Červenec 2015

Pepa Nos

27. července 2015 v 19:47 | Tomas Vachuda |  Clanky jinych autoru
Fotografie Tomas Vachuda.

Vrátil jsem se z dovolené pln poznatků.

21. července 2015 v 15:01 | Autor je mi osobne znam. |  Clanky jinych autoru
A nejednalo se jen o poznatek, že fulltext Seznamu nezvládá přechod
webů na HTTPS:
(Ano, nejsem Holzmann a na dovolenou si beru smartphone, tablet a notebook.)

Na Šumavě se jezdí po úzkých silnicích, které mi pomohly získat
poznatky o sociodemografii rekreantů.

Vysvětlím.

Na silnicích se vejde 1 auto. Když se potkají 2, musejí se opatrně
vyhýbat. Silnice jsou lemovány škarpami, za škarpami rostou stromy.

Je tedy naprostá blbost jezdit tam na kole. Jednak hrozí nebezpečný
pád do škarpy, jednak hrozí nebezpečná kolize se stromem. A také hrozí
nebezpečná kolize s autem. (Jeden nebezpečný pád do škarpy jsem během
dovolené viděl, nebyl to hezký pohled.)

Přesto se Šumavou prohánějí iracionální rekreanti na jednostopých
vozidlech, které lze rozdělit na několi skupin:

1) Proletáři: Nepoužívají osvětlení ani helmu a jezdí oděni do
krátkých kalhot, aby se při pádu hodně odřeli. Častá obezita, jeden z
nich měl i účes "Jágr".

2) Hardcore pumpičky: Oděni v kostýmu "cyklobuzna" se všemi
náležitostmi (inženýr Just používal termín "akutní cyklista"),
používají helmu i světla, ale nedisponují soudností. Takže zatímco
proletář Jágr jde v hospodě normálně na záchod, jeho hardcore
souputník se postaví vedle zahrádky na trávník a tam se veřejně vymočí
před ostatními strávníky. Nevymýšlím si. Jedná se tedy o tzv. chcáče:

Přišlo mi zajímavé, že zaparkovaná auta s pražskými značkami byla
vybavena nosiči bicyklů z 50%, zatímco auta se středočeskými značkami
ze 100%.

3) Drsní jezdci: Motocyklisté ve věku do 50 let v efektivních
futuristických kombinézách většinou světlé barvy, aby nepálily od
sluníčka. Vzezření vousatých loupežníků vědomě přijímajících riziko.
Věku 50 let se patrně nedožívají

4) Páprdové: Ve věku nad 50 let, svoje páprdovství si kompenzují
jízdou na motocyklech o vyšší ceně a nižším výkonu oproti drsným
jezdcům. Oděni v kožených bundách černé barvy, někdy i s koženými
třásněmi (latentní Old Shatterhard).

5) Prďolové: Okrajová skupina, běžně téměř neviditelná: Vohnouti a
hipsteři jezdící na prskoletech vypouštějících extrémně toxický dým.
Rádi se shlukují -- ještě raději než cyklisté. A nosí pitvorné
socialistické retropřilby. Zrovna pořádali akci "Fichtl Tour"
a s uspokojením jeli v počtu min. 20 exotů za sebou a vdechovali ty
strašné zplodiny. Vůbec jim nevadilo, že to musejí dýchat i ostatní
účastníci silničního provozu. Kteří by je nejraději předjeli, ale na
klikatých silnicích to nešlo. Prďolům však brzy došel benzín a
odebrali se na čerpací stanici. Příští den se situace opakovala. Vím,
že blbci se rádi shlukují do kolektivu, ale u prďolů to bylo extrémní.

6) Nezařazení: Cyklisté na rozhraní proletářů a hardcore jezdící se
slaměnými kloboučky na hlavě.

Kromě cyklistů a prďolů jsem narazil ještě na další patologickou skupinu:

6) Vševědové: Muži nad 50 let a dámy nad 40 let, kteří se neoprávněně
domnívají, že rozumí všemu. Vševědové z venkova jsou obézní, vševědové
z města nikoli. Vševědové z venkova mužského pohlaví nosí myslivecké
kloboučky. Blbosti vykládají všichni vševědové nejraději v hospodě na
zahrádce za stylového doprovodu chcáče. Všichni vyznávají pasivní
životní styl.

---
Pozn. R.H.: Presne takovyho jsem taky mel. Ale oranzovyho. Ale uz je to 45 let :-)


Přerovské nádraží III.

20. července 2015 v 17:04 | Karel Jemelka |  Clanky jinych autoru
Malinko jsem se odmlčel s dokončením procházky Přerovským nádražím. Minule jsem skončil v levém východu z nádraží. Ten bývá na noc zamykán. Projdu prvním nástupištěm od levého východu k pravému. Zeď nástupiště už volá po novém vymalování. A znovu dráty. Odkryté elektro krabice a z nich trčící dráty. Sice mimo dosah dospělého člověka ale přesto o něčem svědčící. (Tak jako onen kabel trčící z trávníku z prvního dílu procházky.)

(Voni, paní Nováková asi nemaj na tom nádraží elektrikáře. Ále maj, paní Vokrouhlá. Ale víte, co on má práce v těch vodborech)?


Prošel jsem prvním nástupištěm až k veřejným WC. Těmi nádražní budova končí. Na oněch záchodcích se kdysi při čůrání předávaly Cestovní pasy, v klidu se tam člověk vypotřebil. Na velkou jste sice museli napřed do trafiky a koupit nejlépe Slovenský tisk. (Český měl háčky). A utržila i bývalá PNS. Toaletního papíru bývalo zoufale málo a příděl od hajzlbáby byl minimální.

No a dnes? Frekventovaný železniční uzel zavírá WC v 10 večer. Po desáté máte smůlu. Ale snad proto stačí zajít pouze za roh.


A zajdeme za roh od WC. Na nádražní dvorek. Úžasné přírodní místo pro konaní noční potřeby. Snad proto dvorek vypadá tak jak vypadá. A každý slušný člověk má přece u sebe "hygienické kapesníčky". V dřepu na Vás jistě nebude odnikud vidět. Nicméně půjdete-li tam z donucení, čumte pod nohy. Ať neuklouznete.


A třicet metrů od WC a nádražního dvorku je pomník. Pomník mamuta na kameni s vlajkou EU. Takovéto pomníky, či jen pouhé kameny s vlajkou EU se musí dát všude, kde skončily svou pouť moje peníze. Tedy nejen moje. Peníze daňového poplatníka odkudkoli. Říká se tomu "výběr daní a následné přerozdělování".

"No a co, paní Okrouhlá, dyť nám to přece platí ta Evropa".

Bude mi 60 let a v životě jsem zaznamenal jen Rudé hvězdy, nebo žluté hvězdy v kruhu. Místopřísežně prohlašuji, že Rudých hvězd bylo výrazně méně. Propaganda EU je daleko houževnatější než propaganda za komunismu. Z bláta do louže. Z Moskvy pod Brusel. Dobře nám tak.

Navíc, znakem Přerova je Zubří hlava. Mezi dvěma věžemi, s houžví v nozdrách. A najednou se objeví "Mamutí hlava". Inu, proč asi? V Předmostí, dnes části Přerova se vykopalo sídliště lovců mamutů. A lovci Mamutů přeci byli jakousi prvobytně pospolnou společností. A tam přece EU směřuje. Všechno bude zase všech. Co nějaký Zubr, týraný houžví v nozdrách? Znak nějakých uzurpátorských Žerotínů či Pernštejnů přece dávno ztratil svou aktuálnost.

Osobne onomu dilu říkám "Hadice na daně".


A znovu stejný billboard. Stejný jako u levého východu. Tedy, kudy občane jdeš, tudy mysli na EU, ať to stojí, co to stojí.


No, a zde je důsledek omezeného provozu WC. Osobně bych nikdy nepředpokládal, že člověk může srát i horizontálně, na zeď do půlmetrové výšky. Šmankote, EU občané dokáží porušit i Newtonovy zákony o zemské tíži. Pod billboardem právě na EU.


Tak jsem vyšel pravým východem a po dvaceti metrech došel do trafiky.

Tak, a moje procházka je měsíc stará. Tento týden mi někdo posekl bubáky u trafíky, vyplel plevel ze zakovaných stromů. Zmizel plevel z nádražního dvorku. Tráva u nádražní zdi zmizela. Kadit po desáté už musíte za pešunk do kopřiv, aby vás nikdo neviděl Až bych si řekl, synku, někdo se tvého povídání chytnul. Ale myslím že ne. Už to dráždilo i někoho jiného.

Také ona hádanka z minulého dílu došla naplnění. V minulém díle jsem se ptal, je li ona zeleň na dělícím pásu mezi silnicí a parkovištěm živým plotem nebo plevelem. Je to Dámy a Pánové ať chcete nebo nechcete opravdu živý plot Důkaz je zde:



Myslíte, že byste si nechali udělat tohle cimbuří okolo svého domu? Zaplatili byste dodavateli za cimbuří místo živého plotu? No, jo, paní Okrouhá, buďte ráda, že na to dostali dotace. I Voskovec s Werichem měli lepší plotostřižnu než má dnes dotovaná firma.

A tak my si tu žijeme. Ještě žijeme. Bohudík žijeme.

Multikulturní hlídka

16. července 2015 v 21:12 | Karel Jemelka |  Clanky jinych autoru
Tento týden jsem byl náhodným svědkem následujícího rozhovoru.

Asistent prevence kriminality zastavil pracovníka Technických služeb, městského zametače vajglů, počišťovače ulic od sáčků, papírů a psích hovínek. Jeho výbavou je vozík s pytlem, lopata, koště a tuším napichovátko. Oděn je v reflexní vestě. Má určený rajon.

Pro vysvětlení: Asistent prevence kriminality je vybraný příslušník menšiny, oděný do černého, v oranžové nebo zelené reflexní vestě s nápisem na zádech "Asistent prevence kriminality", obutý v policejních kanadách.

No a tak onen asistent zastavil počišťovače a říká mu: "Na Náměstí Svobody je převrácený odpadkový koš. Zajeďte to uklidit". "Ano, zajedu tam", děl počisťovač.

Asi za půl hodiny počišťovač počišťoval parkoviště kol před trafikou. Tak jsem vylezl z boudy a hodil s ním řeč a tahal rozumy.

Ptal jsem se ho, jestli je asistent šéf. "Není, ale na Náměstí Svobody jsem byl před dvěma hodinami a nic tam vysypané nebylo. Je to můj rajon, tak tam musím zajet znovu a uklidit to. Nenechám se vyhodit z práce. Dyť si na mě asi může stěžovat".

Hm, no jo.
Neměl by Romský Cliftón raději vytáhnout z kapsy lupu, zjistit, který Cigánský výrostek koš vysypal a preventivně ku nakopat těžkou kanadou prdel? Neumí li to, neměl by vytáhnout z kapsy gumové rukavice, skládací lopatku, koš postavit a vysypané uklidit?

Nee, to on nemůže. Má dobře placenou funkci asistenta, raději zaúkoluje pracovníka Technických služeb.

Tak se mi jeví, že si většina zase sere do vlastního hnízda. Vzpomeňme, s jakou ideou byly zakládány Městké policie a dnes suplují Dopravní policii.

Obávám se, že do roka budou "Multikulturní hlídky" nosit na pravé půlce prdele pistolku a na levé půlce brašnu na pokutové bloky.

Právem se mohu domnívat, že jediným výsledkem práce "Asistentů" budou prošlapané policejní kanady.

Dobře nám tak, voličové.


Asi bych ještě dodal. Současný počišťovač je to nejlepší co jsem tam kdy viděl. Domnívám se, že to bude kluk odněkud z vesnice. Neváhá jít na kolena a vybírat zafoukané papíry a sáčky z pod stojanů obsazených koly. Tohle žádný z počišťovačů ještě neudělal a co jsem jich tam viděl. Uděluji mu pochvalu.


Kojetinske psi zachody...

10. července 2015 v 21:05 | Ross Hedvicek |  Clanky vzpominkove a recyklovane
Zasluhou obyvatelky Kojetina Petry Pistelakove-Krybusove se mi dostalo fotografii (fotografie je dukaz!), ze na novem kojetinskem namesti jsou celkem TRI zachody pro psy. Jsem sam plny nezodpovezenych otazek a jak se rika "uplne v Pomykove" - v tomto pripade v Kojetine. Poteste oko sve.

Psi zachod cislo 1.

Psi zachod cislo 2.

Psi zachod cislo 3.

A proc se tak blbe divim?

Protoze jsem se dozvedel, ze vysevyfotografovane "PITKO" - okrasa noveho kojetinskeho namesti (fotografie Marek Uhlir) pry stala (porizovaci cena) milion korun - je to jasne umelecke dilo, pak se uz ani neptam, KOLIK STALY TY PSI ZACHODY???????

--

Pohlizeni...

3. července 2015 v 19:53 | Prislo mi emailem... |  Clanky jinych autoru
Pohlizeni

Ahoj Petre,

ptal se me kamarad, jak pohlizim na "byvale" komunisty. Bylo to v souvislosti s umrtim L. Vaculika. Zminoval jeho tzv. vyslechy a ja jsem mu na to napsat nasledujici:

"vyslechy", neboli pratelska posezeni Vaculika s estebaky jsou pro hodnoceni jeho osoby kapitolou mene podstatnou. U lidi jako on, Kohout, Uhde, Siklova, Sabata, Pelikan a jini ( mohl bych temi jmeny popsat celou stranku) je treba se zamerit na obdobi, kdy se dotycni stali cleny zlocinecke organizace, jake aktivity vyvijeli po dobu jejich clenstvi a kdy a za jakych okolnosti zlocineckou organizaci opustili.

Chapu, ze se upsali dablu jako mladi a naivni nadsenci. Jenze oni to nebyli jen radovi platici clenskych prispevku, nybrz nebezpecni vymyvaci mozku, piliri rudeho rezimu. kteri slouzili bolsevicke masinerii v dobe nejvetsiho teroru. L. Vaculik a dalsi vydrzeli mezi zlocinci nekdy i dve desetileti a s tou bandou se dobrovolne nerozkmotrili. Byli z ni vylouceni ( Vaculik az v roce 1967 !!! ) a mnozi to povazovali za velkou krivdu na nich spachanou.

Ja jsem nic neslysel o tom, ze by nekdo z techto politruku ucinil nejake verejne pokani a priznal svuj podil na komunistickem teroru. Snad jediny, spisovatel Ladislav Mnacko, ( zijici tehdy v Izraeli, kam emigroval ) prohlasil: " Byli jsme vsichni svine".

Neni mi znamo, ze by tito politruci vylouceni ze strany stradali vice nez treba obeti jejich cistek na vysokych skolach. Pred par dny byl v L. N. rozhovor s Jirinou Siklovou. Ta vstoupila do zlocinecke bandy v roce 1956, tedy sest let pote, co clenove bandy do ktere se zapsala zavrazdili spoluzacku jeji matky M. Horakovou.

Nemyslim si tedy, ze pohlizet na komunisty jako na svine je projevem netolerance nebo bezcitnosti. Takove pohlizeni je totiz jen velmi nepomernym trestem za jejich skutky.

Zdravi,
Bob