Srpen 2017

Stara fotka

Pondělí v 0:16
Velmi masity Pepa Nos po propusteni z ruzynske veznice v roce 1984.

Svet se meni...

Neděle v 16:44 | Ross Hedvicek
Kdyz jsem tam byl naposledy, tak uz se sice nebojovalo, ale ta budova byla porad jeste ohorela. Dnes uz je tam pravdepodobne mesita.

Na nadrazi v Prerove...

Neděle v 16:30
Zda se ze Ceske drahy a obzvlast nadrazi v Prerove zamestanavaji Ukrajince - asi pracuji za nizsi plat.
Autorem fotografie je Bohuslav Pernica.


Už zase pochodují.

9. srpna 2017 v 23:04 | Karel Jemelka |  Clanky jinych autoru
Inu, kdo? Nesmíření s tím, čím jsou. Lidé, kteří se neumí smířit s faktem, že jsou jiní. Jsou jiní v sexuální orientaci. Ale čím jsou si lidé jiní? Ve fyzické výkonnosti, ve svém IQ, v kráse muže či ženy? 70% žen není spokojeno se svou postavou či vizáží, o mužích nemluvě. O invalidech třeba od narození už vůbec není řeč.

Tak zase v Praze pochodují pochodem hrdosti na svoje LBTQBFLMPSVZ.

Mohu pořádat pochod proti tomu, že nemám IQ a chtěl bych být lékařem?
Mohu pořádat pochod proti tomu, že je mi 65 a chtěl bych nestárnout?
Mohu pořádat pochod proti tomu, že jsem již málo sexuálně výkonný?

Ano, páchejme pochody proti zákonitostem přírody, Politik nám to zařídí. Nadotuje penězi, zviditelní v mediích, zařídí nám něco, čeho se normálním lidem nedostane. Jsou hloupí. Lpí na podstatě lidství. Netuší, jaká je ideologie kouzelnice.

Tak pár příběhů z mého dobrodružného života. Příběhů o násilí, toleranci i přátelství. Stalo se a nejsem tolerantní. Jen mi někdo sahal na práva i osobu.

Tak začnu:

Mělo mi už být 13 let (tedy rok 1969) a ujel mi autobus ze školy. Mrzlo, chumelilo, foukalo. Tak kam na hodinu a půl? Inu, na vlakáč do Čásku. Čásek bylo kino ČAS. Krátké filmy, týdeníky, kreslené pohádky atd ... v hodinovém cyklu furt dokola celý den a noc. Pouze v 18 a ve 20 celovečerní filmy. Vstupné korunu, na film 3 koruny. Cestujícímu utekl čas. Kino asi 30 řad, 10-14 sedadel v řadě.

Zaplatil jsem a vzal si vstupenku. V kině 3-4 lidé kdesi v předu. Šel jsem vpravo a obsadil druhé sedadlo v poslední řadě. Tašku s učením (Taková ta školní aktovka z vepřovice, normalizovaný typ, na výběr pouze barva) jsem si posadil na sedadlo první, tedy vedle sebe vpravo. Rozmrzal jsem. Najednou něčí ruka vzala tašku a dala mi ji na sedadlo ode mě vlevo a vedle, místo tašky, si sednul chlapík cosi po čtyřicítce. Chvilku seděl a pak se začal vrtět a sahat mi na stehno. Co to děláte? Neodpověděl a přitvrdil. Zvedl jsem se a sednul si na sedadlo tak, abych měl tašku zase po pravé ruce. Tedy mezi mnou a jím. Chlapík chvilku sledoval film, pak poposedl k tašce, vzal ji a přendal přeze mě na sedadlo ode mě vlevo. Poposedl místo aktovky. A situace se opakovala. Ruka na stehno.... Tak jsem přeposedával tašku a ptal se co to dělá.

A pak už asi po dvaceti minutách nebylo kam obsednout. Řada končila, aktovka na posledním sedadle. Vylezl jsem z řady, uchopil aktovku obouruč a znáte li sportovní disciplínu "hod kladivem", tak takhle jsem tou taškou fláknul chlapa do ksichtu. A v nohy.

Dojel jsem domů a postavil aktovku v kuchyni na mašinu (šicí stroj). Máma dělala večeři. Co se ti stalo? Máš aktovku od krve? Musel jsem s pravdou ven. Dobře jsi udělal. Konstatovala máma. Žádné volání VB, žádné stížnosti, celá rodina považovala věc za vyřízenou. Umí se kluk ubránit.

Dodnes nevím, kam chlápka zařadit. Mohlo jít o pedofila i o "na kluky". Věk i postavu už jsem měl na obojí.

Ve čtvrtém járu se spolužáky na pivo. Akorát 18, pak proč ne? Jdu čůrat. Kachlíková zeď, járek na odtok. Vytáhnu ho a začnu. Kde se vzal, tu se vzal, chlapík mi ho z boku očumuje. Sáhnul mi na něho. Brrr... Otočil jsem se a počůral mu ruku a obě nohavice. Začal se mnou hulákat šťouchat do mě a vyhrožovat. Nelíbilo se mu to. Skončil s rozbitým nosem naležato v onom járku na odtok moči.

Pak před vojnou. Autobus fuč, čásek ještě fungoval, ale, proč nejít do Grandu na Budvar? Vejdu, u stolu blízko dveří sedí Koník. O dva roky starší, tehdy teplouš, dnes Gay. Přisedl jsem a dal si pivo. Řeč naprosto normální. O čemkoli se s ním dalo bavit. Žádný problém. Druhé pivo a ve dveřích Dermakol. Tehdy taky teplouš. Řasenka, ve předu ofina, nahoře náznak natupírovaného drdolu. Teplouší samice. (nebo se minul s pohlavím, chlubil se Koníkovi, že právě něco doháčkoval).

A byl jsem vedle. Diskriminovali mě tím, že se už se mnou nikdo nebavil. Oťapkávali se, bavili se o věcech teplých a já byl ignorován. Nestěžoval jsem si na diskriminaci. Dopil, zaplatil a šel na autobus. Oni ho taktak stihli. Jezdili jsme stejným. Já do druhé vesnice, Koník do čtvrté a Dermakol bůhví kam. Neměl jsem s nimi problém a oni se mnou taky ne. Koníka jsem potkával u kostela. On s rodiči a sourozenci chodil na ranní a já v tomtéž složení na hrubou. Proč ne? Kdyby Bůh unifikoval, nebylo by ras, nebylo by hloupých a chytrých, dobrých ani zlých, nebyla by rozmanitost...... Tak tu unifikaci místo Boha musí zajistit levičáci. Levičáctví je nad Boha.

Vojna a vojín Tichý. Řidič štábáku. Uťáplý blonďatý klučík. Šel na vojnu a puberta s ním. Říkali o něm, že je teplý. A on se tak i choval. Po zaměstnání čekával před sprchami. S ručníkem a mýdlem. A sprchoval se 3x i 4x za odpoledne. Tedy sprchování nebylo sprchování ale očumování. Kluci z jeho roty na to přišli. Vzali gumový zvon na čištění hajzlů a v nestřežené chvíli mu zvon přibouchli na záda a potáhli. Jen to mlasklo, Tichý řval jako by ho kulčili a utekl namydlený.
Ráno, na rozcvičce měl mezi lopatkami cucflek velikosti talíře.

Už nevím, jak jsme s Tichým našli k sobě cestu. Snad to bylo tím, že když u mě škemral o cigáro, tak ho dostal. Bez nějakých "vykuř mi, teploušku". Dostal cigáro a ještě jsem mu připálil. A začal mě vyhledávat. Měl jsem službu na rotě, Tichý hodinu po večerce přišel. Kouřil moje cigára a povídali jsme si. Máma samoživitelka na tři směny, on neznal nic co přináší život. Dopis mámě 1x za 2 měsíce, máma jemu 1x za měsíc. Škola a domů, učení a domů, nedostatek peněz, máma bez přítele i manžela. Mužský vzor nikde a najednou vojna. Úplně jiný život než můj.

Kdysi jak jsme tak filozofovali jsem se ho natvrdo zeptal, jestli je teplý. Nevěděl. Nevěděl, protože o tom nikdy nepřemýšlel, Autoritou byla máma a paní učitelka. Nahou mámu možná někdy zahlédnul a nahého chlapa tak sám sebe. Obdivoval sochu Davida, ale to já taky. Možná jiným způsobem.

Jak to s jeho sexuální orientací bylo nevím. Snad byl jen zmatený a docela brutálně hozený do života.

A končila mi vojna. Tichý se přišoural, podal mi ruku. Slzy v očích. "Kájo, ty jsi můj první kamarád nejlepší". Inu, snad aspoň poznal, že se lidé nemusí hnedle vzájemně kopat do zadele.

Nějaký rok po vojně.
Znovu autobus. Divadelní. Sednu si a vedle si přisednul doktor. Ze sousední vesnice. Gynekolog. Co je, doktore, seš nějak v dobrém rozmaru. Ále, člověče, letím na autobus a naproti nádraží mě čapla za loket Cigánka a že, Pánko velkomožný, za pět korun Vám ju ukážem. Mě, který jsem teplej a navíc do toho čumím celý den. No vidíš, blbý odhad na chlapy, já tam šel dvě minuty před Tebou a mi to nenabídla. Potvora. A řvali jsme smíchy oba.

A doktor byl teplý, netajil se s tím a byl ženami vyhledávaný odborník. Jedno z mých dětí odrodil.
Proč ne?

A oni pochodují, bůhví, kolik těch úchylek je? Mě otravují. Pochodem. Pochodem, který jsme tak nějak zavinili sami. Taky půjdu pochodovat až mi dojde trpělivost.

Jsme děti Boží. Neotravujme život jeden druhému. Pro blbosti zcela soukromého charakteru.


Vnuk nosi moji tvar...

9. srpna 2017 v 18:35 | Ross Hedvicek |  Clanky osvetove
Patrim k tem, co zastavaji celozivotni nazor, ze odkaz predku by nemel byt zapomenut a mel by byt cten. Coz je pro dnesni mladou ceskou generaci, kterou zajima jen papat, mrdat a kakat a neznaji ani sveho vlastniho dedecka nazor primo extremisticky.

Projevuje se to i ve jmenech, ktera rodice davaji novorozenatum. Obvykle se tvrdi, ze ti co byli chudi, tak dostali jen jedno jmeno, ti co byli movitejsi dostali dve a nebo i vic. Ja sam jsem se narodil v padesatych letech a v te dobe uz komuniste mym rodicum a prarodicum vsechno znarodnili, takze jsme byli chudi a tak jsem si musel vystacil jen s jednim jmenem.

Ale "cas oponou trhnul" jak napsal Vilda Trasohruska (nebo i Vilda Treseostepem, podle toho jak dobre umite anglicky) a i ja jsem se stal mnohonasobnym dedeckem a nejstarsim v rodine a prijali jsme za sve zvyky nasi civilizovane vlasti. Takze i mi vnuci maji DVE jmena a mistni tradice veli dat vnukovi jmeno po dedeckovi - aspon to druhe kdyz uz ne prvni, v nadeji, ze aspon takhle bude jejich jmeno zachovano a jejich mnohdy zajimave zivoty a osudy podvedome pripominany. Clovek nezemre - pokud neni zapomenut jeho blizkymi.

Muj prvni vnuk ma prvni jmeno Ross (po mne, to je jasne) a druhe jmeno ma Clifford, po dedeckovi z matciny strany. Dedecek Clifford byl mily stary pan, osobne se zucastnil utoku na Pearl Harbor (na strane napadenych a prezil to), potom slouzil na americkych vojenskych ponorkach (Prikaz dne: Nikdy neotvirat okno!") a ma sve jmeno a hodnost vytesanu u Iwojima Monument. Kdyz zemrel, na pohrbu jsem pochopitelne byl, sest Marines v paradnich uniformach neslo jeho rakev, pak nasledovalo ceremonialni skladani americke vlajky do trojuhelniku a predavani vlajky vdove, stejnych sest Marines (sedmy vykrikoval rozkazy "Atteeen-hut!") vyneslo rakev ven a dalsich sest Marines strilelo salvy do vzduchu - tak to ma byt a nikdy nezapomenout.

Muj druhy vnuk ma druhe jmeno Rafael, taky po dedeckovi a pribeh za tim je jeste divocejsi. Dedecek Rafael (zemrel teprve nedavno) byl z Cuby a byl politicky vezen. vezneny Fidelem Castrem. V roce 1978 humanista prezident Carter domluvil s Castrem nejake propousteni kubanskych politickych veznu (celkem 3600 politickych veznu) a dedecek Rafael byl jeden z nich a tak se dostal do USA - ovsem bez rodiny. Fidel nebyl zadny lidumil. Od dva roky pozdeji zacal Mariel boatlift a dedecek Rafael fofrem odjel do Key Westu, kde zakoupil shrimp boat ve spatnem stavu (nic lepsi uz nebylo) a vyplul smerem Havana - 90 mil. Behem Mariel boatlift se z Cuby na Floridu dostalo 125 tisic lidi.

Na Cube ho na plazi cekalo prekvapeni - tisice lidi (hodne z nich kriminalnici), potencialnich pasazeru pro jeho lod, hlidanych kubanskymi vojaky, kteri dedecka Rafaela pod namirenymi samopaly prinutili nalozit kriminalniky a nikoliv jeho vlastni rodinu a odvest je zpatky do Key Westu (pro hloubavejsi ctenare doporucuji zhlednout film Scarface s Al Pacino, lod dedecka Rafaela je tam v uvodu videt mezi temi dokumentarnimu zabery). Naklad vylozil a vratil se s lodi na Cubu, ale po vymene nazoru odjel po druhe uplne prazdny. Az teprve pri treti plavbe na Cubu se mu podarilo nalozit jeho vlastni rodinu, ktera tam na plazi mezitim cekala 11 dnu a noci pod pristreskem z kusu plastiku a navic i skoro 200 dalsich lidi, ktere ani neznal. Pred priplutim do Key Westu (vlny 14 feetu) se jeho prorezavela a pretizena shrimp boat zacala potapet a prispechaly dva cutters od U.S. Coast Guard a kazda se pritiskla k potapejici se shrimp boat, jedna port side, druha starboard, obe lodi se privazaly k lodi plne uprchliku a takto, jako trimaran se dopotacely az do Key Westu na namorni zakladnu. Vsichni prezili. V mych ocich byl dedecek Rafael hrdina.


Mezi temito Marielitos byl logicky i otec meho vnuka. Prikladam (s jeho svolenim) fotografii, kde je v uniforme kubanskeho pionyra ve veku asi 7 let. V uniformach a baretech zrejme nasel zalibu, protoze tento kubansky pionyr pozdeji odslouzil 4 roky v U.S. Marines a potom dalsi dva roky v U.S. Army - jako parasutista v 82nd Airborne.

A dalsim dedeckem jsem ja sam. O sobe nic psat nebudu, protoze to v Cesku nemaji radi (je to banda under-achievers and "v prdeli byli a hovno videli") tak abych nepopudil - i kdyz Yogi Berra byl presvedcen, ze "it ain't bragging if you've done it" (To neni chlubeni, pokud jste to dokazali). A taky jsem podepsal "non-disclosure agreements" a je to classified. Ale v kazdem pripade jsem presvedcen, ze mi vnuci se nebudou muset stydet nosit mou tvar.


Odpor

9. srpna 2017 v 16:04 | Pepa Nos |  Clanky jinych autoru
Tak si to vezmeme po pořádku:

1.Policajt mi volá (z utajeného čísla) ve čtvrtek dne 12. 1. 2017, že bych měl, třeba v pondělí, přijet se svým auťákem na Policii ohledně jejich ofocení mého auta skrzeva "atentát na Hendrichovo zpětné zrcátko a stopy na autě RZ 4S4 4125".

2. Jedu ale okamžitě (aby mě nebo policajta někdo křivě nevinil z úprav a oprav na vozidle).

3.Další poliš mi řekne: " Zajeďte si na naše policejní parkoviště před dům čp. 420/4".

4.V tom okamžiku ale další policajt číhá za oknem a tajně si vůz s RZ 4S4 4125 vyfotí.

5.Další poliš si příjde v zápětí vyfotit mé vozilo, zda udělalo nebo neudělalo bebínko "Heydrichovu zpětnému zrcátku".

6.Tři následující policajti s Pepou Nosem sepíšou protokol v "Úředním záznamu o podání vysvětlení" (skrzeva "atentát na Hendrichovo zpětné zrcátko na Silvestra na parkovišti").

7.27.7.2017 je poslán Josefu Nosovi liebesbrief, že má zaplatit pokutu za parkování u polišů.

Závěr:

Není to náhodou na zásah orgánů činných v trestním řízení za zneužití pravomocí veřejných činitelů?

Josef Pepa Nos, v.r., v Kutné Hoře dne 7.8. 2017



Svedske sance...

9. srpna 2017 v 15:11 Clanky osvetove
Svedske sance - jedno ze slavnych mist ceske historie, na kterou jsou Cechove, svarni junaci tak hrdi... Chodivali jsme tam s manzelkou, kdyz nam bylo sedmnact... Zajel jsem si i tam s Karlem Jemelkou loni v rijnu, on mi to velice rozmlouval at tam nejezdim, ze cesta je tam rozorana (kurva proc?) a pesky jsem jit odmital, byl jsem nemocny a mel pocit, ze jak vylezu z auta, tak padnu na tu ornici a chcipnu...




Autorem fotografii je Bohumil Kratochvil.

Letiste andelu...

7. srpna 2017 v 3:31
Angel's Landing, Zion National Park, Utah - byli jsme tam s Karlem Jemelkou.