Jak jsme emigrovali. III.

3. září 2018 v 17:45 | Vera Pokorny-Scheufler |  Clanky jinych autoru
Přišlo pondělí, třetí den našeho pobytu v emigraci a v městečku Weert. Ten den jsme, celí vyjevení, začínali další, nový úsek života.

Čekala nás práce v nefalšovaném kapitalismu. Snažili jsme se předem něco vypátrat, abychom byli připraveni. Já jsem se ke své hrůze dozvěděla, že budu v oddělení bílá vrána, protože v Holandsku vůbec nejsou a nikdy nebyly žádné ženy, litografky. Byl to obor zcela ovládaný muži a já si představila, jak teď všichni čekají, co ta ženská z Československa bude umět. No nazdar. S potěšením jsme uvítali informaci, že se v oddělení, kde budeme i my, začíná pracovat v 8.30. Nádhera. V Praze jsme totiž museli být v zaměstnání už v šest hodin ráno. To znamenalo vstávat v půl páté a nejpozději v pět už sedět v autobuse, či tramvaji. Jak nepříznivě to ovlivňovalo náš život a zejména mé večerní studium, to si jistě dovedete představit.

Byli jsme nesmírně zvědaví a rozčilení. Firma Smeets Offset byla v té době největší tiskárna v Evropě, sídlila v nových budovách, postavených v roce 1964. Ve třech podlažích ohromného komplexu byla reprodukční a přípravná oddělení, display s vlastními návrháři, reklamní studia, dole pak ofsetové tiskařské stroje, ohromné ofsetové rotačky, expedice, bůhvíco ještě. A také přepychová kantýna. Ta nás dost zklamala. Podávaly se tam zase jen vatové bílé chleby, naštěstí s výborným sýrem či šunkou a k tomu káva, čaj a mléko nebo chocokomelk, čili kakao. Jednu velkou výhodu to tedy mělo: bylo to zdarma. Fakt. Ale pozor: Nikde žádné pivo. Ostatně by bylo nikoho ani ve snu nenapadlo, aby během zaměstnání pil alkohol. Vůbec byli Holanďané tehdy proti Čechům abstinenti. Nyní všechno zameškané statečně dohánějí.

Napřed nás Piet zavezl k podnikovému lékaři, který se na nás vrhnul, protože se ve své krásné ordinaci s dvěma ošetřovatelkami zjevně nudil. Nikdo k němu totiž nechodil, každý zaměstnanec měl svého tzv. domácího lékaře. Také tu neexistovaly (a dosud v Holandsku neexistují) žádné neschopenky, nebylo třeba, aby byl člověk "uznán" nemocným. Prostě zůstal doma, byl nemocen a nejméně tři dny nemusel dokonce nikomu nic dokazovat. My jsme tedy byli proklepáni i zrentgenováni, vzali nám krev, obrátili nás málem naruby. Výsledek celé procedury lékaře zjevně nejen uspokojil, ale i překvapil. Zeptal se totiž, jestli jsou všichni Češi tak zdraví, jako my. Radostně jsme mu odpověděli, že opravdu nevíme, protože je všechny neznáme.

Objevil se Piet a prohlásil, že teď budeme představeni panu Harry Smeetsovi. Vyjeli jsme elegantním výtahem do druhého patra a šli přes velikánský show room odkud byl výhled na střešní zahradu s vodotryskem a plochým bazénkem, vyloženým krásnou mozaikou. Přes malý předpokoj, sídlo sekretářky, jsme se dostali do velké kanceláře. Tam pobýval majitel firmy, nazývaný všemi mijnheer Harry, tedy pan Harry. Náš první opravdový kapitalista a ještě ke všemu milionář. Ve skrytu duše jsme čekali někoho takového, jako bývalo možno vidět na kresbách v Dikobrazu. Sympatický starší pán ale neměl cylindr a doutník, ani tlusté břicho ozdobené zlatým řetězem. Též postrádal ten klasický škleb vládnoucí kapitalistické třídy. Překvapivě mile nás uvítal, popřál hodně úspěchu v práci a slíbil, že bude bedlivě sledovat, jak nám to jde. A že mu příště musíme o sobě víc povědět. Jeho sekretářka, která nám přinesla kávu na nás povzbudivě pomrkávala. Byla mi hned velmi sympatická, ale já v tu chvíli opravdu nemohla tušit, že se za čas stane mou nejmilejší přítelkyní.

Pak jsme konečně přišli do oddělení litografie, kde jsme měli pracovat. V obrovském světlém sále bylo několik sklem oddělených místností a v nich asi 40 litografů a nějací učedníci. Nikdo neměl na sobě pracovní plášť, což mne dost překvapilo. Měli jen nedbale ohrnuté rukávy u většinou bílé košile a kravatu zastrčenou mezi třetí a čtvrtý knoflík. Už jsme se viděla, jak si cmrndám chemikálie, kterými se leptají filmové výtažky, po šatech. Oni, jak jsem zjistila později, také cmrndali, ale nedbali. Já dbala, a plášť nosila. Manžel také.

Nastalo všeobecné okukování a představování. Určili nám místa v blízkosti toho pána, co pocházel z Československa, aby mohl v případě potřeby tlumočit. Představili nás vedoucímu oddělení panu Reverdovi, který od nás hned dostal přezdívku Brambora. Proč, viz dole. Dali nám potřebné nástroje, štětce, nějakou práci a my začali.

Teď musím jen krátce vysvětlit, co je to vlastně ta litografie. Je to reprodukční technika, kterou se reprodukují obrazy, obrázky do knih a časopisů, plakáty, atd. Vynalezl ji Alois Senefelder, který se narodil 1771 v Praze, ale žil a pracoval v Mnichově. Kdysi to bylo opravdu umělecké řemeslo. Plakáty zhotovoval například i Henri de Toulouse- Lautrec, viz obrázek vlevo. Kreslil je osobně na litografické kameny přímo v tiskárně. Postupem času ale zasahovala do tohoto krásného a těžkého oboru stále více technika, až ho docela pozřela a všechno přebraly scannery a místo litografů jsou scanner operátoři. My jsme tento přerod zažili a jen o fous ušli tomu, že bychom museli dělat něco zcela jiného. Já především tím, že jsem měla za sebou, kromě jiných škol i tři roky večerního studia historie umění na UK - a tím pádem… ale o tom později.

Malý problém měl manžel. Ten totiž hrdinně prohlásil, že pro něj není vůbec problém pracovat v litografii, ačkoliv tuto techniku znal v praxi jen z grafické školy UMPRUM. Uměl sice dobře všemožné grafické reprodukční techniky, prošel několika školami a závody v Praze, jenže v posledních letech byl technickým vedoucím v malém chemigrafickém reprodukčním ateliéru. Bývalé známé firmy Stenz. A tam se dělaly štočky, pro knihtisk. Ale nelhal. Opravdu se rychle a bez obtíží zapracoval. Hned zpočátku jsme viděli, že litografická reprodukce je tu nesmírně usnadněna tím, že je všechna technika ve značném předstihu. Fotografické výtažky, které tvořily základ pro naši práci, byly takové kvality, že se opravdu nedalo moc zkazit. Člověk musel spíš vědět, co udělat nemá, aby to nezničil. A také se nepracovalo na normy. Takovou věc by si tu nikdo nedovolil, odpověděli na můj udivený dotaz, jak dlouho že na tu práci co mi dali, mám vůbec času. Brzy jsme si všimla, že někteří kolegové jsou značně pomalí a ještě tu litografii, s prominutím, dost kazili.

Tak zvaný nátisk mé první práce, nosil ředitel celé reprodukce a přípravných oddělení, pan Linnartz, po odděleních a ukazoval všem, že "tohle dělala ta dáma z Prahy". Byl to skvělý člověk, první z těch, kteří mi opravdu pomohli získat otřesené sebevědomí. Lehce mi otrnulo. Byli jsme přijati na zkoušku, ale už po měsíci jsme byli zaměstnáni natrvalo, a také nám oběma dost zvýšili plat. Bylo to moc potřeba, měli jsme dluhů jako kvítí. Jenže to předbíhám událostem.

Kolegové okukovali, co a jak děláme, zejména já, exotická žena, litografka. Také se k nám postupně chodili ptát na různé podrobnosti o životě v Československu. Moc toho o naší zemi nevěděli. Někdy jsme měli dojem, že jim někdo zakázal podívat se na mapu. Mysleli si totiž většinou, že Československo leží někde na Balkáně a dalo se jim to jen těžko vymluvit. Kde se nalézá ten zmíněný Balkán také nevěděli. Ptali se na nejpodivuhodnější věci. Všichni kupodivu vypadali jako vědátoři, pohlíželi na nás přes zlaté obroučky svých brýlí a my jsme museli postupně odhalovat jejich mimikry. Bylo to jako všude. Někteří lidé byli chytří, někteří zase méně. Aby neodhalili, že mluvíme o nich, když jsme se bavili česky, dali jsme každému přezdívku. Podle toho, koho nám připomínali, anebo podle jejich charakteristických vlastností. Jednoho kolegu, maličkého lysého človíčka, jsme ošklivě nazvali Slepičí prdelka. Já vím, že to není hezké, ale když on pořád chodil všechno říkat vedoucímu. Naštěstí na nás neměl co.

Ještě několikrát jsme přespali u našeho dobrodince, personálního šéfa Pieta a jeho pohostinné rodiny, ale už jsme si moc přáli být sami. V bytě nám mezitím položili koberce a pověsili záclony, měli jsme tam postýlky s dekami a polštáři, stoleček a židle, a dokonce i starší plynový sporák, který jsme si mezitím koupili, a tak jsme řekli, že už tam je všechno, co nutně potřebujeme k životu a s díky se rozloučili. Bylo toho ale ještě moc, co chybělo. Nádobí, utěrky, prostě tisíce drobných i větších věcí, které tvoří zařízení domácnosti. To všechno zůstalo v Praze. Tady jsme začínali znovu, od nuly. Naštěstí nám nějací dobří skřítkové přichystali malé překvapení. Když jsme ten den vyšli do našeho čtvrtého patra, uviděli jsme přede dveřmi bytu jakousi rostlinu v květináči, dva talíře a dva příbory, hrnky na kávu a trochu větší hrnec na vaření. Balíček trvanlivých potravin, těstoviny a Heinzův ketchup. A ceduličku se slovy: "Vítejte v Holandsku". Hned nám bylo lépe - a k první samostatné večeři jsme měli nudle s tím kečupem. K snídani pak darované sušenky a čaj.

Druhý den, sotva jsme přišli odpoledne z práce domů, což nám trvalo jen 20 minut pěšky, někdo dole silně zvonil na náš zvonek. Vyhlédli jsme z balkonu a uviděli Pieta s nějakým kusem nábytku a dvěma pány. Prý nám nesou kýmsi darovaný televisor. Pánové byli novináři a chtěli s námi udělat rozhovor pro limburské provinční noviny. Vysupěli nahoru i s tím předmětem, byla to docela hezká, ale těžká almárka z leštěného dřeva, na nožičkách. Nahoře anténka, jako dvě uši. Ukazovalo nám to pěkné černobílé obrázky, dost dlouho, asi tři roky. Viděli jsme na tom dnes museálním přístroji ještě i přistání amerických astronautů na Měsíci.

A tak se také stalo, že ten první rozhovor s námi v provinčních holandských novinách, měl tento titulek:
Manželský pár uprchlíků z Československa má už i televisor.

 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Vitezslav Vitezslav | E-mail | 3. září 2018 v 18:53 | Reagovat

Nejvetsi strach jak to me presunuti ze socialistickeho raje do kapitalistickeho jsem mel pred opustenim republiky. Me zkusenosti  (nase zkusenosti) byli podobne jako zkusenosti pani Very v jejim clanku. Nekolik mistnich kanadanu nam  nezistne pomohlo  a jednali s takovou samozrejmosti ze me to pripadalo ze to povazuji za jejich lidskou povinnost.To ze jsme zde meli i blizke nasi rodiny nam take velice pomohlo.Pomoc od kanadskych uradu jsme nepotrbovali.Ve Stredu jsme prijeli a v pristi Pondeli jsem sel pracovat.Dopravu
na pracoviste me obstaral zamestnavatel a nebo mi kolegove.

2 Drifter Drifter | 3. září 2018 v 20:52 | Reagovat

Ja prakticky neznam nikoho kdo nebyl uspesny. Z me generace vetsina byli kolem 20ti let bez zavazku, svobodni jak ten "Skalni Orel". Nejmladsimu bylo 17 let jel za strycem a jeden kluk byl vojak,s Krumlovske posadky, zdrhnul pres caru v maskacich. Televizi jsme si koupili pouzitou "Philco" s nejvetsi obrazovkou, lidi kupovali barevnou tak cernobila byla skoro zadarmo, a "Star Trek" a mistni Holky nas prakticky naucil anglicky.
Meli jsme hodne sympatii a lidi pomahali kde to povazovali za nutne.
"Life was good" a prace se vzdy nasla i kdyz mnozi nevratil k sve Ceske/Slovenske/Madarske ci Nemecke  profesi. Nikde jsem ten "Kapitalismus" jak nam ho licili ve skole nenasel.

3 Zápaďák Zápaďák | E-mail | 3. září 2018 v 23:59 | Reagovat

Rossiku,

nez zacnu cist, kde je dil II? Juknul jsem i do archivu a jen 1. a 3. dil. Jde o preklep, nebo jsi dil II zabudol?

4 Zápaďák Zápaďák | E-mail | 4. září 2018 v 1:09 | Reagovat

Pani Vero,

jeste lepe napsane, nez to 1. Mam dojem, ze dil II neni...
Srdecne jsem se nad vasimi zazitky zasmal, obzvlaste u podnikoveho lekare.
Stedrost mistnich me prekvapila; v Reichu to tak nebylo, jen v Italii a Francii; Spanele jsou taky dost lakotni.
[1]: Najdi si tabulky 'charitable giving' podle naroda. Pet nejstedrejsich narodu na svete jsou anglosasove! USA a CND zcela nahore, pak Kiwis a Aussies + UK. Zato Cesi a Azbuci jsou zcela dole u Venezuely a Afriky! V Kotline by se meli stydet! Zum Kotzen!

I obrovske firmy ve 'CH' lekare nemaji, kazdy mel a ma privatni pojisteni a vlada po nas zadne vysetreni nechtela. Zato Amici maji emigracni lekare a k tomu jsem musel az pri zadosti na (tehdy oranzovou) zelenou kartu r. 1985.
Ohledne Ceska na Balkanu to bylo ve 'CH' stejne! Jednali s nami, jako '3rd class' obcany, jen vuci barevnym byli horsi.

Nejhorsi byli vladni byrokrati. Zapomnel jsem po roce o den prodlouzeni bumazky k pobytu. Nafuka me sprdnul, co si to dovoluji, ze u nich je vsude poradek a vse vcas; pokuta byla 100 franku a ja vydelaval 1500 SFr hrubeho r. 1970; cinze za garsonku byla 150 SFr. Odmitl jsem pokutu zaplatit a odesel. Druhy den mi prisla obsilka k soudu a vyhruzka, kdyz pokutu 300 fandu nezaplatim, budu mesic v base!

Ale jejich dochvilnost je prislovecna. Behem jednoho a pul roku dojizdeni z LU do ZH jsem na nadrazi 1X dorazil o 10 vterin pozde; vlak uz odjizdel! Za 30 minut jel dalsi Intercity rychlik a sef me sprdnul pred celym oddelenim!

Vsichni jsme meli ~50% platu mistnich za stejnou praci; trvalo to 5-10 let, aby nam platili temer stejne. Zadny Svycar nam nic nedaroval, ani nepomohl, trvalo leta byt pozvan na veceri. Do 'CH' se dostali jen vzdelani, nebo spickovi sportovci a podnikavi Cesi; byli jsme tolerovani, jako 'vetrelci', kteri nemuzou domu. Spickovi lekari museli znovu maturovat nemecky a francouzsky a na medinu! Vsichni zvladli pri praci za 2-4 roky a otevreli si privatni kliniky. Profesor MUDr Kohoutek (zachranil mi oko na nocni!) a chirurg Knobloch se stali milionari!
Po 10 letech bylo 90% krajanu etablovanych a ti podnikavi delnici a mistri od fochu meli vlastni firmy. V tom je 'CH' dobry, system je pro zivnostniky a male podnikatele; velky vydelek a nizke dane.

5 Godula Godula | 4. září 2018 v 9:01 | Reagovat

Přiznáváte, že jste se v Praze také něčemu naučili a že Vaše dovednosti v Holandsku ocenili. Že to naše školství mělo dobrou úroveň (s tímto názorem ale mnozí co šli ven nesouhlasí), zato dnes to nestojí za nic. Ale ono to šlo dolů zřejmě skoro ve všech zemích, bohužel.

6 Ross Hedvicek Ross Hedvicek | E-mail | 4. září 2018 v 15:18 | Reagovat

[3]: Cast II je druha polovina casti I. Pani Vera mi to posila po malych kouscich, tak jsem cast 1 a cast 2 dal dohromady. Melo by to byt jasne ze souvislosti.

7 Luis Luis | 4. září 2018 v 16:29 | Reagovat

[5]: vzdelani v cesku bylo na mnoha skolach na dobre urovni . Problem byl ze studenti na to srali a ucitele museli nechat projit i uplne pitomce pokud meli spravnny socialisticky rodokmen. A reciprocne se mezi ucitele dostalo spousta protekcnich pitomcu kteri dokazali znechutit.  Kdo ale chtel, ten se naucil a to na urovni.
Tady v Kanade jsem nikde nevidel tak dobre vybavene skoly , skolni laboratore a dilny jako v cesku. A znamkovani, hodnoceni v cesku : dostal jsi otazku a musel jsi ji zodpovedet. Tady se jen pisou testy s predpripravenymi odpovedmi , takze kdo je trochu inteligentni a dava pozor na hodinach propluje bez jakehokoliv uceni a pripravy. Jenze ty vedomosti urovne A jsou na urovni ceske trojky.
Potkal jsem tady dost lidi co maji master degree a to co znaji je na urovni vyssi odborne skoly v cesku.
Proto jsem se stal priznivcem statne sponzorovaneho skolstvi. Pokud se odboura protekce, tak se dostane studovat jen ten kdo na to ma a ucitele si mohou dovolit  byt narocni.  A treti prednosti jsou ucebni osnovy, ktere jsou jednotne a je cas a prostredky je zdokonalovat.
Zdejsi system prace "my way or highway " , kdy nevzdelanec , ktery kopiruje co kdysi kdesi videl urcuje jak pracovat tim nejhorsim zpusobem , (,ktery je navic vsude jinde bran jako odstrasujici priklad jak vec nedelat) je velmi narocny na psychiku.

8 Luis Luis | 4. září 2018 v 16:39 | Reagovat

To byly jeste poctive casy, kdy platilo slovo a vladla ucivost. Dneska to dostali do rukou synove tech dricu, kteri ty firmy vypiplali ale za cenu ze nemeli cas na sve potomky.  Takze dneska firmy ridi nedovzdelani hejskove , kteri zastavaji uplne jine zivotni hodnoty , navic podmalovane travou a kokainem a podle toho to tak vsude vypada. Skoro vsude. O politicke scene to plati dvojnasobˇ

9 Karel Benda Karel Benda | 4. září 2018 v 18:16 | Reagovat

[8]: ty si muzes stezovat zbehu.v kanade beres socialku a pomlovas. ses normalni emigrantska bestie.naboxoval bych ti ksicht.nenavidim ste zradci zabijet vas krumpacem

10 Mikeš Mikeš | 4. září 2018 v 19:01 | Reagovat

Super článek, bezva diskuze. Pro Luise: máte pravdu, že v Česku bývaly školy dobře vybavené a také zkoušky byly přísné (samozřejmě výjimky tu byly). Dnes to bohužel už neplatí, devastace celé společnosti se nemohla školství vyhnout. Školy jsou sice určitě vybaveny počítači apod., ale to, co z nich vychází, je katastrofa. Doufejme, že aspoň lékaři si drží potřebné niveau.

11 Mikeš Mikeš | 4. září 2018 v 19:20 | Reagovat

Přikládám link na to, jak to v Česku chodí. Je to prostě hnus!!!
https://janzima.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=251574

12 Mikeš Mikeš | 4. září 2018 v 22:24 | Reagovat

Kruci, tady byla jakási diskuze ... kde je?

13 Zápaďák Zápaďák | E-mail | 5. září 2018 v 2:05 | Reagovat

Cesi byli vzdy vzdelany a sectely narod, vcetne majitele blogu. Nemci i Francouzi nad tatou i mnou valili oci, jak zname jejich kulturu a literaturu; pro nas samozrejmost.

Vseobecne vzdelani bylo za Rudych dobre (tradice z 1. Rep) s vyjimkou prepisovani dejin a politizace. Mne bylo jasne, ze CS Rudi chteli vzdelane a pracovite otroky a vime, jak to dopadlo. Odborne a technicke skoly byly dobre; kdo z gymplu nesel (nemohl) na vysku mel smulu. Neumeli nic pouzitelneho. Jako i zde, vcetne diplomu z 'Lesbian & Chicano studies' a jinych sracek a divi se, ze nenajdou praci a do 30 let zijou u rodicu v basementu. Ja uz od 16 let kazde leto makal.

Mel jsem kliku. Jako syn nepritele lidu jsem nesmel studovat. Poslali me do dolu studovat geologii a hornictvi. Ti blbci nevedeli, ze uz od 13 let mam doma sbirku krystalu a mineralu. Od svych 10 let jsem na letnich taborech stavel na mytinach ze sutru a drnu prehrady s prepadem a mlynskym kolem; vzdy na spravnem miste. Deti i dospeli se mi smali, jak jsem spinavy a odreny. Pristi den tam bylo velke jezero na cachtani a vsichni zmlkli.
Horni skola v Pribrami je jednou z nejstarsich a tehdy nejlepsich skol sveho druhu v EU. Veskere mince v EU 14. stoleti byly z CS stribra!  Prihlasilo se 300 decek a prijali 30. Prijimacky trvaly cely den a jeden uz musel znat zaklady geologie a mineralogie, jinak nemel sanci. Penzum bylo maso; veskere geologicke vedy (petrografie, geochemie/fyzika, stratigrafie, paleontologie, mineralogie, geol. pruzkum a hornictvi, atd.) + tzv. 'humanities' vcetne rude politologie a rustiny. Duraz byl na aplikovane vedy v terenu. Museli jsme napsat a obhajit diplomku. Ani zde na urovni bakalare neexistuje. Spice byla, ze tam nebyl CSM a jina ruda buzerace.
Uplne jsem valil v Curychu oci behem interview (utekl jsem 5 dni po obdrzeni bumazky); prijali me hned a taky jsem umel nemecky. Kolegove i stavari vedeli o skole i jak je prisna a uznali ji. Majitel byl PhD geolog a senator v ZH. VP byl geolog a stavar a hned 1. den me v terenu vyzkousel ze znalosti hornin; prosel jsem bez problemu. Po 10 letech jsem vydelaval 40 tacu a z toho 10% dane. Staral jsem se o stabilitu a nepropustnost vysokych a uzkych prehrad v Alpach & 'for bragging rights' jsem byl clenem CH/D/I konsorcia, ktere navrhlo a postavilo 16 km dlouhy dalnicni dvoj-tunel pod slavnym Gotthardem. Vrtalo se z obou stran, rizeno uz tehdy laserem a chyba na 8 + 8 km uprostred Alp byla 3 cm! Svycari to navrhli a financovali, Nemci vrtali a Italove to postavili + jeden Cizek, ktery musel do dolu za trest. Up yours, comrades! Tak si pri prujezdu vzpomente... Jo, ta visuta dalnice z J portalu v Tesinu je nejdrazsi na svete; 1 km stal v '80 letech 1 milion $$$!

14 Luis Luis | 5. září 2018 v 2:35 | Reagovat

[Smazaný komentář] diskusi tady dela pitomec Benda.

15 Luis Luis | 5. září 2018 v 2:35 | Reagovat

[12]: diskusi tady dela pitomec Benda.

16 Luis Luis | 5. září 2018 v 2:43 | Reagovat

[9]:
Takovej peknej pribeh a hned musi bejt znehodnocenej vypotky nizsiho zivocicha.

17 Pekne vypraveni Pekne vypraveni | 5. září 2018 v 6:04 | Reagovat

v Holansku to bylo takove socialisticke ... :) takovy kapitalism s lidskou tvari, take jste tam prisli v dobre dobe ..

my jsme zazili 12 % nezamestnanost v jednom state ... kdo neumel jazyk.... tam mel sanci na max prilezitostnou praci v tovarne  a pasu , textilky automobilky  ...nic prijemneho ... ci na farme za opravdu mizernou mzdu

18 ghost ghost | 5. září 2018 v 10:37 | Reagovat

[Smazaný komentář] Pred triapul hodinami jsi tuto diskusi jeste chvalil.
Kdyby to videl lekar, musel by usoudit na ztratu kratkodobe pameti.

Ze ty se's pral nebo spadl na hlavu?

19 ghost ghost | 5. září 2018 v 10:40 | Reagovat

[12]: Pred triapul hodinami jsi tuto diskusi jeste chvalil.
Kdyby to videl lekar, musel by usoudit na ztratu kratkodobe pameti.

Ze ty se's pral nebo spadl na hlavu?

20 Luis Luis | 5. září 2018 v 17:01 | Reagovat

[Smazaný komentář]to bylo tehda, kdyz jeste emigrace byla vplenkach. Dneska muzete znat cokoliv ale jak nemate skoly odsud tak mate smulu. I pitomej korespondencni master degree kdy se ucite pres internet ma zde vetsi cenu nez stejny diplom z prestizni zapadonemeckke university. . Dneska pro emigraci potrebujete mládí a penize. Kdo to nema , at to radsi ani nezkousi.

21 Zápaďák Zápaďák | E-mail | 7. září 2018 v 2:50 | Reagovat

Apropos vzdelani v CSSR. Musim muj komentar vyse uvest na pravou miru.
Nejvetsi nafukove, snobove, analfabeti a kreteni byli ti skalni soudruzi, co studovali Marxismus-Leninismus, obzvlaste v Moskve!
Nebezpecna a neuveritelna svoloc, ksindl a pakaz! Co ti znicili zivotu!
Velmi doporucuji velmi akuratni film polske reziserky A. Holland "Burning Bush" (Horici ker). Studovala na FAMU. Ja u vseho byl i omylem, kdyz se Palach upalil. Zorganizoval jsem nocni pochod na pohreb z Pribrami do Karolina.

22 Luis Luis | 10. září 2018 v 2:37 | Reagovat

[21]: tak ti byli pekna verbez. Protoze vydrzet v sssr na studiu mohl jen  rus. Anebo rusofil. Taky vetsina z nich to byli potomci ruskejch emigrantu. Poznal jsi nejakeho  absolventa postgradualniho studia sovetske valecne akademie ? V cesku jsi je poznal podle toho ze to byli podplukovnici a plukovnici generalniho stabu a prevazna vetsina generalu..
S temi byly nezapomenutelna setkani a clovek pak byl vdecnej za obycejneho ceskeho blba ve funkci.

23 Zápaďák Zápaďák | E-mail | 10. září 2018 v 23:34 | Reagovat

[22]: Znat se s nimi? Ani nahodou! Jako bezpartajnici jsme byli 'vyvrhelove...'
Pohrdala nami i domovni duvernice. ;-)
My by jsme jim tak akorat plivli do ksichtu. Bracha byl 5 let u PTP.
Ti pavzdelanci v civilu byli taky v Ustrednim vyboru KSC a na ministerstvech.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama