Srpen 2017

Rytiri nebes...

30. srpna 2017 v 14:54 Clanky vulgarni a sproste
Zajdete se podivat...

Narodil jsem se v sirotcinci...

29. srpna 2017 v 17:28 | Ross Hedvicek |  Clanky vzpominkove a recyklovane
(z cyklu Stare povesti kojetinske...)

To, ze jsem se narodil v sirotcinci to neni nejaka moje metafora nebo pokus o urazku vasi milovane vlasti, to je historicky fakt. Rekl mi to minuly tyden muj vlastni otec jako uplnou novinku, snad s tim cekal, az mi bude pres sedesat, aby to treba v mladi neposkodilo moji psyche a nemel jsem komplexy menecennosti jako moji vrstevnici. Mohu rict, ze uspel, zadne komplexy menecennosti jsem nikdy v zivote nemel.

Rad tu slozitou situaci podrobne vysvetlim, cist to nemusite, klidne jdete na pivo. V Kojetine byly sirotcince dva, jeden v te budove naproti Orlovny (Orlovna byla budova pro nemecky mluvici Kojecaky, potom tam bylo kino Hana a ted je tam bowling). Budova sirotcince byla primo naproti pres cestu, napred tam byl ten sirotcinec, potom tam byli policajti a jeste pozdeji jakysi internat nebo polepsovna (meli mrize na oknech). Dnes je tam Charita, ktere veli Helenka Ivanova-Grackova a je tam ubytovna pro ublizovane manzelky a jine feministky.

Druhy sirotcinec (na tak male mesto jako Kojetin to bylo prilis mnoho sirotku, nezda se vam?) byl v budove na leve strane dnesni polikliniky, mate ji dole na fotce. Byl to sirotcinec uz v dobe pred valkou, v padesatych letech kdyz jeste byl Kojetin okresni mesto tam udelali PORODNICI o dvou mistnostech, kde byl hlavni porodnik doktor Chalanek, pak to po par letech zase zrusili a byly tam ordinace mistnich doktoru, dokud v roce 1965 nedostaveli novou polikliniku a potom to byla chvili mini-nemocnice a dnes je tam domov duchodcu.

Takze, jak uz jiste pri vasem vzdelani chapete, i kdyz etymologicky a logicky mam pravdu, ze jsem se narodil v sirotcinci, tak zrovna, kdyz jsem se narodil ja, tak tam nekolik malo let byla porodnice. Ovsem slogan, ze jsem se narodil v sirotcinci zni skvele, ne?

Sirotek jsem v zadnem pripade nebyl, spise naopak. Hedvickove jsou pocetni a jednou z historickych kojetinskych rodin, ziji ve meste od roku 1815 a jako maly kluk jsem mel celkem 36 pokrevnich bratrancu a sestrenic (z prvniho kolena) a kdyz pocitate i stryce a tety a manzele a manzelky bratrancu a sestrenic tak to cislo bylo daleko vetsi. Pri setkani Hedvicku pred nekolika lety v salu hotelu Pivovar prislo 105 Hedvicku (a rada jich tam ani nebyla, ja bohuzel taky ne, kanadska a americka vetev Hedvicku tehdy nebyla a ti, co umreli uz taky neprisli.)

Sirotkem jsem ale byl pozdeji nazvan jeste jednou. Oznacil mne tak doktor Hyzdal, ktery mel ordinaci v budove posty v druhem patre, s oknama smerem na Pivovar. Ordinaci taktez v druhem patre, ale v tom rohu smerem k namesti, primo nad prostorami dnesni posty mel tehdy mladistvy doktor Kramar. Doktor Hyzdal oslovoval sve male detske pacienty jako "sirotku! a nebo "Cyrile!" Mam celozivotni nechut vuci dostavani injekci, jako male dite jsem plakaval, dnes jako vyseptaly dedousek uz jen hlasite upim. A dostaval jsem jakousi injekci, snad proti TBC nebo nestovicim, ktere jsem pak stejne dostal a hlasite jsem plakal. "Nervi, sirotku!" pravil pan doktor. "Nejsem sirotek!" odpovedel jsem a narikal si dal.

