Kdo za to může.....?

5. října 2015 v 23:21 | Karel Jemelka |  Clanky jinych autoru
Tak tu máme zase krizi, tentokrát imigrační, uprchlickou, multikulturní.... která Evropě pravděpodobně nepřinese nic dobrého, ba naopak přinese spoustu trablů. Lid obecný, voličský tohle oprávněně cití, politikům navzdory. Politikové jásají, Militantního Muslima už mají v celé Evropě. Ne jen u Vídně.

Ti politikové, kteří zas až tak moc nejásají, hledají informace, přesvědčují se na místě, hledají východiska a východiska z východisek, upřesňují si informace, stanovují závěry, přijímají stanoviska, opravují stanoviska, stanovují kvóty a navyšují kvóty. Zkrátka a dobře, chovají se, jako by za tuto jalovost a neschopnost byli dobře placení. Lidu se neptají.

A lid už dobře ví, kdo za to může, politici už vědí, kdo za to může, dokonce i ryzí pravičáci, šéfové pravicových stran také vědí kdo za to může. Kdo jiný by za to měl moci než Amerika, říše zla, se svým CIA, co všude strká rypák, s FEDem a hlavně americká touha po ropě, ropě a zase ropě.

Aha, viník je znám. Viník je nalezen, určen a definován. A je znám již 60let. "Víte, paní Pažebřuchová, to všecko tá Amerika, kde vlezli, tam bylo špatně, šak i ten americký brouk. Ještě že v tom Vitmanu dostali po těch paprčích hrabivých.

Hm, no jo. Kdo nezná historii svou a svého okolí, blízkého i vzdálenějšího bude nucen si historii prožít znovu. Prožít a nebojím se říci že vyžrat. Vypít do dna. Posuzujíce dnešní události na základě domněnek, zažitých pravd, hloupých označování viníků a neprostudování si skutečnosti pak nemohu být ničím jiným než hlupákem nebo ideologem, což je podstatou totéž.

Dovolím si tedy udělat malá exkurz do historie. Do historie Sýrie. Do historie Sýrie, posledních sta let. Podotýkám, že tento exkurz nebude učesaný, přesně navazující, ale bude heslovitý, mnohdy nenavazující, nicméně správný,používající dostupných zdrojů. (zatím)

Území dnešní Sýrie bylo před WWI pod správou Osmanské říše. Osmani, tedy dnešní Turci udělali tu chybu, že se stali ve WWI spojencem Německa a za účasti Německých kontingentů a poradců rozšiřovali území Osmanské říše. I stalo se, že Německo i Osmanská říše dostali na frak, Osmani hlavně díky Australským vojskům.

Vítězství západu nad Osmanskou říší bylo vykoupeno podvodem, lží a planými sliby. Kmenoví náčelníci , Kurdové a další byli upláceni a bylo jim slibováno vlastní státní zřízení a samostatnost rozbili Osmanskou říši zevnitř. A houby, zlatá rybko. Získané území se dle pravítka rozdělilo mezi Angli a Francii. Kurdové, tedy Kurdistán zůstal rozdělen mezi Turecko, Sýrii, Irán a Irák. A tak je tomu dodnes.

Území dnešní Sýrie připadlo Francii a bylo pod Francouzskou správou (Po dobu WWII pod správou Svobodných Francouzů, tedy Vichystů). Osud francouzské dominance v Sýrii zpečetila rezoluce OSN z února 1946, na základě níž se do 15. dubna téhož roku všechny francouzské jednotky ze syrského území stáhly a byl ustanoven Syrský stát. Jenže Syrská společnost byla rozdělena v mnoha ohledech. Roztříštěnost národnostní, kmenová, náboženská... Pytel blech neschopný se dohodnout. Neschopnost představoval zejména debakl během izraelské války za nezávislost roku 1948 - arabské jednotky byly Izraelci úspěšně poraženy, což dalo vzniknout novodobému židovskému státu na Blízkém východě a ve svém důsledku podrylo i reputaci syrské vlády.

A Syrská vláda tří stran, cítíce se být podryta a zmítající se ve vírech pučů a proti pučů ztratila "tripartitu" a prosadily se pouhé dvě politické síly - autoritářská Syrská sociálně nacionální strana a nadále přetrvávající strana Baas. Od roku 1958 byla Sýrie spojena s Egyptem ve Sjednocenou arabskou republiku pod vedením egyptského prezidenta Gamála Násira, ovšem tato unie se rozpadla o tři roky později, poté, co se stále výrazněji ukazovalo, že Egypťané berou Sýrii jako méněcenného partnera.

Tak a co teď. Máme v politice dvě strany. Syrskou sociálně nacionalistickou stranu a stranu Baas řídící se a používá motto: "Jednota, svoboda, socialismus." Jednota symbolizuje sjednocení všech Arabů, svoboda odkazuje na nezávislost a socialismem je myšlena idea arabského socialismu, ne nepodobná Evropskému socialismu, kříženého se socialismem Sovětským.

Čtenář si povšiml, že v Sýrii zůstaly u moci dvě strany. Obě založené socialisticky, bohužel jedna nacionalistická a druhá internacionální. (internacionální = má blíže ke komunismu). Nacionalistická, prosazující jistý národ neměla v národnostním a kmenovém babylonu nárok. Nacionalistické strany se prosazují na územích kde národ má většinu a umí potlačit i fyzicky národy a národnosti jiné. Příklady známe.

Roku 1961 proběhl puč, který nastolil takzvaný "secesionistický" režim, jenž vedl ke zrušení spojeného státního útvaru SAR a zároveň zrušil některé předchozí Násirovské reformy, například přerozdělení půdy a znárodnění průmyslových podniků. O dva roky došlo opět k puči, tentokrát pod vedením strany Baas, která se udržela u moci až do dnešních dob.

Tedy od roku 1961 vláda jedné strany. Vláda jedné strany diktátora Hafíze al-Asada. Vláda jedné strany okořeněná dědičností, pokusem o dynastii. Po smrti Hafíze podědil funkci diktátora syn Bašár al-Asad, vládnoucí dodnes.

Nepřipomíná to čtenářům jiné dynastie? Kimů, Castrů, Yeng Sariú...Vzorů demokracie a lidskosti?

Ale jistě že ne, ČSSR bylo také kvetoucí zemí, příjemnou k žití, dokud ta zasraná CIA nenastrčila toho ožralého Havla, co zemi zku..il a zaprodal Američanům. Ti Američani stojí za vším. Vždyť mají ty základny po celé zeměkouli, ztebekouli, zněhokouli.

Jak to tedy s onou Sýrií vlastně bylo?

V roce 1948 deklasovali Sýrii Izraelci. Vojensky i morálně. 1967 prohraná Šestidenní válka, debakl s Libanonem 1970. A další neúspěchy ….

Od roku 1963 se Syrská strana Baas netěšila přílišné pozornosti tehdejšího SSSR, zakázala Syrskou komunistickou stranu a další nepřátele revoluce se zavázala rozdrtit. Na což Moskva reagovala mimo jiné i tak, že v Sovětském časopise "Nová doba" byla Sýrie a strana BAAS definována jako "symbol krutosti a demagogie".

Ale pak se stalo něco, co vzbudilo zájem SSSR o novou nevěstu. Nevěstu silně vrtošivou a svéhlavou. Baas znárodnil. Znárodnil vše, co znárodnit šlo. A taky silně změnil rétoriku. Začal rozlišovat mezi "pokrokovými" a pravicovými silami a začal být nekompromisně protizápadní.

KGB se chytila šance a několika podvrženými doklady Sekce A a pár falešnými odposlechy způsobila vnitrostranický puč a čístky v ozbrojených silách jimž v té době velel právě Hafíz al-Asád. A mnoho krve zase zemí proteklo.

A Hafíze al-Asáda tento počin vynesl do čela Sýrie. "Stojím v čele země, nikoli vlády" prohlásil a při každé další příležitosti prohlašoval Hafíz al-Asád.

V Sýrii se tedy v listopadu 1970 narodil diktátor.
Měl silnou stranu, sockomoušsky zaměřenou, ovládnul obranu i vnitro, nebyl sekulární jak tvrdil, hauptkomunista Ransdorf v nedělním pořadu soudruha Otravce ale opíral se o menšinovou sektu alavistů. A ani nebyla Sýrie ekonomicky kvetoucí zemí. Vládl tam teror, masakrování, diskriminace čehokoli, co mělo jiné náboženství či sektu, hlásilo se k jiné národnosti a nedejbože k Židovství a Křesťanství. (Výčet, koho, kdy, jak a proč diktátor masakroval je dostupný použitím strýčka Gůgla).

Ale, podívejme se na Sýrii i z jiných zdrojů. Mrkněme na vztahy diktátorů. Diktátorů komunistických.
Ne každý komunistický diktátor se podřizoval jiným komunistickým diktátorům. Spousta diktátorů razila heslo: "Když už jsem se tolik namakal a stal se všemocným diktátorem, proč bych se měl spojit s diktátory jinými, kteří mě v konečném důsledku mohou od mého diktátorství odstavit?" Oni ti komunističtí diktátoři nebyli zas až tak moc internacionální. Ego bylo mnohdy silnější než internacionalismus. Příklady známe.

Ochranka Hafíze al-Asada čítala 12- 14.000 elitních vojáků. Portréty všude, kam se podíváš. Jako u Kimů. Kult osobnosti jak vyšitý. AL-Asad měl kromě osobní ochranky dalších 15 bezpečnostně zpravodajských agentur. Pracujících samostatně a na sobě nezávisle. Hlídajíce kromě jiného i ostatní agentury. Celkový počet 50-60.000 lidí. Tedy každý 240-tý Syřan pracoval ku prospěchu diktátora. Udávání represe, popravy... I Human Rights Watch se chtělo zbláznit.

A SSSR pomáhala od počátku. Tanky, letadly, děly raketami a hlavně poradci. V první fázi jich bylo pouhých 3.000. A výhody Sovětská letecká základna v Sýrii, námořní a ponorková základna v přístavu Tartús.

A války. Šestidenní (1967), opotřebovávací (1967 - 1970) Jomkipurská válka (1973) Libanonská válka (1982)

A nikde žádný úspěch. Jste špatní vojáci tvrdilo SSSR, dodáváte špatné zbraně a hloupé poradce. Přičemž na výchově Syrské armády se podílela celá Varšavská smlouva a v letectvu létali Sovětští, Kubánští i Severokorejští piloti.

I na letišti v Přerově byli, pivo a rum pili a za celou hospodu dolary platili. "Víte, paní Pažebřuchová, to byli krásní chlapci. Těch peněz co měli, zmuchlané hrsti dolarů v každé kapse. Migyny i letiště koupit chtěli. Víte paní Pažebřuchová, nebýt já čerstvě vdaná a v jináči, hned bych některému hodila záda a nohy do praku".

Ale to nevadilo. Část sovětských poradců byla po neúspěchu vypovězena, za tři měsíce vždy přišli noví, s novými stíhačkami, raketami, tanky a v daleko větším počtu. A proč ne? Vždyť soudruh Brežněv v klíčovém projevu na 25. sjezdu KSSS v únoru roku 1976 prohlásili, že " Sýrii považujeme za nejbližšího spojence jednajícího ve shodě v mezinárodních otázkách a především pak v otázkách Středního východu".

Dluhy ve výši miliard dolarů byly Sýrii odpouštěny za dodávky zbraní, za možnost přítomnosti vojenských poradců, za leteckou základnu. V neposlední řadě za námořní a ponorkovou základnu. SSSR se dostal do středomoří bez možnosti monitoringu v Bosporu.

Migy 23 a Migy 27 byly v Sýrii dříve než u nás, v ČSSR.

Generál Dmitrij Volkonogov: "Nikdy v žádné zemi nebylo tolik rusky hovořících poradců jako v Sýrii. Žili tam v napůl válečném, napůl mírovém stavu. O Sovětskou ideologii tam mnoho nestáli, měli ideologii svoji. Ale Sovětských děl, tanků, stíhaček a raket si velmi vážili".

A SSSR se posral. Nechal Sýrii i ČSSR na pospas. ČSSR se sametově poondilo a pozbylo Slováky. Za prezidenty si volí bývalé komunisty z Věštírny při ÚV KSČ, za předsedy vlády bývalé svazáky, za ministry bývalé STBáky.

V Sýrii se to dosud nepoondilo. Vládne nástupce po dědičné linii Bašár al-Asád. Ten mimochodem koncem roku 1991 prohlásil, cituji: " Zhroucení Sovětského Svazu lituji více než litují dnešní Rusové".

A vládne dodnes. Neústupně, brutálně, mocí a silou pocházející z bývalé SSSR.

Víte, milí čtenáři, společně se Sýrií jsme stáli pod vedením SSSR a dělnické třídy na stráži míru a socialismu. Společně jsme tvořili hráz proti kapitalismu a imperialistické rozpínavosti USA. Takto si to pamatujeme.

A nepřítele, toho si bohužel pamatujeme dodnes. Paměť máme dobrou. Jen uvažování hlavou a logika věci je nám tak nějak ukradena.

Dobře nám tak. Nyní nás oprávněně děsí uprchlíci z dosud fungujících prosovětských režimů? Režimů, které jsme podporovali?

Ano, i mě děsí, nechci zde žádné muslimy. Ani ty, které jsem nechtíce a proti své vůli podporoval jako příslušník bývalého Východního bloku.

A dovolím li si malou reminiscenci na národy bývalé prvorepublikové ČSR. Vždy jsme ztráceli. První přišli na přetřes Židé. Holocaust. Pak jsme vyhnali Němce. Přišli o Rusíny v Podkarpatské Rusi a před nedávnem jsme potratili Slováky. To ve většině případů vlastní vinou.

Jak můžou Američané za to, že ze zemí spojených s bývalým "Táborem míru a socialismu" dnes utíkají lidé proto, že stávající diktátoři nepochopili, že SSSR se posral a podpora SSSR nebude? A tak nějak nechtějí své diktátorství vzdát?

Ano. Jediná dokazatelná vina USA stojí pouze na faktu, že USA položily ekonomicky "Tábor míru a socialismu". Cokoli jiného je blbá propaganda.

Zdroje:
Wikipedia cz.
Wikipedia en.
Noviny, čtrnáctidenník slušných krajanů. (pouze tištěná forma, Austrálie)
Mitrochinův archiv II (pouze tištěná forma)

Psáno v Přerově, na Václava, 2015.

 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Daniela Daniela | 6. října 2015 v 4:07 | Reagovat

To jste shrnul moc hezky, pane Jemelko.
Logicky se pak vykrystalisuje odpoved, kdo ma zajem zaplavit Evropu muslimy a zpusobit politicky a spolecensky chaos.. Vidim jasne stopy imperialnich choutek Ruska, ktere jsou identicke rozpadlemu Sovetskemu Svazu.

2 Drifter Drifter | 6. října 2015 v 4:11 | Reagovat

Dobre napsane pane Jemeka, za blahe pameti, mate pravdu. Jenze takovych je uz nas malo.

3 Zapomel jste dodat nasledovne, Zapomel jste dodat nasledovne, | 6. října 2015 v 10:33 | Reagovat

v Arabske kulture je vazen pouze ten, kdo je silny a tvrdy vuci svym 'enemies'. To tam platilo i pred zavedenim islamu - kmeny tvrde zapolily o vodu / pastviny atd. Povolis jinemu zdechnes.

Krestanske odpousteni je tam videno jako nerozvazna slabost.  To asi vedel Richard Lvi Srdce, kdyz nechal tvrde likvidovat zajate arabske  bojovniky, bez milosti.

Co by v te Syrii fungovalo,  demokracie (?)  (asi tak jako vsude v tech prdelnich polopoustnich muslimskych zemich).
Az tam nebude ten oil ani pes po nich nestejkne, cammels, bodlaky, pisek, zaostalost. :-(

4 Vladimír Sobotka Vladimír Sobotka | E-mail | 6. října 2015 v 15:41 | Reagovat

Taky mi to tak připadá. Je to pravděpodobnější, než ta konstrukce s USA jako původcem všeho zlého.

5 jkorcak jkorcak | E-mail | 6. října 2015 v 17:04 | Reagovat

... národy bývalé prvorepublikové ČSR. Vždy jsme ztráceli. První přišli na přetřes Židé. Holocaust. Pak jsme vyhnali Němce. Přišli o Rusíny v Podkarpatské Rusi a před nedávnem jsme potratili Slováky. To ve většině případů vlastní vinou.

DOVOLUJI SI NESOUHLASIT.

Židé v Československém státě: Se vznikem nového státu Židé získali status národnostní skupiny a k židovské národnosti se mohli hlásit také při sčítání lidu. V Československé republice tak žilo v roce 1921 přibližně 375 tisíc osob židovského vyznání - v českých zemích to bylo přibližně 125 000, na Slovensku 140 000 a na Podkarpatské Rusi 110 000 Židů. Z českých Židů se necelých 15% hlásilo k židovské národnosti, 50% k československé a 35% k německé. České židovstvo se nacházelo v poněkud rozpolceném stavu již několik desetiletí před první světovou válkou. Příčinou nebyl pouze dualismus jazykový, ale hlavně nesourodost tendencí uvnitř židovských náboženských obcí (Žno) a oslabení tradičních struktur. Mnohé venkovské obce se v důsledku emigrace potýkaly s nedostatkem členů a s nedostatkem financí na udržování svého chodu. Někteří Židé církev opustili nebo konvertovali k jinému náboženství, jiní odmítali náboženskou ortodoxii s cílem začlenit se do české společnosti chápané jako prostor, do kterého kulturně a historicky patří (česko–židovské hnutí), jiní rozvíjeli myšlenku sebeurčení židovského národa a jeho nároku na vlastní zemi – sionisté, další se identifikovali s německým prostředím vyšších středních vrstev, bez valného zájmu o české prostředí jako celku. Tato mnohost postojů dala vzniknout velkému množství různě zaměřených spolků a organizací, které v některých případech proti sobě ostře vystupovaly (česko-židovské hnutí proti sionismu).

V osobě prezidenta Masaryka měli ve svých snahách zastánce jak sionistická hnutí tak hnutí česko-židovská. Svým vstřícným politickým kurzem vůči Židům byl český stát v Evropě ojedinělý. V roce 1929 byli dva poslanci Židovské strany zvoleni do Národního shromáždění, v období 1933-1938 v Čechách našlo azyl dle odhadů několik desítek tisíc židovských běženců z Německa a Rakouska.

http://www.demografie.info/?cz_detail_clanku&artclID=369

Pro pochopení vlivu mnichovské dohody na československou uprchlickou politiku je třeba nejdříve stručně rekapitulovat československý přístup k uprchlíkům do roku 1938. 

Předmnichovské Československo je známo jako tolerantní země, v níž hledaly a nalézaly tisíce pronásledovaných prchajících z nacistického Německa útočiště. Dlouhá a z velké části hornatá a zalesněná hranice s Německem umožňovala snadný - legální či ilegální - příchod do země. Jistým usnadněním byla i přítomnost početné německojazyčné menšiny, německé kultury a divadla. V Praze se usídlilo exilové vedení německé sociální demokracie (SoPaDe) a uchýlilo se sem velké množství předních levicových intelektuálů, umělců a politiků. Jejich symbolem se stal pověstný pražský kavárenský život a produkce levicových umělců, např. nemilosrdné karikatury nacistů od Johna Heartfielda.
http://www2.holocaust.cz/cz/resources/texts/druha_republika_uprchlici
Od roku 1933 do Mnichovské dohody v roce 1938 se Československo stalo významným útočištěm pro uprchlíky z nacistického Německa či z Rakouska.

I když přesná čísla nejsou známa, mohlo v Československu na kratší či delší dobu pobýt zhruba dvacet tisíc uprchlíků z Německa, zhruba dva tisíce rakouských sociálních demokratů či komunistů, kteří přišli po bojích ve Vídni v únoru 1934, a neznámý počet převážně židovských uprchlíků z Rakouska po „anšlusu“ v březnu 1938. Pro uprchlíky byla výhodná blízkost československého území, délka a obtížná střežitelnost hranice a též používání německého jazyka. V této statistice nejsou navíc započítáni repatrianti, českoslovenští občané, kteří se kvůli pronásledování vrátili z Německa či Rakouska do vlasti.

(Dejiny a soucasnost)

Fotografie desetitisíců uprchlíků z pohraničí, kteří před nebo po uzavření mnichovské dohody v září 1938 prchali do českého vnitrozemí, se pevně zapsaly do českého historického povědomí. Dlouhé řady uprchlíků podél silnic, přeplněná nádraží, vozy a vozíky, kola, motocykly a automobily, na nichž se uprchlíci snažili odvést alespoň zbytek svého majetku, který museli zanechat v pohraničí. Beznaděj, kterou vyzařovali, ztělesňovala ponížení a frustraci dané do vínku tzv. druhé republice.

http://www2.holocaust.cz/cz/resources/texts/druha_republika_uprchlici

Po podepsání mnichovské dohody 1. října 1938 bylo mezi běženci ze Sudet podle neoficiálních údajů asi 17 000 Židů. Za druhé československé republiky bylo Židům zakázáno členství v profesních organizacích a začali být vylučováni z veřejného života. Beranova vláda se chystala k vytvoření vlastní koncepce „řešení židovské otázky“ (Beran začal být vnímán jako vlastizrádce po svém neuváženém činu v roce 1938, tehdy navrhoval, aby československá vláda přijala do svých řad zástupce Sudetoněmecké strany Konrada Henleina). Do toho ovšem zasáhla okupace českých zemí 15. března 1939 a norimberské rasové zákony vstoupily v platnost také na území nově ustaveného protektorátu Čechy a Morava. Židovský emigrační tlak byl v Čechách značný již od podzimu 1938 a vystěhovalectví bylo zpočátku podporováno také nacisty. Jejich snaha zmocnit se židovských peněz a majetku měla různé strategie a toto byla jedna z nich. Vleklé obstrukce při vyřizování žádostí o vystěhování a také neochota některých států přijímat uprchlíky však způsobily, že se podařilo uniknout menšímu počtu osob, než by jinak bylo možné. Do konce roku 1941, kdy bylo v podstatě vystěhovalectví nacisty zastaveno, se podle údajů Židovské náboženské obce vystěhovalo 25 727 Židů. Vedle oficiální emigrace se stovky lidí zachránili také emigrací ilegální, kterou ovšem nelze zachytit.

http://www.demografie.info/?cz_detail_clanku&artclID=369

6 jkorcak jkorcak | E-mail | 6. října 2015 v 17:20 | Reagovat

... národy bývalé prvorepublikové ČSR. Vždy jsme ztráceli. První přišli na přetřes Židé. Holocaust. Pak jsme vyhnali Němce. Přišli o Rusíny v Podkarpatské Rusi a před nedávnem jsme potratili Slováky. To ve většině případů vlastní vinou.

NA NECO JSTE ZAPOMNEL.

VLASTNI VINOU?  Spor o území Těšínska: Z pohledu historického práva náleželo celé Těšínsko k zemím Koruny české, nárok si na něj z etnických důvodů ale činilo i nově vzniklé Polsko. Po krátkém československo-polském vojenském střetnutí bylo Těšínsko rozhodnutím mezinárodní arbitráže ve Spa rozděleno mezi oba státy.

From <https://cs.wikipedia.org/wiki/Prvn%C3%AD_republika>

V roce 1938 Polsko východní část československé části Těšínska vojensky obsadilo a anektovalo. Po druhé světové válce se hranice vrátily do stavu před polským obsazením. Spor byl ukončen uzavřením smlouvy o vzájemných hranicích v roce 1958.

From <https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Ceskoslovensko-polsk%C3%BD_spor_o_T%C4%9B%C5%A1%C3%ADnsko>

Po zániku Rakouska-Uherska vznikl mezi nově vzniklým Československem a Polskem spor o území Oravy a Spiše. 28. července 1920 rozhodla Velvyslanecká konference ve Spa o rozdělení sporného území mezi oba státy. V roce 1938 Polsko vojensky obsadilo a anektovalo sporná území přiřčená Československu. V roce 1939 se nově vzniklý Slovenský stat zúčastnil invaze do Polska a obsadil území obsazená Polskem v roce 1938 i území přiřčená Polsku v roce 1920. Po druhé světové válce se hranice vrátily do stavu před polským obsazením. Spor byl ukončen uzavřením smlouvy o vzájemných hranicích v roce 1958.

From <https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Ceskoslovensko-polsk%C3%BD_spor_o_Oravu_a_Spi%C5%A1>

DODATEK. Severně od Slovenska existovala i tzv. Lemko-rusínská republika, jejichž část obyvatel se chtěla postupem času připojit k ČSR. Prezident Masaryk, nechtěje po sporu o Těšínsko jitřit česko-polské vztahy, však neměl o tuto zemi moc velký zájem, a v březnu 1920 ji proto zabralo Polsko.

From <https://cs.wikipedia.org/wiki/Prvn%C3%AD_republika>

7 jkorcak jkorcak | E-mail | 6. října 2015 v 18:01 | Reagovat

... národy bývalé prvorepublikové ČSR. Vždy jsme ztráceli. První přišli na přetřes Židé. Holocaust. Pak jsme vyhnali Němce. Přišli o Rusíny v Podkarpatské Rusi a před nedávnem jsme potratili Slováky. To ve většině případů vlastní vinou.

OPET SI DOVOLUJI NESOUHLASIT
Podkarpatská Rus je termín označující historické území, na němž se nyní rozkládá dnešní ukrajinská Zakarpatská oblast, z přísně historického hlediska je to označení jedné ze čtyř samosprávných zemí Československa v letech 1919–1939, jejíž území mělo nepatrně odlišné hranice (zahrnovala například i dnes slovenskou obec Lekárovce, naopak nezahrnovala úzký pruh území na jihozápadě s městem Čop, který byl v té době součástí Slovenska). Jejím hlavním městem byl Užhorod

Průmyslově zaostalou Podkarpatskou Rus si nárokovala kromě Československa také Ukrajinská lidová republika (1918–19), s níž však tehdejší Podkarpatská Rus vůbec nesousedila (byla oddělena Polskem a Rumunskem), a také Maďarsko.
V prosinci 1918 maďarská vláda premiéra Karolyiho vyhlásila pro Podkarpatsko autonomii ve spolupráci s užhorodskou Radou maďarských Rusínů. V době sovětské a maďarské republiky pronikly vojenské oddíly i na Podkarpatsko, kde se začala provádět četná socializační opatření, která však narážela na odpor obyvatelstva (např. zřizování zemědělských družstev a mobilizace do Rudé armády).

V návaznosti na mnichovský diktát dal Hitler svolat na 2. listopadu 1938 arbitrážní konferenci do Vídně. Podle jejího rozhodnutí muselo Československo odevzdat Maďarskému království jižní část Slovenska a jih Podkarpatské Rusi s Užhorodem, Mukačevem a Berehovem (první Vídeňská arbitráž). Maďaři zabrali 152 tisíc hektarů nejúrodnější části země s vinicemi, ovocnými sady, tabákovými a kukuřičnými plantážemi. Přerušili tak hlavní železniční trať od Čopu na východ.

14. března 1939 vyhlásilo Slovensko nezávislost (Slovenský stát) a na zasedání podkarpatského sněmu je rozhodnuto bránit zemi proti případnému maďarskému vpádu. V noci ze 14. na 15. března vtrhli Maďaři přes podkarpatské hranice, když předtím poslali do Prahy ultimátum, aby československé vojsko vyklidilo do 24 hodin Podkarpatskou Rus.
15. března 1939 je pak vyhlášena nezávislá republika Karpatská Ukrajina pod správou vlády Augustina Vološina. Nově zvolený prezident Karpatské Ukrajiny Augustin Vološin posílá do Bukurešti telegram a požaduje vojenské obsazení země a zřízení rumunského protektorátu. Na tento telegram však nikdo neodpovídá. Nezávislost je zlikvidována československou brannou mocí, ale vzápětí je anektována Maďarskem. Boje mezi maďarskou a československou armádou probíhají ve dnech 14. až 18. března 1939 a nejintenzivnější jsou u Onkovců. Tyto boje se po zániku Československa 15. března 1939 změnily na slovensko-maďarské boje, které skončily odstoupením východního Slovenska (východní Beskydy-Vihorlat) Slovenským státem Maďarsku. Východní Slovensko pak Maďaři začlenili do Karpatska.
Mnoho Rusínů po anexi Podkarpatské Rusi Maďarskem utíká do SSSR, kde jsou uvězněni do internačních táborů a hodně jich zde zemře. Po vytvoření československé vojenské jednotky v SSSR v roce 1943 se Rusíni z těchto internačních táborů do ní hlásí a bojují o obnovu předmnichovské republiky. Augustin Vološin žil po dobu války v Praze a měl status cizince. V roce 1945 byl odvlečen do Moskvy, kde v témže roce zemřel na následky mučení v tamní věznici. Byl prohlášen hrdinou Ukrajinské republiky.
V souladu se sovětsko-československou smlouvou z prosince 1943, která ještě uznávala Československo v jeho předmnichovských hranicích a podle dohody z 8. května 1944 o spolupráci Sovětské armády s československou vládou na osvobozeném území, vyslala koncem října 1944 vláda Československa na území Podkarpatské Rusi oficiální delegaci pro správu osvobozeného území v čele s ministrem londýnské vlády Františkem Němcem a generálem Antonínem Hasalem-Nižborským. Československou správu však záhy začal mařit Sovětský svaz a vyvolal hnutí za připojení Podkarpatské Rusi k SSSR.
Sovětské orgány organizovaly především násilnou mobilizaci československých občanů do Rudé armády. Podle obvyklé komunistické propagandy vstupovali do Rudé armády „dobrovolně a nadšeně“.

Koncem října a začátkem listopadu 1944 se konaly - oficiálně - „první svobodné volby“ do národních výborů, za dozoru vojenské diktatury, která ovládala celou zem a nastolila atmosféru strachu. Poslanci byli vybráni v sekretariátech komunistické strany; nikdo jiný než takový pověřenec nemohl kandidovat. Úkolem voličů svážených často do volebních místností vojenskými nákladními auty bylo vhodit do připravených uren obstoupených dozorčí komisí vytištěný seznam poslanců. Činnost jiných stran než komunistické byla zakázána.

12. listopadu 1944 se konaly na Podkarpatské Rusi „veřejné“ schůze, na nichž se souhlasilo s připojením k Sovětskému svazu. O týden později se vytvořila samostatná komunistická strana, do té doby součást Komunistické strany Československa, a schválila připojení země k Ukrajině.
Stejně jako Čechy byla Podkarpatská Rus rozdělena demarkační linií, která vedla na trase Sevluš, Bílky, Volovec. Východ území od čáry byl pod československou správou, sídlo správy bylo v Chustu. Západ území od čáry, tedy průmyslové oblasti, byl pod sovětskou správou, sídlo v Užhorodu. Oblast pod sovětskou správou se oficiálně nazývala Zakarpatská Ukrajina a byla jí sovětskými orgány slibována plná autonomie. Ta existovala do roku 1946, kdy tato autonomie byla rozhodnutím z Moskvy zrušena a název území byl změněn na Zakarpatská oblast.
V květnu 1945 byly obnoveny hranice Československa ve stavu před mnichovskou konferencí. Vzápětí dne 29. června 1945 je pak celá oblast s pruhem území na východě Slovenska (který jednostranně obsadil SSSR) odstoupena Československem Sovětskému svazu. Toto odstoupení je provázeno migrací 120 000 obyvatel Podkarpatské Rusi do Československa. 2. dubna 1946 došlo k přesnému vytyčení hranic mezi SSSR a Československem. Za hranici byla vzata zemská hranice Slovenska a Podkarpatské Rusi z roku1937. Obec Lekárovce byla pak 2. dubna 1946 vrácena Československu a přičleněna ke Slovensku a naopak slovenská obec Čop byla přičleněna k SSSR.

From <https://cs.wikipedia.org/wiki/Podkarpatsk%C3%A1_Rus>

8 Karel Jemelka Karel Jemelka | E-mail | 6. října 2015 v 19:33 | Reagovat

Ano, paní Jiřino. Jistě máte pravdu. Já si dovolil pouze jednověté konstatování. A to jsem ještě opomněl ono potracení Slováků. Došlo k němu 2x.

9 Na neco jste zapomela Na neco jste zapomela | 7. října 2015 v 1:15 | Reagovat

[7]:

pan Jemelka strucne popsal vysledek neschopnosti statu CSR a jeho nasledniku ochranovat sve obcany, ci se k nim chovat civilizovane  at jiz z duvodu jakychkoliv - to je tak kdyz zijete v malem posranem statecku kde bezpaternost je zakladnim vybavenim pro zivot

zapomela jste uvest fasizujici diskriminacni zakony zavedene proti zidovskym profesionalum
po zabrani sudet v obdobu tzv 'druhe republiky' ( lizani prdele mocnemu sousedovi  Nemecku, moc nepomohlo, kavarensky povalec H mel jine plany ) ;-)

10 jkorcak jkorcak | E-mail | 7. října 2015 v 14:19 | Reagovat

Odesli sami [8]:. Jednou, dvakrat ...  Proti bratrum bych nikdy nestrilela. Nedokazala bych je zabit. Asi ne. Jiste ne. Ale vim nejmene o dvou bratrech, kteri byli ochotni zabit nas. A nejemene tri clenove jenom me rodiny to odnesli svym zivotem. Nejmene jednou, nejmene dva, nejmene tri ... Proste, beru to osobne. A nestaci mi na to jedna veta. Diky.

11 bis-ek bis-ek | 8. října 2015 v 5:12 | Reagovat

[7]: a kdyby sametak nebyl podvodem, zustala by cela CSR vcetne Podkarpatske Rusy-Rusnaci casti CSR. Ale to se nelibilo nekterym novym dosazenym mocipanum, hlavne kteri dostali zpet sve "slechticke opravene latifundie">
Nebo nejak tak, Narod byl opet vygumovan...Havloidy!

12 bis-ek bis-ek | 8. října 2015 v 5:24 | Reagovat
13 pitrik pitrik | 8. října 2015 v 5:39 | Reagovat

Kořeny masové imigrace
The roots of mass immigration
Published on Dec 9, 2013
https://www.youtube.com/watch?v=Pp2-VGyxQJA

14 Tomík Tomík | E-mail | 8. října 2015 v 9:32 | Reagovat

Vichysté a Svobodní Francouzi opravdu není to samé. Má smysl vůbec číst dál?

15 jkorcak jkorcak | E-mail | 8. října 2015 v 15:53 | Reagovat

[9]: Neuvedla jsem zdroje? Predpokladam, ze jste si to precetl prave tam, ze?

Za druhé československé republiky bylo Židům zakázáno členství v profesních organizacích a začali být vylučováni z veřejného života. Beranova vláda se chystala k vytvoření vlastní koncepce „řešení židovské otázky“ (Beran začal být vnímán jako vlastizrádce po svém neuváženém činu v roce 1938, tehdy navrhoval, aby československá vláda přijala do svých řad zástupce Sudetoněmecké strany Konrada Henleina).

Pro pochopení vlivu mnichovské dohody na československou uprchlickou politiku je třeba nejdříve stručně rekapitulovat československý přístup k uprchlíkům do roku 1938.

To jsem napsala, ano, a pak uvedla take zdroje. Je to tam.

http://www2.holocaust.cz/cz/resources/texts/druha_republika_uprchlici

http://www.demografie.info/?cz_detail_clanku&artclID=369

Kdo ale nesl zodpovednost za zlocin, ktery na nas spachali anglicti a francouzsti politici v Mnichove? Obet? Sklizime od te doby jenom same urazky a urazky. Nemeckym, ale take slovenskym a polskym fasistum se to naramne hodilo (a hodi). Polaci si mysleli, ze se s nimi Hitler rozdeli o korist a napadli nase pohranici. Slovaci s nim rovnou uzavreli spojenectvi, kdyz se predtim s Polaky porvali o svuj kus koristi. Pritom prave Ceskoslovensko jim umoznilo vlastni existenci a Ceskoslovensko je branilo proti Madarum a Polakum, dokud mohlo.

Pro mne vsak viniky vzdy byli, jsou a budou nejenom Nemci, nybrz predevsim Anglicane a Francouzi. Je mi jedno, co kdo na mne bude rvat a jak mne kdo bude urazet. Nikdy jim Mnichov neodpustim. ;-)

16 Ja jsem vas prispevek Ja jsem vas prispevek | 8. října 2015 v 23:18 | Reagovat

[15]:necetl byl prilis dlouhy a na ty links jsem se nedival vubec, to cozde  uvadite vi preci kazdy, kdo se zajima o historii, zcela nic noveho. ;-)

17 Frank Frank | 9. října 2015 v 7:22 | Reagovat

Zajimave cteni, jako povidani od dedy. K Francouzum a Anglicanum bych pridal Nederland, osobni zkusenost.

18 jkorcak jkorcak | E-mail | 9. října 2015 v 15:59 | Reagovat

[16]: Presne to jsem ocekavala, proto jsem tam nedala pouze ty "links". Ovsem, kdyz jste to necetl, nemuzete vedet, co kde uvadim a co vi preci kazdy, jak vy pisete. Jenomze podle toho, co vy pisete, vy ani nectete, na co reagujete. Vy tedy ani nevite o cem pisete?

[9]: Vy nevite, kde ja ziju, a ja nevim, kde zijete vy. Ovsem pokud zijete kdekoliv v Evrope, obzvlaste v Nemecku, jsem moc zvedeva na to, jak vas vase statecna a charakterni vlada a jeji volici budou chranit proti teroru, ktery se k vam nastehuje s falesnymi pasy pod plastikem uprchlicke krize. Pokud zijete mimo Evropu, obavam se, ze se na vas vykaslou tak jako tak. Ledaze byste byl muslim a jeste k tomu z ISIS a opatril si falesny syrsky pas. Pak byste to mel v suchu a v teploucku  hned ze dvou stran a uprchlici, co je vam po nich ...

19 Uklidnete se prosim, emoce sem nepatri Uklidnete se prosim, emoce sem nepatri | 9. října 2015 v 23:44 | Reagovat

[18]:kazdy nemusi byt nevzdelanec, zvatlal , malomestak a povalec z 'prazske kavarny', ktere asi bezne v tom Praglu potkavate - tj k vasi skode. Kazdy, kdo se zajima o historii a ma ji jako konicek tu 'vasi historii zna.
Myslete globalne, jednejte lokalne. Zhluboka dychat pokud se to v Praglu da, vim tezce se zije v provincnim meste male gubernie EU ;-)

20 Udalosti Udalosti | 11. října 2015 v 13:29 | Reagovat

[19]: Z provincniho mesta male gubernie EU:

Ževakin: Ani neuvěříte, když vám řeknu, že jsme tam byli čtyřicet dní a za tu dobu jsem od nich neslyšel ani jednoho ruského slova.
Anučkin: Ani slova?
Ževakin: Ani jediného slova. A to nemluvím o šlechticích a ostatních seňorech, tak se tam říká všelijakým jejich oficírům. Ale vezměte si třeba obyčejného sedláka, který nese na zádech nějaké ty jejich krámy, a řekněte mu: „Dej sem chléb!“ Ani nerozumí, na mou duši nerozumí. Ale řekněte mu jazykem francouzským: „Detaci del pane“ nebo „portate vino!“ Pochopí a přinese to.
Čubkin: To je asi zajímavá země, tahle Sicílie.

21 Zápisník zahraničních zpravodajů Zápisník zahraničních zpravodajů | 11. října 2015 v 15:39 | Reagovat

[19]: Kazdy spravny zpravodajec je vybaven pristrojem, ktery mu umozni nahravat (a reprodukovat) zvuky zvirat  a pozoruhodne zvyky mistnich ptaku. ;-)

22 Kulatý stůl o integraci cizinců na lokální úrovni ... Kulatý stůl o integraci cizinců na lokální úrovni ... | 11. října 2015 v 15:49 | Reagovat

[19]: Odbojné poddanstvo, škůdcové míru, hanobci meče krví sousedskou, – nechcete slyšet? – ajta! muži, dravci, jež oheň zkázonosné vzteklosti purpurným proudem z žil svých hasíte, pod trestem mučení, odhoďte stranou z krvavých rukou zbraně zlobřitké, a slyšte výrok hněvu knížecího. – Tři bouře občanské, zrozené dechem jednoho slova, starý Kapulete, tebou a Montekem, porušily již třikrát pokoj města našeho; pro něž usedlí měšťané veronští, shodivše přísně vážný oděv svůj, museli chopit staré partizány do starých rukou, rezem vyhlodané, by rozvedli hlodavé záští vaše. Jednou-li město ještě zbouříte, splatíte životem rušení míru.

23 Oteplovani na globalni urovni Oteplovani na globalni urovni | 11. října 2015 v 16:04 | Reagovat

[19]: Sním o tom, že jednoho dne bude každé údolí vyvýšeno, každá hora a pahorek sníženy, pahorkatina v rovinu se změní a horské hřbety v pláně. A zjeví se Hospodinova sláva a všechno tvorstvo společně to spatří (podle Iz 40, 4–5). To je naše naděje. To je víra, s níž se vrátíme zpátky na Jih. S touto vírou budeme schopni vytěžit z hory zoufalství kámen naděje. S touto vírou budeme schopni proměnit drásavou disharmonii uvnitř vlastního národa v nádhernou symfonii bratrství.

S touto vírou budeme schopni společně pracovat, společně se modlit, společně bojovat, společně se nechat věznit a společně se postavit za svobodu při vědomí toho, že jednoho dne budeme svobodní. Bude to den, kdy všechny Boží děti budou moci s novým významem zpívat – „Má vlasti / o Tobě / o sladké zemi svobody / o Tobě píseň má / O zemi, v níž hroby otců mých / o pýše poutníků nezlomných / na všech Tvých úbočích / svobodě dejme znít“.

24 Zvanilkin Zvanilkin | 12. října 2015 v 1:32 | Reagovat

[20]:

[21]:

[22]:

[23]:

Eto vsjo ?  

Aaaamen! ;-)

25 Globalizator Lokator Globalizator Lokator | 12. října 2015 v 20:40 | Reagovat

[24]: :-D  :-D  :-D  8-O

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama