Jak jsem kradl tri banany...

14. července 2014 v 5:44 | Ross Hedvicek |  Clanky vzpominkove a recyklovane
Vcera v sobotu jsem hlidal sveho maleho vnoucka. Je mu neco pres rok a pul a nedavno zacal chodit, takze porad chodi. Sedel jsem na gauci v obyvaku a mel jsem vedle sebe talir s banany a vnoucek vzdy udelal turu do jednoho z pokoju, nebo okolo kuchyne ci do chodby a pak prisel a otevrel usta, ja jsem ulomil kousek bananu a nacpal mu to do pusy. Sam si to tam nedal, nechal se krmit, jen si to levou rucickou pridrzoval, aby mu to nevypadlo. A zase nekam odcupital a po chvili si prisel pro dalsi kousek bananu. Celkem spokojene snedl jeden a pul bananu.

Pri tom krmeni jsem si uvedomil, ze ja sam jsem poprve v zivote mel banan (nebo vlastne TRI banany) az nekdy ve veku 21 let a to jsem je jeste ukradl. Povidam o tom dceri a te se to zdalo tezko k uvereni, ale bylo to tak.

Ty banany jsem ukradl na vojne, v Babicich u Prahy. Jak uz jsem drive psal, na vojnu jsem nastoupil na zamek Grabstejn a zachazeli tam s nami ponekud nelidsky. Do smrti nezapomenu na delani stovek kliku (push-ups) nad kaluzi (nekdy i v atombordelu a s plynovou maskou na obliceji) a jeste do toho skandovani:
"Jsme tady na zamku
jsme tady radi
chceme tu zustat
aspon tricet let!"

Pred tremi lety jsem se tam byl podivat. Vsechno je stejne, nic se tam nezmenilo. Mel jsem z toho pocity, ktere byly asi blizko necemu, cemu se rika "dusevni trauma". Byly to v podstate zlociny proti lidskosti, co tam s nami delali. Nasel jsem i ty povestne "schody", ktere jsme museli vybihat (ano, stejne jako v Mauthausenu, komuniste se od nacistu nicim nelisili). Byly zarostle travou, ale byly tam! Stastni cesti turiste chodili kolem a nic netusili. Kdybych mohl obesit a nebo popravit velitele tehdejsiho vojenskeho utvaru, udelal bych to osobne jeste dnes - a nemel bych ani ty nejmensi vycitky svedomi. Urezal bych mu nejradsi hlavu, jako to delaji ti muslimstvi primitivove - ale ja bych si pripadal docela civilizovane. Justice. Fucking justice.

Po tehle udesne zkusenosti nas prevelili do Babic u Prahy, municni sklad uprostred lesu, kde skladovali i atomove zbrane (oficialne je to popirano) a to byla proti Grabstejnu vylozena rekreace (taky tam z toho terroru behem prvniho mesice spachalo sebevrazdu jen asi 5 vojaku, tedy nic moc). I kdyz to bylo pomerne blizko Prahy, bylo to uprostred lesu a pokud nekdo dostal "vychazku", tak si ji ani nebral, protoze nebylo kam jit. Jeden z tech peti taky dostal vychazku, prosel branou devetarny do toho lesa a tam se obesil. I tam jsem se byl pred tremi lety podivat a ten kokot lampasacka, co to tam dnes hlida, pry nikdy o zadnych sebevrazdach neslysel. Jojo.

Muj obvykly vecerni program v Babicich byl asi takovyhle: V sedm vecer byl nastup na rajony - coz bylo navoskovani drevene podlahy na ubikacich. Jakasi voskova hmota byla rozhazena na podlahu a pres to se na drzadle tahala drevena bedna s piskem, ktera mela na spodni strane prisroubovany kartace na boty a tim tahanim bedny sem a tam se to lestilo. Rajony byly od sedmi vecer do deseti vecer - kdy se zhaslo a byla vecerka. To jsem mel moznost si trochu zdrimnout pod tou zelenou koprivovou dekou, co strasne kousala (o spacacich jsme si mohli nechat jen zdat). Boty jsem si nesundaval a maskace taky ne, protoze o pul druhe v noci (kazdou noc) byl letecky poplach a to jsem musel byt i s kulometem (bez naboju, ale s vymennou hlavni navic) na plosine na vrcholu komina kotelny, odkud jsem mel tim kulometem sestrelovat naletavajici americke stihacky. Udajne.

Letecky poplach trval hodinu, takze o pul treti rano uz jsem zase spokojene (vsechno je relativni) pospaval pod zelenou kousavou dekou. Porad obuty a obleceny, protoze ve ctyri rano jsem byl probuzen sluzbou na rote a sel jsem do kuchyne skrabat brambory. Taky kazdy den, brambory byly k jidlu kazdy den, jidelnicek nebyl zrovna pestry jako v hotelu Internacional. A ted prijdou ty banany...

Jednoho dne jsem se tam v ty ctyri rano pripotacel a mimo brambor jsem tam v zelene prepravni bedne objevil i banany - ne pro vojaky, ale pro lampasaky. Jak banany vypadaji jsem jiste ze vedel, ale nikdy jsem zadny nevidel, natoz jedl. A tehdy jsem se dopustil toho zlocinu proti pracujicimu lidu, protoze jsem (jako Jean Valjean) tam sebral TRI banany a strcil je za kabat vz. 60 a pak jsem se odebral za kontejnery na odpadky, kde jsem je snedl - aby mne nikdo nevidel. Dodnes mi to neda prilis mnoho namahy si vzpomenout a predstavit si sam sebe, jak tam sedim za smrdicimi kontejnery na odpadky, kolem dokola snih a ja tam hltam banany jako tucnak rybu. Slupky jsem hodil do kontejneru a pak na ne vyhodil slupky od oskrabanych brambor - stopy zlocinu byly zahlazeny. Bylo mi neco pres 21 let.

Dalsi historkou s bananama (tentokrat zaplacenyma), byla ta, na kterou rada vzpominala moje manzelka. Bylo to asi tyden pred nasi emigraci, manzelka se jeste na posledni chvili zamestnala jako umyvacka nadobi v kojetinske cukrarne U Charbuta (ta cukrarna je tam dodnes). Po praci jsem ji prisel naproti s nasimi dvema detmi (4 a 5 roku) a manzelka vytahla DVA banany (ktere koupila a zaplatila v te cukrarne) a dala je nasim detem. Decka byly spokojene a sli jsme po chodniku domu okolo fotografa Spacila.

Behem par vterin prebehla cestu z druhe strany pani s nakupnima taskama, co mela viditelne oci jako rys ostrovid a vola: "Pani Hedvickova, vidim ze deti maji banany - kde je dostali, v Zelenine a nebo v samozce?" Uz nevim, co ji manzelka rekla, nebo kam ji poslala, ale ve mne hrklo jak ve starych hodinach a povidam manzelce: "Prosim te, seber deckam ty banany, sak si to doji doma! At nejsme napadni - za tyden chceme jit pryc a jeste nas tady v Kojetina nejaka pica uda!"

Manzelka sebrala detem banany a sli jsme domu, kde si je dojedly a jeste tyden jsme nebyli napadni...


Muj vnuk, Ross Clifford Hedvicek IV - bez bananu.
 

18 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 marty marty | E-mail | 14. července 2014 v 12:13 | Reagovat

Usmevny clanecek - a mimochodem vnoucatko je zlate...
Na vojne jsem sice nebyla, ale nedavno jsme s kamaradkou vzpominaly na doby branne vychovy, kdy jsme v plastenkach a igelitovych saccich na rukou a nohou, upevnemych zavarovackami a s plynovou maskou ( jeste s tou s chobotem) musely utikat, plazit se a vrhat se na zem hlavou od tzv. epicentra. Kdyz pokrok zabloudil i do Podebrad, dostaly jsme masky bez chobotu a ja ubehla 100 metru, pote jsem se vysilenim skacela - ja si totiz nevyndala tu plastikovou zaklopku na ten filtr - on mi to nikdo nerekl :D Moje deti koukaly a mely stejny uzas v ocich, jako kdybych jim vypravela o navsteve Marsu. I kdyz na druhou stranu, kdyz vidim, jaka dnesni mladez je (o te ceske nemluvim), tak bych ji to klidne nekdy doprala, aby si srovnala zivotni hodnoty a priority.

2 Josef Pepa Nos Josef Pepa Nos | E-mail | Web | 14. července 2014 v 12:17 | Reagovat

Tehdy jste si museli schovavat banany, a by jste neprevysovali ostatni pracujici lid.
Dnes musite schovavat tenisovou raketu, opet kvuli tridni nenavisti.

V kokotlince se nic nezmenilo

3 Vitezslav Haramule Vitezslav Haramule | E-mail | 14. července 2014 v 15:11 | Reagovat

Malou kosticku ananasu jsem poprve okusil
kdyz me bulo 7 let! V 81, kdy jsem prisel do Kanady tak jsem videl v obchode tolik druhu exotickeho ovoce jehoz jmena jsem ani neznal, natoz aby je pojedl.Panove a damy a ten fajnovej toaletni papirek co v Kanade meli, to jsem si liboval.Vzpominam na jednu starou pani ktera byla nase sousedka na dolejsim Zizkove  ktere jsem chodil jednou tydne do trafiky pro noviny.Ta s vaznym oblicem nezapomela me informovat,kup me RUDE PRAVO hochu,to ma hodne papiru.

4 Otázka Otázka | 14. července 2014 v 15:29 | Reagovat

Kterým jazykem mluvíte s vnukem? Učíte vnuka česky?

5 Ross Hedvicek Ross Hedvicek | E-mail | Web | 14. července 2014 v 15:54 | Reagovat

[4]:Ano, mluvim na nej umyslne VYHRADNE cesky - jeho matka a pribuzenstvo jinak nez anglicky neumi, ti zase zaridi anglictinu. A jsem pripraven s velkou zasobou ceskych leporel, obrazkovych knizek z toho tvrdeho papiru a slabikaru vsechno v cestine - myslim ze bude mluvit, cist i psat v cestine ve velmi ranem veku.  Dokazal jsem toho v zivote dost - tohle posledni zivotni ukol, ktery jsem sam sobe dal. Je to muj vnuk a znat i jazyk nepritele mu nemuze byt na skodu.

6 Drifter Drifter | 14. července 2014 v 18:36 | Reagovat

[5]:To je spravny, hlavne v tom pokracujte, deti maji mozek jako houbu, i kdyz zdanlive jim to nejde, pamatuji si vic nez si myslime.

7 V.V. V.V. | E-mail | 14. července 2014 v 18:39 | Reagovat

Hezky napsáno, celkem jsem se pobavil.. :-) Jen tak dál.. V.

8 Ross Hedvicek Ross Hedvicek | E-mail | Web | 14. července 2014 v 18:46 | Reagovat

[7]: To jsem si jen zavzpominal - to jsem nechtel nikoho pobavit. Na pobaveni je ten post vyse o mydleni barana.

9 V. V. V. V. | E-mail | 14. července 2014 v 22:17 | Reagovat

[8]: ..ja nemyslel, ze by ty Tve zazitky byly az tak zabavne, ale bylo to zabavne napsane..

10 Jirka Jirka | 15. července 2014 v 11:45 | Reagovat

Moc pěkné, vnouček hezký - tak hodně zdraví Vám i chlapečkovi.
Nejen že nebyly banány, ale sám jsem nesehnal pro naše v Brně svého času v obchodě ani česká jablka. Koupil jsem je pokoutně od náhodné chodkyně.

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama