Jak jsme žili v emigraci. XVI.

19. září 2018 v 15:29 | Vera Pokorny-Scheufler |  Clanky jinych autoru
(Poznamka R.H.: Necinte mne zodpovednym za cislovani vzpominek autorky. Nic na nich nemenim, ani neprecislovavam, ani zadne casti nevynechavam).

Obávám se, že jsem si rozhněvala některé čtenáře, kteří se domnívají, že nemám psát o věcech dávno minulých a pro ně nezajímavých, jako je ta episoda se špiony a následným odebráním občanství, z trestu. Z trestu za naše zlé činy proti republice. Možná, že se najdou i tací, kteří se domnívají, že se nám dobře stalo, neměli jsme se do ničeho motat. Ostatně například ve Švýcarsku se nesměli emigranti politicky angažovat vůbec, protože je tato země neutrální. My to všechno ale pokládáme za dost důležitou část našeho života a nedomníváme se už vůbec, že by se o tom mělo mlčet, když člověk píše vzpomínky.

Však my jsme si také nedali nohu za krk a nezoufali si, protože češství není uloženo v žádném kusu papíru, či v průkazu, ale někde docela jinde. Vzít nám ho nelze.


Rozhodli jsme se, jaksi "za odměnu" jet na dovolenou někam kde jsme ještě vůbec nebyli, kde je krásně a klid . Volba padla na Korsiku. V holandském časopise pro automobilisty jsme našli inzerát, nabízející k pronajmutí bungalovy u Porte Vecchio. Pán, se kterým jsem to telefonicky vyjednávala, tvrdil, že nás tam nebude rušit nic jiného, než zpěv ptáků. Měl pravdu. Ale než jsme se tam dostali, prožili jsme něco jako Švejkovu budějovickou anabázi. Jenže naštěstí ne pěšky. Všechno jsme měli dobře zařízené už předem, loď na převoz z Nice do Bastie, pokoj v hotelu v Nice, protože loď vyjížděla brzy ráno a my tam museli dojet autem až z Holandska. Představte si, jak si to krásně vyspaní a nasnídaní šineme s autem do přístavu. Znervóznilo mně tehdy, že nevidím obvyklou velikánskou loď, do které se dají naložit auta i lidé. Když jsme přijeli blíž, vysvětlil nám přístavní zaměstnanec, proč. Loď byla rozbitá a to už značně dlouho, po několik měsíců. Po francouzském, či teda lépe korsickém zvyku ale nikomu nedali nic vědět. Dlouhý had zklamaných čekatelů na loď se plazil k přepážce, kde úředníci udělovali jakési pokyny. Když jsme se k nim dostali, nabídla nám milá dáma tři možnosti: můžeme na Korsiku letět, (což jde s autem dost špatně), dále peníze nazpět, a to jsme také nechtěli, na Korsice na nás čekal předem zaplacený bungalov. Pak tedy byla třetí možnost: musíme rychle dojet do Marseille, odtud jede večer jedna loď, která odveze naše auto a druhá převeze později i nás. Obojí do Ajaccia. Vyrazili jsme tedy velkým fofrem přes celé Cote d´ Azur do Marseille. Manžel, značně naštvaný, jel jak Caraciolla, blahé paměti. V Marseille jsme projížděli městem podle plánku města v Guide Michelin ( to je ten, co jsou v něm všechny dobré a ještě lepší restaurace) do přístavu. Jinou mapu města jsme neměli. Šlo to docela dobře, až do momentu, kdy manžel náhle, bez varování, zabočil vlevo. Na můj zoufalý dotaz, proč proboha nejede dál po tom boulevardu, co vede až k přístavu, že jsem přece slíbila, že mu včas řeknu, až bude třeba někam odbočovat, pravil stroze:"Už jedu moc dlouho rovně". Odbočil si tedy a projel téměř bez zastavení velikánskou podzemní garáží, která tam náhodou byla a do které v tom případě prostě vjet musel. Od té doby víme, co stojí neparkovat v Marseille v podzemní garáži : 6 franků. Tenkrát. Dnes to bude jistě 12 Euro.


V přístavu jsme potom naložili auto na podezřele vypadající loď jménem St. Boom, která vypadala jako kdyby už byla několikrát úspěšně ztroskotaná. Protože jsme byli jedni z prvních, bylo naše auto dole, hluboko v podpalubí. Což se později ukázalo jako velká výhoda. Přilepili se tam na nás dva Němci, kteří také právě nalodili svého ohromného Mercedesa. Co jako prý budeme dělat a kam že v té Marseille půjdeme. Osobní loď měla odjíždět až v 10 hodin večer. Řekli jsme jim, že si prohlédneme město a oni nás požádali, abychom je vzali sebou. Neuměli totiž vůbec žádnou jinou řeč, než němčinu. Prošli jsme s nimi tedy celé město a starý přístav a rozhodli se jet na Chateau d´ If, (nahoře na obrázku) kde věznili, dle známého Dumasova románu, hraběte Monte Christa. Naši Germáni se udiveně zeptali, o co jde, a kdo to byl. Knihu neznali, film také neviděli. Celé jsem jim to tedy cestou zkráceně převyprávěla, já obětavá osoba. Na ostrově to bylo sice dost holé, ale i tak bylo vidět ledacos, například cely vězněných ubožáků. Ukázalo se, že tou škvírou, kterou se tehdá dostal Abbé Faria až do cely Edmonda Dantese, by žádný jen trochu normální člověk neprolezl. Němci zírali jako malé děti, zcela bez dechu a neustále se na něco vyptávali. Já jsem pak ještě ke všemu musela okolostojícím několikrát francouzsky vysvětlovat, že jsem Holanďanka a ne Němka, protože někteří Francouzi nebyli nadšeni tím, že slyší kolem sebe němčinu. "Boches", říkali pohrdavě.

Nakonec se nám podařilo naše společníky poslat z Chateu ´d If napřed, prostě jsme se elegantně "nevešli" do malé převozní bárky, která postupně převážela návštěvníky ostrova zpět na pevninu. Jeli jsme až tou poslední.

Seděla jsem tam dlouho na skále u moře, které si pohazovalo s velkými, krásně ohlazenými oblázky. Pomalu se posunovaly v mělké vodě sem a tam, sem a tam. Odnikud - nikam, odnikud - nikam. Krásný zvuk, uklidňující, který přímo hladil. Bylo tam kouzelně, málem jsem se rozhodla zůstat sedět tam navždy a naslouchat zvuku přesunujících se kamenů. Být pasačkou oblázků na ostrůvku Chateu d´ If. Ve světě jsem později našla ještě několik míst, vybavených stejným kouzlem, jaksi očarovaných. Připadala jsem si , jako kdybych tam už někdy byla, bylo to zjevně tak zvané dejá vú. Tam, na tom místě, kde neplatilo nic ze známých přírodních zákonů, nebyl lidmi měřitelný čas a zmizel nám známý prostor. Ale musela jsem se bohužel vždycky vrátit nazpět do reality.

Také tentokrát už na nás už čekali zneklidnění souputníci. Jako malé ztracené děti. Šli jsme s nimi tedy na večeři. V hezké restauraci na přístavním molu jsme si my dva dali bouillabaissu. Co máte také jíst v Marseille, že ano. Nejdražší variaci, s humrem, ať nemají děti vánoční stromeček. Korýši, mušle, ryby, havěť jakási suchozemcům neznámá v tom byla. Vizte na obrázku. Chutnalo to znamenitě, a tak nějak povědomě, jako kdybychom to jedli každý týden. Také dejá vú? Naši němečtí spolucestující si dali sekaný biftek. Ryby prý neradi. Vezou si sebou i brambory, říkali, bůhví jaké je prý v té Francii mají. Zjistili jsme z hovoru, že on je bohatý obchodník, vlastnící velkoobchod se zeleninou v Hamburku. Ale o světě a životě, a o tom, co s těmi vydělanými penězi udělat,věděli oba starou belu. Nouveau rich. Podivné, smutné, trochu zbytečné bohatství.


Později večer jsme se nalodili i my na velkou a velice přepychovou bílou loď, kde nás hned u vchodu uvítal stevard v krásné bílé uniformě se zlatými epoletami. Potom, co se podíval na naše papíry, které jsme dostali v Nice, uctivě pravil, že nás, dovolíme-li a je-li nám libo dovede do naší kabiny. Zírali jsme, byla to první třída. S německými obchodníčky jsme se rychle dohodli, že se sejdeme v salonku na horní palubě. Po teplé sprše a jakž - takž převleku (všechno pěkné oblečení jsme totiž měli v autě a to už bylo někde na moři) jsme šli do salonku. Tam seděli naši známí jako zmoklé slepice. Žádnou kabinu nedostali.

Neboť byli Boches, což je nelichotívé pojmenování Němců, ještě z druhé světové války. Spát museli na kožených pohovkách v salonku. Však se jim to moc nelíbilo, ale nijak jim to neublížilo. A vysprchovat jsme je nechali u nás.


Nejsme žádní kapitalističtí zvrhlíci.Noc byla bouřlivá, moře neklidné. Ale moderní loď se stabilisátory neměla velké potíže a cestující také ne. Ráno po snídani jsme přistáli v Ajacciu. Loď s našimi auty jsme tam ale k našemu údivu nikde neviděli. Prý nemáme mít strach, ujistili nás, už se blíží. Ale na obzoru, na širém moři, až kam bylo možno dohlédnout, daleko široko nebylo nic vidět. Šli jsme tedy do Napoleonova rodného domu, všechno si tam prohlédli a dali si kávu. Vydali jsme se na prohlídku města. Dali si další kávu. Loď stále nikde. Další káva. Bylo to na infarkt.Už jsme znali skoro všechny obyvatele města osobně, s některými jsme se při potkání zdravili. Přinutila jsem pána v přístavní kanceláři, aby zavolal do toho bungalowparku u Porto Vecchio, kde jsme už měli dávno být, a ohlásil, že se dostavíme později, a proč. Mohla jsem to sice udělat sama, ale jemu víc věřili, byl ouřad a hlavně mluvil "korsicky". Byli jsme dost nervózní. Kde je naše auto? Dlouho po poledni se na obzoru konečně objevila loď a pomalu, váhavě se blížila. Vypadala podivně, byla celá nějaká nakřivo. Když se dostatečně přiblížila, uviděli jsme proč. Všechna auta, která byla umístěna na palubě, byla jakoby obří rukou shrnuta na hromadu k jedné straně, a na tu stranu se také loď nakláněla. V noční bouři se totiž přetrhala lana, kterými byla auta zajištěna. Všechno bylo obaleno vrstvou soli, takže to vypadalo romanticky, jako zasněžené. Na molo přivezli stoleček, židličku, psací stroj a dva pány od pojišťovny. Jeden pán zapisoval vzniklé škody, druhý je fotografoval. Trvalo to strašně dlouho, probíhaly srdceryvné scény, když někteří lidé zjistili, že mají místo auta harmoniku a tím pádem zkaženou dovolenou, která ještě ani nezačala. Bylo nám jich moc líto.Naše auto vyjelo jako jedno z posledních, úplně neporušené.


Na oslavu dne ale urazil můj milý manžel o nízký strop v podpalubí anténu, kterou zapomněl v rozčilení odšroubovat. Museli jsme hned a ostrým tempem vyrazit, abychom dojeli ještě trochu za světla, do toho našeho parku jménem Le Lézardiere, čili Ještěrka, u Porto Vecchio. Když jsme tam konečně k večeru dojeli, našli jsme v háji korkových dubů na kopci nad zálivem opravdový ráj. Náš bungalov měl krásnou velkou terasu s vestavěným krbem, kde se dalo grilovat, bazén byl blízko a skoro jen pro nás, ze všech osmnácti domečků jich totiž bylo obsazeno jen šest. Park byl zcela nový a bylo před hlavní sezónou. Vládl tam báječný klid, ptáčci zpívali a po cestě se pomaloučku šinula želva. U bazénu šmudlala ručičkami velikánská kudlanka nábožná. Výhled na záliv a moře nemohl být krásnější. Všechno divoce vonělo, takže jsme pochopili Napoleonův výrok, že Korsiku by vždy poznal, i kdyby byl slepý. Poznal by ji, docela určitě, podle vůně. Začetli jsme se do přivezené literatury, abychom mohli systematicky ostrov poznávat. Koupili jsme si nějaké jídlo, ale především velký demižon korsického vína, rozé.


Seděla jsem potom na terase a psala dopis našim českým přátelům do Holandska. Byl to velmi dlouhý dopis, na pokračování a na základě toho vína velice barvitý. Růžový. Mají ho prý dosud schovaný, ten můj dopis o krásách Korsiky.

