Krupala

27. srpna 2014 v 22:56 | Ross Hedvicek |  Clanky vzpominkove a recyklovane
Opakovane jsem tady vzpominal na sveho nadrizeneho v dobe me zakladni vojenske sluzby - tehdy majora Ladislava Krupalu. Ted uz mam i fotku, kterou zde s radosti sdilim, fotka je z roku 1988 a to uz byl Krupala plukovnikem.


Prikladam i svuj stary clanek (nekdy z roku 2004) - protoze mi ted kdosi rekl, ze tohle story ode mne nezna. Lidi dnes holt ctou jen UPLNE NOVINKY z CTK...

Pisen o rumu...

I když jsem celoživotní téměř-abstinent (na parties a svatbách si připíjím, a když mne bolí břicho, tak vypiji budweiser, pak mne rozbolí hlava a zapomenu, že mne bolelo břicho), tak přesto zajímavá stříbrná nit vinoucí se mým životem je rum.

Začalo to až v době mé základní vojenské služby v Prachaticích na Šumavě, VÚ 4425. Mým velitelem byl kapitán, později major Ladislav Křupala, beznadějný alkoholik. Každé ráno, když se dopotácel na rotu, jsme hádali, v kolik hodin začne pít - už v osm a nebo až před polednem? Mne to zajímalo, protože jsem byl ten, který mu rum nosil. Fungovalo to takhle: "Staršina k veliteli!" Staršina byl ruský výraz pro funkci skladníka dělostřeleckého oddílu a to jsem byl já. Ve většině útvarů byl staršina voják z povolání, ale u nás to byli zakláďáci - protože jsme byli útvar "prvního sledu" a předpokládalo se, že jak na nás Američani z Německa vlítnou, tak budou v Písku za půl hodiny, i kdyby šli pěšky, a tak ministerstvo obrany nechtělo plýtvat kvalitními kádry vojáků z povolání na tyto funkce. Staršinou jsem se stal nejen proto, že jsem měl 198 cm výšky a okolo 100 kg váhy (co samo o sobě zaručovalo určité kouzlo osobnosti), ale i pro to, že jsem prokazatelně uměl číst a psát a bylo známo, že nepiji. Další voják, který uměl číst a psát byl můj kamarád cikán Jozef Bandri z Galanty, který ovšem tuhle schopnost tajil a tvrdil že číst neumí, že akorát umí řídit vétřiesku. Tak ji řídil.

"Tuná som, súdruh major!" zahlásil jsem se slovensky. S nadřízenými jsem mluvil zásadně slovensky, protože všechny své opušťáky jsem dostával do Velkého Krtíše. Ve Velkém Krtíši jsem nikdy nebyl, ani nikdo jiný z útvaru, bylo to až na maďarských hranicích a nejel tam vlak. Což bylo vynikající, protože k jednodennímu opušťáku se přidávaly dva dny na cestu tam a dva dny na cestu zpátky.

"Tady jsou peníze!" pravil s těžkým povzdechem Křupala, jako by na jeho bedrech ležela odpovědnost za obranyschopnost všech zemí Varšavského paktu. Asi ležela. Sebral jsem peníze, věděl jsem už, že je tam přesně třicet tři korun padesát haléřů a strčil je do kapsy. "Dovolte mi odísť, súdruh major", zařval jsem co nejsilněji mohl, protože křik ještě víc zhoršoval Křupalovo bolení hlavy.

"Jdi už do prdele", vydal svolení Křupala. Tam jsem nešel, ale šel jsem dolů do města, do Prachatic. U dévéťáka jsem na dotaz prohlásil, že jdu na rozkaz majora Křupaly do papírnictví koupit kopíráky, lepidlo anebo kružítko pro počtáře, co počítali, jak daleko dostřelí naše děla vzor H-122, která měla na hlavních pod nátěrem ještě viditelné hákové kříže. Do papírnictví jsem nikdy nešel, ale zastavil jsem se v Městské knihovně Prachatice, ta pamatovala ještě Mistra Jana Husa, v normálním knihkupectví a v Supraphonu - prostě mé drobné radosti. Až na cestě zpátky jsem až téměř u kasáren v malém Pramenu pod podloubím koupil flašku tuzemského rumu, vyrobeného v Seliko Přerov za 33,50, strčil ji pod kabát do podpaží a šel zpátky do kasáren.

Křupala se ožral jako hejtman Sagner a všechno bylo v pořádku. A další den nanovo. Tato moje kolaborace s lampasáky mi později zachránila život v Polsku, když jsem měl být popraven sovětskými vojáky. Tentýž Křupala se mezi ně vřítil a při nedostatku rumu v Polsku vyměnil můj život za dvě flašky polské vodky. Ze svého - nikdy tu vodku pak ode mne nechtěl.

S Křupalou jsme měli komplikovaný vztah. Za mé časté přestupky proti vojenské kázni, jako neuposlechnutí rozkazu, urážka nadřízeného, neúčast na ranní rozcvičce (nezúčastnil jsem se jí celkem 700 krát z 730 dnů) a za nenastoupení k výkonu trestu mne pravidelně trestal třemi až sedmi dny vězení, které jsem nikdy nenastoupil. Druhý den ráno už jsem byl zase volán k pravidelnému úkolu doručování rumu a už neměl to srdce mne poslat do basy, když z mých rukou právě obdržel rum!

Problém nastal až při odchodu do civilu. I když jsem nikdy do vězení nenastoupil, tak onen trest vždy vyšel v plukovním rozkaze a byl zaevidován. A tak když se na konci vojny objevilo, kdo bude kolik nasluhovat basy, tak se tam objevilo, že Hedvíček 65 dnů! Přes dva měsíce! No to bylo prostě nepřijatelné. Takže nastoupila zase flaška tuzemského rumu, tentokrát do rukou četaře absolventa, který vykonával všechnu práci v evidenčním oddělení, protože lampasák, který ji měl dělat, byl také neustále intoxikován. Četař absolvent se postaral, že veškeré záznamy o mých trestech se nenalezly a já jsem šel domů jako všichni ostatní.

Celé ty roky jsem si naivně myslel, že rum je český vynález. O jaký jsem to byl blouma! Celá jeho historie začíná cukrovou třtinou. Ano, správný rum není vyroben z lihu z řepné melasy a přidáním rumové tresti - správný rum je vyroben z melasy z cukrové třtiny. Historie rumu se tedy pojí s pěstováním cukrové třtiny. Poprvé se začala pěstovat u Papuánců na Nové Guineji, odtamtud se dostala do jihovýchodní Asie a Indie, odtud do Palestiny a křižáci (taky mají nějaké zásluhy) ji přinesli do Evropy. V 15. století byla cukrová třtina až na Kanárských ostrovech.

Tou dobou do toho vstoupil Kryštof Kolumbus. Poté, co se do Španělska s náramnou slávou vrátil ze své první výpravy s loďmi Santa Maria, Nina a Pinta, začal se Kryštof připravovat na novou výpravu do Karibiku. Nová výprava vyrazila v roce 1493 se 17 loďmi a 1200 námořníky. Cestou se stavili doplnit zásoby na Kanárských ostrovech, kde naložili i mladé výhonky cukrové třtiny a aniž to tušili, položili základy činnosti, která poháněla karibskou ekonomiku dalších 500 let.

První plantáž cukrové třtiny byla na ostrově Hispaniola (dnes Haiti a Dominikánská republika), pěstování bylo úspěšné a cukrová třtina se rozšířila i na ostatní karibské ostrovy. Pěstování třtiny ale vyžadovalo množství pracovních sil a ty bylo nutno najít. Ukrajinci a mladiství Češi a Češky se tehdy ještě po Karibiku nepotulovali jako dnes a tak okolo roku 1520 začal obchod s africkými otroky.

Cukr se z cukrové třtiny získává lisováním třtiny a odchytáváním šťávy do velkých nádob. Šťáva se vaří a po ochlazení krystalizuje jako cukr. Co zbyde, je černá, hustá a lepkavá šťáva zvaná melasa. Melasa se zpočátku jednoduše vyhazovala a až okolo roku 1650 si někdo na ostrově St. Maarten (Svatý Martin) všiml, že melasa, ponechána na slunci, kterého je tady dostatek, začala kvasit. A to byl začátek přeměny černého odpadu do tekutého zlata, jménem RHUM a později rum.

Na britských ostrovech, kde mají zálibu říkat věcem jinak, než všude jinde (trucku říkají lorry - copak je to nějaký papoušek?) dali rumu velmi dobrodružné jméno Kill-Devil. Jestli to ďábla zabilo, není známo, ale známo je, že původní síla nového nápoje zabila řadu nových ochutnávačů. Zachoval se dokument britského námořnictva, který nařizoval vydávat půl pinty rumu (160 proof) všem mužům posádky (za muže se tehdy počítali i desetiletí hoši) každý den. Jestli to vypili najednou, opatrně usrkávali anebo si tím mazali bolavé nohy, bylo na příjemcích. Obvykle to vypili najednou a začali se prát a všeobecně dělat nepřístojnosti a problémy. Problémy spojené s vydáváním rumu začaly být tak závažné, že v roce 1740 vydal Commander in Chief of the West Indies admirál Vernon příkaz, že vydávány rum musí být smíchán s vodou v poměru quart vody a půl pinty rumu. Ředit rum vodou byl v očích námořníků veliký hřích a začali novému nápoji posměšně říkat grog - podle pláště, který admirál Vernon nosil a kterému se říkalo grogram. Jméno grog se ovšem ujalo.

Koncem osmnáctého století začaly karibské ostrovy vyvážet rum (nebo rhum) do Anglie v tak velkém množství, že rum na britských ostrovech téměř vytlačil do té doby nejpopulárnější nápoj - gin. Nápoj rum punch se stal tak populárním, že jen Londýně samotném bylo přes 300 punch houses. Britské kolonie v Americe také dovážely velká množství karibského rumu a platily za lihovinu dřevem a sušenými rybami. Když to viděla Anglie, snažila se zvýhodnit své vlastní lihovary a pálenky tím, že zakázala přepravu a obchod s rumem mezi koloniemi a nařídila na dovoz rumu do Ameriky vysoké daně. To způsobilo výstavbu lihovarů na východním pobřeží Ameriky a přímý dovoz melasy z karibských ostrovů a naděje Anglie na dominanci ve světě rumu se rozplynuly.

Amerika se tím stala části tzv. atlantického trojúhelníku. Melasa byla na lodích dopravena do Nové Anglie, což je severovýchodní pobřeží Ameriky a prodána. Lodě pak byly naložený rumem a odpluly k africkému pobřeží, kde lihovinu vyměnili za otroky. Otroci byli odvezeni na karibské ostrovy a prodáni majitelům plantáží. Prázdné lodě byly naloženy melasou a odpluly zase na sever do Nové Anglie, kde vyložily melasu, naložily rum a tak dále, a tak dále...

Rum se na ostrově Sint Maarten začal vyrábět roku 1650 a začátkem devatenáctého století na ostrově bylo 58 plantáží s 9869 akry cukrové třtiny. Zrušení otroctví přineslo i konec plantáží s cukrovou třtinou, přestalo být ziskové. Poslední velké plantáže a palírny byly na ostrově zavřeny v roce 1920.

I když se dnes cukrová třtina pěstuje na řadě míst - na Barbadosu, v Indii, na Mauritiu, na Fidži, v Austrálii a dokonce i v USA (Maui, Kauai), na Floridě (Immokalee), přesto jediným místem, kde se cukrová třtina stále sklízí tím nejprimitivnějším způsobem za použití otrocké práce je dnes Kuba, kde otroctví sice bylo zrušeno, ale Fidél Castro za pomoci komunistů celého světa uchovává dodnes otrokářský systém. Pamatuji se, že lihovar Kojetín zpracovával kubánskou melasu ještě před několika málo lety - i čeští komunisté, stále ještě nepotrestáni, nesou svůj díl viny na přežívání otroctví na světě.

Tuzemský rum vznikl v Rakousku a v Německu jako náhražka zámořského rumu za napoleonských válek v Evropě, kdy byly narušeny cesty od přístavů do vnitrozemí. Lid chtěl chlastat a neměl co. Vynalezl se tzv. Innländer Rum (tuzemský rum), dodnes k maní v Rakousku a v Česku (byť pod změněnými názvy, které si vynutila EU), v Německu vymizel. Byl k dostání za časů NDR pod pojmem Ersatz-Rum nebo jeho míchanice s pravým zámořským Verschnitt-Rum.

Takže dlouhá cesta rumu, od původního tropického Kill-Devil, přes Rum Runners až po dnešní Bacardi nebo Rhum Agricole, což je lihovina vyrobená ne z melasy, ale přímo že zkvašené stavy vymačkané z cukrové třtiny, vedla až k tuzemskému rumu, vyráběnému v Seliko Přerov z řepy cukrovky a tresti z kyseliny mravenčí, co tak chutnal majorovi Křupalovi v Prachaticích a jedné mé přítelkyni v Přerově, se kterou jsme slavívali narozeniny (měla narozeniny o den dřív než já a slavívalo se tehdy dlouho předlouho až naše narozeniny vždy nějak splynuly). Všechno nejlepší k narozeninám, Evo!

Rosťa,
reportující z ostrova Sint Maarten, Netherland Antilles.
---

A jeste jedna stara vzpominka - nekdy ze zacatku devadesatych let:

O cene zivota a stupnich civilizovanosti...


Kdyz jsem byl vojackem zakladni sluzby v Ceskoslovensku, tak jsem cast tech dvou roku stravil v Polsku, vetsinou ve vojenskem prostoru jmenem Zagan, blizko mesta Zielena Gora, nebo Jelenia Gora, uz nevim.


Zagan nebylo jen tak obycejne mestecko s velkym vojenskym prostorem vedle. Za valky se Zagan jmenovala Sagan a byla sidlem zajateckeho tabora Stalag Luft III (presneji Stammlager Luft III) a byli tam zavreni sestrelene posadky spojeneckych letadel. Je to asi 160 km jihovychodne od Berlina, ale uz na dnesnim polskem uzemi. Tehdy to bylo ale Nemecko a jako misto na zajatecky tabor to bylo vybrano schvalne, protoze si mysleli ze tam bude nemozne se prokopavat ven tunely - puda je tam bud piscita a nebo cisty pisek, tam kde neroste tech par stromku, to vypada jako poust. Polaci tam cvicili sve vojaky, ktere pak posilali v ramci OSN na Suez. I presto se zajati vojaci z tabora nekolikrat prokopali a tyto udalosti se pozdeji staly nametem filmu, ktere jste urcite videli "The Great Escape" a "The Wooden Horse". V Cesku se timto tematem zabyvala kniha "Utek ze Saganu" od Arnosta Valenty http://www.praha14.cz/MC/letci/valenta.html


V mych casech uz to ale nebyl Sagan, ale Zagan a probihalo tam cviceni vojsk Varsavske smlouvy "Stit". A tam se mi stala takova zajimava prihoda, ze jsem mel byt zastrelen. To tehdy opily Rus, ktery mel "devetaka", coz bylo neco jako velitel tabora na jeden den s neomezenou pravomoci, dospel k nazoru, ze se upevni moralka muzstva, kdyz nekoho necha exemplarne zastrelit. Vydal se mezi ty stany hledat vhodny terc a nasel mne. Namiril na mne sveho Tokareva a musel jsem pred nim jit k brane, kde usporadal jednominutovy stanny soud a ze straznych (vsichni rusti, tedy sovetsti vojaci) ustanovil popravci cetu - celkem 5 vojaku. Ja si dycky myslel, ze popravci ceta musi mit sest lidi..


Odvedli mne na strelnici a pripoutali zelizkama ke sloupu, co na nem visivaly terce pro strelbu z pistole. Situace zacinala byt vazna, shromazdovali se divaci a ja jsem jen doufal, ze nekdo sezene nekoho z tech par ceskych oficiru, co tam byli s nama a doufal, ze budou schopni chuze nebo behu a proklinal jsem se, ze jsem se z Prachatic nesebral a nejak se neprostrilel na druhou stranu.


Jak jste si ale urcite sami vydedukovali, tak mne nakonec nezastrelili, prestoze uz meli nabito, protoze se z davu vyritil major Krupala, prave z tech Prachatic, maly tlusty muzicek s velikym brichem, tenkyma nozickama a cernyma kruhama pod ocima, co vypadal (kdyz byl strizlivy) jako herec Ilja Prachar, toho uz si asi nepamatujete a v obou rukou zdvizenych nad hlavou mel po flasce polske vodky a dychavicne vyrazel vykriky jako "tavarysc!", "padazdi!" a "druzba" ("druzba" byl cesko-rusky vojensky vyraz a znamenal ozrat se do nemoty). No bezici Krupala by byl za jinych okolnosti srandovni pohled, ale tehdy to byla zachrana, tehdy ten Krupala byl, jako by tam vjely Alfa a Bravo companies U.S.M.C. na Hummers s namirenymi kulomety a rocket-launchers na strechach.


Moje poprava byla odlozena na neurcito a konala se "druzba", ktere jsem se nezucastnil. Od te doby vim, ze lidsky zivot ma cenu. V mem pripade je to dve flasky polske vodky, v celkove hodnote necelych 200 zlotych.


Na vyseuvedeny pribeh jsem si vzpomnel, kdyz jsem se nedavno dostal do diskuse o civilizaci a civilizovanosti. Ja jsem jako obvykle branil "svou" Ameriku, mi protivnici argumentovali tim, ze treba v Cine byla civilizace uz pred 5000 lety, v Indii tak nejak podobne a tak, takze se to eventualne zvrhlo na to, zda je civilizace kvalitativne meritelna.


Takze ja ted tvrdim, ze uroven civilizace je primo umerna respektu k zivotu a lidskym pravum ucastniku one civilizace. Dneska rano jsem dobrovolne sjel s autem do prikopu, abych udelal misto sanitce, ktera jela zachranovat nevimkde a nevimkoho - svetla blikala a sireny jecely. To je tady bezne a udelal by to kazdy, jednoho dne ta sanitka muze jet pro mne a urcite budu rad, kdyz ji ostatni uhnou i za cenu chvilky nepohodli. Mel jsem v poslednich par letech moznost sledovat, do jakych extremu dokaze tady u nas jit spolecnost i lekari, aby zachranili treba jen jeden lidsky zivot. Tady ma lidsky zivot vetsi cenu nez dve flasky vodky. V televizi vidim letadla, jak leti pres pul sveta, aby privezly namorniky z americke valecne lodi Cole, kteri byli zraneni pri utoku teroristu.


A pak slysim, jak matka meho kamarada zemrela ve veku 49 let kvuli neschopnosti slovenskych lekaru, ctu o tom, jak podobni "dochtori" malem zabili slovenskeho presidenta, a vidim, jak v Rusku nemaji zajem o zachranu 118 namorniku z potopene ponorky a jak radioaktivni zamoreni okolo Cernobylu a zivot-ohrozujici radiace je porad "nicevo". Civilizace. V Cine, s jejich 5000 lety "civilizace" zabijeji novorozenata injekci formaldehydu do hlavicky pri porodu, protoze dite je treba "neplanovane" a neschvalene mistnimi urady. Umrtnost novorozenych holcicek je v Cine dodnes desetkrat vyssi nez novorozenych chlapecku. Civilizace. V Indii omami vdovu chloroformem a vhodi ji zaziva do pohrebniho pyre jejiho zemreleho manzela. Dela se to dodnes. Civilizace.


Civilizace jsou ruzne a civilizovanost ma mnoho stupnu. A kdyz ctu o elektrarne Temelin, o tluceni demonstrantu v Praze, o mizerne urovni lekarske pece v Ceske republice a na Slovensku, o zachazeni s cigany, o anti-semitismu mezi beznymi "obycejnymi" lidmi, o nenavisti k emigrantum - tak mne jima podezreni, ze ona ta Ceska republika na moc vysokem stupni civilizovanosti asi nebude. Dokonce si myslim, ze cena lidskeho zivota se tam udrzuje porad jeste okolo tech dve ste zlotych ci dvou flaskach vodky.
---


Tolik tedy ke Krupalovi...
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Veruna Veruna | E-mail | 29. srpna 2014 v 0:10 | Reagovat

Mily pane Hedvicku, vite ze to uzemi Sagan, kde jste se tehdy nalezal ma co delat s vevodkyni Zahanskou, znamou z Babicky od Bozenky Nemcove? Byla von Sagan, tak se take cely zivot podepisovala :-)

2 Ross Hedvicek Ross Hedvicek | E-mail | Web | 29. srpna 2014 v 0:30 | Reagovat

[1]: Ano, pred par lety mi to nekdo psal (mozna vy), ale tehdy jsem to urcite nevedel - stejne jako jsem nevedel, ze to byl kdysi Stalag Luft III a ze to bylo v nejakem americkem filmu uz vubec ne. Sli jsme temnotou a jeste se zavazanyma ocima :-)

3 Ross Hedvicek Ross Hedvicek | E-mail | Web | 29. srpna 2014 v 0:33 | Reagovat

Tady je link na muzeum co tam dnes je:
http://www.muzeum.eline2.serwery.pl/index.php?id=15&lng=pl
a co o tom pisou na Wikipedii
http://en.wikipedia.org/wiki/Stalag_Luft_III

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama