Březen 2016

Černošský rasismus

26. března 2016 v 18:32 | Jirina Korcakova
Černošský rasismus - bohužel.

Fašistická a rasistická grupa zločinců Black Lifes Matter podporovaná "demokratickou" (!) vládou a médii (včetně holywoodských filmových hvězd). Stačí odpovědět All lifes Matter a skončíte v bezvědomí v nemocnici zle domlácený, pokud vůbec přežijete. Útočí zásadně ve skupinách, i když se vyskytly i útoky jednotlivců. Operují převážně na univerzitách a ve školách, na mítincích a všude, kde se vyskytuje větší množství lidí.

Jsou cílevědomě využíváni proti Trumpovi na jeho předvolebních shromážděních. Páchají těžké násilí, které může skončit i smrtí, prakticky beztrestně. V atmosféře, kdy dokonce i policisté a vůbec každý, kdo se byť i jen dotkne černošského zločince (i kdyby to byl drogový dealer, lupič a vrah), skončí před soudem a hrozí mu dlouhodobý pobyt za mřížemi, lynč a smrt, nikdo nechce riskovat obvinění z rasismu - nikdo kromě černochů, oni přeci nemohou být rasisté!

Takže ve jménu boje proti rasismu vítězí rasismus na celé čáře. Černošský rasismus. VLEZOU VÁM NA PŘEDVOLEBNÍ SHROMÁŽDĚNÍ (jako například u Bernieho Sanderse) SEBEROU KANDIDÁTOVI MIKROFON A VYKŘIKUJÍ DO SVĚTA - LYNČUJTE! ZABÍJEJTE BÍLÉ! ANO! TAK DALEKO UŽ TO DOŠLO! Když se Donald Trump bránil a jeho ochranka jim to prostě nedovolila, byl Donald Trump obviněn z násilí a rasismu! A jeho protivníci se samozřejmě hned snaží urvat nějaký ten bod. Nikdo z potrhlých "demokratů" (kteří ovšem nejsou demokratičtí, ani co by se za nehet vlezlo) si patrně neuvědomuje to nebezpečí - až se bílá většina rozzuří a začne odpovídat, žádné zákony proti zbraním nepomůžou.

A s kýmpak to spojují své síly černošští rasisté? Řekněte to naplno. Když to nejsou rovnou muslimové, jsou to komunisté nebo se alespoň tváří, jak ohromně sympatizují s levicí - MUSÍ BÝT OVŠEM ČERNÁ!



O české hospodské kultuře.

26. března 2016 v 18:22 | Karel Jemelka |  Clanky jinych autoru
Jako kuřák si rád zakouřím. A kouřit budu. Zákazy mě neomezují. Zakouřím si s lidmi, kteří kouří nebo jim smrad kuřáků nevadí. Nebo si zakouřím docela sám. Nemusím otravovat smradem stádo, nejsem li příslušníkem onoho stáda. Nemusím se handrkovat s Majnstrýmovým stádem přesvědčeným, že každý zákaz shora je dobrý a je pro něj nutno učůrávat blahem. Tohle stádo jde mimo můj svět a životní prostor.

Hospody?

Česká hospodská kultura vzala za své s vynálezem televizoru. Více než kouření mi totiž v hospodě vadí řev a křik. Řev těch, kteří si myslí, že svět stojí na faktu, že kulatý nesmysl strefil síť, co se do ní v Africe chytají sloni. Nebo Jarda uplatnil levou kličku. A soused u stolu musí hulákat, aby ten kdo je ochotný mu naslouchat slyšel každé druhé slovo. Randál a kravál jako na hokeji... Randál a kravál = stádo. Viděli jste někdy stádo, které by nebučelo jako jeden muž?
A do toho uzpívané líbezně melodické blba okrádací automaty.

V hospodě, kromě pátečního harmonikáře má být slyšet tlumený hovor, pleskání karet Mariášníků, Ferblistů a Tarokářů, Třískání koulí kulečníku ať už hrají na tři nebo na čtyři koule.

V hospodě se scházeli sousedé. Řešící život. Řešící ekonomiku, řešící shnilé okapy, vymalování ložnice, opravu jankovaté Škodovky či Trabanta.... trochu si přivydělat načerno..... A všichni smrděli kouřem. Nevadilo to. Zahrály se karty, dohodnul se "kšeft" mimo "Komunální služby", Ty na mě, já na Tebe, penízek na pacičku, a co mi Tvoje uvaří, když budu přes oběd,.... Bez paragonu.... Bez EET.....Bez kamer.... Bez hlášení. (Byť udavač se v Česku vždy našel).

Zákaz kouření v hospodách je chcačky, nechcačky jedním ze základních prvků "Boje" s šedou ekonomikou. Hospodu je totiž třeba zlikvidovat jako místo, o kterém víme, že tam se šedé ekonomice daří nejlépe. Nevzpomínáte si vy, starší, na pojem "Melouchaření"? Nevzpomínáte si na to, jak chtěl komunistický systém povýšit melouchaření na zdaněnou "Sousedskou výpomoc"? Jak lze zlikvidovat "hospodu"?

A Mainstrýmová tlupa na to skáče, slyší na argument, že do zakouřené hospody nelze přivést dítě, anšto by mu uhnil pajšl. Ale, dítě v hospodě přece nemá co dělat.

Bylo mi 16, když jsem v sobotu v pozdním odpoledni vlezl do hospody na žlutou limču a Turecký med. A se žlutou limčou v hrsti jsem se postavil za záda karbaníkům. Volný stůl nebyl. Bylo plno. Plno lidí, kteří přišli opláchnout pot, zapomenout na starost, potěšit duši, podělit se o starost i radost. Dovědět se. Hospoda byla Internet. Bitcoin. Ale i místem, kde bylo třeba dávat pozor na Bretschneidery, a vědělo se, Kdo, S kým, O čem, Pro koho. A každý systém, v historicky dohlédnutelné době měl své Bretscheidery právě nejvíce v hospodách. Vědělo se, kdy držet hubu.

Zle se mnou zacházel Francek Roubal, místní výčepní. "Mladej, doraz to a neočumuj tu. Padej, než Ti jednu vlepím. A tatík Ti vlepí další, až mu to řeknu". Hm, dál jsem neočumoval. A padal. Nutno dodat, že si mě jako hosta absolutně nevážil. Tedy, posuzováno dnešními měřítky. A to tehdy fungoval institut "Kniha přání a stížností". Tedy bonzácký nástroj. Dnes je demokracie, bonzujeme přímo ČOI. Jak pokrokové.

A kdysi, už jako otec rodiny jsem doznal přesvědčení, že Českou hospodskou kulturu je třeba podpořit a zaujal jsem Partyzánský postoj a způsob boje.

Krátce po převratu šlo stádo po elektronice. Západní. Jistě, Ruským barevným televizorem se dalo i topit. Dobře točil "hodinama."

Věže, satelity, televizory, videa... To vše člověk a rodina musel mít. Včetně mě. Přiznávám se bez mučení. Na vše byl ovladač. Já říkám "Lupátko". Lupátko se vezme do ruky, lupne se na čudlík a hned řve v obýváku něco jiného.

Přiznávám se, že jsem měl už za komoušů jako asi první televizor na dálkové ovládání. Černobílý. Dokonce ovládání hlasem. To už v době, kdy televizní programy byly pouze dva. Jednička a dvojka.

To stačilo říci "prosím Tě, přepni to, tohle je blbost, na to se nedá dívat, nejsou to magoři"?... a panímáma vstala z křesla a přepnula. Ale, nefungovalo to jen na můj hlas. Bylo to nastaveno i na hlas její. Stačilo, aby ona řekla něco podobného a já vstal z gauče a šel zmáčknout knoflík na televizoru. Nastaveno na oba hlasy. A oba programy.

Ovládání hlasem přestalo fungovat, když někdo z nás zrovna nebyl doma, nebo předčasně u televizoru usnul. Usnulým jsem byl převážně já. Problém nešel technologicky řešit. "Vše, co se může pokazit se jednou zcela jistě pokazí". Hlasový příkaz se opakoval a usnutí přepínače se respektovalo. Nezvyšoval se hlas a nepoužívalo se žádné nářadí typu kladívka, šroubováku či paličky na maso, válečku na těsto, k obnovení funkce přepínače. Holt, těch pár kroků musel udělat člověk sám. A přepnul sám.

Ale, to jsem malinko odbočil od té partyzánské války s hospodským televizorem. Tak se vrátím. Tedy, maje obývák přecpán elektronikou, s pěti, možná sedmi "lupátky" na stole jsem v tom začal mít zmatek. Zapínal jsem co jsem nechtěl, nezesiloval co jsem chtěl, nevypínal co jsem chtěl ale zapínal co nechtěl. Zmatek nad zmatek. A tak, kamarád co měl "elektro" mi sehnal učenlivé "lupátko".

Učenlivý ovladač vypadal jako ovladač s moc knoflíky. Dvě lupátka se dala proti sobě a dle manuálu se učenlivé Lupátko dalo naučit základním funkcím. Tuším to zvládlo 10 přístrojů. (Mimochodem, prý se to používalo na kradení aut. Dalo se naučit zamykání i odemykání auta).

A tak v rámci partyzánského boje jsem kdysi vzal ono lupátko do hospody. Tonda Kupka zavíral a už mi nechtěl natočit. Ukecal jsem ho. Zamknul hospodu i šuplík s tržbou a prý, "Klidně to docicmej, já jdu do sklepa". Ovladač hospodské televize ležel na šintejsu. Naučil jsem svůj. Zapnout, vypnout, přepnout, ztlumit. To stačilo.

I začal jsem válčit. Hrála Sparta. Řevu jak v opičárně, Všichni řváči v hospodě. Doma se dívat nemohli. Tam manželka i někdy tchýně čuměly na tu zelenou Esmeraldu. Tah na branku napětí se dalo krájet a lup. Tak jsem jim to na onu Esmeraldu přepnul. To bylo řevu, bouchání do televizoru. Žádný ohled na fakt, že jedna půlka hospody otravuje druhou půlku. Spartáááááá.

A tak jsem jim to dělal tři měsíce a ničeho jsem nedosáhl. Partyzánská válka na nic. Vzdal jsem to. Když jsem zaútočil, ofenzíva řevu byla zdrcující. Tonda Kupka chtěl vézt televizor potřetí do opravny, kde mimochodem nic nezjistili.

On Tonda byl vůbec s tou elektronikou na štíru. Kdosi mu nakukal, že "Výherní" automat je vstřícnější, když je podchlazený. Tak Tonda zapnul chlaďák. Koupil vaťák, vaťákové gaťe, ušanku, rukavice a filcové gumáky. Na zavíračku vytáhnul šňůru ze zdi, naložil automat na rudl a odvezl ho do chlaďáku. Zapnul ho na prodlužku. Navlíknul se do těch koupených propriet aby nezmrzl a mastil automat do rána. Půl roku soplil, kýchal, kašlal a za půl roku byla z hospody tiskárna. Prohrál tržby za půl roku. Inu, nedivil se. Kdyby nehrál automaty, navíc podchlazené mohl si dnes pořídit naprosto luxusní pokladnu na EET. Možná s pozlacenýma čudlíkama. A televizor s úhlopříčkou třiapůl metru. A nemusel se Babiše bát. Poctivě by hlásil i DPH.

A nemá nic. Exekutora za prdelí. Otázkou je, vyhrál li či prohrál. Dotace neměl. Prohrál byt, hospodu i manželku. I život? Proč mu nedali dotaci z EU? Proč nezasáhla nějaká neziskovka?

No jo, no. Jak to vlastně s onou Českou hospodskou kulturou bude? Půjde do ilegality. Zahrady, pergoly, garáže, obýváky a další místa se změní v hospody. Bečka, přenosné výčepní zařízení, na stole popelníky, smradu jak v Cařihradu. Možná oříšky a Chipsy s ilegální příchutí špeku. A lidé zase budou něco řešit. A snad se i ztopoří. Není li už pozdě.

Televizor tam nebude. Nač taky? Kdo by v hospodě čuměl na oficiální stanici Al-Czechzíra? Stanici, kde sportem je dostih velbloudů s přičmoudlými Čechy v sedle mezi hrby? Czech Camel Team. Nebo hod mrtvým jehnětem do dálky a na cíl? Miss Burka či Miss Hidžáb? A zprávy přinášejí potěšující "Vítězství Islámu" v Grónsku?

Držím palce České hospodské kultuře. To i za předpokladu, že i pivo se stane ilegálním, zakázaným z vůle Alláha.

Čůráme do vlastních kořenů. Dobrovolně?

Psáno na Škaredou středu, v Přerově 2016




As long as I have your love...

22. března 2016 v 16:02 | Ross Hedvicek |  Clanky vzpominkove a recyklovane
Dneska v noci 22.brezna 2016 nad ranem se mi zdal sen. Vlastne to ani nebyl sen, protoze jsem to vsechno zazil, bylo to takove "deja vu all over again", jak pravil Yogi Berra.

Bylo mi 18 let a sel jsem v sest rano v Prerove do skoly - jo, on tak blbe jezdil vlak. A byla zima, uplna tma, mrzlo a na tom zmrzlem byl jen snehovy poprasek, centimetr nebo dva. A nikde ani noha, coz zase nebylo tak neobvykle, protoze vsichni, co se mnou prijeli z Kojetina zabocili doleva do Strojiren a nebo do Kazeta u podjezdu, kdezto ja jsem miril na opacnou stranu Prerova Skodovou ulici.

Moje boty z obuvnickych zavodov Bardejov velikosti 13 zanechavaly v tom poprasku vyrazne stopy a sem tam jsem se otocil a na tom snehu, v te tme a pod tim vybojkovym osvetlenim to vypadalo docela malebne, protoze tam zadne jine stopy nebyly - prosel jsem Skodovou ulici jako prvni. Snad to bylo docela prorocke - prosel jsem pak mnoha vecmi jako prvni...

Na krizovatce Skodovy a Komenskeho byla na rohu domu ta sklenena vyvesni skrinka, kde inzerovali, co bude v kine, tam jsem se vzdy zastavil se podival se, jestli nahodou ti kokoti nepustili do kina nejaky americky film. Nepustili.

Z toho bodu jsem se pustil napric pres ulici - krizovatka tehdy byla docela mala, auta nejezdily - smerem na ulici Capka Drahlovskeho, okolo te divne budovy, kde nikdo nebydlel, asi to byla synagoga, pak tam komunisti dali ty sve kolaboranty z cirkve ceskobratrske husitske ceskoslovenske. V ulici Capka Drahlovskeho stala nalevo obrovska budova SNB/StB - ale nikdy jsem uvnitr nebyl - ja jsem svych 28 vyslechu na StB absolvoval ve Smetanove ulici ve dvore soudu, tam meli ty mrize i mezi patry a na schodech a tak. Tohle udajne byla paradni kancelarska budova, kde sidlil plk. Frantisek Zela, dlouholety nacelnik cehokoliv, ktery mi v opilosti vyhrozoval (i Olinovi Koldovi), ze nas zavre az zcername. Olin byl komunista, ale ja ne, takze jsem se radsi, nez si na to Zela zase priste vzpomel, odebral do Fluchtlingslager Traischirken. Ale to bylo az pozdeji - ted mi bylo pouze 18 let a delal jsem slapoty.

Takze v Bruselu vybuchovaly bomby na letisti a v metru a ja jsem se bavil ve snu delanim slapot v cerstvem snehu v ulicich Prerova.

Sezona miru v Parizi

Ten sen se mi zdal

ze jsem tam stal

uprostred skal

za mnou byl val

tak sam jsem tam stal

a kdosi rval: "Pal!"

A ja jsem pokracoval pres Bartosovu ulici, kam jsem pozdeji chodil do jazykovky, do pasaze, tam byl bufet, ale jeste byl zavreny a podel Mestskeho domu napric nahoru pres namesti, kde byla vedle textilu dalsi vyvesni skrinka judistu, to mne taky zajimalo. Namesti prazdne, jen moje slapoty.

A pres namesticko Na marku, kde bydlel muj spoluzak Jiri Jordanek, ktery mi na setkani spoluzaku po 35 letech vynadal do zasranych Americanu a agentu imperialismu (spousta svedku pritomna) jsem podel Becvy pokracoval k mustku u lodenice. Lodenici jsem videl jen seshora, uvnitr jsem nikdy nebyl, to zavanelo nejakym tupohlavym sportem a skakal tam do ledove vody Franta Venclovsky.

V prvnim baraku v zatacce smerem na Michalov byl zastrcen do postovni schranky na brance casopis Melodie a na zadni strane byl vyfocen Neil Diamond. A posledni barak v teze ulici na prave strane byl strasidelne vypadajici dum, kde za valky sidlilo prerovske Gestapo. A pak uz prisly piskem vysypane, tentokrat zasnezene, cesticky parku Michalov - vpravo byla busta Jiriho Sumina. Jiri Sumin byla ve skutecnosti zenska, Amalie Vrbova z Uhricic a byla spisovatelka. Nic jsem od ni necetl, protoze v knihovne nic nebylo - asi nemela zaplaceny prispevky ROH.

A u busty Jiriho Sumina se mi pri jine prilezitosti stala takova religiozni prihoda s ciganama. Prerovsti cigani byvali agresivnejsi nez ti kojetinsti a osud tomu chtel ze po dalsich 30 letech vsechny prerovske cigany prestehovali do Kojetina na namesti.

To, ze jsem uz tehdy mel 198 cm vysky a byl jsem "dobre staveny" jsem uz psal. Navic jsem mel uz v tech 18 letech zjizveny oblicej (dnes uz nemam, plasticka operace za dolary to opravila) a vypadal jsem urcite nasupene. Zly dojem zmekcovaly bryle, ktere jsem v te dobe nosil (uz nenosim, operace za dolary to vyresila), ale ma velikost se jednoduse nedala prehlednout.

A jednou jsem tam sel, ve spolecnosti spoluzaka Jiriho (nebo Jendy?) Janouska z Troubek a jeste jednoho mladsiho spoluzaka, kdyz tu nam u Sumina zastoupilo cestu asi 10 ciganu, jejichz umysly byly jasne. Maly Janousek se schoval za mne a jeste jsem zaslechl, jak rika tomu mladsimu spoluzakovi "Ted to sleduj! Ja uz jsem to jednou videl!".

To, ze mam kouzlo osobnosti jsem vedel uz tehdy, takze jsem nasadil nejmirumilovnejsi oblicej, ktereho jsem byl schopen a sepjal jsem ruce jako Indove, kdyz delaji "namaste" a namiril jsem si to primo proti nim. Cigani se beze slova rozestoupil jako Rude more pred Mojzisem, udelali ulicku zvanou gauntlet a my jsme v klidu prosli. A za zady jsem slysel Janouska, jak rika tomu tretimu: "Videls to, kurva?"

Ale tehdy brzo rano tam byl jen ten snih, nikde nikdo a moje slapoty ve snehu. Kdyz jsem se po chvili ohledl, byla to dlouha lajna slapot, semtam mirne klikata, ale dlouhe to bylo.

A vyrostu

a me oci uvidi

daleko do zmen musim jit

v case ktery jsem proplytval


Prilis casne na zapad slunce

narodil jsem se mezi ctyrmi zdmi

a zadna z mych tvari

nemohla videt budouci dalky


Povidani k MDZ...

11. března 2016 v 15:23 | Karel Jemelka |  Clanky jinych autoru
Tuším roku 1984 jsem dělal dispečera dopravy a o přestávkách chodil na kafe na účtárnu (mzdovou). V kanclu PAMačka, mzdová účetní a kamarád spolužák, ekonom.


Bylo těsně před MDŽ, a už si nevzpomínám, jak, ale přišla řeč na vznik MDŽ. Tvrdil jsem, že svátek vzniknul v USA, kde se ten den splašily švadlenky. Bylo mi oponováno, že nic takového, jako z Ameriky sem přece nemohlo přijít. Tak ze Sovětského Svazu, ne?

A měli mě za šprýmaře, co si vymýšlí. Pouze Mzdová účetní, holka krátce po škole se ke mně váhavě přidala. Snad kdysi na základce, v Občanské nauce cosi takového zaslechla.

Inu, po přestávce jsem se jal tvrzení ověřovat. Telefonní seznam, Československý svaz žen, 88080888. Proč se ptát u kováříčků, když se můžu zeptat přímo Kováře. Volám. Soudružka vzala telefon na první drc.

A tak jsem spustil:

"Víte, paní, mám takovýto problém. Máme dnes v podniku oslavu MDŽ a ředitel má jakousi trmu, vrmu, nemá čas a tak mě před chvílí pověřil, abych mu napsal na dnešní oslavu slavnostní projev. Víte, jakousi kostru už mám, ale nikdo neví, na jakých základech onen svátek vzniknul. Lítám po kancelářích a nikdo mi nechce říci, na jakém základu a historických skutečnostech vlastně MDŽ jako svátek vzniklo. Nechali mě se v tom plácat. Tak jsem neviděl jinou možnost, než zjistit fakta u vás, tedy u zdroje? Pomůžete mi"?

Po každém čtvrtém mém slově do telefonu jsem slyšel "Aha", po posledním "Hm", a bylo ticho. Tlumeně slyším: "Maruš, mám tady soudruha a ptá se, jak vzniklo MDŽ. Prosím Tě, víš to"? "Člověče nevím". Ani Maruš nevěděla. "Víte, já ani kolegyně to nevíme, ale pošlu kolegyňku se zeptat do vedlejší kanceláře, chvilku vydržte". "Maruš, prosím tě, skoč vedle se zeptat Olgy nebo Zdenky". "Vydržte, soudruhu".

Tři minuty ticha. "Víte, soudruhu, ani vedle to neví. Víte, soudružka tajemnice to ale bude vědět nabeton, ale ona je služebně na kraji v Ostravě. Já se ji pokusím sehnat a zjistit to. Dejte mi telefon a jméno". Dal jsem telefon i jméno.

Počkal jsem půlhodinku a protože jsem na soudruhy dotěra, darebák a klaun, zavolal jsem znovu: "Víte, ale já to potřebuju vědět. Mám tři děti, poslední je holka, čtyři měsíce, jak mě ředitel oškube o prémie, bude průšvih v rodině. Já to musím vědět už k vůli dětem". Kňučel jsem jak nakopnutý pes. Žádný soucit. "My jsme soudružku, nesehnaly ani na kraji, je někde mimo, ale má tam vzkaz, že Vás má okamžitě volat".

Asi po pátém telefonátu mi soudružka, už vytočená oznámila, že: "Za svoji neznalost a případnou ztrátu prémií si mohu sám, protože bych měl vědět, jako člen socialistické společnosti, co a proč se slaví". Vymalováno. Já mám vědět, soudružka nemusí. Nejlepší obranou je útok.

Půl třetí. Zamykám šuplíky. Telefon. "Jste soudruh Jemelka? Mám tady v Ostravě vzkaz, že Vás mám okamžitě volat". Aha, Okresní tajemnice. Tak jsem tajemnici vysvětlil, co zjišťuji okolo MDŽ. Ticho. "Víte, já to nevím, ale jsem na kraji. Jsem sice na odjezdu, ale jak to zjistím, hned Vám zavolám". Klap. Tý, tý, tý, položila to ona. Ideologicky měla převahu.

Dělal jsem ten den půl hodiny přesčas. Soudružka tajemnice taky. Já čekal na telefonát a ona o půlhodinu později odjela z Kraje.

Telefon. "Víte, soudruhu Jemelko, MDŽ vzniklo na základě oprávněné stávky Amerických švadlenek. Na oslavu onoho dne, stávka Amerických žen, dělnic a švadlen byl onen den stanoven oslavou žen, dělnic trpících, vykořisťovaných, dřících pro kapitalismus.....byl tento den uznán jako svátek pracujících žen. Zmatené leč "pravdivé". Hned jsem měl dopsáno.


Malinko odbočím. Pár let zpátky.

Už jsem jezdil autobusem do šesté třídy na Měšťanku do Přerova. Jsa ovlivněn a zmaten (nebylo mi dvanáct) tedy rok 1967 jsem mámě koupil kytičku sněženek k MDŽ. Od babky u nádraží. Dohrnul jsem se domů a cpal mámě onu kytičku s tím, že jako: "Mami, já Ti přeju.... ". A máma stála, nevěřícně, vzala si kytku, přičichla. Zkoukla mě znovu, přitáhla si židli, sednula, položila kytku na stůl, uchmatnula mě a dala si mě na klín. Vzala kytku, přičichla, dala přičichnout i mi. Sundala mě z klína a "Podej ze šicího stroje nit a nůžky". Rozstřihla nit, co držela kytku pohromadě a rozdělila sněženky na dvě kytky. Podal jsem vázičku s vodou. Jednu půlkytku si do ní dala, druhou nechala na stole.

Znovu jsem skončil na klíně. "Víš, jak každou druhou květnovou neděli jezdíme k babičce? Něco upeču a k tomu kytici? Víš, tak to mají mámy svátek. Babička je moje máma, a já zase tvoje. Děkujeme tak za život, péči, výchovu, za starosti i lásku. Mámy si to zaslouží. Uvidíš časem sám. Tady tu druhou kytku dáš tetě Maří. Ona asi děti už nikdy mít nebude, ale ženská je. Echtovní. Má tě ráda jako svého. A uvidíš v životě sám, jak ženskou vždy kytka potěší". (Teta Maří, tátova sestra se opravdu nikdy nevdala. Dětí neměla. V mládí se zamilovala do pana Hodoně a ten nic o její lásce netuše jako mladík vycestoval do Ameriky. A Maří mu byla do smrti věrná).

Sundala mě z klína. "Tak a teď se běž učit, ať z tebe v životě něco je. Rozumbrado". A plácla mě po prdeli. To se sakra dnes už nesmí. "Víš, Karli, já mám nejradši Konvalinky". A měla tak divně lesklé oči. Tu kytičku konvalinek pak vždy měla, bez ohledu na svátek. Záleželo kdy začaly kvést. I na hrobě. A bude ji mít, pokud je budu schopen natrhat a do kytičky svázat. Byla a je to moje máma. Nafurt.

A znovu odbočím. Starým fórem:

Sedí lord u šálku čaje v knihovně, kouří doutník.
"Jamesi, co je to venku před domem za kravál"?
"Víte, My Lorde, na ulici právě probíhá Gay Pride".
"Co je to Jamesi Gay Pride?"
"Víte, My Lorde, to teplí a lesbičky demonstrují za svá práva."
"Někdo, Jamesi bere teplým a lesbám jejich práva"?
"Nebere, My Lorde".
"Tak proč, Jamesi dělají takový to kravál"?
"Protože jsou to My Lorde Buzeranti".

Tak, a co teď s tím? Slavím, slavíš, slavíme.
"Čím halasněji slavíme, tím halasněji dáváme najevo svou ideologii nalevo".
Pokus o citát?

Nee, já Svátek Matek slavím v tichosti. Přinesu mámě na hrob kytičku konvalinek. Nemám potřebu se ožrat jak carský oficír protože si Němka, Klára Zetkinová, komunistka, na sletu jakési internacionály umanula oslavit ženu jako nositelku levicové ideologie, když ty švadlenky. A nemám ani potřebu hulákat po ulici, poskakovat s holou prdelí, protože já chlap protestuji proti biologickému faktu, že nemohu mít potomka s chlapem.

Slavte si co chcete. Ale dejte mi pokoj. Neotravujte mě svou hloupostí.
V Přerově, 8.3.2016



Prani k narozeninam...

8. března 2016 v 17:11
Josef Mašín (* 8. března 1932 Lošany u Kolína) se dnes dožil 84 let.
Gratuluji a veliký dík. Přeji hodně štěstí a zdraví do dalších let!


Kojetin a muslimska otazka...

8. března 2016 v 16:24 | Ross Hedvicek
Jako preambule: Kojetin je moje rodne mesto a cim jsem starsi , tim vetsi mam zajem o to, co se tam deje - casto k velke nelibosti tech tam zijicich nezletilych spratku (do 40 let).

Mirne historicky uvod: Pamatuji si blede modrou brozurku, ktera byla k volnemu dostani ve skolach a na uradech zacatkem sedesatych let. Je mozne, ze ji dodnes mam ve sve rozsahle knihovne. Napsal ji Antonin Novotny (jo ten) a jmenovala se K reseni cikanske otazky.

Abyste tomu vy mladosi do 40 let rozumeli - puvodne nebyli cigani zadny problem. Zili si spokojene na vychodnim Slovensku a nikomu nevadili - nekradli, zadny bordel nedelali, netloukli plavciky na koupalisti (protoze tam koupaliste nemeli). Vsechno zpusobili (jako vsechno zle v Cesku) komunisti.

Zacali cigany presidlovat a a rozmistovat po celem Ceskoslovensku - a dokonce dostavali ti cigani i dotace, tehdy 25 tisic Kcs, na koupi rodinneho baraku - coz na zakoupeni starsich povalecnych domecku stacilo. Takze puvodne do Kojetina prijeli cigansti prukopnici Danisovi a migrace z Bardejova pokracovala dalsi padesat let - a to uz znate sami, to uz nemusim vysvetlovat. Cigani v Kojetine nahradili vyvrazdene Zidy a Nemce a zivot sel dal a Kojetin se rozvijel a kvetl. Cigani splyvali a misili se s puvodnim obyvatelstvem, ze uz dnes nepoznate, kdo je kdo a kdo je v Kojetine cigan a kdo ne. Byl jsem v Kojetine na namesti osobne (i ve starostove kancelari) a nepoznal jsem to.

Jak napsal oslavovany komunisticky basnik Frantisek Hrubin ve sve sbirce Jobova noc (na strane 41, mam ji v knihovne) "Posmivali jsme se ciganum a ted jsme jejich bratri!"

No a pak cas oponou trhnul (to je Sejkspir) a ze mne, ktery jsem tehdy byl dite skolou povinne, se stal stary, sedivy, vyseptany dedousek a historie, ktera se jak znamo opakuje, nam prinesla neco podobneho jako kdysi cigani - muslimy.

O tom byste meli mit sami dost informaci i z vasich prolhanych putinovskych novin - jen v lonskem roce se do Nemecka nahrnulo pres milion muslimu a Angela Merkel z toho ma skytavku. V tomto roce, 2016, ocekavaji dalsi milion.

Neni uz zadnym tajemstvim, ze aby se zabranilo kolapsu Nemecka a cele zapadni Evropy, pak musi dojit k redistribuci islamskych migrantu, coz jednoduchymi slovy znamena, ze i Ceska republika dostane prideleno svuj podil (pro zacatek neco pres sto tisic) muslimu - at uz Bohousek Sodovka v televizi rika cokoliv.

Muj odhad je, ze Kojetin dostane prideleno ne vice nez 500 muslimu (ubytovna na stadione je volna, nebo jsou tam porad ti Vietnamci, co zerou psy? a co sal v opravene Sokolovne?).
V kazdem pripade se v Kojetine bude muset sejit zastupitelstvo na nejlepe verejnem zasedani (treba v te Sokolovne, nez ji migranti zdemoluji) a vyslyset i hlas lidu - protoze otazek spojenych s prichodem muslimskych migrantu je skutecne mnoho.

Napriklad mesita - muslimove potrebuji mesitu, protoze se modli 5x denne, tudiz jim pak moc casu na praci nezbyva. Domnivam se, ze jedina vhodna budova na mesitu v Kojetine je nova sportovni hala - stacilo by pristavet nejakou vezicku coby minaret a je to hotovo. Doporucuji ale muslimum nerikat, ze na tom miste staly chlevy a prasecaky skolniho statku - oni si sice utiraji zadek rukou (levou, pravou berou jidlo), ale jsou strasne haklivi.

Pokud by se jim nelibila mesita udelana ze sportovni haly, pak navrhuji aby mesto Kojetin zdarma venovalo muslimske komunite pozemky na stavbu nove mesity - treba na kopci mezi Kojetinem a Uhricicemi na prave strane, mistnim nazvem se tomu rikal Krizika. To, ze tam taky 40 let staly slepicarny a prasecaky, to jim taky radsi nerikejte.

Pochopitelne v Kojetine pak bude vladnout novy pravni rad - SARIJA. Je sice ponekud drasticky, ale Kojecaci (a Cesi vseobecne) radi prijmou za sve i drasticke zakony. Neverite? Vetsina z nas emigrantu (vcetne mne) byla odsouzena za nezakonne opusteni republiky, za unos deti do cizi zeme, za snizovani vaznosti republiky v zahranici k mnohaletemu vezeni. Me to pripadalo drasticke, ale pozdeji mi par hlupaku z Kojetina reklo, ze to bylo "podle platnych ceskych zakonu", tak at drzim hubu, protoze "takova byla doba". Ted vam nastava zase jina doba a hubu budete muset drzet vy, budete mi jine PLATNE zakony.

A to prinasi radu otazek - kde bude v Kojetine nove popraviste? Tam kde driv stavalo, na miste zvanem Na spravedlnosti (kopec mezi Kojetinem a Uhricicemi, stoji tam ta lipa) a nebo bude nove popraviste postaveno primo na namesti pred radnici (EU na to urcite da dotaci)? Aby to mohl pan starosta sledovat z okna? To milionove pitko tam muze zustat.

Dalsi otazkou je, ze pravo sarija tresta kradeze useknutim ruky (nebo i obou). V Kojetine se vyskytuji tzv. "neprizpusobivi spoluobcane", kteri timto opatrenim budou nepochybne postizeni a pak budou moct opravene pobirat socialni davky, protoze nemuzou pracovat, kdyz nemaji ruce. Obecni urad a zastupitele by se tim rozhodne meli zabyvat uz v predstihu, aby neco nezaspali, jako uz tolikrat a doporucoval bych zalozeni organizace "Romove proti Islamu".

Ale verim, ze vsechno bude dobre a Kojetin se prizpusobi a bude kolaborovat i s timhle rezimem. Kolaborovali s Nemci, kolaborovali s komunisty, nejaci muslimove je nemuzou vyvest z miry - otazkou je, zda je nevyvede z miry to, ze islam zakazuje piti alkoholu. A co pivo, burani?

Dokonce si myslim, ze kojetinskym imamem bude nejaky byvaly komunista. Kdyz muzou byt v Kojetine byvali komuniste starosty a mistostarosty dodnes, pak prece maji narok byt i imamem.

Bude dobre, Kojetin to prezije!

P.S: Dost vaznych myslenek - co takhle vtip?

Otazka: Co maji Teheran a Hirosima spolecneho?
Odpoved: Zatim nic.


A pani ucitelky ve skole, ktere driv byly fanaticke komunistky, ted budou fanaticke muslimky...