Příští rok jeli na dovolenou samozřejmě také na Korsiku - a věřte, či nevěřte, od té doby tam jezdí už přes třicet let celá rodina každý rok, nyní už i s vnoučaty.

 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Vitezslav Vitezslav | E-mail | 19. září 2018 v 16:15 | Reagovat

Piste, Vsiml jse si ze kdokoliv zde napise neco vzdycky se najde nekdo kdo Vas bude kritizovat.Jeden ctenar zde napsal zajimavy clanek o jeho zkusenostech z New Yorku a druhy ctenar ho okamzite napadl ze nepise pravdu.Ja naopak hledam v clancich  odpoved na to cim ja a moje mazelka jsme museli projit abychom si mohli najit nas novy domov.Pisete pro nas a komu se to nelibi at nam neco polibi.Pokavad ctu clanky pana Hedvicka mohu ho ujistit ze je ctu rad ale neco  me brani ho porad vychvalovat.

2 Ross Hedvicek Ross Hedvicek | E-mail | 19. září 2018 v 19:00 | Reagovat

[1]: Neco vam brani? Musite zatnout zuby a premoct se!

3 Vitezslav Vitezslav | E-mail | 19. září 2018 v 20:40 | Reagovat

[2 Zuby,jaky  zuby??????

4 Zápaďák Zápaďák | E-mail | 20. září 2018 v 1:54 | Reagovat

[1]: Diky, diky, Mr. V. ;-)
S mistnimi krajany jsem uz davno prerusil styk. To same, jako v Kotline, pomluvy, zavist, hadky, rejpani. Ani Slovaci tohle v exilu nedelaji, jen Jugosi a Cehuni; pitiful.
Mnozi, co zde ziji, nebo si mysli, jak vali anglicky, umi blbe (wooden E) a nerozumi 'idioms.'
Blby kecy, ze podzemka neni vlak, nebo, ze A train v '80 letech nebyl! Zminuji slavnou skladbu B. Strayhorna a znelku Duke Ellingtona BB "Take the A Train"; slozena r. 1936 a nahrana r. 1941. A-train (podzemka) jezdi uz od r. 1932! V reminiscencich na NYC vubec nejde o prestup z express vlaku (podzemky) z JFK k Parku na Time Sq. Rad ctu a nerad, byt dobre, pisu. Cili neplacam zbytecnosti. Na vejmysly nemam cas.
Cehuni vsude byli a vse vi, Praha je pupkem sveta a placaji kraviny, neboli BS! Rest my case.

Pani Vera pise moc poutave; web/net je skvely US vynalez, ale je tu plno scum, ksindlu a svoloce, hyen a hmyzu, trolls - globalne - a to se musi ignorovat, nebo zesmesnit. Neni nad Schadenfreude.

[2]: Rosiku, no prece proto, aby jsi nebyl afflicted w/ a swollen head... ;-)

5 jara jara | 20. září 2018 v 2:19 | Reagovat

Zante, neznate, tak se seznamte prosim at vute co asi bude dale!!! neni toto horsi nez Mnicho, Srpen 1968, Jalta...
https://lisabonskasmlouva.webnode.cz/text/
Text Lisabonské smlouvy. Mezivládní konference (tj. zástupci vlád členských zemí EU, jediný orgán oprávněný dojednávat změny zakládajících smluv EU, které ...

Lisabonská smlouva - EUR-Lex - Europa EU

https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?uri=CELEX%3A12007L%2FTXT
Text ... ZMĚNY SMLOUVY O EVROPSKÉ UNII A SMLOUVY O ZALOŽENÍ ..... Komise jmenovaná v době mezi dnem vstupu v platnost Lisabonské smlouvy a ...

Konsolidované znění Lisabonské smlouvy | Vláda ČR

https://www.vlada.cz/cz/evropske-zalezitosti/dokumenty/konsolidovane-zneni-lisabonske-smlouvy-33004/
20. březen 2008 ... Přeskočit na: hlavní text stránky | navigaci ... Nejviditelnější změnou vyplývající z Lisabonské smlouvy byl vznik dvou nových postů - Stálého ...

Lisabonská smlouva - Ministerstvo kultury

https://www.mkcr.cz/doc/cms_library/ls-konsolid-2196.pdf
Vám konsolidovanou verzi Smlouvy o Evropské unii a Smlouvy o založe- ní Evropského společenství ve znění Lisabonské smlouvy. Tento text Vám umožní v  ...

Treaty of Lisbon - Wikisource, the free online library

https://en.wikisource.org/wiki/Treaty_of_Lisbon
Apr 9, 2017 ... Source link for the original full text version of: Treaty of Lisbon (2007) This treaty entered into force on 1 December 2009. It amended the Treaty ...

Euroskop.cz - Lisabonská smlouva - Lisabonská smlouva - materiály ...

https://www.euroskop.cz/192/sekce/lisabonska-smlouva---ke-stazeni/
Podrobný materiál, který analyzuje dopady přijetí Lisabonské smlouvy. ... Neoficiální konsolidovaný text Smlouvy o Evropské unii a Smlouvy o fungování ...

Lisabonská smlouva – Wikipedie

https://cs.wikipedia.org/wiki/Lisabonsk%C3%A1_smlouva
Obsah Lisabonské smlouvy byl vypracován v bilaterálních jednáních během .... Lisabonská smlouva - konsolidovaný text na webu Odboru informování o ...

SMLOUVA O FUNGOVÁNÍ EVROPSKÉ UNIE

https://www.psp.cz/sqw/text/orig2.sqw?idd=20555;
Dokument byl vytvořen na základě znění návrhu Lisabonské smlouvy, který byl ... verze Smlouvy o fungování Evropské unie ve znění Lisabonské smlouvy.

Vliv Lisabonské smlouvy na strukturu orgánů EU - IS MU

https://is.muni.cz/th/tl8ab/Vliv_Lisabonske_smlouvy_na_strukturu_organu_EU.pdf
Dopad Lisabonské smlouvy na strukturu a fungování orgánů EU . ..... byl také text , nyní již Lisabonské smlouvy, podepsán představitelky členských států.

Co je obsahem Lisabonské smlouvy? | Redakce | Lidovky.cz

https://www.lidovky.cz/co-je-obsahem-lisabonske-smlouvy-d4f-/redakce.aspx?c=A090218_102605_ln_redakce_glu
Nicméně hlavní text lisabonské smlouvy se zmiňuje o vyhlášení charty, což jí dává právní závaznost. Británie a Polsko mají stran charty výjimku ...
tohle horsi nez Srpen 1968? :-D

6 einzweidrei einzweidrei | 20. září 2018 v 2:24 | Reagovat

Dědku, přestaň prskat. Nelíbilo se mi jak Robertík básnil o NYC, jako by ta stará špinavá subway byla nějaký Orient Express. Nadále nejlepší co jsem  kdy cetl byl Sametový Auschwitz od pana Hedvicka. Škoda, že podobných článků není vic.

7 If the Czech economy is thriving, why are we so poor? If the Czech economy is thriving, why are we so poor? | Web | 20. září 2018 v 10:13 | Reagovat
8 Falešný „smažák“, pangas místo candáta. Restaurace dál klamou zákazníky Falešný „smažák“, pangas místo candáta. Restaurace dál klamou zákazníky | Web | 20. září 2018 v 10:22 | Reagovat

Falešný „smažák“, pangas místo candáta. Restaurace dál klamou zákazníky
https://ekonomika.idnes.cz/restaurace-prodavaji-falesne-potraviny-f06-/ekonomika.aspx?c=A180918_427543_ekonomika_are

9 Česko navrch huj, dole fuj, pod povrchem bují chudoba, jež společnost ničí Česko navrch huj, dole fuj, pod povrchem bují chudoba, jež společnost ničí | Web | 20. září 2018 v 13:21 | Reagovat
10 Chudé Česko Chudé Česko | Web | 20. září 2018 v 13:26 | Reagovat
11 Mikeš Mikeš | 21. září 2018 v 14:16 | Reagovat

Mně se náhodou ten článek o akcích komoušských tajných služeb vůči Vám (a nejspíš vůči emigrantům obecně) moc líbil. Nechápu, jak může někdo mít na  tím nějaký rybíz. Ale co se divím, vždyť ten převrat zařídili právě komouši a všude tu sedí pořád ti samí (resp. jich potomci).
Tento článek je také dobrý (a  poučný). Jih se holt nezapře. Myslím, že máte dobrý literární styl, protože se to velmi dobře čte.

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama