Listopad 2014

Signum Laudis

6. listopadu 2014 v 21:32 | Ross Hedvicek |  Clanky osvetove
Signum Laudis je jmeno stare rakouske (ci rakousko-uherske) medaile, davane "za zasluhy". Je to i titul stareho slovenskeho filmu s Vlado Mullerem (otec Richarda Mullera). Pro mne to melo tu zajimavost, protoze jsem dospel k zaveru, ze muj prastryc Eduard Hedvicek, dostal prave tuhle medaili, a to zlatou verzi, za jeho predvalecne zasluhy o rakousky stat. Kdyby nekdo vedel o nejakem seznamu drzitelu teto medaile, kde by se to dalo overit, ohromne byste mi pomohli a potesili mne.







A co je taky zajimave, je ze tato medaile se udeluje dodnes, ve vyjimecnych pripadech i zahranicnim osobam. A co je uplne nejvic zajimave, ze tuto medaili obdrzel i muj kamarad z detstvi, plukovnik Ladislav Chaloupsky. Detaily zde:



P.S. A protoze nejsem zadny cesky pseudo-novinar a to co ja tady napisu, to muzete tesat do kamene, tak jsem Ladovi napsal a on mi to prave potvrdil:

Byl jsem požádán velitelem rakouského vojenského jazykového institutu zda bych mohl na na našem velvyslanectví ve Vídni mít přednášku (20 - 30 minut) o spolupráci mezi našimi armádami a vojenskými jazykovými instituty. Jednalo se o služební akci. Bohužel mne nadřízený na tuto služební "jednodenní" cestu nepustil. Tak jsem si vzal dovolenou a udělení této medaile mne po přednášce mile překvapilo. Později jsem se dozvěděl, že někteří nadřízení na Sekci personální MO se o udělení vyznamenání dozvědeli předem a proto mi nechtěli cestu z Brna do Vídně povolit. Po návratu jsem oficiálně písemně nahlásil udělení tohoto vyznamenání a před nedávnem jsem zjistil, že to v osobním spise nemám vůbec zaznamenané, stejně tak jako mi tam chybí zapsaná některá další zahraniční ocenění (medaile NATO, udělení čestného občanství státu Texas, atd.) a některé odborné zahraniční kurzy. Při "schopnostech" některých ministerských turistů, kteří dokáží během dvou let vystřídat několik naprosto rozdílných klíčových funkcí a stále jsou díky institucionálnímu nepotismu bráni jako nepostradatelní "experti" na všechno, se tomu však ani nedivím.

Aha, takze kdyz Cech dostane dostane kapitalistickou medaili, tak mu to ti komunisti na Ministerstvu obrany ani nezapisou do spisu? Kde mam tu adresu na ceskeho ministra obrany?
---
DODATEK: A protoze clanek vzbudil nadprumerny zajem a zda se ze meho pritele z detstvi zna hodne lidi, nasel jsem i starou fotografii, kde jsem ja osobne s Ladou, ale uz ve veku 24-25 let. Oba jsme dnes k nepoznani. Ja jsem ten vlevo se spoustou vlasu a Lada vedle mne, uz tehdy v uniforme a uz tehdy mel tri hvezdicky - zustaly mu dodnes.


Anglictina s Milosem

6. listopadu 2014 v 14:23 | Prislo emailem |  Clanky jinych autoru



Napisy na ceskych dalnicich...

5. listopadu 2014 v 15:22 | Jiri Wolf |  Clanky jinych autoru
Ahoj, Rosťo. Posílám něco na čtení a přílohu.
Ano, to jsou opravdu na dálnicích v Česku nové informační cedulce, leč Český řidič je hovado a tak dál umírá naprosto stejným počet lidí na silnicích. Někdy i více! Problém je v tom, že se ukládají až neskutečně směšné tresty. Jezdí se bez řidičáků, také pod vlivem drog a alkoholu! Včera dostal 19 l. floutek jen 3 roky kriminálu za jízdu přes vesnici 140 km za hodinu., kde uprostřed obce smetl z chodníku 13 l. děvče. To prase jí zabil! Pravidelně si dělal přes vesnice závody v autě. V USA by za takovou zábavu dostal trestní sazbu jako za vraždu! Problém v Česku spočívá v tom, že se kriminály nedají nafukovat, jsou přeplněné, existuje korupce a především je tuze málo peněz na chod těchto zařízeních, kde se chovanci mají jako prasata v žitě!! Po takovém zaopatření v zamřízovaných ústavech MS. se může našim důchodcům jen zdát. V domovech důchodců je ke všemu ještě okrádají o důchody! V každém druhém takovém zařízení domova důchodců se krade, podvádí a urychluje smrt! A co dělá stát? Nic! Každá svině si v Českozlodějdku může zřídit svůj soukrom. domov důchodců (penzion) a může okrádat důchodce o důchody a všechny jejich úspory! A stát tenhle hyenismus ještě podporuje, protože tahle zlodějna ho nic nestojí. Udržování domova důchodců v chodu, je pro stát veru velmi drahé! Minulý měsíc došlo k náhodnému odhalení dvou podobných penzionů pro staré lidi! Jídlo spíše pro prasata, vládl tam teror... Správci- majitelé " penzionů" - kriminálníci! Žijeme ve strašné době, kde peníze, jsou na prvním místě, arciže už dávno neznáme morálku, stud, svědomí a čest je na překážku! Jiří Wolf, Praha


A v Cesku jezdi i Lexusy? Divim se divim :-)




















Poznamka R.H.: Podle mne jsou ty napisy vtipne - pripominaji ty slavne vtipy na Route 66 od Burma Shave.
_

Ta svine komunisticka...

4. listopadu 2014 v 19:32 Clanky jinych autoru

Cowboy's plan for ISIS


Three strangers strike up a conversation in the airport lounge in Bozeman, Montana, awaiting their flights.
One is an American Indian, passing thru from Lame Deer. Another is a cowboy on his way to Billings for a livestock show. And the third is a fundamentalist Arab student from the Middle East, newly arrived at Montana State University.

Their discussion drifts to their diverse cultures. Soon, the two Westerners learn that the Arab is a devout, radical Muslim and the conversation falls into an uneasy lull.

The cowboy leans back in his chair, crosses his boots on a magazine table and tips his big sweat-stained hat forward over his face. The wind outside is blowing tumbleweeds around and the old windsock is flapping, but still no plane comes.

Finally, the American Indian clears his throat and softly speaks. "At one time here, my people were many, but sadly, now we are few."

The Muslim student raises an eyebrow and leans forward, "Once my people were few," he sneers, "and now we are many. Why do you suppose that is?"

The Montana cowboy shifts his toothpick to one side of his mouth, and from the darkness beneath his Stetson says in a drawl, "That's 'cause we ain't played Cowboys and Muslims yet, but I do believe it's a-comin'".


Dopis Rudinske

2. listopadu 2014 v 1:50 | Jiri Wonka |  Clanky jinych autoru

Jak vlastenectvi znicilo Jana Sinagla...

2. listopadu 2014 v 1:17 | Ross Hedvicek |  Clanky osvetove
Samuel Johnson rekl 7. dubna 1775 ze " Patriotism is the last refuge of a scoundrel." Tedy (v mem prekladu) "Vlastenectvi je posledni utociste hajzlu". Nikde to neplati vice nez v soucasne Ceske republice - a to to jeste Osicka s Poldaufem totalne zmrvili, kdyz americkemu vyrazu "patriotismus" priradili ceske "vlastenectvi", kdyz misto synonyma pouzili antonym.

Jen kratce: Vyraz patriotismus znamena hrdost na zemi ci na stat, vyraz vlastenectvi (v ceskem vyznamu) je hrdost pouze na urcitou narodnostni ci ethnickou skupinu. Ceske vlastenectvi je tedy vyrazne sovinisticke i rasisticke, je hrde pouze na Cechy a cesstvi a naopak nenavidi vsechno ostatni - emigranty obzvlast (a narod, ktery nenavidi sve vlastni emigranty, nemuze byt normalni), pak cigany, Vietnamce, sudetaky, zidy, cokoliv co nepije pivo a vroucne nezpiva Kde domov muj.

Ceske vlastenectvi je neco asi jako virus Ebola - prave jsem se z televize dozvedel, ze pri Ebole je takovy straslivy prujem, ze vase telo denne vypudi 3-4 galony (12-16 litru) "prujmove tekutiny", proste zeserete se k nepoznani - s vlastenectvim je to podobne, jen misto prujmove tekutiny postizeny vypuzuje mentalni sracky. A to se prave prihodilo Janu Sinaglovi.

Jan Sinagl mi puvodne byl sympaticky svymi nazory a navic to jeste byl emigrant, i kdyz jen takovy podivny, blizeji nezkoumany emigrant (kdyz uvazim jak podrobne byla zkoumana a overovana moje vlastni emigrace). Jenze to se zacalo postupem doby kazit - rad popisu:

Napred se z toho Svycarska vratil do Ceska - uz to je nenormalni a svym zpusobem nemoralni a bezcharakterni. Clovek ktery uprchl z Auschwitzu se tam prece nebude dobrovolne vracet? "Navrat do vlasti" (slovo "vlast" ma tak sovinisticky nadech jako maloktere slovo v cestine) je v podstate variantou toho znameho aktu "upravenectvi". Tim Sinagl anuloval pozitiva emigrantstvi.

Po nejake dobre i tohle dokazal Jan Sinagl trumfnout tim, ze pri jakesi ceremonii na Mistnim narodnim vyboru v Zebraku (ironie neni moje, ale jeho) prijal zpet ceske obcanstvi. No na neco takoveho uz clovek musi mit zaludek.

A mezitim a postupem doby se Jan Sinagl vypracoval na ekvivalent ceskeho Al Sharptona. Al Sharpton je americky profesionalni cernoch, ktery vyuziva jakekoliv prilezistosti k vlastnimu zviditelneni - napriklad kdyz policajt zastreli cernocha, tak do par hodin tam stoji Al Sharpton a drzkuje o ublizovani cernochum a vyzyva k revoluci a nebo aspon pozaduje penize. Jeho nejslavnejsi chvile byla, kdyz se nechal skrtit na shromazdeni komunistu Grebenickovymi pochopy - pak uz jeho slava jen upadala.

Jan Sinagl si poridil slusive modre sako ("to jsem ale pako") s nasitym statnim znakem Ceske republiky (asi jako mivali sportovni reprezentanti) a zacal se stavet kamkoliv kde byly televizni kamery a kde se proti necemu protestovalo. Bylo jedno proti cemu, Sinagl nebyl vybiravy, hlavne kdyz se protestovalo. I kdyz se puvodne zastaval decentnich kauz (Cibulka, Hucin, atd.) s temi se rychle rozesel a zacal se stylizovat do image "tribuna lidu". Jako lid se kvalifikoval jakykoliv lidsky odpad, hlavne kdyz nejak prispel do bankovniho uctu jeho organizace, kterou pojmenoval po estonske televizi Silelis.

V tomto modrem saku priletel i do USA na pohreb Ctirada Masina (a to prosim vladnim specialem tryskacem), aby tam spolecne se senatorem Stetinou a dokumentaristou Vadasem (to je takovy dokumentarista jako Rudinska) zastupovali Ceskou republiku. Jestli tam dovezli pietni hrst prsti mi neni znamo, ale zadny dokument z toho nevznikl. Jo a prileteli vladnim letadlem s ministrem obrany, asi jim BIS odmitla proplatit letenky, tak zadne skryvani pro koho vlastne pracuji.

Na me vlastni clanky reagoval pohrdave a ruzne mne pomlouval (coz mi zase skodolibi Cizkove radi poslali). Tak jsem ho zacal ignorovat, ale tak nejak s nahledem na jeho puvodne prijatelne nazory jsem na nej nic nerikal.

To se zmenilo prave dnes, kdyz Jan Sinagl rozeslal na spoustu adres upoutavku na stranku mych nenavidicu a pomlouvacu (on sam zadnou takovou stranku nema, je to nula), kde jsem oznacovan jako "nejlepsi pritel komunistu". V Cesku uz je vsechno mozne - komunista vas nazve komunistou a je to nadavka. Ten kokot Penc uverejni (s podporou Stetiny) seznamy emigrantu a ten blbej narod si mysli, ze jsou to seznamy udavacu pro StB. To, ze jsem v Cesku urcitou vrstvou obyvatelstva z hloubi duse nenaviden, nosim jako statni vyznamenani a zaslouzil jsem si to 25 lety publikacni cinnosti o tom, jak charakterove zkurveny cesky narod je.

Takze jen shrnuti pro Sinagla a jemu podobne vlastence: Okolo mne chodte velkym obloukem a potichu a kdyz mne nahodou potkate, tak stujte v pozoru a uctive soupejte nohama. Jinak budete mit podobny problem jako ti nakazeni Ebolou.


Pro ty co radi ctou, prikladam clanek z internetu:


Martin Stín: Fenomén "bratr Pyrotechnik"
Vyšlo na Politikonu 28.6.2007 jako 166. sloupek
martin.stin@seznam.cz

Zdá se, že přišla nová vlna ostrakizace tajných spolupracovníků StB. Od těch předchozích se liší výběrovostí : je zaměřena na ojedinělé, veřejnosti známé osobnosti, jejichž registrace byla dříve přehlížena, nebo v oficiálních seznamech spolupracovníků StB se nevyskytují a obvinění ze spolupráce s StB se vytváří na základě dobových svědectví a různých nepřímých důkazů. Čerstvým příkladem je zpěvák Václav Neckář, který dle oficiálních seznamů s StB nespolupracoval, ale v původních "Cibulkových" seznamech je veden jako důvěrník StB, čili v kategorii, která je z hlediska lustračního zákona bezvýznamná. Stejně jako dříve zůstávají zachovány tři důležité rysy všech dosavadních honů na čarodějnice. Za prvé profesionální příslušníci StB zůstávají v anonymitě a někteří dokonce stále slouží v bezpečnostních sborech či na jiných významných místech. Za druhé se nebere v úvahu, že nezjištěný objem evidenčních materiálů byl na přelomu let 1989 a 1990 skartován a mimo to se nezveřejňují svazky spolupracovníků s cizí státní příslušností. Dá se předpokládat, že StB odstranila stopy především těch, kteří pro ni byli skutečně cenní, a zanechala na pospas polistopadové agentofobii hlavně bezvýznamný odpad. Za třetí se nikdo nezajímá o konkrétní vinu a motivaci agentů ke spolupráci, ale kdo chce, hodí si po nich kamenem na principu kolektivní viny. Pronásledování tajných agentů StB se stalo takřka národním sportem. Je zajímavé, že se na něm téměř vůbec nepodílejí ti, o kterých StB získávala poznatky přes své spolupracovníky. Opět si pomohu příkladem Václava Neckáře: Marta Kubišová mávla ruku nad zprávou, že na ni donášel. "Agentožroutství" propadli s chutí mladí novináři, kteří s StB nemají vlastní životní zkušenost, a stejně nezkušení občanští aktivisté. Proč by si nezahráli na hrdiny, když mnohohlavá saň StB již žije jen ve vzpomínkách a nemůže nikomu uškodit? Někteří si vedou s horlivostí vymítačů ďábla, sledují osoby, jež je zajímají a snaží se je znectít, kam se jen pohnou, aniž by se zajímali o skutečný ráz a důsledky jejich spolupráce s StB. Zdá se, že vítězoslavný pocit ze zveřejnění spolupráce známé osobnosti jim nahrazuje orgasmus. Pozoruhodné je, že mezi nejhorlivějšími pronásledovateli tajných spolupracovníků StB se vyskytuje několik lidí, kteří by patrně měli potíže, kdyby měli před veřejností odkrýt svou minulost z časů totality. Jejich chování pak působí dojmem snahy o odvrácení pozornosti od sebe k druhým, a skrýt své staré hříchy v takto vytvořeném stínu.

Např. podařilo se odkrýt horlivého spolupracovníka StB, který se legálně vystěhoval z Československa a v 80. letech minulého století navštěvoval běženecké tábory, sbíral informace mezi uprchlíky a občas se pokoušel některé přimět k návratu do vlasti. Protože získal cizí státní občanství, jeho svazek nemohl být zveřejněn. Je váženým občanem se slušným jměním, předsedou vlivného občanského sdružení, daří se mu dobře. Halasně se hlásí k antikomunismu, horuje pro demokracii, veřejně registrovanému spolupracovníkovi StB by nepodal ruku. Nikoho by nenapadlo, že za clonou hezkých slov se skrývá ošklivá minulost.

Stín podezření padá také na jistého radikálního komunisto- a estébé-bijce, jenž se vrátil z exilu, aby nás učil demokracii, dobrým mravům,vyhubil spolupracovníky StB a komunisty a jako bonus navíc napravil českou justici.

Vzpomínám na své první setkání s ním v době, kdy zde byl krátce, byl dosud zcela neznámý a choval se celkem nenápadně. Přišel jsem tehdy na tiskovou konferenci,na jejímž zajištění jsem se podílel. Dorazil jsem dosti dlouho před začátkem a usadil jsem se u dlouhého postranního stolu, u něhož jsem seděl sám. Pak do sálu vstoupil ON, sebejistě se rozhlédl, spočinul na mně pohledem, podvědomým pokývnutím hlavy vyjádřil uspokojení a přisedl si ke mně. Jeho vstup pozorovala z jiného úhlu kolegyně, velmi vnímavá žena. Shodli jsme se pak na dojmu, že věděl, kdo jsem, ač jsme se nikdy dříve nepotkali, byl spokojen, že mě zde našel a přisedl si účelově, aby se seznámil. Pohotově navázal rozhovor, takže jsem se záhy dověděl, že je exilový novinář, píšící pro zahraniční krajanské listy. Potkával jsem se pak s ním na různých tiskových konferencích a poradách. V posledních letech nechyběl snad na žádném protivládním shromáždění před Strakovou akademií. Jeho vystoupení postupně nabývala na agresivitě. Pozoruhodná byla jeho účast na přednášce evropského ombudsmana, jehož spolu s dalšími doháněl k zoufalství vytrvalým vynucováním požadavku, aby doručil Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku jakousi petici.

Ombudsmanovo vysvětlování, že on sám je orgánem Evropské unie, kdežto soud je zařízením Rady Evropy, takže s ním nemá nic společného, bylo marné. Později začal můj náhodný známý přidávat na důrazu a stále hlasitěji potírat písemně, slovně a pokřikováním své nepřátele, jimiž jsou hlavně komunisté předlistopadoví i současní, včetně těch vyloučených, dále tajní spolupracovníci StB a konečně státní zástupci a soudci trestních senátů, kteří postupují jinak než podle jeho představ. K nim příležitostně přiřazuje nesystémově vybírané další jednotlivce nebo skupiny občanů, kteří v něm z nějakých důvodů vyvolali dojem, že je nutné je usměrnit podle jeho zásad. Vede si s vervou bolševického kádrováka: kdo patří k jeho nepřátelům, skoro nemá právo na život - má být zbaven zaměstnání, nemá působit ve společenských organizacích, nesmí přijímat jmenování do čestných funkcí, upírá se mu právo projevu a svoboda slova. Do redakcí, společenských organizací či úřadů, jež by daly jeho nepříteli příležitost k uplatnění, posílá fízlovské dopisy, připomínající udání předlistopadových domovních důvěrníků. Jeho veřejná vystoupení postupně nabývají povahy výtržností. Ostatně se mu dosti často stává, že bývá z jednací místnosti vykázán nebo dokonce vyveden. Jeho oblíbeným číslem při návštěvě v soudní síni je hlasité obviňování soudce, že jím vedené řízení připomíná praktiky komunistické justice z 50.let, výkřiky "hanba, styďte se a podobně". Vrcholný estrádní kousek předvedl u jednoho pražského soudu, kde po vyhlášení výroku o vině vyzval justiční stráž, aby zatkla senát a dopravila jej do pankrácké věznice, protože se právě dopustil zločinu. Jeho výpadům do oblasti justice dodávají půvabu projevy jeho naprosté neznalosti trestního práva, kterou si neuvědomuje a ani mu nevadí: svět se přece musí řídit jeho zmatenými představami, nikoli zákony. Stejně zábavná je jeho nezpůsobilost vykládat správně obsah záznamů v seznamech tajných spolupracovníků StB. Náš hrdina také proniká na shromáždění, na která není zván, někdy se na nich domáhá slova a proti vykázání se brání odkazem na práva novináře. Není ovšem úplně jasné, proč se prohlašuje za novináře, když až na úplně nepatrné výjimky své texty zveřejňuje pouze internetovým samizdatem. Vystupuje snad po celém území státu. Kam přijde, tam je po klidu. Není známo, z čeho hradí své náklady. Stejně skrytý zůstává jeho sexuální život, až to působí dojmem, že jeho horečnatý aktivismus je náhražkou za sex. Jeho vystoupení vyvolávají v některých pozorovatelích dojem, že jde o projevy člověka mírně narušeného. Jiní se domnívají, že je neznámým Hybatelem vysílán na různé veřejné akce, které je třeba bůhvíproč narušit či zdiskreditovat, popřípadě úplně znemožnit, nebo je nasazován jako zvěd a provokatér proti určitým lidem. Nepochopil jsem dosud klíč,podle kterého jsou vybírány akce, na nichž předvádí své kousky, a netuším, kdo by mohl být domnělým Hybatelem. Známý občas působí přímo proti svým veřejně hlásaným zásadám : např. napíše-li autor - bývalý tajný spolupracovník StB - účinný článek, napadající nešvary, proti nimž můj známý údajně bojuje, může se stát, že redakce obdrží kopii výpisu z registru tajných spolupracovníků StB, aby věděla, že napříště nemá autorovi nic vydat. Obvykle používá výpis z "Cibulkových" seznamů, jež sice nejsou oficiálně ověřené, ale očerňují více lidí. Potírání nemocí totality bolševickými praktikami poskytuje smutnou, byť někdy bláznivou podívanou.

Náš přítel komunistobijec nikdy nepíše o sobě a své minulosti, a když už, tak uveřejňuje pouze nepodstatné a nesouvislé maličkosti. Nepije, nekouří, není známo, že by zneužíval drogy, není pedofil ani homosexuál, nezajímají ho ženy. Při tom je to statný zdravý muž příjemného zevnějšku, patrně dobře situovaný, leckteré osamělé ženě by se mohl líbit. Zdá se, jako by neměl lidské slabiny, až na nenávist k výše zmíněným skupinám obyvatel.

Hádankou je i pro příslušníky české komunity, v které se během života v zahraničí pohyboval. Ani jeho krajané, mezi nimiž žil přibližně dvacet let, netuší, co ho přimělo k odchodu z Československa, jakou cestou se dostal do zahraničí. Pozornost vzbuzuje okolnost, že si do své nové dočasné vlasti přinesl kompletní parádní mužský sokolský kroj. Je to hodně zvláštní výbava na cestu "přes kopečky". Vyprávěl pouze neurčitě, že mu hrozilo nebezpečí zatčení, a vyprávění rozšířil o tvrzení, že u nás ho před fyzickou likvidací chrání pouze cizí občanství. Přes tajuplnost jeho existence se v komunitě dobře zavedl a je celkem oblíben. K sblížení mu napomohla záliba v pořádání ohňostrojů, z nichž jeden kdysi odpálil tak šikovně, že se diváci museli vrhnout k zemi, aby nepřišli k úrazu. Od té doby je znám pod přezdívkou "bratr Pyrotechnik". V poslední době začíná ale některým krajanům vadit, že během opakovaných dočasných návratů se pokouší lustrovat a skandalizovat bývalé komunisty a tajné spolupracovníky StB.

Příběh "bratra Pyrotechnika" dokazuje pravdivost mého dávného tvrzení, že uveřejnění "Cibulkových seznamů" bylo poslední velkou difamační akcí StB, jež posloužila k odvedení pozornosti od profesionálů StB, velitelských kádrů policie, prokurátorů, soudců a zejména od komunistických aparátčíků. Plodem uveřejnění seznamů a různých zpráv o metodách práce StB je atmosféra podezíravosti vůči veřejně činným lidem, kteří v minulosti vedli neprůhledný způsob života. Při troše fantazie lze v životním příběhu každého z nich najít prvky profilu zvěda, jímž možná ani není. S tímto vědomím je třeba číst výše uvedený příběh stejně jako různá "senzační" odhalení minulé spolupráce dnešních celebrit s StB.


Velky, velky trouba - ja to odhaduji tak na 200 Wattu...