Ty dvere do budovy posty jak se slo nahoru k Hyzdalovi, ne ty na rohu, ty z boku, primo proti Pivovaru se taky poji se zajimavou vzpominkou. To byly dvere, kde jsem dostihl dvanactileteho Standu Kozarka z Olomoucke ulice, me bylo deset a byl jsem o hlavu mensi (do sve soucasne vysky jsem vyrostl az v 15 letech). Standa Kozarek uz udajne zemrel, jeho mladsi bratr byl nejakym cyklistickym zavodnikem. Ovsem v te dobe byl starsi nez ja a vetsi.

Kratce predtim, asi tak v 9 letech, jsem zacal nosit bryle, coz byla tehdy pro deti v Kojetine strasna ostuda. Sralo mne to taky, ale jinak jsem nebyl zadny ublizeny sirotek, ani ve veku 10 let, a to se stalo problemem pro Kozarka. Byl starsi a vetsi a zacal mi nadavat "CVIGRONU!", coz je priserna urazka. Asi necekal, ze na neho vystartuju a kdyz mne videl, ze se na nej hrnu tak zacal utikat. Utikal jsem za nim od ZDS Svatopluka Cecha (naproti kostelu), okolo fary, rohem namesti smerem na Olomouckou ulici a dostihl jsem ho az prave v bocnich dverich do posty. Cestou se vzdy otocil a zpatky na mne to zopakoval "Cvigronu! Cvigronu!", coz jeste zvysovalo me rozhodnuti nenechat ten zlocin nepotrestan.

Pred dvermi jsem si sundal sve bryle s cernymi bakelitovymi obrouckami, aby nedosly uhony a strcil je do kapsy a mileho Kozarka, ktery nadaval i kdyz uz byl zahnany do rohu, jsem ztloukl jako psa. Mel bilou kosili a tekla mu kres z nosu, takze to vypadalo efektne.

Behem par minut se objevila pani Kozarkova v cistirne, kde pracovala moje maminka a tahla zkrvaveneho synka za ruku. Cistirna byla ve stare budove na Mlynskem kopci naproti elektrarny, dnes tam stoji ten premisteny stary kriz a umelecka socha "Hladovy pochod komunistu", i kdyz jak se zjistilo po roce 1989 tak v Kojetine nikdy zadny hladovy pochod nebyl, ze pry to melo pripominat hladovy pochod nekde v Usti na Labem. Moje maminka tam pracovala s pani Mikesovou, pani Jancikovou a pani Rumplikovou a ja jsem se tam vzdy zastavil cestou ze skoly.

Pani Kozarkova byla statna pani a hrozila prstem a kricela. Moje maminka tomu proste neverila: "Muj syn, ze zmlatil vaseho syna, ktery je o dva roky starsi a o hlavu vetsi? To se mi nezda!" a obratila se na mne: "Jak to bylo?" "Nadaval mi do cvigronu!" odpovedel jsem po pravde a uz s brylickami na nose. A zkrvaveny maly Kozarek to jen potrvrdil kyvanim hlavy. Kdyz to pani Kozarkova videla, tak uz nic nerekla, popadla jejiho kluka za ruku a tahla ho pryc do Olomoucke. Myslim, ze dostal jeste i par facek i od jeho matky. Me se nic nestalo.

Na tu bolest pri pichani injekci u doktora Hyzdala jsem si vzpomel minule utery tady u nas doma, u kozni doktorky na pravidelne prohlidce. Dostal jsem ty injekce hned dve a bolelo to jako svine. My tady u nas chodime ke koznimu doktorovi, protoze dlouhodoby pobyt na tropickem slunci pry zpusobuje melanoma (odruda kozni rakoviny), obzvlast na obliceji. Tak se nechame za pouhych 65 dolaru prohlednout od doktora a jdeme zpatky na slunicko (to je duvod proc jsem tak opaleny a vypadam jako cigan). Ja uz jsem tam nebyl dlouho, tak se mi dostalo "total body scan" celkove prohlidky.

"Co to mate za fleky na levem predlokti? Pichal jste si drogy?" - "Ne, nikdy zadne drogy ani alkohol. Ale dostaval jsem nekolik mesicu IV (kapacky) s drogou Invanz a zdravotni sestry se nedokazou trefil do zily. Tak z toho mi zustaly ty fleky".

" A co je tohle? Tohle je stary prustrel, to poznam, ale co je tohle?" - prejela mi prstem v rukavici po 45 let starych a stale viditelnych sramech na zadech. "Vy jste byl POW (v zajateckem tabore)?" - "Ne, to je od VUML, coz je Vulkanizovany Ucitel Marxismu-Leninismu!" A to uz se pani doktorka smala a ze vi, co to je, ze se pry narodila na Kube.

Ale dva jakesi pupinky na ksichte mi stejne pani doktorka odrezala (coz znamena dve injekce!), ale ted mi telefonovali z ordinace, ze to bylo benigni, tedy v poradku. Asi to udelala, abych mel pocit, ze si tech 65 dolaru zaslouzila.

Takze i pres to zajimave misto narozeni jsem sirotkem nikdy nebyl a nejsem. Aspon tedy tim pokrevnim, protoze dusevnim sirotkem se muzete stat i se spoustou pribuznych a spolurodaku a spoluzaku a kamaradu z detstvi. Tak uz to v Kojetine chodi...

Budova kojetinskeho sirotcince - muj rodny dum.

A tady jsou ty divne bile fleky na mem levem predlokti, kterym se pani kozni doktorka tak divila.

Trumpovi rasisti...

23. srpna 2017 v 21:24 | Ross Hedvicek
Aneb jak vam Cesku prezentuji Ameriku:


"Starosta Michael Signer je demokratický aktivista ve Virginii s blízkými vztahy k Barackovi Obamovi a Johnovi Podestovi. Tento aktivista předtím úzce spolupracoval s Podestou v Center of American Progress (think tank) a znovu s ním spolupracoval v State Department Transition Team prezidenta Baracka Obamy.
(John David Podesta je redaktor a bývalý předseda prezidentské kampaně Hillary Clintonové v roce 2016 . Předtím působil jako náčelník štábu prezidenta Billa Clintona a poradce prezidenta Baracka Obamy.)
... Muž, který byl obviněn z neonacismu a z vraždy ženy, do které úmyslně najel během protestů v Charlottesville, je ve skutečnosti příznivcem Hillary Clintonové a člen společnosti Antifa, která získává finanční prostředky od George Sorose.
Jason Kessler, "White supremacist" a "Unite the Right", se původně exponoval jako příznivec bývalého prezidenta Obamy a tvrdý člen hnutí krajní levice "Occupy movement". Kdy změnil svůj politický postoj? Podle organizace Southern Poverty Law Centre (organizace, která určitě není přítelem konzervativců), Kessler oznámil změnu svého politického smýšlení kolem listopadu 2016, tentýž měsíc, kdy vyhrál prezidentské volby Donald Trump.
Když se podíváte na fotografii. Jaktože ti údajní bílí extrémisté, kteří buší do lidí a policistů ležících na zemi a kteří podle českých novinářů prý podporují Trumpa, hlásají takováto hesla: Ne! Režim Trumpa a Pence musí skončit!

"[Mayor] Michael Signer is a Virginia Democratic activist with close ties to Barack Obama and John Podesta. Before landing the Charlottesville mayor job he previously worked closely with Podesta at the Center of American Progress and worked with him again on Barack Obama's State Department Transition Team.

…The man accused of being a neo-Nazi and murdering a woman by deliberately driving into her during protests in Charlottesville is in reality a supporter of Hillary Clinton and member of Antifa in receipt of funding by George Soros.

White supremacist and 'Unite the Right' leader, Jason Kessler, has been exposed as a supporter of former President Obama and a hardline member of far-left Occupy movement.



Pozorne si prohlednete tu fotku - ceske pseudonoviny k tomu poznamenaly: V Charlottesville řádili bílí extremisté (12. srpna 2017). (rozumi se, ze "extremiste" podporuji Trumpa - podle tech hlupaku novinaru.)


Je-li libo vetsi detail?




Pro nechapave a ty co pijou pivo: Vsechno vlastne bylo uplne jinak.


Kterak jsem se po té nové České pochoutce posral a poblil!

22. srpna 2017 v 16:51 | Jiri Wolf |  Clanky jinych autoru
Chceš se pobllít? Kup si novinku!

Dnes mne v Albertu zaujala novinka. V mrazáku to byly bramborové knedlíky s uzeným masem. Zavřel jsem na chvilku oči a asociačně si z mládí připomněl tu dobrotu a vůni z bramborových knedlíků s uzeným masíčkem. Přesně podle návodu jsem okamžitě po návratu z obchodu strčil doma tu novinku- "vylepšenou recepturu " do vařící vody a čekal deset minut. Hmota, která se nazývá bramborové těsto, se mi vyplavila na povrch vroucí vody a připomínalo mi spíše lepidlo nebo spíše žvýkačku. Nedalo se vůbec nic jíst. Nic nebylo převařené!!! Tak zvané uzené maso nebylo vůbec masíčko uzené, ale jednalo se o slovenský točený salám! Takový velký podvod na konzumenty! Protože jsme nenažraný, koupil jsem si sáčky s bramborovými knedlíčky hned dva. Jeden sáček stál 69 korun! A tak jsem si ten druhý sáček vyspal do kastrolku s vroucí vodou na nerez ohříváček a nechal deset minut pod pokličkou. A pak jsem se hladověl pustil do jídla. K té vychvalované baště jsem si přidal kyselé zelí a těšil se, kterak si s chutí počamtám! Byl to hnus - bramborové těsto se táhlo jako smažený sýr - ze kterého jsem se poblil a během patnácti minut ještě ke všemu jsem dostal krásnou sračku! Nejhorší z toho pytlíku bylo to "uzené maso"! Od dvanácti hodin užívám černé živočišné uhlí! V životě si už podobných produktů - z Rokytnice v Orlických horách - polotovarů ničehož nekoupím! Nadáváme na hnusy a na jedovaté suroviny dovážené do Česka ze zahraničí. Ale i doma dokážeme vyrobit a v obchodech prodávat stejné životu nebezpečné hnusy! Děkuji výrobci za krásné poblití a posrání! V Česku stále všude ve školách v restauracích, ale i v závodkách a jiných stravovacích zařízeních platí: " Tak, japak jste si dnes pochutnal na obědě?"

"Inu, pokud se do půl hodině po jídle neposeru nebo nepobliju, tak to jídlo bylo moc dobré!" Zdravím výrobce FrostFood a.s., kterému po zásluze dělám skvělou reklamu! A byl bych rád, aby Váš soudruh ředitel takéžto ochutnal ten hnus. - Podle mého názoru se těchto blafů, které se u nich vyrábí nikdy ani nedotknul! -Pokud se pře jen odváží něco pozříti, bude uznám za národního hrdinou. Potom budu mít krásný pocit, že jsem nebyl sám kdo se po té Vaší dobrotě posral a poblil!
Nezdravím s neůctou: Jiří Wolf. Praha

PS. Preventivně rozesílám všem kamarádům atd, a to i do zahraničí, aby věděli, co se u nás v obchodech prodává za hnusy. " Vylepšenou recepturou" a takéžto, abych je před tím hnusem varoval a především je ochránil před posráním a poblinkáním! Kdo ovšem přece jenom po tom poblití zatouží, potom jim přeji dobrou chuť!

22. srpna. Ještě dnes mám žaludeční a střevní problémy. Důrazně varují před konzumací
zmiňované pochoutky!!!!





K vyroci 21. srpna...

22. srpna 2017 v 14:39 | Ross Hedvicek |  Clanky vzpominkove a recyklovane
Zapomenul jsem na vyroci 21. srpna!!! Chtel bych timto vyjadrit vojskum a zemim Varsavske smlouvy svou vdecnost a dik za to, ze 21. srpna 1968 napadli a obsadili Ceskoslovensko. Pokud by se to vubec nestalo, byl by ze mne dnes duchodce v Ceske republice, mel bych tak 8 tisic mesicne, za cely zivot bych v prdeli byl a hovno videl a celkove bych z toho zivota mel takovy blby pocit... Vyseuvedenym nemam v umyslu nikoho urazit.


Spasibo vam, zachvatciki!!!

Jak mi pořezali duši.

21. srpna 2017 v 18:00 | Karel Jemelka |  Clanky jinych autoru
U nás na vsi se vždy říkalo, když měl někdo být operován, "Budou mě řezat". Nebo když někdo měl operaci za sebou, "No, řezali ho". (ji) A tak, já stár měl již také dvojí řezání za sebou, a měl jít na třetí řezání. Ale, jak k tomu došlo?

Problém s chůzí. Problém s chůzí jsem měl prakticky odmalička. To mi při chůzi pořád jedna noha zůstávala vzadu. A najednou mi levá noha začala zůstávat vzadu více než ta pravá. A tvrdla. V závěru tvrdla tak, že jsem nebyl schopen ujít rychlejší chůzí 200 metrů. Pomalu to šlo. Připisoval jsem to stáří. To se u chlapů projevuje tak, že to co se má ohýbat se neohýbá a to co se ohýbat nemá je ohnuté skoro futr. Holt stáří je sfiňa.

Až jsem si postěžoval obvoďačce a ta mě poslala na ultrazvuk žil dolních končetin. Nezjistilo se nic, jen se levá noha nějak nezdála. Doporučeno CT. Tak mě objednala na CT. Cosi jsem vypil, cosi mi píchali do žil, protáhli mě tím CT a doporučili mi se hned objednat na "Cévní". Stalo se.

Vlezl jsem na cévní. A hele, Dochtor ze střelnice. (Colt, King Cobra, nádherná ukázka lidského umu) Ahoj, člověče, co mi sem lezeš? Poslali mě z cétéčka. Chodím jak postřelenej. Chvilku se hrabal v počítači. Dej si židli sem, já Ti to ukážu. Ty máš čéče cévy jak třicátník, ale průser je tady. V koleni máš úcpu a v lýtku další. Na tom snímku ty tepny byly zauzlované jak tlusté střevo. Samá zatáčka a v zatáčkách se to cosi usazovalo. Koleno tak 10 centimetrů. Lýtko tak 2 centimetry.

Víš, mi tady děláme křečáky tlustým ženským. Já Ti tady nepomůžu. Pošlu Tě na fakultku, tam Ti to protáhnou. Chvilku volal, pak ťukal počítač.

Tak, tady máš termín, tam Tě proklepnou, vybaví Tě byrokracií a pak Ti to opraví. A teď si poďme zapálit. Mám 10 minut na dalšího. Kouříme venku. Ty vole, a čím to může být? Mám dvě plíce, dvě ruce, dvě nohy a odsere to ta levá? Nejsem levičák. Nemůže to být tím, že mi někdo před lety zpackal operaci menisku levého kolena, já na to chytil zánět žil a týden jsem myslel, že mi nohu uřežou a já budu klepat tím dřevěným pahýlem, jak Džon Silver, pirát? No může. Ale taky to může být tím, že jsi jako dítě spolknul Čínskej PVC dudlík. To neřeš. To je z kouření a umíme to opravit. Tak ahoj a vždy rovnou mušku. A nekuř.

Na Fakultce mě proklepli, vybavili papíry. Část k obvodní, část pro mě. Stanovili termín. Vyplnil jsem své papíry.
A zamrazilo mě v zádech. "Komu dát vědět, v případě? (exitu). Mám strach z lékařů. Ze všech. Sice pomáhají a léčí tělo i ducha, ale bolí to, a mívají špatné zprávy. To většinou. Čím je člověk starší.

Jediný lékař, ze kterého nemám bobky je Patolog.

Nastoupil jsem. Odevzdal papíry, znovu si mě proklepli a zahnali na pokoj. Přišel zdravotní bratr s kapačkou a připojil mě na USB. Úsbéčko je šikovné zařízení. Malá plastová věcička, kterou vám zapíchnou do žíly a nechají tam. A na to připojují všechny kapačky a infůze. Aby vás nemuseli píchat pokaždé. Máte to v žíle celý pobyt v nemocnici a nevadí to.

Připojil mi kapačku. Dokapalo a já letěl do nemocničního bufáče na cigáro a kafe. Znovu kapačka, Bez večeře. Bez cigára.

Deset. Večerka. Přiběhla sestra. Tak pětadvacítka. Pojďte, budeme holit. Ale sestři, já se holit nemůžu. Já mám takovej fousatej ksicht v občance. Vyjdu z nemocnice a první policajt mi dá flastr, že nevypadám jak v občance. Už se mi to stalo. Tváře holit nebudeme. Holit budeme operační prostor.

Došli jsme na ambulanci. Něco začala u stolku čuchtat. Tak, svlíkněte se. I trenýrky a támhle se položte. Dočuchtala. Nadzvedněte zadek. Strčila mi pod zadek polštář. K nohám přisunula jakési držáky. Do toho si dejte nohy. Ha, jak na gynekologii. Provedl jsem. Tak, a teď si dejte ruce za hlavu. Dal jsem ruce za hlavu. I jala se konat dílo. Můj strojek na lásku obracela ze strany na stranu, nahoru a dolů a štětkou mydlila.
Sestři, proč mám ty ruce za hlavou? Je to nepohodlné. To aby Vás nenapadlo mě ošmatávat. Jediný, kdo bude někoho ošmatávat jsem tu já. Ale, sestři tohle v tom hrozném stresu není ani myslitelné. Dobrá, dejte ruce jak je libo ale věřte, že jestli něco zkusíte, zažijete nevídané. Uvědomte si, že to mám v hrsti já. Jsou takoví, co to zkoušejí.

Povídali jsme si o všedních věcech a ona doholila a znovu novou žiletkou přeholila. Víte, zítra Vás bude dělat pan profesor. On je perfekcionista. Proto jsem Vás přeholila. Jděte do sprchy a sám to ještě zkontrolujte. Kdyby Vám tam šéf našel chlup, tak mě vyhodí.

Oblékal jsem se. Sestři, víte, co bych potřeboval? No, copak. Kam si tady chodíte zapálit? Už šest hodin jsem neměl cigáro. Běžte do té sprchy, zkontrolujte co jsem Vám řekla a pak tady na mě klepněte, něco s tím uděláme.

Zkontroloval jsem. Tedy, vyholeno dokonale. Pornoherec. Klepnul jsem. Sestra vyšla, sáhla do kapsy a podala mi klíč s bambulkou. Tohle je klíč od oddělení. Je uzavřené i přes den. Abyste nemusel zvonit, půjčím Vám ho. Sjedete výtahem a přímo proti výtahu je východ dozadu. Já tam taky sem tam zajdu. Pak si odemknete a klíč mi vrátíte. Dáte pozor ať Vás nechytí dochtor. Dnes má službu zavilý nekuřák. Ten kdyby Vás chytil, tak Vás roztrhne jak žabu a pošle domů pro nedodržení léčebného režimu. A přijdu Vám ještě píchnout Heparin.

Zakouřil jsem si a klíč vrátil. Ustál píchnutí. Usnul.

Ráno se mnou někdo zatřásl, Kapačka a Heparin. Snídaně nic. Odvoz kamsi na operační sál. S celým lůžkem. Chvíli na chodbě, pak příprava. Zavezli mě s lůžkem kamsi mezi přístroje. Svlékli z pyžama a zaplachtovali. To včera oholené mi natvrdo přilepili lepící páskou pravé noze. Se vším všudy. V operačním prostoru nesmí nic zavazet. Ještě líp mě zaplachtovali.

Někdo přišel. Odkryl mi hlavu. Představil se, podal ruku. Půjdeme na to? Jistě pane profesore. Usedl po levé straně lůžka, dal pár příkazů asistujícím. Teď to zabolí. Nezabolelo. Cítil jsem v třísle asi minutu hrozný tlak. Tlak pominul. Chcete se dívat? Neudělá se vám špatně? Otočili mi jeden s monitorů tak, abych viděl. Medici okolo. Pan profesor vyprávěl. Vše co dělá, co se tam děje, kdesi v koleni a lýtku. Připadalo mi, jako by to vyprávěl pro mě. V tepně se pohyboval drát, na jeho konci nějaké zařízení. Propucovalo to koleno, potom lýtko a sjelo to až do palce nohy.
Tak, je to čisté, tak to budeme stenovat. Sten je pružina jako z propisky, která se po drátě pošle do před tím ucpaného místa proto, aby tepna už zůstala rovná.

Tak mám v lýtku asi tři centimetry pružiny a v koleni asi deset centimetrů. Jsem na pérko.

Ještě znovu kontrola. Zašít. Zatížit a pět hodin bez hnutí. Pan profesor se rozloučil. Naskládali mi do třísla možná nějakých 15 kilo pytlíků s pískem. Odvezli mě na pokoj. Napojili USB.

Odpočítával jsem čas. Tlak v třísle byl na hranici výdrže. Paní doktorka přišla přesně. Odkryla mě, pytlíky s pískem skládala Dušanovi (zdravotní bratr) na vozík. Zkontrolovala operační prostor a jala se mi sundávat tu lepící pásku a osvobodila můj strojek na lásku. Namazala strojek i okolí mastičkou. Nadzvedněte pravou nohu, teď levou, Teď nadzvedněte zadek. Pomohla mi do kalhot od pyžama. Tak, a teď se zkuste posadit. Posadil jsem se. Dobrý? A teď se zkuste projít. Nasadil jsem Golémův krok. (z císařova pekaře) Nepřehánějte, zkuste to normálně. Šlo mi to. Přešel jsem dvakrát pokoj. Bolí něco? Cítíte se dobře? Paní doktorko, kouřil bych až bych brečel. A taky kafe bych si dal. Dušan Vám přinese oběd co jste zmeškal a pak si klidně skočte do kantýny, to před zavíračkou stihnete. My na něho dohlídnem, ozvali se dva spolupacienti. Běžte chodbou doprava, tam na konci je nákladní výtah pro personál. Sjeďte dolů, doprava a druhé dveře jsou pořád otevřený, nouzový východ. Za dveřmi doleva a tam je výklenek s popelníkem. Tam chodí personál kouřit. A půjdete li rovně, tak za sousedním barákem doleva a jste u kantýny. Tahle nemocnice je docela bludiště. Poděkoval jsem, odměněn úsměvem.

Třikrát za večer jsem s mými opatrovníky sjel kouřit. Leželo nás na pokoji pět. Tři kuřáci, dva nekuřáci s podobnými problémy.

Ráno ambulance, přístroje, ultrazvuk. Jste v pořádku, pozítří můžete domů. Kapačka, Heparin, kantýna, káva, cigáro. Další den papíry, kontrola za měsíc, zeťák s autem pod okny a oběd už doma.

Pohoda, zdravotnictví moc pokročilo. Jednáním, přístrojovým vybavením i přístupem k Lazarovi. Poděkoval bych v tuto chvíli všem. Tedy, děkuji.

Ale, co s tím nahoře? S tou pořezanou duší. Po měsíci kontrola. Ambulance, přístroje, ultrazvuk.... Pan doktor, menší pořízek, zadkem sotva pasoval do kolečkové židle. Cítil ze mě kouř a povyhrožoval mi. Nekuřte, nebo zemřete. Kurňa, nekuřáci neumírají? To jsem měl vědět v pubertě. Kontrola za půl roku.

Po půl roce jsem koupil "Diplomat". Takový pánský sprej. Nafoukal jsem si to kde všade a smrděl jsem jak kurvin kufr. Ten samý dochtor. Přístroje..... Ještě kouříte? Pane doktore snažím se omezovat, ale nekouřit se nedaří. Přestaňte, protože kuřáky nebudeme léčit. Kontrola za půl roku.

Za půl roku zase diplomat, stejný smrad a ten stejný lékař. Čekárna prázdná, byl jsem asi poslední. Přístroje.... Oblékám se. Sestry uklízely zařízení. Pan doktor vytáhl z lednice svačinu. Plastovou krabici salátu a pět rohlíků. Začal dlabat. Já začal být zvědavý.

Pane doktore, říkáte, že je to z kouření a se mnou leželi dva pacienti s podobnými problémy. Nekuřáci. A proč mi to postihlo nohu levou? Protože kouříte a ti nekuřáci kouřili pasivně po hospodách. Sestry pozastavily úklid přístrojů a cukalo jim v koutcích.

Pan doktor odsunul skromnou svačinku. Tak podívejte chlape, v Bruselu se již jedná o tom, že kuřáci si budou platit své nemoci z kouření sami. Zdravotní pojištění se bude týkat jen nemocí, jejich příčinou kouření není.
A Vy jste pane doktore pro? Určitě. Kuřáci kazí práci lékařům. Kdyby nekouřili, nebyli by nemocní.

Aha, pane doktore, tak jste tak třetí na řadě. Odsunul svačinku, vyskočil ze židle. Jak to myslíte? Logicky. Vy teď diskriminujete kuřáky. Obecně se shodnete, bude zákon. Zákon se ujme. Přijdou na řadu alkoholu pitelé, protože si pitím taky kazí zdraví. No, a pak přijdete na řadu vy. Vy, kteří nezřízeně žerete a jste obézní. Vy sám máte 25 kilo plus. Nekazíte si zdraví? Sestry z ambulance vypadly.

Pan doktor zbrunátněl. Lapal po vzduchu.

Víte, pane doktore, nezastanete li se kuřáků, nebude nikdo, kdo by se zastal vás, jedlíků. Ideologie semele i vás.

Další kontrola mi nebyla určena. Tři sestry v čekárně se na mě zubily. A já si dosud léčím duši. Duši, vnímající nepochopení. Nepochopení ideologie a klapek na očích lidí, byť odborníků, ale postižených ideologií.

Nezastal jsem se. A pak nebyl už nikdo, kdo by se zastal mě.


19. 8. 2017 Karel Jemelka


Stara fotka

14. srpna 2017 v 0:16
Velmi masity Pepa Nos po propusteni z ruzynske veznice v roce 1984.

Svet se meni...

13. srpna 2017 v 16:44 | Ross Hedvicek
Kdyz jsem tam byl naposledy, tak uz se sice nebojovalo, ale ta budova byla porad jeste ohorela. Dnes uz je tam pravdepodobne mesita.

Na nadrazi v Prerove...

13. srpna 2017 v 16:30
Zda se ze Ceske drahy a obzvlast nadrazi v Prerove zamestanavaji Ukrajince - asi pracuji za nizsi plat.
Autorem fotografie je Bohuslav Pernica.