Tak jsem v sobotu dělal paštiku. (Tentokrát křepelčí).

13. září 2015 v 0:19 | Karel Jemelka |  Clanky jinych autoru
Mám rád paštiku. Paštiku játrovou. Přiznávám se, že od té doby, co jsem byl před 30-ti lety kdesi na exkurzi a viděl, jak a z čeho se vyrábí jsem paštiku vynechal. (kupovanou) A již asi 25 let si ji vyrábím sám. A sám (s panímámou) tuhle samovýrobu snídám. 1-2x týdně. Rozkrojím včerejší rohlík, máznu ho máslem a na máslo máznu centimetr samovýroby. Smůla je, že ani včerejší rohlík není tím, co kdysi bejvalo. Včerejší rohlík mi to kazí. Máslo dosud jakžtakž.
Ale k věci.

V úterý po večeři, při kávě jsem viděl, že panímáma má něco důležitého. Tak nějak tajemně se zeptala, jestli jsem již jedl Křepelky. Přiznal jsem, že nevím. Nevzpomínám si. Ale pokud ano, bylo to dobré. S nádivkou. Potěšil jsem ji, Věděla, čím mi může udělat radost

A šla s pravdou ven. Zákazník pěstuje křepelky a má potíže s odbytem, protože zdanění občana je natolik vysoké, že prostě na křepelky občan nemá. Tak nabízí. Deset křepelek za dvě stovky.
Aha, to je docela láce. Ale, zeptej se, v jakém stavu Ti Křepelky dodá? Budou li oškubané a vykuchané pak na tom vyděláš. Jen to dočistíš. Nebudou li, pak se holka sedřeš. Zarazila se. A jak vlastně ona křepelka vypadá? Když chodíme z jara po procházkách, tak to slyšíš. Je to pták na prachy, jako každá ženská. Volá to " Pětpeněz, pětpeněz, ale neuvidíš to. Má to dokonalé mimikry.


Velikostí je to asi mezi špačkem a koroptví. Tedy, jeden oběd, jedna křepelka, jedna nádivka a jedna příloha. Byla z toho poněkud vyvedená. Možná myslela, že křepelka je cosi jako pštros.

Taky se ho zeptej, v jakém stavu ti to přinese. Myslím, že to bude v peří a jen s uťatou hlavičkou. Usmrceno bezbolestně a taky "Hallal", protože vykrvácí. Bude li to v peří, budeš holka škubat a kuchat. Neber víc jak čtyři a budeš toho mít stejně plné krovky. Broučku.

A dohodla to na pátek. Já slintal na sobotní oběd.

V sobotu po sedmé ranní se probírám a šmátrám. Panímáma nikde. Chvíli jsem ještě lenošil. Pak jsem hrdinsky vstal. Panímáma v kuchyni, škube křepelku. "Byla jsem u pekaře pro rohlíky, jsou na stole. Na lince je máslo, vyndala jsem ho z lednice, aby šlo mazat. Máme poslední tři sklínky paštiky, tak šetři a udělej snídani. A taky kafe a čaj". Přijal jsem bez odmlouvání rozkazy. A taky stihnul udělat vše, co člověk po ránu dělat má, včetně první cigarety.

Snídáme. Telefon. Vezmu telefon a jdu do obýváku. Netelefonujeme před sebou, nečteme si SMSky. Dávno před sebou prdíme a odpouštíme větry, ale netelefonujeme. Telefonáty jsou soukromou záležitostí. Nevědět vzájemně kdo komu a o čem telefonuje je již mnoho let naší svobodou. Svobodou soukromí. Svobodou dávající vztahu šmrnc.

Volal Franta, hajnej z hor půlnočních. "Kódl, mám tu právo z pěkné mladé laně, chceš to? Jasně, Fery, píchni mi do toho cedulku "Reservé", za hodinu jsem tam. Čekám tě, vezmi flašku té dobré".

Vrátil jsem se do kuchyně. Přimáznul si paštiky. Taky si přimázni, po obědě bude paštika nová. Francek má pro mě právo. Po obědě budu dělat paštiku. Mrkni, kolik máme česneku a koření, napiš mi to, koupím to po cestě.

Pozn. Autora: Právo = Lovčí právo. Tradice myslivosti. Kdo uloví zvěř má právo ponechat si jedlé vnitřnosti. Srdce, plíce, játra, slezinu, ledviny, jazyk. Ostatní patří majiteli revíru.

Čapnul jsem telefon a volal Staňovi, řezníkovi. "Schovej mi prasákovu hlavu a vyber k ní kilo pěknýho bůčku. Před zavíračkou se pro to stavím, když ne, počkej mě".


Vzal jsem seznam, vlítnul do sklepa pro litr Dobré a hajdy do světa. Tedy do "Světa koření". Tam má koření, na které si jen vzpomenete. (I nevzpomenete). Česnek jsem nakoupil v poslední vesnici před horama půlnočníma. Od zahrádkáře. Čím od města dál, tím levnější.

Bez účtenky. Babišovi natruc.

Dojel jsem k Frantovi. Byl na dvorku Hájovny. "Nechej tu slivovičku v tašce a pojďme zrovna do chlaďáku. Maňa hledí z okna".

V chlaďáku visely dva kusy jelení a dva divočáci. Na stole tři hromádky "práva". "Tuhle si vem", ukázal na největší hromádku. "Tady jí bude dobře", strčil flašku za nohu od stolu. Stihnul to, Máňa vchází do dveří. Dostala pusu, je to spolužačka ze základky. Já obdržel pozvání na kafe.

A toto právo si vem taky. Měl jsem tu včera čtyři poplatkové střelce. Právo si vzal jeden, ti ostatní nechtěli. Mají o patnáct let mladší baby. Pro ně je jelen fuj, divočák taky fuj. Ale spíš si myslím, že nic neumí. Lapí dvě hodiny týdně u vietnamce co jim dělá nový nehty, dvě hodiny u kadeřnice, každý den ve fitku modelují postavu a chlap přijede utahanej z práce, tak zahoupou prdelí, postaví na stůl svícen, vázu s tou kyticí, co jim právě přivezl, flašku špatně vychlazenýho vína, dva talíře a příbor, zapálí svíčku, sednou si naproti. Mrkají dlouhýma řasama jak ty mrkačky, co se pokládaly naležato a nastojato, aby mrkly, koulejí očima a mluví jak rozmazlené děcko. Svíčka už dohořívá když někdo zvoní, že dovezl Pizzu. A blbci si myslí, že mají reprezentativní celebritu, která se právě pro ně dvakrát týdně depiluje. I když o onu depilaci fakticky ani nemají zájem. Víš, Kódl, svět se v kravskou prdel obrací. Ani baba už není babou.

Tak jsme tam filozofovali a Maňa mi přinesla to kafe. Zklamaná, že jsem nepřišel za ní do kuchyně. Kafe by vychladlo. Dostala druhou pusu a já musel jet.

Než mi Stanin zavře.

Tak mažu ke Staninovi pro prasákovu palici. V rádiu zprávy: "Policie ve spolupráci s Celní správou pokutuje všechny, kteří prodávají slivovici. Protože je na slivovici uplatněna malá sleva na spotřební dani z alkoholu je zákonem zakázáno prodávat ji druhé osobě a takto se obohacovat. Policie odhaluje provinilce na základě jejich inzerátů".
Šmankote. A já udělal s Frantou právě bártrový obchod. Čumím do zrcátek, nejsem li naháněn autem s majákem. Co ten stát ještě nevymyslí? Nevymyslí ve prospěch občana?


Třičtvrtě na jedenáct vlítnu ke Standovi. Přinesl vepřovou hlavu. Nevěřícně jsem na to hleděl. Hlava neměla uši. Viděli jste vepřovou hlavu bez uší? "Co to je? Tohle mi chceš prodat? Co kdybych ji chtěl péci celou, do rypáčku citron či jablko, do očních důlků jahody nebo olivy, vavřínový věnec nahoře a v tom zapíchnutá cedulka "Lídr ČSSD"? Víš, jak by to vypadalo bez uší? Naposled jsi mi dal hlavu s ušima". "Dej sem ty uši!"

Mi to fakt chodí bez uší. Oni to asi řežou, pak suší a dělají z toho ty tabletky na klouby, GS-Condro. Oni tě už nenechají sežrat prasečí ucho. Oni ti ho musí vnutit reklamou v televizi. A Ty si koupíš prasečí uši v tabletě a jen to DPH co za tabletky odvedeš je za padesát prasečích uší. Vole to je kšeft.

No dobrá, nedáš mi uši, tak poškozuješ moje klouby. Za to si od Tebe nevezmu účtenku. A ukaž ten bůček. Přihodil bůček. Krásný, prorostlý. Víš, je Polskej. Oni Poláci nic špatnýho nesežerou. Tak přihoď ještě kilo. Přihodil.

Dovalil jsem se s tím domů. Panímáma cpala nádivku do křepelky, až křepelce krkem lezla.

Dostala pusu a plácnul jsem ji po zadku. "Mám průšvih, povídá, dala jsem nádivku mixerovi a on zařval. Mrknu na to zítra. Teď mám jinou práci".

Vyskládal jsem práva do brutvanů a začal je čistit. (Máme s panímámou takovou dohodu. Co má srst, chlupy a šupiny zpracovávám já, co má peří panímámino jest".

Vyčistil jsem čtyři ledviny a utopil je v mléce. Jsou pak jemnější. Odral pod tekoucí vodou dva jazyky, rozebral dvě srdíčka a vyčistil případnou sraženinu. Játra vypláchnul, rozkrojil a vyřezal silné trubice.

A byl oběd. Symfonie chutí, nechutná obíračka. Jíst křepelku znamená obírat a olizovat kostičky. Nádivka super, příloha, jakési bramborové placičky taky. Ke všemu rajčatový salát a červené vino. Panímáma se pochlapila. (I bez svíčky ve svícnu a depilace).

A telefon. Zase s ním jdu do obýváku. Volal Franta. Je to všechno v pořádku, žádný parazit, žádná infekce. Kódl, dobrou chuť. Jo, Frantiku, dík. A pozdravuj Maňu. Pěkně hluboko.

Takhle to funguje. Než se cokoli se zvěřinou dělá je nutná veterinární prohlídka. Majitel honitby má zajištěného smluvního veterináře, specialistu na choroby, parazity a rozbory. Tomu se předají předepsané vzorky a ten vystaví protokol dle čísla plomby a dodaného vzorku. Tedy zdravotní nezávadnost je zajištěna.

Tak jsme ještě s panímámou dali kafe a šli na to. Hlava, jazyky a ledviny se daly do papiňáku vařit. Játra se začaly mlít syrové na mlýnku. Bůček se dal do brutvanu. A pak mi to došlo. Přidej ty zbývající dvě křepelky k tomu bůčku. Upečeme to, obereš to od kostí a dáme to do paštiky. Myslela jsem, že ty zbývající zamrazím a někdy si zase pochutnáme.

No jo, Křepelky jsme měli dnes, ale to potom nebudeš nikdy jíst "Křepelčí paštiku". Nikdy si nepochutnáš na "Křepelčí paštice".

Nechápala. Ale my přece děláme játrovou paštiku, nebo ne? No, jo, ale když tam dáme křepelky, pak to bude "Křepelčí paštika". Pořád nechápala. Víš, dej to péct a já Ti to pak vysvětlím. A často je polévej, ať nejsou sušené.
A tak jsem mlel a panímáma si chystala sklenice na zavařování. A polévala. Hlava, ledviny a srdce se krásně uvařily a byly také pomlety, bůček a křepelky se upekly. Panímáma loupala křepelky a já česnek. Celé čtyři palice. Česnekem nic nepokazíš.

Křepelčího masa bylo něco přes 20 deka. Pomleté hmoty 8 kilo. Vše v největším lavoru. Okořenit, rozmixovat ponorným mixerem, hustotu doladit vývarem z hlavy a koštovat a přidávat. Koštovat a kořenit... Ladit a ladit.
Povedla se. Nacpáno do sklenic, zavařeno. Uklizeno, zase čas na kávu.

Víš, tak nějak nevím, proč mluvíš o "Křepelčí paštice", když onoho křepelčího je v paštice tak 2,3 procenta. Přitom máš v paštice asi 52% jater? Schválně jsem to počítala.

No jo, holka, mohu klidně mluvit o Křepelčí paštice. Mám v ní křepelky? Sama jsi se dopočítala. Myslíš, že Babiš má ve svých kabanosech, buřtech, špekáčcích a párcích víc masa, než máme my křepelek v paštice? Já svoji játrovku neošidím, nazvu li ji "křepelčí"!

A myslíš, že tenhle šizuňk má právo mě očipovat, on line připojit na berňák sledovat a ještě navíc chtít, abych si své sledování platil sám?

Tento den jsem porušil mnoho Českých i Unijních zákonů a předpisů. Dobrovolně přiznám i dvojí překročení povolené rychlosti na cestě od Franty ke Standovi.

Karel Jemelka, nízký komisař EU.


 

11 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Eda Eda | E-mail | 13. září 2015 v 2:52 | Reagovat

Moc pěkně napsaný ! A inspirace - taky mám  přístup k právu - kamarád je správce honitby, tak zkusím taky paštiku - bez panímámy - já sameček, už osm roků... ženatej a nevím, kde je - někde v Práglu... ji holí a lepí řasy bůh ví kdo.. a je mi fajn, ještě i chodím... :-D  a i souhy u nás vytáčím...

2 Zloději ukradli Plastikům nástroje. Hledají je v bazarech a prosí lidi o pomoc Zloději ukradli Plastikům nástroje. Hledají je v bazarech a prosí lidi o pomoc | Web | 13. září 2015 v 13:19 | Reagovat
3 ‚Démona‘ Sahulu ze Tří sester stál život opilecký spor ‚Démona‘ Sahulu ze Tří sester stál život opilecký spor | Web | 13. září 2015 v 13:29 | Reagovat
4 Charles Bernreiter Charles Bernreiter | 13. září 2015 v 21:43 | Reagovat

V podobnem michacim pomeru byla znama kvicalova pastika, na jednoho kone jedna kvicala . . . :-D

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama