zde je v Ceske bibliograficke databasi tvrzeno, ze jsem se narodil v roce 1915 - je mi tedy 99 let.
 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Vitezslav Haramule Vitezslav Haramule | 24. června 2014 v 19:28

Napsal jste toho o sve osobe dost pane HEDVICEK ale zapomel jste nam napsat jake je Vase nejoblibenejsi jidlo.Jiste znate porekadlo "REKNI MI CO JIS A JA TI REKNU CO JSI." Abych dokazal ze ma otazka je minena uprimne,tak prave jsem dojedl moje velice oblibene jidlo rajskou s knedlikem a hovezim jazykem.Nemusim podotykat ze moje manzelka je vyborna kucharka.

2 Ross Hedvicek Ross Hedvicek | E-mail | Web | 24. června 2014 v 20:28

[1]: Nejradsi mam italska jidla - spagetti a meatballs nebo lasagna  nebo cheese ravioli. Z ceskych jidel mam nejradsi svickovou na smetane a knedlik - to maji v kazde ceske restauraci a vetsinou je to edible a nedokazou to zkurvit (a Cesi dokazou zkurvit cokoliv). I kdyz i v te svickove na smetane se na to maso vzdy divam s urcitym podezrenim.  Ale knedliky jsou vzdy O.K. :-) Co to me tedy rika?

3 Ross Hedvicek Ross Hedvicek | E-mail | Web | 24. června 2014 v 20:42

Muj vyseuvedeny clanek je jen reakci na dalsi utoky ceskych nenavistnych prasat na mou osobu - dnes, adresu sem davat nebudu, nehodlam tomu dobytku delat reklamu. Za tech 24 let bych te bezbrehe nenavisti mel snad uz byt zvykly - bohuzel tomu tak neni. Fuck you vy vlastenci, fuck you! Nekdy si myslim ze vyraz "cesky vlastenec" by melo byt synonymem slova "kokot".

4 Vitezslav Haramule Vitezslav Haramule | E-mail | 24. června 2014 v 21:15

[2]: Ze jste staryho Hedvicka syn.Svoji hubu si neosidite, proto jste tak urostlej.Je to v genech.

5 Kojetinsky lhari Kojetinsky lhari | 24. června 2014 v 21:31

Twin spired church nelezi vubec na Hoffmanove namesti.

6 Ondra Ondra | 24. června 2014 v 21:42

Hýkání nenávistného magora, který vystupuje jako Viktor Čistič, přičemž je to všem dobře známý pomatenec Werner z Winterthur je třeba ignorovat. Jeho vypůjčený čas promrhá sžírán nenávistí a to je pro něj vlastní osobní prohra. Nic tím nedokáže a nikomu se nepomstí.

7 Ross Hedvicek Ross Hedvicek | E-mail | Web | 24. června 2014 v 21:52

[6]: Myslis toho  Wernera co se jeho rodice  upravili, aby jejich zdegenerovany synacek mohl jezdit jeste za komunistu do Prahy?

8 Karel Merta, vedecky pracovnik Karel Merta, vedecky pracovnik | 25. června 2014 v 7:51

Rozvijet blaboly u Wernera alias Cistice pomaham i ja. Nyni operuji se sadou nerezovych analnich sond u Krystlika a tomu dela moc dobre, kdyz pravidelne na Hedvicka flusnu. Plati mi apanaz do Brazilie 100 euro za kvalitni pomluvu. Kdyz je to echt prasarna, dostanu i premie. Karel São Paulo

9 Prekvapilo  me Prekvapilo me | 25. června 2014 v 9:43

pane Hedvicek,  za na vasi height, mate pomerne male chodidlo. ja ma, pouze 183-184 cm a chodidlo velikosti  11,  v USA je to  size 12 EEE.
Mohl by jste mi zdelit take prosim, jako vasemu fandovi, velikost vasich rukavic ? Sam pouzivam XL size rukavice a i ty jsou mi nekdy male obzvlaste ty delane v Cine. ;-)

10 Wernere ja jsem myslel Wernere ja jsem myslel | 25. června 2014 v 9:44

[5]:ze jsi uz chcipnul!

11 Pohled na zivot v kotlince Pohled na zivot v kotlince | 25. června 2014 v 9:53

Je mi jiz 60 let – ano je hruza, jsem stary prdola. Ovsem pri pohledu na ty hrbituvky v CR jsem si uvedomil, ze  na rozdil od mych  vrstevniku zijicich v CR jsem to dotahl pomerne  daleko. Bezne tam bylo umirat v padesati – padesati-peti pro tuto komunismem tezce poznamenanou generaci. Ti kdysi velci frajerove, na nas ted cuci z obrazku na hrobe. Hodne toho vypili,  hodne toho nazvanili v mistni hospode a ted zustali po nich pouze  jejich deti a ten hrob na hrbituvku. Jinak jako by ani nikdy vubec nebyli, vse je zapomenuto. Moji vrstevnici tj ti co stale ziji, se chovaji jako kdyby zivot po 50 ce byl pro ne ‘over’ – obezni dedecci a babicky, slabost ducha i tela, kriplove dusevni a telesni.
 
Vypravel jsem sve zene, jak muj dedek musel makat do 73 let jeste za komousu neb to posledni , tj 8 me decko vyprodukoval v 53 letech a jak jsem si ho pamatoval , ze  tento  jednonohy invalida, vzdy rano kulhal s aktovkou pod pazi a holi v ruce, do dnes jiz neexistujici vytunelovane fabricky v polomestecku lezicim primo na care a babicka moc hodna to zena,  ta ho sla vzdy rano vyprovodit pred dum a pri tom mu  pravila:  ‘preji Ti pekny den v praci dedecku….’ a deda odhodlane pajdal do te prace.
 
Ten dedecek , zil pote jeste 11 let tj do 84 , tj az do te doby, nez jednou uklouzl na toalete (nemeli tam zachytna madla, jaka by tam dnes byla pro invalidu v civilizovane zemi) a pri tom padu si o toaletni misu  nastipnul kost v te amputovane koncetine a tak ho poslali do nemocnice v okresnim meste, kde chytil vse, co stary clovek ve velkych  nemocnicich dostava, vcetne zapalu plic z vyselektovanych bakterii a to byl jeho konec. Ze to byl expert, sveci i to, ze pri navsteve otce v te nemocnici, otce pozadal, aby daval pozor na babicku ‘aby za ni nechodili chlapi’. Otec to tehda  komentoval s tim ,ze deda  uz zacina byt trochu senilni.
 
Byl jsem na jeho pohrbu a v tech dobach primitivnich primitivu , dedeckovi nezavreli pusu (podvazuje se to v civilizovanych zemich a tou civilizovanou zemi CSSR nikdy nebyla) a tak nas  dedecek z te rakve, cenil svuj chrup z otevrene  pusy, tj ukazoval tech par rezaku co mu tam zustalo, Na ty zuby,  byl zaziva dedecek velmi pysny, neb nepotreboval na rozdil od jinych dedecku v te primitivni dobe, zadnou zubni protezu a vse si pohryzal sam, tak jak se sam prohryzal celym svym posranym zivotem. Jak velmi malo staci v pokrocilem veku jedinci ke stesti.
 
Ten dedecek sel jiste do pekla pro ‘mirne hrisniky’, neb te babicce, moc hodne, chytre a pracovite zene (mela divci lyceum a mluvila francouzsky) udelal  8 deti,  z toho 5 deti ve valce. V te valce prisli o veskery majetek a od te doby byli velmi, velmi chudi.
Nepomohlo prilis ani  to, ze dedecek , velky to vlastenec, z pocatku valky par let odpiral chodit do prace  s tim ‘ZE NA TY ZLE NEMCE PRACOVAT NEBUDE’ , samorost invalida, sedel na zaprazi a nechal si narust fousy a dival se zle na sousedy, kteri na ty zle Nemce pracovat chodili , ovsem pozdeji, kdyz vse jiz prodali a zacali pomalu  chcipat hlady, musel jit i on pracovat i na ty ‘zle nemce’, jinak by opravdu asi zdechli hlady. V porovnani s jinymi Cechy, kteri v te dobe vyuzivali mnohe nove zavedene nemecke vymozenosti pro pracujici to byl hrdina, ovsem vse neco stoji, i to individualni hrdinstvi.
Z predchazejiciho bohatstvi jim zustal pouze klicek od zabaveneho auta a par kusu nabytku. Jak se jednou prorekl muj otec, kdy pravil ‘ze dedecek delal za valky deti, zatimco oni trpeli hladem a museli za kurku chleba drit  u sedlaku cely den a ze cely rok zrali pouze brambory , maso vubec nevideli, az se jim z toho zacaly delat vredy po celem tele.
Babicka dobra to zena, ta se dozila 92 let a zemrela take diky zaostalosti te bohem zapomenute  krajiny (zvane v soucasnosti CR), neb nebyla ockovana proti chripce a v te dobe se to jeste nenosilo, tak jako na zapade, ockovat i stare. Ta hodna babicka prezila cisare pana, prvni svetovou valku, kapitalismus, 2 svetovou valku, nacismus, komunismus, cetne menove reformy  a dozila se i ‘ noveho ceskeho kapitalismu’.  Dostala chripku pri navsteve u sve dcery, poslali ji s tim do nemocnice, kde nato chytla silny zapal plic navrch a to byl smitec se starenkou, ktera ve svych 92 letech stale cetla knizky a komunikovala peknou spisovnou cestinou  lepe,  nez mnozi dnesni 20 tileti.  Kdyz umirala byla sama, 8 deti, 16 vnoucat a  20 pravnoucat, nemelo na ni nejak cas, neb byli prilis zamestnani honenim penez v tom novem kapitalistickem ceskem  svete.
 
Ta babicka sla jiste primo do nebe, neb byla hodna, pracovita, smirena se svym osudem  a nikdy dedecka nevinila z niceho a za nic, prestoze ji ten patriarcha  uplne zkurvil cely jeji zivot, ktery pote stravila v chudobe, v kuchyni a u plinek, coby dedeckova matrace  a jako sluzka u deti. No tak nejak to v zemych ceskych chodilo a  chodi.  
 
Ted, kdyz me  moje  zena nekdy rano  vyprovazi do prace, obcas prohodi:  ‘preji Ti pekny den v praci dedecku”    a me se zableskne v mysli ta postava kulhajiciho patriarchy slapajiciho odhodlane do prace v 73 letech do te posrane fabricky…..
 
Jo, takovy byl a je ten kolobeh zivota: dedecek a babicka jsou davno na pravde bozi, ta fabricka , kde ten invalida ztravil 25 let sveho zivota, aby uzivil svou velkou rodinu take zmizela bez navratu.  Budovy, kde stavala rota PS, jsou  zcela rozkradene, zpustle a zarostle nalety, zadne stekani straznich psu a zadne ostnate draty na te care v tom zapadakove. Co se dalo ukrast to bylo ukradeno a zniceno. Zustaly tam pouze  ty betonove pevnustky z 38 roku pripravene na utok Hitlerovskeho Nemacka a pote na utok  zlych imperialistu a revizionistu.

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama