Únor 2019

Film “Masaryk” aneb propagandisticky atentat.

27. února 2019 v 16:03 | Ross Hedvicek |  Clanky civilizovane...
Teprve ted se mi podarilo shlednout cesky film z let 2016-17 "Masaryk" o Janu Masarykovi. I kdyz technicky a herecky nema film chybu, to co tam je, to je proste utrpeni. Autorem scenare byl Alex Koenigsmark, scenaristicka entita komunistickeho rezimu, takze film by klidne mohl byt pokracovanim 30 pripadu majora Zemana - je asi tak "pravdivy" jako dil Mimikry a nebo ten paskvil udajne inspirovany bratry Masiny. Film Masaryk ziskal 12 Ceskych lvu (cesky Oscar) v ruznych kategoriich, tak strasne se to kritikum libilo a presto, ze je tam napsano "zalozeno na historickych udalostech" - tak to ma s pravdivou historii asi tolik spolecneho jako ty zminene pripady majora Zemana.

Cely film se odehrava asi ve dvou letech pred valkou (1937-38), Masarykova vrazda tam tudiz neni resena ("jeho smrt je zahalena zahadou" - poznamka na konci filmu), vetsina filmu je mluvena v anglictine, protoze se odehrava v blazinci v New Jersey v USA (v dobe, kdy historicky v blazinci Jan Masaryk nebyl) a Jan Masaryk je certifikovany blazen, snupe cocaine, rve se se zrizenci blazince, vykrada lekarske skrinky s tim cocainem, zazracne z toho blazince odjizdi pronaset politicke prednasky a zase se na noc do blazince vraci a nechava se remeny pripoutavat k posteli, potkava Marcii Davenport o pet let driv nez ji ve skutecnosti potkal (a ona ho doprovazi az ke dverim toho blazince), vyleza z okna sveho pokoje na ruzne rimsy a strechy budovu (aha aha), aby si mohl zakourit (v Cerninskem palaci si taky sel jen zakourit a blbec spadl). Jinak jeho osetrujicim lekarem je homosexualni nacista (Nemec, co utekl z Nemecka prave kvuli te homosexualite - Hitler nebyl spriznena duse). Jo a je docela kamos s Konradem Henleinem. A Emanuel Moravec je taky sympatak a kamos a nejlogictejsi postava celeho filmu...

Jinak diplomaticke schuzky si domlouva tim zpusobem, ze soulozi s manzelkami tech diplomatu (proti gustu zadny disputat). A ten uz zmineny cocaine snupe pomoci ceske stokoruny s obrazkem TGM. Tu stovku ma vzdy v kapse i v tom New Jersey prave pro tento ucel. Vazne.

A i kdyz herec Roden mluvi anglicky docela dobre (slysel jsem ho v jednom americkem filmu), tak tady mluvi blbe a "ceskou anglictinou", nevim proc. Mozna zamer rezisera ci scenaristy a taky jsem nikdy neslysel mluvit Masaryka anglicky.

Na ceske databazi filmu byl jeden anonymni komentar (Cesi jsou vzdy anonymni), se kterym ale celkem souhlasim:

liborek_ ***
Ševčíkův Masaryk má jeden velmi podstatný problém - a to, že jinak řemeslně kvalitní, dobře zahraný a divácky velmi vděčný film klame hned úvodním titulkem "Podle skutečných událostí". Kdyby tam bylo "inspirováno skutečnými událostmi", pak bych sklapnul podpatky a bezezbytku bych si užil dobrou a napínavou mystifikaci à la Amadeus. Takto ale trio Ševčík, Koenigsmark, Kolečko vytvořilo pochybný mýtus o Masarykovi-feťákovi; efektní fikci, která diváky odláká od historických fakt do hájemství alternativních pravd (Masaryk se neléčil v letech 38-39 v žádném sanatoriu, jeho vztah k Benešovi nebyl provázen osobním zklamáním nebo agresivitou, přeměna z velvyslance v exilového ministra nebyla tak krkolomná, diplomatická bitva kolem ultimáta probíhala také jinak.. apod.). Drobné nepřesnosti vem čert (např. zapřísáhlý abstinent Beneš nemohl přijímat francouzské a anglické ultimátum se sklenkou vína na stole, s Marcie Davenportovou se Masaryk seznámil až v průběhu války... apod.), ale pokud je celá kostra scénáře vybudovaná na fabulaci, která se natře barvou v odstínu "takto to bylo", pak s tím budu mít vždycky problém. Přesto mě film zaujal - výpravou, kamerou, Rodenovým herectvím; jen ta přemíra skoků v čase a retrospektivní cyklování působilo dost rušivě až školometsky. Což je problém o to větší, že tento film je víc silná umělecká licence než historicky spolehlivá školní pomůcka. Navíc je Masaryk příliš zaměřený na českého diváka a je to dost znát... U nás může trochu rozčeřit filmovou nudu, v zahraničí ale zapadne (na to je moc eklektický).
Konec citatu.

Takovou propagadistickou kokotinu si mohl vymyslet jen byvaly komunisticky scenarista (v dobe nataceni filmu uz byl po smrti), nad historii nikdo ocividne nepremyslel a hloupy cesky filmovy divak (Ivanyuska Durachok) to sezral I s navijakem. Ucel to splnilo, 12 Ceskych lvu to dostalo a jmeno Masaryk bylo uspesne poplivano. O Husakovi by takovy film nenatocili. Toho si dodnes "hluboce vazi".
---
Zahranicni kulturni masochiste si muzou film stahnout z databaze uloz.to


Konec kultu osobnosti Vaclava Havla?

26. února 2019 v 14:49 | Petr Nachtmann |  Clanky jinych autoru
Vážený pane režisére Feniči,

zaujal mě novinový článek autora Tomáše Tománka "Fenič vypnul web s peticí o přejmenování letiště. Podepsaní měli problémy v práci"
https://www.lidovky.cz/noviny/fenic-vypnul-web-s-petici-o-prejmenovani-letiste-podepsani-meli-problemy-v-praci.A190225_200112_ln_noviny_krku
o tom, jak jste smazal z webu seznam signatářů úspěšné VEŘEJNÉ petice za přejmenování ruzyňského letiště na "Letiště Václava Havla"

K tomu si dovoluji poznamenat, že seznam signatářů petice publikovaný na stránkách http://www.letistevaclavahavla.cz/seznam-signataru?list-itemsPerPage=50 bylo zbytečné sundavat z webu www.letistevaclavahavla.cz a byla i škoda mazat web www.letistevaclavahavla.cz, který vypovídá o době svého vzniku.

Dále si dovoluji poznamenat, že seznam signatářů je beztak již dávno zaarchivován důvěryhodnou třetí stranou nacházející se mimo území České republiky a Evropské unie a v úvahu připadá, že by důvěryhodná třetí strana například znovu publikovala tento seznam signatářů někde mimo EU, tj. mimo dosah GDPR.

Osobně jsem přesvědčen, že když někdo veřejně hajluje nebo podepisuje havlistickou petici, měl by být připraven své hajlování nebo havlismus obhájit před svým okolím. A pokud se někdo stydí za hajlování nebo podepisování havlistických petic (například mně osobně morální zábrany brání v obou uvedených činnostech), nechť tedy nehajluje a nepodepisuje havlistické petice.

Obecně mi připadá infantilní, že někdo VEŘEJNĚ podepíše VEŘEJNOU petici a pak se diví a dožaduje se smazání svého podpisu.

Dovolím si osobní poznámku:

30 let jsem měl občas problémy ve škole, ve společnosti a v práci, když jsem si dovolil nevážit si Václava Havla. Dokonce jsem přišel o některé kšefty, pokud se protistraně nelíbily mé politické názory na Václava Havla.

Jsem rád, že se situace ve společnosti zlepšuje natolik, že je možné Václava Havla kritizovat a že je možné kritizovat i signatáře petice za přejmenování ruzyňského letiště na Letiště Václava Havla.

Ono je docela hodně lidí, kterým vadí kult Václava Havla, ale většina z nich to veřejně neprezentovala, aby neměli problémy jako já. Takže mlčky trpěli při chválení Václava Havla v mainstreamových médiích a pokaždé se naštvou, když např. jejich cesta na dovolenou a z dovolené vede přes Letiště Václava Havla.

To není žádné novum, podobně lidem vadilo za minulého režimu přejmenování Zlína na Gottwaldov a také zavedení stokoruny s portrétem Klementa Gottwalda:
https://www.lidovky.cz/byznys/media/19-10-1989-pribeh-nejhorsi-stokoruny-lide-odmitaji-gottwalda-na-bankovce.A141106_222040_ln-media_hm
"19.10.1989: Příběh nejhorší stokoruny. Lidé odmítají Gottwalda na bankovce PRAHA Propíchlé či krvavě podbarvené oči. Přemalovaná či jinak zdeformovaná tvář Klementa Gottwalda.

Někteří Češi a Slováci si před čtvrtstoletím zchladili žáhu na skomírajícím režimu. To když programově ničili zbrusu nové stokoruny s vyobrazením soudruha číslo jedna. I za cenu toho, že nebudou moci znehodnocenými penězi platit: z hlediska tehdejších příjmů mělo sto korun větší hodnotu než dnes."

Fascinuje mě určitá pokoutnost či podvraťáctví kolem Václava Havla -- podepsat petici za Letiště Václava Havla je pro signatáře a organizátora petice v pohodě, dokud za to nehrozí ostuda. A když ostuda nastala, "veřejná" petice se smaže :-)

Zdá se mi, že pokoutnost či podvraťáctví například provázelo všechny volby Václava Havla prezidentem:

- Poprvé byl zvolen koncem roku 1989 komunictickým parlamentem na nátlak soudruha Čalfy:
https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/musite-zvolit-havla-tlacil-na-komunisty-calfa.A071115_103110_domaci_itu
a demokraticky již v roce 1992 zvolen nebyl:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Volba_prezidenta_%C4%8Cesk%C3%A9_republiky_1993

- Podruhé byl Václav Havel zvolen v roce 1993 již postkomunistickou Poslaneckou sněmovnou, ale dle Ústavy měl být zvolen i Senátem, který však tehdy neexistoval (přitom nebyl problém zrecyklovat na Senát například českou část Federálního shromáždění -- ostatně Poslanecká
sněmovna vznikla recyklací České národní rady), tj. "zvolení" Václava Havla jen jednou z komor parlamentu byla šaškárna a lemplovství:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Volba_prezidenta_%C4%8Cesk%C3%A9_republiky_1993

- Potřetí byl Václav Havel zvolen v roce 1998, ovšem nejnižším možným kvórem 146 hlasů, tj. o jediný hlas. Tuto prezidentskou volbu negativně poznamenal fakt, že během ní byl vazebně stíhán jeden z voličů-poslanců, který byl zároveň protikandidátem, a nemohl tedy z vazby řádně kandidovat ani hlasovat (pročpak za ním aspoň nepřišli do vazby s volební urnou?). Takže Václav Havel sice prošel o 1 hlas, ale volba nebyla legitimní a asi ani legální (psalo se v Ústavě, že vazebně stíhaný poslanec nesmí volit prezidenta?). Vrcholem drzosti byl důvod k vazebnímu stíhání onoho poslance a protikandidáta: Kritika Česko-německé deklarace. Pokud byl poslanec trestně stíhán za svoji politickou činnost, neblaze se opakovaly praktiky komunistického režimu:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Volba_prezidenta_%C4%8Cesk%C3%A9_republiky_1998

Pokud jsou v souvislosti s havlistickými lumpárnami kritizování havlisté, je to stejně legitimní, pokud jsou v souvislosti s komunistickými lumpárnami kritizováni komunisté.

Nejsem příznivcem plošné perzekuce řadových havlistů a řadových členů KSČ, na druhou stranu by měli být perzekuováni ti z obou skupin lidí, kteří se dopustili zločinů, například vlastizrady.

Nějaká běžná ostuda mezi lidmi je však adekvátní pro havlisty i pro komunisty. Komunisté jsou již, myslím, zvyklí, nyní si budou postupně zvykat i havlisté.

Osobně si s dovolením budu vážit Vás i nadále v souvislosti s Vašimi uměleckými a organizačními kvalitami, pane režisére, a nezabrání mi v tom Vaše kontroverzní politické názory. A už vůbec si nepřeji, abyste za své politické názory byl vazebně stíhán jako ten nehavlistický poslanec v roce 1998.

Otázku pojmenování ruzyňského letiště by snad bylo možno řešit i smírně, jak uvedl jeden ze čtenářů onoho zajímavého článku v Lidových novinách:

https://www.lidovky.cz/noviny/fenic-vypnul-web-s-petici-o-prejmenovani-letiste-podepsani-meli-problemy-v-praci.A190225_200112_ln_noviny_krku/diskuse
>>Strašně mne mrzí že se tu zapomíná na průkopníka letectvi Jana Kašpara. Vždyť to letiště mohlo svým názvem připomínat naší historii a jmenovat se "letiště Kašpara Havla"<<

S pozdravem

Petr Nachtmann

(já se za svůj podpis nestydím, na rozdíl od jiných lidí)


Poznamka R.H.: Prestoze jsem byl medialne znam svou nelibosti vuci Vaclavu Havlovi a jeho svetonazorum - i ja jsem byl kratce (asi tyden) mezi signatari teto petice. Cesti hajzlici to povazovali za naramnou "recesi" (za ceskou "recesi" by se melo davat mokrym hadrem pres ty jejich blbe drzky) a velmi humorne hahaha a "vtipna" pomsta za moje clanky. A tak jsem se tam objevil jako signatar "Rostislav Hedvicek, Kojetin, traktorista a spisovatel". Soucasti "humoru" melo byt i to, ze me legalni jmeno neni Rostislav, nebydlim v Kojetine a traktorem jsem jezdil naposledy pred temer pulstoletim. Okamzite to bylo objeveno mymi ctenari a snesla se na mne sprska emailu, jestli jsem nespadl na hlavu. Napsal jsem o tom hned clanek a muj "pseudopodpis" behem par dnu zmizel.

Takze k mym mnoha prvenstvim patrilo i to, ze jsem byl zrejme jako prvni vymazan z podpisu te idiotske petice - hned tehdy, pred mnoha lety a i kdyz mi to zadne problemy v zamestnani nedelalo ("nobody gives a flying fuck about Vaclav Havel here"). A protoze nejsem masochista a nechtel jsem si zbytecne zpusobovat dusevni ujmu, zacal jsem litat na letiste do Vidne. Do meho rodneho mesta je to odtamtud stejne bliz nez z Prahy.

Armáda, ve které dnes znamená stále včera.

25. února 2019 v 21:07 | Frantisek Zela |  Clanky jinych autoru
Reaguju na Pavlu N. a také na článek v Echo 24. Pavla začala zajímavou případovou studií z minulosti a předvídala brzký konec šéfa vojenské policie Pavla Kříže. Obdobně jako ona začnu minulostí. Co si takhle představit situaci ve které diskutuje ministr obrany Pavel Barták, šéf zpravodajské služby Zdeněk Páleník a několik dalších potentátů. Je před volbami a tak se neví, jestli Barták ve funkci ministra za ODS zůstane nebo ne. V případě neúspěchu u voleb by po jeho odchodu musel z armády odejít i jeho přítel Zdeněk. To by se však nehodilo do rozehrátých karet. Proto se na uzavřené poradě domluví, že Zdeněk mohl být vyslán jako přidělenec do USA. Ale volby nejsou dnes a neví se, jaký bude jejich výsledek. Tak se tedy plánuje dál. Máme jednoho oddaného pěšáka Přemka Škáchu, bývalého šéfa muniční základny, který už osvědčil svoji loajalitu v návaznosti na brněnskou firmu Fides Trade. Za vykonané služby byl Přemek povýšen na generála. Anglicky neumí ani slovo a nemá předepsanou prověrku - proč asi? Že by kvůli dlouhodobé konzumaci lihovin v minulosti? Nevadí, nám se to, že nesplňuje požadavky, hodí. Vyšleme ho do Washingtonu jako přidělence obrany (Picek s tím bude souhlasit) a v případě neúspěchu ODS u voleb ho rychle odvoláme a ještě než bude provedená výměna ministra, tak tam pošleme Zdeňka. Avšak k této variantě nedošlo. ODS vyhrálo a tak teda Přemka v USA necháme. Sice se vůbec nedomluví a navíc se nemůže seznamovat s utajovanými spisy, ale to nevadí. Máme důvod vytvořit na zastupitelství dvě místa pro kámoše a tak je tam pošleme, aby za Přemka všechno vyřizovali. Co na tom, že Přemek působí jako loutka, není schopný nic vyřídit a reprezentaci AČR nijak v USA nepozvedne. Všichni jsou spokojení, nikdo se neozve. Přestože se nám nepodařilo Zdeňka prosadit ani do funkce náčelníka generálního štábu, i když jsme pár potencionálních kandidátů pod záminkou odstranili (Prokš, Sedlák, Halaška…), pokračujeme v jízdě jako v té písničce o šlapacím kole.

Uplyne několik let a situace se v bleděmodré studii opakuje. "Dnes" propouštíme šéfa vojenské policie Pavla Kříže. Stejně jako náš Zdeněk Páleník, který měl v jinošském věku tolik generálských hvězd, že by se za ně nemusel stydět ani Suvorov, se jednalo o jinou tzv. "nadějnou" osoba, tentokrát protežovanou ministrem Stropnickým. Ten by mladého Kříže snad ustanovil jako šéfa vojenské policie a povýšil na generála i jako postpuberťáka. A ani by nemusel "dlouhých" osm let nosit uniformu. Ono by se to nějak zdůvodnilo, v tom mají funkcionáři v této státní složce dost dlouhou praxi a plno zkušeností. Jediný, kdo s rozhodnutím ustanovit včera P. Kříže do funkce nesouhlasil, byl generál Pavel. Stropnický počkal pár měsíců, než Pavel odjede do velení NATO a v ten moment se začalo povyšovat. A Kříž se činí a na přímluvu z míst nejvyšších si do funkce náčelníka osobního štábu dá osobu sobě rovnou. Další zázračně povýšený plukovník, který rovněž nesplňuje požadavky na kariérní řád, armádní problematice nerozumí, protože byl pouhý učitel jazyka. Aby nikdo nic nenamítal, tak ho raději Kříž pošle na krátký kurz do Vyškova. To "určitě" na odbornost policajta v této funkci úplně postačuje. Ve funkci je stejně jako náš překladatel, tlumočník, mluvčí a servilní pisálek. Aby byl jako v bavlnce, tak jeho příteli, taky učiteli, zajistíme teplé, nijak zodpovědné, ale důležité místečko u personalistů. Raději se nezmíním o dalších profesionálních bobečcích, kteří se konzultovali přímo se státním tajemníkem a jeho věrnými poradci z bývalé inspekce. Kámošům měníme ČVO podle potřeby - včera Kříž, dnes Šmerdová a zítra zase třeba někdo z Berouna (ustanovení XXII Základního řádu státu Prasistánu praví, že v případě potřeby se nemusí brát kariérní řád do úvahy a v případě námitek proti takovým postupům věrchušky je nutné se s takovými rebely rázně vypořádat - jedině tak lze docílit vyžadované kázně a hlavně slepé poslušnosti a oddanosti). A tak tedy ty, co jsme nedávno povýšili, dnes propustíme a začneme znovu jako včera.

Včerejší přehmaty jako například - armáda nepotřebuje pochodovat a tak zrušíme pořadový krok a když ten žlučovitý proruský agent odejde, tak zase pořadový krok zavedeme a desátníka necháme dodnes mluvit do koncepčních dokumentů. Že je už starý? Nevadí, naučil se to včera v Sovětském svazu a dnes se budou jeho zkušenosti hodit - třeba při tvorbě Bílé knihy o obraně. Musíme tam mít nějakého autora, jenž má víc než osmdesát let a zkušenosti ze zahraničí. Zrušíme nosit "čepice" v kasárnách a zdravit mrsknutím hlavy. Když jsme pro smích nejenom doma, ale i v zahraničí, tak to nošení "pokrývek" zase budeme na otevřených prostranstvích zavádět. Vojíny a poddůstojníky nepotřebujeme, máme moderní armádu a tak ty hodnosti zrušíme. Po čase zjistíme, že to byla blbost. Ti, co to zaváděli, povýšíme nebo pošleme za odměnu do zahraničí. Nebo zakážeme náčelníkovi generálního štábu povyšovat vojáky do hodnosti plukovníka. Necháme to na jeho podřízeným. Zase se to neosvědčí a tak v tichosti od toho upustíme. O geniálních aktérech tohoto nápadu se přestaneme zmiňovat. Zrušíme letiště v Přerově a jako na sviňu si uvědomíme, že ho asi budeme znovu potřebovat. Zavedeme organizační systém jako v NATO (J1, J2, J3…). Pak v tichosti po vybudování této struktury od toho upustíme a vše zrušíme.

Dnes začneme uvažovat o znovuvybudování tohoto systému. Vymyslíme plán na vojenskou střední školu v Sokolově, dáme si to na vojenské stránky, jenom abychom se zalíbili Stropnickému. Že to byla krávovina, věděl snad každý. Není možné, že by v realizaci takového nesmyslu někdo mohl skutečně věřit. Napálili jsme i Šlechtovou, ale ne na dlouho a proto tento "chytrý" plán zrušíme. Osoby, které na realizaci této kraviny pracují už několik let, pošleme dělat zase něco jiného. Včera jsme vymysleli plán na letiště v Karlových Varech a bezvadně to zdůvodnili. A když dnes zjistíme, že to je blbost, tak aktérům zajistíme místečka v Izraeli nebo u zbrojařských agentur a jako i v jiných případech o tom raději přestaneme psát. Rozhodneme se reformovat vojenskou univerzitu. S pompou vyhlásíme do světa, že snížíme počty na univerzitě obrany a pak to zahrajeme do autu - co kdyby nám tam chtěl nějaký kámoš, nebo příbuzný studovat. Už nikoho nezajímá, že zde má téměř 900 zaměstnanců na starost 1400 posluchačů a že na civilních školách s menším rozpočtem a srovnatelným počtem zaměstnanců studuje dvacet až třicet tisíc posluchačů. Zdůvodníme to kvalitou, specifickým studiem a hurá do včerejšího zapomnění. Na této univerzitě zrušíme výstavbu monobloku - proč taky - počty posluchačů máme už desetiletí stejné. A ejhle, dnes už se o něm mluví znovu. Že by to nějak souviselo se zvýšením výdajů na dvě procenta? Když se o armádě začne psát jako o armádě trhanů, tak půjdeme cestou zabezpečení vojsk tím, že posílíme výstrojní sklady. No a pak je zase raději zrušíme. Ke zrušení vybereme místo, kde je největší kumulace vojáků - Olomouc a přidáme Žatec. Stejně v nich včera ani předevčírem skoro nic nebylo - více než deset let se nám to nedaří zabezpečit, ať děláme, co děláme. Ve Vyškově se nikdo do skladu nedostane, protože pořád vystrojují nováčky. V Brně a v Praze nelze nic dostat. Ale už je zase dnes a tak je nejspíš zase budeme obnovovat, že bychom začali v Olomouci?. A co teprve rušení brigád, znovu postavení brigád… Nákupy, akvizice? Proč ne. Včera jsme vyhodili náměstka Hrbatu a dnes nám od německé firmy Rheinmetall nabízí prototypy vozidel Lynx. Státní tajemník si už na včerejšek a jednání se svým dřívějším nadřízeným nevzpomíná, protože už je dnešek. Tak to raději projedná s kámošem Mahdalíčkem. Že mu včera krachla vojenská pojišťovna? Nevadí. Je to zkušený právník a tak ho jako zkušeného právníka pověříme protikorupčním bojem J a ustanovíme ho ředitelem odboru finanční kontroly ekonomické sekce MO. Tak to jde stále do kolečka - včera, dnes nebo už zase včera? Propojenost včerejších a dnešních "osob" nejenom v armádě, ale také se zbrojařskými firmami a poslanci pokračuje jako včera.

Nedávným hitem je snižování počtů. Volná místa, která by podle proklamací o plnění náboru už v armádě snad ani neměla existovat, se začala blokovat a situace připomíná stop-stav. Termín státní zaměstnanci se v armádě vysvětluje různě. Pouze ti co si našli teplá místečka ve státní správě tvrdí, že jich se to netýká. Ministryně Schillerová sice tvrdí, že se to vojáků nedotkne, ale jejich místa se přesto začala blokovat. Pokud dojde k již několikerému opakování historie, tak se s velkou pompou zruší volná místa, na která jsou plánované finanční prostředky. Stejně jako v minulosti se tyto nevyčerpané finanční prostředky nebudou vracet zpět do státního rozpočtu, ale tradičně poslouží jako odměny úředníkům. Desítky volných míst, která se pro tento účel držela na ministerstvu obrany, jsou již dávno zrušená a tak se na tučné odměny použijí prostředky z jiných neobsazených míst, nebo ty, které se plánují pro posluchače Univerzity obrany. A když ani tam nic nebude, tak je převedeme z jiné rozpočtové kapitoly. Nic nového pod sluncem a osoby zběhlé v této praxi máme také. Výdaje je třeba zvyšovat, prezident Trump je stále ve funkci a co kdyby náhodou obhájil znovu mandát, výdaje jsou nutné, ať to stojí, co to stojí. Šlechtovou jsme pro jistotu odstranili, aby do zakázek a výdajů nekecala a předložíme svoje jediné "správné" zdůvodnění na nákup. Zdůvodníme i to, jak jsou "dnes" najednou letadla CASA nezbytná a nedovedeme si bez nich armádu představit. Jaksi opomeneme oznámit, že jsme "včera" vehementně zdůvodňovali, že takové malé krámy nepotřebujeme. A pak se poklepeme se na ramena, jak nám ta "karavana hezky jede." No po pravdě, zase tak dobře nejede. Velbloudy jsme vyměnili za nýmandy, a kdyby někdo z nich chtěl kecat do řízení karavany, tak ho buď pacifakujem, nebo ho vyhodíme z kola ven a kritické články jako tento označíme za demagogické, vytržené z textu, nebo nepravdivé. A tak Metnar i Opata vyráží "dnes" se strukturami "včerejška" v naději, že zítra bude líp.


Stanislav Milota - dokonceni

21. února 2019 v 20:39 | Robert Buchar |  Clanky jinych autoru
Jak se na to všechno díváte dnes?

Tady je nová generace, sem přišli do toho státu zubaři, jako jsou takoví ti Mackové, ti
do politiky, a dneska nám dávaj morálky, jak se máme chovat. A já jak mám výhrady
proti Vendovi Veškrnovi, jak já říkám panu presidentovi, tak dneska najednou, a mám je
teda vlastně od samého začátku, neb jsem tam vydržel na tom Hradě vlastně jenom asi
půl roku. Protože když jsem viděl ty chutě o tom, že bysme vládli asi jako v Číně, a
všechny ty auta a tydle věci, tak jsem odešel. Ale že dneska zase už tady každej je
ochoten a v novinách najednou zase svoboda a demokracie, a každej má výhrady, tak to
se mně zadírá, to já odmítám.

Myslím, že najednou, když vidíte výsledek po těch deseti letech, tak to, co vlastně…
Primitivní idealista si myslel, co všechno bude, a porozumění, a tak. A dneska když
vlastně vidíte ty rychlokvašky miliardářský. Jako je tady generální ředitel pan Železný,
dostane od státu licenci. On za pět let se stane miliardář a zítra může udělat tohle. A oni
všichni se ho bojej, on je vzdělanej. Ne, to je vychytralej chlap, kterej může, kterej
skoupí tisíc dílů Arabely nebo nějakejch krávovin v Americe. Teďka lidi žerou popcorn
u toho, taky jako v Americe, protože nemusej u toho nic dělat. Hele, jak vono to bylo?
Jak se jmenuje? Vzala si ho? Co ono se dělo ve 13 dílu? A tohle to je něco, co se sem
přineslo, takže národ, kterej měl nějakou úroveň, třeba i kulturní, tak se otupuje blbstvím
coca-coly a popcornu. A to je moje velký zklamání. Takže já bych jim ustřihl popcorn, a
já vím že tohle je krávovina. My tady máme jedno vysílání ČT 2, to je na vysoký úrovni.
To nemá ve světě obdobu, to je dokonalý. Takže to vyvažuje, ovšem dívájí se na to
jenom 4% lidí. To je ten problém.

Ten brainwashing, kterej tady udělal vlastně ten Rus, tak než naroste nějaká nová kůra
mozková, tak nejdřív se musí přelejt tou coca-colou, zasytit ty prázdný-zde jsou lvipopcornem,
a tak tam potom jednou na tom snad něco vyroste. Až budou křičet: "Nechci
popcorn, bliju! Coca-cola je otrávená!" A tak si myslím, že tady už začínají… I když v
tom hospodářství to je katastrofa, i když ne úplná…

Nejde to rychlejc. Za deset let to nejde. Tady musí přijít i jiná generace politická. Ta
by měla být úplně jinýho druhu, než by se rekrutovali třeba z disidentů. To si nemyslím,
že je to nejlepší. Protože ten disident, disident je dneska jako když říkáte to
nejneslušnější slovo. To když vyslovíte někde o disidentství… Tak já když jsem v
televizní radě, tak tam vždycky tak slyším "no tohle, vy disidenti , vy to vidíte jinak." To
není to, vidět jinak. To, co jsme se spíš naučili, je říkat si pravdu tvrdě do ksichtu teda, a
to se nenosí dneska. To aby se neurazil a vymyslí se něco jinýho. I když dneska
samozřejmě tady ti lidi, kteří prokoukli ty díry v legislativě, tak tam se napakovali
strašlivě. Ten stát je rozkradenej lotrama, kteří věděli perfektně, kde mají co udělat a jak
udělat. A do dnešních dnů to tak je.
A tam je teda, tam taky je, a to je teda další věc, kterou já se přiznám. Já když jsem byl
jako kluk na Barrandově, tak mně bylo těch patnáct let. A v tom roce 1948 najednou tam
vniknul bolševik. A tam byli filmaři z první republiky, jo, takže šmetrling a šály, a
chodili oblečený, a jelenicový rukavice kameramani, a takhle. A jednou si tam dělnická
třída zavolala Karla Škvora, což byl vynikající architekt, báječnej, kterej chodil do
ateliéru tady šála, pepita saka, a říkal: "Tak tadyhle tohle udělejte." A tak si ho zavolali
na závodní výbor a řekli: "Tak takhle soudruhu nemůžeš chodit do ateliéru, dělnická třída
si to nepřeje." Tak on druhej den přišel a měl na tom saku našitý záplaty. A aby jim
vyhověl.
A to říkám z toho důvodu, že ten přeskok potom do toho bolševismu, jak to všechno
nalezlo do strany, protože pak najednou Vávra už byl ve straně hned, a všechno to tam
skutečně nalezlo. Ale tohle to se stalo teďka zase opačně. Tady najednou zase všichni
umělci jsou pravičáci. A ti mě tak nasrali, že to zase je truc kluka ze Žižkova, že já se
hlásím samozřejmě k sociálním demokratům. Už jenom kvůli tomu, že všichni jsou
pravičáci. Já jsem říkal: "Jak můžete točit filmy, když jste tak doprava uhnutý? To se
vám tam skoro nemůže objevit ani člověk v těch vašich filmech, kterej má třeba nějakej
problém. Třeba Italové, co by dělali?" Ale to je taková moje provokace, jsem s tím
známej, a tak nasírám ty lidi tím, že propaguju to, že sociální demokracie spíš než
pravičáci, kteří vlastně celou tu dobu sloužili bolševikům a dneska se jim udělal… já
jsem říkal: "Někomu se udělal furunkl, a někomu pravičák. Ale přes noc!"
U většiny umělců, vždyť oni vždycky, nebo aspoň první část tohoto století byla taková,
že všechno inklinovalo k tomu, aby se odlišili, aby se nedostali do smetánky, že jo. A
dneska ta smetánka to tak natáhla, to žito, to když byste viděl dneska jakýkoliv setkání,
slavení, tak tam to jede ve velkým. A teď to jede a je to Hollywood na plnej céres. A to
nemám rád, musím přiznat. To brzdím a tam provokativně nechodím a nebo když, tak
jsem tam šel bez kravaty.
A proto i tam tenhle ten přechod, i ekonomickej, byl do něčeho, že uvěřili, že to půjde
bez kontroly. Vono se to pak dá nějak dohromady. No nedalo. Nedalo se to do těchto
chvil, a proto teda "čisté ruce", které vyhlásil Zeman5, tak on to nikdo nechce ani dělat,
ani ti fízlové, co to mají řešit. Protože oni se bojej, kdyby náhodou na něco přišli, tak že
mu někdo zaťuká na dveře nebo hodí zlomenou tužku do schránky. Protože to tady jede.
Tady je mafie. A to jsou ti kluci Ukrajinci, nebo ti z toho Afganistánu, ruský, tady jsou
skutečně normální zabijáci. A právě ti, co si udělali ty skuliny, protože to není jen
v bankovnictví, ale i v podnikatelství, a to dělají chytrý kluci, zase třicátníci, kteří to
prohlídli a přesně vědí kam šáhnout.

Ale dneska, jak jsem říkal, ten náš přeudatný oddíl se v jatky proměnil, takže prakticky
to je rozbitý. Je to sociálně rozvrstvený, všichni jsou na tom úplně jinak. Že to je buď
president, nebo někdo je zas úplně někde jinde, takže tam najednou byste to těžko hledal.
A najednou v určitým věku, kde byste našel nějaký… To by zase musel bejt nějakej
počin něčeho, nějakej impuls ze společnosti, kdyby se měl vrátit v nějaký podobě. V
nějaký podobě třeba bolševik, což není nikdy vyloučeno. Nikdy nic není vyloučeno.
Víte, tak to by mohl bejt stmelovací prvek na takové věci. Takže to je takový kdyby, to
kdyby, když se na to ptáte těch deseti letech. Kdyby se něco takového stalo, tak to by
muselo být asi v této podobě a to bychom nebyli sami a myslím si, že by byli i určití lidé
z nové generace. Už jsou tam další lidi, s kterýma by se člověk mohl setkat a mohl s
nima komunikovat.

A co budoucnost?

Ta druhá polovina toho století se dostala někam jinam a ona už další světová válka
nemusí být, protože ona už permanentně probíhá dneska. Protože to ne Kosovo, to
probíhá jinak, sociálně. Víte, dostává to jiné prvky, a tam si myslím, že mají sloužit
média spíš než bavit. Tady dneska je tendence, aby média bavila. Od časopisů počínaje.
Lidi vůbec nečtou, čtou jenom "hele ona menstruovala už ve dvou letech a takový
krávoviny…" Já teďka jak jsem v tý radě, tak se musím dívat na televizi. Mám tady asi
patnáct programů. To je propad i v tom, jak do toho propadávají třeba i čeští herci. Oni
se z nich stávají baviči. Oni všichni vyprávěj veselé příběhy z natáčení, nebo kdy se jim
co stalo, když byli malí, že neměli rádi krupicovou kaši. Pak zase co vařej. Víte,
posouvá se to někam jinam. Já vím, že ne k nevzdělanosti, ale k určitý otupělosti, která
je velice snadno zneužitelná. Tu otupělost zneužijete tím, že najednou pak neteče voda,
pak nejde tamto, a v tu ránu pak najednou je problém. Protože dokud to jede všechno,
furt všechno teče, tak je to prima…
Já nevím, proč tady vykládám tyhle krávoviny, ale protože si myslím, že třeba právě
média tady u nás, a říkám, k tomu patří herci, režiséři, kteří se pustili do toho
showbysnisu… To už Nietzsche říkal, že člověk koncem tohoto století, že to bude
Schauspieler, a myslel to od slova ne jako herec, ale že to bude člověk, kterej se předvádí.
A teďka to je tak, my tady máme NOVU, tam je ta rychlokvaška miliardářská a ten říká:
"Nejsou baviči! Co budeme dělat, až budeme mít digitální vysílání? Budeme mít
padesát kanálů. Kdo bude ty lidi bavit?"
A já jsem mu říkal: "A prosím vás, a to bude jak? Jako vždycky v pondělí bude hrát
půlka národa a v úterý druhá, jo?"
Protože oni mají třeba programy, kde lidem napíšou, že v pondělí budou autobusy v
Nové Lípě, Českým Boru. Odvezou je a tam všichni "nazdar mami, ahoj, a tohle". A
tam vidíte, že tamhle je kamera - a to dělaj už ale i ti politici - tadyhle je kamera a tamhle
je monitor, a vy mu položíte otázku a on "ano, já vám chci říct, na co jste se mě ptal" a
všichni se dívají na sebe, jak vypadají v tom monitoru místo do kamery. Vůbec je
nezajímá vaše otázka. A ti lidi taky.
A to začínaná jako že celej svět, všichni jsme showspielři, všichni hrajeme, všichni
jsme v nějaký hře. Takže to je prdelózní a tím bych to skončil!

Stanislav Milota

21. února 2019 v 20:20 | Robert Buchar |  Clanky jinych autoru
V pondělí 18.února zemřel v Praze kameraman Stanislav Milota. Byl to vyjímečný člověk, mimořádného charakteru, který sehrál významnou roli ve vývoji mé kariéry. Setkali jsme se na podzim roku 1974 a od té doby jsem ho považoval za svého mentora. V roce 1999 jsem s ním natočil interview pro dokumentární film Sametová kocovina. Rád bych při této příležitosti předložil veřejnosti výňatky z našeho rozhovoru které dnes, 30 let po "Sametové revoluci", mluví samy za sebe.

Robert Buchar
Chicago, February 20, 2019


Jak to vlastně bylo s vaší kariérou kameramana?

Já nemám FAMU. Já jsem se vyučil na Barrandově v laboratořích, ale už v sedmnácti
jsem ostřil a pak švenkoval, a až později jsem se stal hlavním kameramanem. A jelikož
mám jenom základní školu, tak vlastně nevzdělán, tak jsem to doháněl všechno po
večerech. Takže jsem tomu vlastně zasvětil život. Takže jsem si neudělal ani děti, abych
to mohl dělat. A tak je to v životě, když se k něčemu takovýmu upnete. Do toho roku
1968 jsem se věnoval jenom té profesi jako takové. To mě od rána do večera spalovalo a
bylo to nádherný. Celej den jsme točili a večer zase v Palác klubu jsme se do jedné ráno
bavili opět o filmu, protože tam byly předváděčky. Najednou přijde střih, a jako
přerušená pupeční šňůra se to přestřihne, a je takováhle věc. Takže já, jelikož jsem byl z
dělnické rodiny, tak jsem měl privilegii na Barrandově. Já jsem nemusel vstoupit ani do
komunistické strany. Vždycky mi říkali: "Ty bys měl vstoupit do strany." A já jsem
říkal: "Ne, dokud tam bude Otakar Vávra, tak já tam nebudu." A oni říkali: "No, aby tam
nebyli Vávrové, tak bys tam měl být ty!" Takže takhle jsem vlastně se nedostal nikdy k
žádné straně a ani do Svazu mládeže, ale dostal jsem se do tohohle toho.
Váš život se zvrtnul tím, že jste natočil sovětskou invazi v srpnu 1968.
To není jenom, že já to zdokumentoval. Já jsem byl jeden z mnohých. Já nevím, kolik
nás bylo z celovečerního filmu, kteří jsme točili. Ale to byla náhoda, že tady bydlím za
Muzeem, a když jdou dějiny kolem, tak vždycky u nás zaklepaj. A já v tu dobu náhodou
točil Spalovače mrtvol, takže jsem měl kameru, materiál a všechno ostatní. A je pravda
taky jedna věc, že to byl ten rok 1968, který mě vtáhnul nějakým způsobem do
společnosti a politického života jako občana tím, že jsem se vlastně takhle projevil. Že
jsem šel, a to co zrežíroval režisér Brežněv, tak jsem to šel natočit. A to mělo taky
samozřejmě pro mě následky do dnešních dnů.

A co bylo po invazi?

Na první barrandovskou prověrku jako takovou, která byla po šedesátým osmým, kdy
nastoupil Gustáv Husák, tak jsem šel já. A tam seděli lidi takový, který když jsem si
odskočil z toho srpna nahoru na Barrandov podívat se na ten materiál, tak říkali: "Stando,
toč, je to skvělý, báječný!" A tak tam pokuřovali, chodili tam po Evropě a posílali to
ven. Byl tam novej ředitel, takovej spisovatel nějakej, a ten říkal: "Kde jste byl
vychovanej a kde je ten materiál, co jste natočil." A padla tam taková otázka: "Vy
mluvíte, jako byste byl členem západní rozvědky." To mně řekl ten novej ředitel. A já
jsem mu řekl: "Já, na rozdíl od vás a ostatních zde přísedících, nejsem členem žádné
rozvědky." Vstal jsem, prásknul jsem dveřma, a tím jsem taky prásknul dveřma za svým
profesionálním životem, kterej tím skončil.
Já jsem ještě dotáčel pro Němce jeden celovečerní film v Izraeli v roce 1969 a to byla
konečná. A pak vlastně nic. Musím říct, že to dost nepřebolelo. I když dneska vím, že
mně ujel rychlík. Je fakt, že po tom roce 1989 mě nikdo nezavolal, jestli bych nechtěl
točit film. Já nevidím na jedno oko, protože jsem měl tři mrtvice, ale nestalo se to, že by
mě někdo požádal. Ale já si taky nemyslím, že jsem byl nějakej světovej. Já jsem to
strašně miloval a myslím, že filmaři a kameramani tady speciálně v tomhle státě, celkově
jsou na světový úrovni. Takže jsem tam skončil… Jo, to jsem chtěl říct, že je tu taková
pikantnost. I moje žena to měla. Když člověka přervou v nějaký profesi, kterou takhle
miloval a vsadil na to celej život, tak když to pak neděláte, tak mně se do dnešního dne
zdají sny, že točím. A každej sen je tak, že to dělám špatně. Ještě se mně nezdál sen, že
to dělám dobře. Vlastě se to zdálo o divadle taky. A teď, když začala hrát v tom
Národním divadle, tak se jí to už nezdá. To je zajímavý. A tam se jí vždycky zdálo, že
nezná text. A u mě taková slabá stránka byla blenda, že jo, jako expozice. A to je
většina těch průserů, co tam v tom snu mívám. Ale většinou to mám podexponovaný něž
přeexponovaný. Je to takový úsměvný.
Takže tak jsem skončil. Ale skončil jsem jako frajer, protože v tý době jsem byl
takovej, že jsem točil venku, v cizině, a tak. Když si mně tenkrát zavolali pánové od StB,
to tenkrát jsem do tý doby neměl s nikým nic, a oni mně položili takový otázky, a já jako
frajer….
"Vy jste natočil 250 metrů?"
A já říkám: "Ne, já jsem natočil 4 500 metrů!"
"No a kde jsou?"
"Já nevím, někde venku."
"A z čeho jste to natočil?"
Tam jsem teprve začal chápat a dostávat se do jiné sociální skupiny tady v tom státě, že
jsem už byl zase někdo jinej, a to jsem si uvědomil. Tam jsem ohlásil přestup od té
profese jinam. Ale musím říct, že to nebylo nevědomé, protože mně bránilo všechno to
abych… Ne, že nějaká statečnost nebo něco. Zkrátka… To, co jsem viděl, mně stačilo, a
to, co jsem si myslel, mně taky stačilo na to, abych to zapích. I když třeba naivně jsem si
myslel, že to nebude tak dlouho trvat.
A co bylo potom?
Potom nebylo nic. Potom jsem točil na černo. Dokonce s vámi taky. Vlastně to bylo
pikantní, že jsme dělali tenkrát, a to bylo s Vihanovou a s vámi, takovej ten černobílej
film o barevnosti látek… To ale bylo jen párkrát, a vůbec ne moc, a pak čím dál tím větší
propad do toho kotle.

Jak jste prožil období Normalizace?

Ten tlak v tý době byl už tak velkej a bylo to skupenství lidí, s kterejma jsem se znal už
dávno před rokem 1968. A vlastně rok 1968 nás vyhnal, ten nás sehnal k sobě do
takovýho stáda. A najednou tam byli různí filosofové, a politici, a určitej typ lidí vlastně
se začal nějakým způsobem shlukovat, psát si různý fejetony a tak. A tak to vzniklo. A
já tím, že jsem byl vyhozenej z Barrandova, tak jsem nikde moc nekomunikoval. Já jsem
měl třeba zákaz chodit na Barrandov. Tam měli moji fotku na vrátnici, abych tam
nechodil. Takže jsem vlastně přes tyhle ty, a se svou ženou vlastně, jsme se dostali,
vlastně právě přes Vaška, Kohouta, a tak jsme se dostávali vlastně blíž a blíž do tohohle
toho centra. A tam právě je jedna taková pikantnost, že v roce 1976 jsme na Vánoce
chodili vždycky na šneky do vinárny na Národní třídě, do Klášterní, takže tam jsme
tenkrát… A já jsem podepisoval Chartu jako druhý, vlastně už jsem ji měl podepsanou,
ale měl jsem být jako ta druhá vrstva. A tenkrát, když jsme se tam loučili, já to říkám
jenom z toho důvodu, protože to možná odpovídá, proč Pavel Kohout říkal: "Tak
nashledanou po Novém roce nebo před popravčí četou." Protože už tenkrát jsme vlastně
byli nějakým způsobem ocejchovaní, z tý společnosti vyhnaní někam jinam. Už byly
situace takový, že už bylo třeba po Černickým, třeba po Havlově Žebrácký opeře. Což
byl takovej kulturní zážitek velikej. Nic jinýho bych vlastně nemohl udělat, protože
těžko bych mohl nějakým způsobem nepodepsat. Protože to vlastně nemělo žádnej jinej
význam zhoršujícího se trendu v mým životě. Protože ten už byl vyřešenej do podoby,
která byla, a tak nebylo možný, že bych se mohl vrátit. Protože vždycky, když jsem byl
na výslechu, tak říkali: "No ta vaše žena, to kdybyste ji nechal, tak by to bylo všechno
jinak." A jí zase říkali: "Jo, ten váš muž…" Takže tam jsme si nemohli pomoct nikdo
ničím a ona vlastně nakonec ta Charta byla takovej deštník. Protože je zase pravda, že
lidi, kteří podepsali Chartu, nebo my aspoň z Prahy, nebo určitej ten typ, tak jsme
určitým způsobem byli chráněni. My, co jsme byli starší, tak mě nikdy neuhodili, oproti
těm Třešňákům nebo tomu Vaškovi Malýmu, těm mladým klukům, kteří dostali skutečně
nakládačky veliký. Taktéž Havla nikdy nebili, nebo Bendu, Kohouta. Ale to působení,
že tady byli za dveřma, nebo že jste viděl auto a tak, to působilo tak… Ale když se vrátím
zpátky k tomu, proč jsem to udělal. No východisko jsem neměl žádný. Tím jsem si ani
nepohoršil ani nepolepšil, ale věděl jsem najednou, že v tom skupenství je to lepší, než
stát ve větru někde sám a nebo nepatřit tam ani onam. Je to najednou rozhodnutí se
vlastně dostat tam, i když vlastně perspektiva nikde nebyla žádná, že by to něco mohlo
udělat. Uvědomte si taky, kdy se to podepisuje. Podepisuje se to po Helsinkách, kdy ty
Helsinky byly impuls k tomu, že nějaká změna bude. To znamená, že realizace Helsinek
se mohla dít jedině nějakým takovýmhle způsobem. Nebo já jsem si taky myslel, že toto
může být realizace Helsinek.
Tenkrát to vlastně všechno skončilo a pak přišel rok 1976. Tady se začala konat taková
představení jako Výročí pana Seiferta a začala Charta. A v Chartě jsem točil po
sklepech různý provolání. Já nevím, různý lidi od Hájka počínaje, já nevím, Hejdánka,
Havla, kohokoliv, a to se posílalo ven. Posílalo se to dnešnímu ministrovi zahraničí
(Jan Kavan), kterej měl v Londýně takovej, jmenovalo se to Palach Press. A pak jsem
tady udělal takovej záznam dvou představení. A to tenkrát byla pikantnost, to je rok
řekněme 1978-79. Já jsem tenkrát nemohl vůbec sehnat filmový materiál. Kupoval jsem
film v drogerii. A vůbec, nemohli jsme sehnat mix pult. Tak jsem rozvěsil asi pět
mikrofonů, který v tom obraze jsou a nějakej mix pult mně dali chlapci dohromady. A
tím, jak jsme udělali tu velkou anténu, a já jsem tady blízko toho rozhlasu, tak najednou
nám v tom hrála tadadá dadá dadá dadádá… Moskva najednou v tom hrála. Tak jsme to
museli přerušit. S kamerou byla taky potíž. Tu nám potom poslali z venku a… No a ten
záznam se udělal. Když vidím dneska všechny ty obskury, kdy by bylo bývalo možný
natočit diváky, ty Patočky, kteří tady seděli! Ti pánové, kteří tady… oni by se normálně
nesetkali, protože jeden bejval velkej komunista, druhej zase národní socialista.
Najednou se to tady sešlo na základě něčeho úplně jinýho. Ty večery byly nádherný v
jedné věci, že dole byli fízlové a tady se odehrávalo něco. A tady ten byt není velikej.
Ta předsíň je malá a tam byla hromada bot naházenejch, protože to nebylo možný složit,
a bylo to, že si každej pak z tý hromady vybíral svý boty a odcházel. No máme o tom
záznamy, moje žena dopisuje svý paměti, včetně těhlech fízlovskejch materiálů to tam
dá, takže tohle to je zdokumentovaný. Ono žádný divadlo není možný zaznamenat.
Protože když sedíte v divadle, tak máte široký pohled a vidíte, cítíte, jestli ta paní vedle
voní nebo jestli měla česnečku, a detail si uděláte, kdy vy chcete. Takže divadlo je o
něčem úplně jiném v pocitu diváka. Když to snímáte vy, určujete nějakej pohled, a tady
ani tohle nešlo z technickejch důvodů. Já jsem musel vypnout akumulačky, protože jsem
měl 12-14 DIN film. Takže jsem do toho pral asi 4 000 luxů, abych to vůbec dosvítil. To
bylo to první. To byl ten Macbeth jestě s Kohoutem a s Lanďákem. A pak, když oni
odjeli, tak tady Vlasta dělala o Boženě Němcové. A to už jsem to tady dělal sám, na
černotu, na takový zbytky materiálu. Tak to byly takový poslední dva ještě
"profesionální", ale pak už nic. Nešlo to. To nejde. Tam byl konec.

Dneska si chartistů už nikdo neváží.

Ono to je logický. O tom lidi skoro nic nevěděli celou tu dobu. Protože to byla taková
entita malá, nikdy se to k masám nedostalo. To se dostalo jenom Chartou. Tu Chartu
skoro vůbec nikdo nečetl, ta zasáhla jenom, teda řekněme uměleckej svět, kterej donutili
podepsat Anti-Chartu. On je tam problém. Třeba Tigrid se ptal: "Co vy tam chcete?
Vy chcete, aby se dodržovaly zákony, teda bolševický, po těch Helsinkách?" A ono
jenom to, aby se dodržovaly, bylo dost hrdinský to chtít. Protože reakce na to taková
byla. Ale to, že vlastně k tomu není dnes žádná vážnost, to je zákonitě pochopitelný.
Protože tam by se gró národa odráželo od toho, že přeci někdo řekl, že ne. A většina
vždycky nakonec má pravdu. A nakonec, když tady je demokracie, tak většina má
pravdu. Co jako udělali? Pro koho co udělali? Ten teďka je na Hradě a je milionář,
tamti jsou zase tohle… Vidíte, oni se dobře udělali, jen se podívejte! To, že na to takoví
jako třeba Šimečka zemřel, dneska tadyhle problematickej Venda Benda, kterej
samozřejmě, to je takovej člověk, kterej… No jo, ale taky seděl ve vězení, kde nikdo
neseděl. Protože všichni se samozřejmě měli relativně dobře. Macek, takovej ten kritik z
ODS, který je dneska největší kritik Václava, no to je nehoráznost, která nemá obdobu.
Ale ono, když něco budete dlouho pomlouvat, tak ono se to tak vžije. A on Venda dělá
takový věci jako že řekne: "Ano, bombardovat Jugoslávii." No a tady všichni. "Proč?
To by třeba ten náš kluk taky musel jít. Tak to ne!" "On chce vládnout …" Honem se
vracej k zákonům, jaký jsou zákony, co smí a co nesmí. Ale nikdo se neptá proč? Pan
Macek přichází, jako tihle lidi přišli najednou k tomu úlu, najednou se slítli ze všech
krajů, a dneska zaplacený mediální svět - že se mediálně vlastně zviditelnili s něčím
úplně jiným. A to zpochybnění těch chartistů, vždyť je to, prosím vás, úplně podobný
jako ti letci, kteří přilétli v roce 1945 z Anglie. No co bylo? Oni je okamžitě zavřeli,
protože aby tady ten národ, kterej prakticky vyráběl pro Hitlera … A komunistům vůbec
to nešlo do plánu. Protože atentát na Heidricha, jeden z největších činů, čtyřicet let se o
tom mluvilo. Dodneska se to rozebírá, že se to nemělo stát. To se nehodí. To se nehodí
vždycky té většině, která vlastně mlčí, a tak se jí to nehodí. Nemá potřebu. Tady je
problém, tady dodneška žije člověk, kterej dával tresty smrti, a do dneška… Třeba teď
například Vašek Malý má člověka u soudu, který ho bil. Tadyhle bydlí za rohem. Vlastu
zatýkal, často sem chodil. A ten řekne: "Já jsem ho nebil." A soudci seděj, protože tam
není důkaz. A nebo třeba Vlasta Třešňák, který sem přišel jednoho dne a takhle mi
ukazoval, že má propálený prsty, že má ruce popálený, že ho bili. Tak jsem říkal, že mu
půjdu svědčit. A když oni se mě ptali: "Tak co můžete dosvědčit?"
"No, že měl takhle tady tři, jako tři típnutý cigarety."
"No, ale to si mohl udělat sám, ještě než k vám přišel do bytu, že jo?"
Já jsem říkal: "To je vono tohle. To je opravdu fakt. To jistě, to si to udělal takhle!"
A to je problém demokracie jako takovej. Problém je v tom, a to dokonce chápu, že
většina soudců… Ono je to pro ně výhodné. Oni nemusí posílat těch lidí tolik do vězení.
Taky se bojej. Oni jim do dneška vyhrožujou. A dneska, jak se to začíná srovnávat, tak
najednou se to začíná zvedat. Vidíte, že všichni, co dřív byli ve straně a měli kontakty,
jak obchodní tak tohle to, tak oni dneska začínaj mít navrch, protože ta situace
hospodářská není dobrá. A to se samozřejmě dostane i do oblasti soudu. I když teď v
poslední době můžu říct, že se to lepší. Že tam začíná bejt nějaká větší odvaha k tomu,
něco řešit. Ale to je deset let. Vemte si, že ti anglický piloti nebo ti chlapi, co byli v
koncentrácích v padesátých letech, se tady dohadují furt o tom, jestli se jim má něco dát
nebo nedat. Víte, že tenhle stát tady vyhazuje, živí nový miliardáře, místo aby těch pár
miliard rozhodil mezi lidi, kteří byli skutečně mučeni.
Třeba tenhle problém. Já jsem dneska v Radě pro rozhlasové a televizní vysílání. ČT
1, která je veřejnoprávní televize, odvysílá film Král Šumavy. Král Šumavy je podle
skutečné události. Na té hranici zastřelili, zabili elektrickým proudem, nebo různými
způsoby jinak, 127 lidí. Z toho jsou dalších stovky a tisíce lidí odsouzených pro to, že se
pokusili o přechod státní hranice. Ten film se odvysílá, protože ta veřejnoprávní
televize… Když my jsme jim řekli: "To nemůžete takhle promítat, takovýhle věci bez_ jakýhokoliv komentáře.

Tak si tam vemte někoho, kdo dostal 10 - 15 let za to, že se
pokusil o přechod státní hranice. Tak si ho vemte, ať řekne, jaký to bylo." Ne, oni to
neudělají proto, že tady nějaký pan Železný, který má NOVU, který vlastně pouští ten
největší brak, který vůbec na světě je, tak aby mu konkurovali ve sledovanosti, tak to
pustěj. Herci, kteří v tom hráli - a to jsou významní čeští herci - řeknou: "Já se nemám za
co stydět." No ne, on ten jejich syn, brácha nebo švagr neseděli, a taky se nepokusili o
přechod státní hranice. Pokusila se Jiřina Štěpničková, to doteďka o tom jsou fámy, o
tom kdy, co, jak, proč, a tak. Její syn… Jí tenkrát vzali vilu a do těchto dnů, deset let po
listopadu, tomu synovi tu vilu nevrátili. Tam bydlí nějakej bolševik! Tak to je takhle, a
je toho moc!
Musím říct, že to dneska snáším daleko hůř v jedné věci, že totiž najednou všichni
vydávají svědectví o svých perzekucích. Víte, to je daleko horší. Protože tenkrát to bylo
dost pochopitelný, že máte děti a nechcete… Ale dneska to, ne, radši o tom nemluvme,
kdepak, no to víte… a to je trapný, to je skutečně trapný. Dost se u televize nasměji, ale
dost se spíš i nasírám. Taky když pominu tohle, tak to je samozřejmě zase to, co jste se
ptal předtím. Proč ta Charta… My jsme dneska, ten náš oddíl, jak je v jedný písničce
Suchýho, tam se zpívá: "Náš oddíl se v jatky proměnil, náš přeudatný oddíl se v jatky
proměnil." On se skutečně proměnil, protože po listopadu různé profese si zavolaly
různé lidi, a tak vlastně odešlo to, co je stmelovalo. Vlastně to odešlo. Najednou i ten
způsob myšlení, i ta ideologie. Najednou demokracie nabídla větší plejádu od levice po
pravici až někam. To znamená, že tam najednou, tam to stmelení bylo o něčem jiným. A
potom se to rozprchlo do všech koutů světa a do všech stran, takže dneska to pojítko už
vůbec vlastně žádný není. Dokonce ten rozpor mezi náma je dost velkej, nebo pohled na
různou věc může být různej. To je zrovna okolo Kosova, názory jsou různý. Okolo
památek, třeba vracení církevního majetku, tak to nás rozděluje dneska daleko víc, než
nás to kdy stmelovalo. Má to logiku, a tak to má bejt.

S jakými pocity se na to dnes díváte?

To víte, to je… Jenomže když jste tady v tom zůstal jako já, tak to vidíte, nemusíte s
tím komunikovat, vůbec to nechat. Říkám, je to horší, když to slyšíte obhajovat - jako
charakter, právo na názor a ctnost a zachování se. Já se můžu podívat denně do zrcadla a
tyhle ty kecy, to tady je jako na běžícím pásu. Jak přijde zase takovej nějakej problém
politickej, tak to tady je. Zase pro emigranty, je problém, a to je to, co irituje mě,
počínaje Tigridem, že nebejt tady dlouho a přijít a poradit nám, jak se ukazuje, že lidi
vlastně nedosahujou svého intelektu. Že nepochopěj, že nesměj. Ať jsou ticho, ať to
nechaj. Ať ty lidi nechaj tak jak jsou, ať si to mezi sebou vypořádaj tady ti lidi sami.
Protože to neporadíte… Protože svoboda dneska, ta demokracie, ta osvobodila lidi od
strachu. Dřív sklapli kufry a byli kamarádi s kýmkoliv, nebo jak co se přikázalo. Dneska
každej má právo na názor a každej si ho říká. Taky si ho zastává, tvrdě prosazuje. Deset
let si myslím přeci jen je krátká doba, aby ta společnost se nějakým způsobem změnila.
Protože ty děti, který dorostly, doma slyšely: "Hele, tohle to venku nebudeš říkat, to co
říkal táta…" Dneska už oni mají děti, a ta generace, která žila ten svůj nejplodnější život
v určitý době toho bolševika, tak tam není možný říkat… I my jsme jaksi, jak už říkal
Werich, že okurka, která je v sudu láku spolu s jinejma, by křičela: "Já nejsem nakyslá!"
Tak to nejde. To každej jsme tady někde šlápnutej, někdo někde nechal stopu něčeho.
To není tak jednoduchý. Ale jde o to, jenom abysme dneska nebyli jenom ti spravedliví,
kteří vystupujou, a to je vlastně taky zajímavý u mládeže, která ještě neprožila… Proto
tady najednou je street party, teď tady byla street party, kde rozmydlili všechno. Oni
nejsou myslí moc jiný než byly "děti květů", ale myslím si, že ta agresivita dneska je
daleko větší než byla. Protože ten obraz tý agresivity toho světa… Uvědomte si, že v
první polovině tohoto století, v první světové válce, platilo ještě čestné slovo důstojníka.
V druhé světové válce žádný čestný slovo, naopak, jak to udělat tak, aby on myslel, že je
to v pořádku a uděláme to jinak…

Jak to bylo se "Sametovou revolucí?"

To všechno vzniklo vlastně tak spontánně, jak to vznikalo. On se toho nikdo nechtěl
nějak moc chopit, a tak se toho chopila určitá skupina lidí. Je fakt taky, že ten vývoj,
kterej tady byl, tak my jsme byli jako poslední. Po nás šlo už jenom Rumunsko. Dávno
předtím už prasklo NDR, takže i když se tady mohlo stát všechno možný, tak se přesto
nestalo. I když tady rukovali a tady v Pakulu sedělo, já nevím kolik tisíc milicionářů
připravených, že napochodujou do Prahy. No tak nenapochodovali. Tam v tý Laterně
Magice, jelikož toho Vaška znám velice dlouho, tak tam jsme se dali všichni dohromady,
určitá parta lidí. A dělal jsem vlastně to, co vždycky dělá kameraman. Protože
kameraman je vždycky takovej člověk někde vzadu, a když se ještě dívalo přes film, tak
nikdo vlastně nevěděl, co se natočilo, jenom ten švenkr. A ten švenkr, když sundal tu
jeptišku, tak všichni se na něj podívali, jako co tam bylo. Jestli tam nebyl mikrofon,
koleje, lampy nebo jestli ten herec nemrknul, nebo co. Takže z tyhle tý profese jsem měl,
nebo mám, takovou tu schopnost organizovat, rychle se rozhodnout. Takže to jsem tam
nějakým způsobem využíval, používal až do jistý míry. A pak když tam vlastně nastala
taková věc… Tam to dělali disidenti dohromady. K tomu přicházeli určitý lidi, protože
třeba Vašek řekl: "Kdo bude dělat ekonomiku?"
Já jsem říkal: "No ten Valeš, vždyť jsi s ním seděl."
"No tak zavolej ho!"
Tak jsme zavolali Valeše. "A kdo teda ještě?"
A on řekl: "No Komárek."
"Komárek, no dobře, a kdo tam je u něj?"
"No ten Klaus je tam nějakej, že jo."
No tak tihle chodili, a ten Klaus: "Dobrý den." Takže ti tam přicházeli a jak se začalo
odcházet - právě proto jsem si myslel, jenže těžko, to jsou takový ty kdyby - jak Vašek
odešel na Hrad a odešel vlastně dělat předsedu vlády, tak se rozprchlo OF, vlastně
osamotnělo. A tam zůstali ti Klausata a tyhle lidi. A začali cejtit, že tohle to je přeci
jenom jaksi neslučitelný, teda oni s tím disidenstvím. Proto oni začali zakládat novou
stranu a začali dělat liberální politiku. A oni, nezapomeňte, že to byli… to nejsou podle
mě ekonomové. Já si myslím, že to jsou bankovní úředníci tihle všichni, kteří věděli o
nějakým tom a tomhle, přečetli si nějakýho toho, já nevím... A ti vládli na Hradě, pořád
něco podepisovali, a šlo to do vlády... A oni založili stranu, Vašek furt, že teda
president. A oni přišli… protože ty první názory byly takový, že by se mělo udělat…
třeba já jsem říkal: "Od Gustáva Husáka dolů všem vzít všecko, co maj, dát jim 1300,-
KČ měsíčně a 1+1." Nelikvidovat je , nestřílet, ale takhle.
"Ne, to nejde! To je protizákonný!"
"Jaký zákony? Vždyť žádný nejsou."
"No to je protidemokratický!"
"Jaká demokracie? Tak zejtra bude demokracie a dneska tohle!"
Tak se to neudělalo. Tak tam byly dohady s tím, jestli Husák má mít ještě šoféra a
Vacek to dojednával, a takovýhle krávoviny. A do toho tihleti, že teda by se mělo tohle
hlídat. No to ne, to jsou bolševický názory. A přišel liberalismus, to je vono, housle, a
jedem. To prej bude krásný, každej se starejte o sebe. Protože věděli, že já když jsem
nahoře ve vládě, tak tam ať se postaraj, já se ve vládě taky postarám. No rozjeli to ve
velkým. Přišli ti Kožení a tihle chlapci, který zjistili tam je dírka, tam je, no potom,
jednou, atd. Takže, když tam byly nějaký tendence, že by se měly dělat nějaký kontrolní
orgány, no to ne, to není třeba. Tak dneska to nedokontroluje nikdo! No dá se to
samozřejmě hledat, ale uvědomte si, že tady žijou lidi, kteří mají třeba, já nevím,
stamilionový půjčky, z kterých nevrátili ještě ani korunu nikomu, ani státu. Vy když
budete dlužit za činži, tak vás vystěhují!
Různý věci se tam staly, kdy jsem si uvědomoval, že asi to bude trošku jinak, ta
demokracie. No a když bylo o tom, kdo půjde na Hrad, tak já jsem byl tenkrát vlastně asi
jeden ze dvou nebo ze tří, kterej říkal, aby tam nechodil Vašek, že parkety kloužou a že
by bylo lepší, kdyby tam šel pozdějc. Nestalo se, takže já jsem na ten Hrad nešel. Až
teprve, já nevím, 1. ledna nebo 2. ledna 1990 mě Vašek zavolal, jestli bych tam nešel. A
řekl dvě věci. Jestli chci velkou penzi a nebo jestli mu chci pomoct. Já jsem říkal, to je
přesně otázka, která k tobě patří, že víš, že já vlastně… Ale měl jsem říct tenkrát, že chci
velkou penzi i ti pomoct. Protože tu penzi do teďka mám podprůměrnou. Do této chvíle,
červen 1999, já nemám ani průměr penze. Na to se nedostalo. Na estébáky a na všechny
fízly a policajty se dostalo, ti všichni dostali. No nic. Tak jsem tam šel od toho ledna, a
on chtěl ode mě, abych mu tam dělal vlastně opozici. Kritiku toho, protože tam od
prádelny a šoférů všechno zůstalo z minulýho režimu, až po fízly, a pak se to všechno
postupně pomalounku měnilo. A třeba ten fízl, co tam dělal šéfa ochranky za bývalého
režimu, ten to tam dělá dodnes. Ale ten moment tenkrát, když to bylo, tak on Vašek se
samozřejmě změnil. Není možný, aby se nezměnil. To vidíte v každým člověku, který
se stane nástrojem nebo hříčkou médií a lidí, kteří si ho zbožněj. Protože tam babičky
klečely a líbaly, a to samozřejmě muselo ovlivnit i jeho. Ovlivnilo ho to a ovlivňuje ho
to dodnes. Není to možný jinak, každýho to ovlivní. Ale přesto jsem dodneska takovej
primitivní idealista, protože jsem si říkal, že ten národ po čtyřiceti letech toho bolševika,
že by se mu měl dát nějakej příklad. Aby se třeba vzal chléb a karafa vody a jezdilo se
třeba na Hrad tramvají a nebo taxíkem. A že ne, to samozřejmě nejde, protože… A tak
to šlo dál a začala auta. Říkal jsem, letadel tady máte v hangárech spoustu, tak to
přestříkejte třeba na oranžovo a budete s tím lítat ještě dlouho. Takže tyhle naivity
narážely samozřejmě a narážely, a to vlastně trvá dodneška. Protože taková "věrchuška",
která je, tak ta se chová jako kdyby vládla v Číně. Protože my máme obrovskej
Parlament, obrovskej Senát, obrovskej hradní aparát.
A tam se vůbec nevzala v potaz sociální přeměna, která v tomhle státě bude.
Nezaměstnanost a spousta těhletěch věcí. A tak se to tak šmudlilo pořád dohromady a
vlastně není došmudleno ani po deseti letech. Já jsem tam přišel v lednu a prostě v
květnu, červnu jsem odešel. Protože jsem říkal: "S váma ne," protože to já nemám
zapotřebí, a ani nechci. A taky to, ne jenom jakým způsobem to viděl ne jenom Vašek,
ale jak to viděli i ti poradci, který u něj byli. Tak jsem vlastně ani se nechtěl angažovat,
protože neumím řeči. Myslím si, představa moje je, že by to měli dělat vzdělanci a že by
to mělo bejt to nejlepší z národa, co by mělo reprezentovat stát. To se nepodařilo do
těchto chvil. Tady se nenarodila ani střední třída, natož takovej ten výkvět národa jaksi k
tomu, k té hostině vítězů, pozván nebyl. A tam je problém a pro mě taky byl. A byl to
ten problém, který mě vlastně odehnal. Já jsem pak udržoval kontakt hlavně s Olgou,
protože to byl člověk skvělej a vysoký morální hodnoty a vlastně neovlivněna ani tím, že
se stala First Lady. Ale pak vlastně jsem se stáhl, a do dnešních dnů nemám zájem a
nechodím na ten Hrad. Mně takový to žito, co se tam narodilo, jako: "Ahoj, co děláš?"
Tak to nechci, děkuji. To nemusím mít.

Který moment byl pro vás nejtěžší?

Nejtěžší? Já myslím, že se k tomu budu vracet, a že to je moment toho vyhození z
Barrandova. Já mám tady takovou výpověď, kde mám napsáno, že "jelikož jste byl
jedním z hlavních účastníků srpnových událostí a vámi natočený materiál byl vyvezen za
hranice Československé socialistické republiky, a byl použit protistátně, tak máte
výpověď". Ale dřív, třeba v roce 1956, když byly takovýhle ty čistky, tak se dávalo to, že
někdo šel na dva roky do střižny třeba. Já jsem ještě v té výpovědi měl dodatek, že na
celém území ČSSR pro vás není místo. No tam musím říct, že tenkrát skutečně v té době
jsem byl na vrcholu svý profese a nabízelo mně moc lidí, abych odjel. S lidma, se
kterýma jsem točil, do Francie, do Anglie. Ale nejel jsem z důvodů třeba takovejch, že…
no proto asi že matka, a zkrátka ne. A není to tím, jak třeba říkal pak Pavel Kohout, že na
emigraci je třeba odvahu. To já si myslím, že kdybych odjel za hranice, tak se nemohlo
stát, že žádnej českej kameraman doteďka nedostal Oskara. Takže to byl tenkrát pro mě
šok. Protože já jsem byl dítě Barrandova, protože já bych tam dneska byl, kdybych tam
byl, tak bych tam byl padesát let. Protože jsem tam byl od svých patnácti let. Takže
jsem si ještě myslel, no dobře, ono se to ještě změní a oni mě znova vezmou zpátky.
No a teď se to prohlubovalo, ti fízlové po mně už rukovali a už mě strkali. A tam, no
co je na tom nejtěžší. To, že jsem z takový ty chudý žižkovský dělnický rodiny a nemám
žádnou vysokou školu a něco takovýho, tak ta pýcha matky, ta byla v tom, že jsem
kameraman. Tak já jsem jí to tři roky neřekl, že mě vyhodili z Barrandova. Až teprve
pak jsem jí to řekl a najednou jsem viděl obrovský zklamání. Že jsem najednou... A má
to druhý dějství, to zklamání. Když jsem byl na Hradě a byl jsem ve všech těch
událostech v tom listopadu. Tak já nevím, třeba Lustig mně volal z New Yorku: "Ty
vole, já tě vidím, ty to tam děláš!" Takže jsem vždycky byl vidět. A teďka všichni lidi
… A pak moje matka na Žižkově: "Paní Milotová, on ten váš Standa, on to tam řídí."
Taky byla nadšená, když se jí každej ptal, co bude, zase jsme ho viděli v televizi! To je
takový to, to mediální, to strašný co jak zviditelní kohokoliv a udělaj z něj, během pár
dní, vlastně z vás udělaj osobnost, aniž byste jí byl. Takže jsem byl na Hradě, a tam jsem
se už objevoval v blejzru a takovejch věcech, a najednou jsem odešel. A to, když se moje
matka dozvěděla, od té doby přestala se mnou úplně komunikovat, vlastně až do své
smrti. To mě dost zatáhlo. Zasáhlo. Protože to zklamání, který jsem jí připravil, to
nemohla pochopit. Jako že "ty jsi zradil presidenta!" Já jsem říkal, no ne, já jsem hlavně
nezradil svoji výchovu, nebo svůj názor na věci.
"Ne, ty jsi zradil presidenta. To by ti táta neodpustil!"
A tak, když se mě ptáte na nějakej ten, tak dodneška samozřejmě, když si člověk
vzpomene na matku nebo na rodiče, že umírala někde raněná, že jsem prostě zradil
presidenta. Já jsem odešel. Tak to je odpověď.

Pravda nebo laska...

7. února 2019 v 22:51 | Pepa Nos |  Clanky osvetove



Neco o Americe...

7. února 2019 v 14:32 | Frank Hawkins |  Clanky jinych autoru
(Je to sice jen anglicky, ale pokud ctete pouze cesky, tak stejne nikdy nebudete vedet, kdo je kdo).

The 10 most destructive Americans of my 8 decades

Frank Hawkins is a former US Army intelligence officer, Associated Press foreign correspondent, international businessman, senior newspaper company executive, founder/owner of several marketing companies, & published novelist. He is currently retired in North Carolina.

By Frank Hawkins
America has undergone enormous change during the nearly eight decades of my life. Today, America is a bitterly divided, poorly educated, & morally fragile society with so-called mainstream politicians pushing cynical identity politics, socialism, & open borders The President of the United States is threatened with impeachment because the other side doesn't like him. The once reasonably unbiased American media has evolved into a hysterical left wing mob. How could the stable & reasonably cohesive America of the '50s have reached this point in just one lifetime? Who are the main culprits?
Here's a list of the 10 most destructive Americans of the last 80 years:

10) Mark Felt - Deputy director of the FBI, aka "Deep Throat" during the Watergate scandal. This was the first public instance of a senior FBI officially directly interfering in America's political affairs. Forerunner of James Comey, Peter Strzok, Lisa Page, & Andrew McCabe;

9) Bill Ayers- Represents the deep & ongoing leftist ideological damage to our education system. An unrepentant American terrorist who evaded punishment, he devoted his career to radicalizing American education & pushing leftist causes. Ghost wrote Obama's book, "Dreams of My Father.";

8) Teddy Kennedy - Most folks remember Teddy as the guy who left Mary Joe Kopechne to die in his car at Chappaquiddick The real damage came after he avoided punishment for her death & became a major Democrat force in the US Senate pushing through transformative liberal policies in health care & education. The real damage was the 1965 Hart-Cellar immigration bill that changed the quota system to increase the flow of third world people without skills into the US & essentially ended large-scale immigration from Europe;

7) Walter Cronkite - Cronkite was a much beloved network anchor who began the politicalization of America's news media with his infamous broadcast from Vietnam that described the Tet Offensive as a major victory for the Communists & significantly turned the gullible American public against the Vietnam War. In fact, the Tet offensive was a military disaster for the NVA / Viet Cong which was later admitted by North Vietnamese military leaders. Decades later, Cronkite admitted he got the story wrong. It was too late. The damage was done.;

6) Bill & Hillary Clinton-It's difficult to separate Team Clinton. Bill's presidency was largely benign as he was a relative fiscal conservative who rode the remaining benefits of the Reagan era. His sexual exploits badly stained the Oval Office & negatively affected America's perception of the presidency. In exchange for financial support, he facilitated the transfer of sensitive military technology to the Chinese. Hillary, a Saul Alinsky acolyte, is one of the most vicious politicians of my lifetime covering up Bill's sexual assaults by harassing & insulting the exploited women. She then peddled influence around the globe in exchange for funds for the corrupt Clinton Foundation. She signed off on the sale of 20% of the US uranium reserve to the Russians after Bill received a $500,000 speaking fee in Moscow. Their foundation, which supported the Clinton's regal lifestyle, received hundreds of millions of dollars from those who benefited from the deal. Between them, they killed any honor that might have existed in the dark halls of DC;

5) Valerie Jarrett - The Rasputin of the Obama administration. A Red Diaper baby, her father, maternal grandfather, & father-in-law (Vernon Jarrett who was a close friend / ally of Obama mentor Frank Marshall Davis) were hardcore Communists under investigation by the U.S. government. She has been in Obama's ear for his entire political career pushing a strong anti-American, Islamist, anti-Israeli, socialist/communist, cling-to-power agenda;

4) Jimmy Carter - Carter ignited modern day radical Islam by abandoning the Shah a& paving the way for Ayatollah Khomeini to take power in Tehran. Iran subsequently became the main state sponsor & promoter of international Islamic terrorism. When Islamists took over our embassy in Tehran, Carter was too weak to effectively respond thus strengthening the rule of the radical Islamic mullahs;

3) Lyndon Johnson - Johnson turned the Vietnam conflict into a major war for America. It could have ended early if he had listened to the generals instead of automaker Robert McNamara. The ultimate result was: 1) 58,000 American military deaths & collaterally tens of thousands of American lives damaged; & 2) a war that badly divided America & created left wing groups that evaded the draft & eventually gained control of our education system. Even worse, his so-called War on Poverty led to the destruction of American black families with a significant escalation of welfare & policies designed to keep poor families dependent on the government (and voting Democrat) for their well-being. He deliberately created a racial holocaust that is still burning today. A strong case could be made for putting him at the top of this list;

2) Barack Hussein Obama - Obama set up America for a final defeat and stealth conversion from a free market society to socialism/communism. As we get deeper into the Trump presidency, we learn more each day about how Obama politicized & compromised key government agencies, most prominently the FBI, the CIA, & the IRS thus thoroughly shaking the public's confidence in the federal government to be fair & unbiased in its activities. He significantly set back race relations between Americans by stoking black grievances & pushing radical identity politics. Obama's open support for the Iranian mullahs & his apologetic "lead from behind" foreign policy seriously weakened America abroad. His blatant attempt to interfere in Israel's election trying to unseat Netanyahu is one of the most shameful things ever done by an American president;

1) John Kerry - Some will likely say Kerry does not deserve to be number one on this list. I have him here because I regard him as the most despicable American who ever lived. After his three faked Purple Hearts during his cowardly service in Vietnam, he was able to leave the US Navy early. As a reserve naval officer, & in clear violation of the Uniform Code of Military Justice, he traveled to Paris where he privately met with the NVA / Viet Cong. He returned to the United States parroting the Soviet party line about the war & testified before Congress comparing American soldiers to the hordes of Genghis Khan. It was a clear case of treason - giving aid / comfort to the enemy in a time of war. We got a second bite of the bitter Kerry apple when as Obama's secretary of state, he fell into bed with the Iranian ("Death to America") mullahs giving them the ultimate green light to develop nuclear weapons along with billions of dollars that further supported their terrorist activities. Only the heroic Swift Vets saved us from a Manchurian Candidate Kerry presidency. Malishously using his wife's wealth Scum Bag Kerry financially destroyed the Swift Boaters through frivolous law suits. Ultimately we got Obama;


Dishonorable Mentions!(Just missed the list)

John Brennan -Obama's CIA director who once voted for Communist Gus Hall for president. A key member of the Deep State who severely politicized the CIA, he called President Trump treasonous for meeting with the president of Russia;

Jane Fonda - movie actress who made the infamous trip to Vietnam during the war in support of the Communists. She represents hard left Hollywood that has done so much damage to our culture; - HANOI JANE

Jimi Hendrix & Janice Joplin - Both revered entertainers helped usher in the prevailing drug culture but personally suffered the consequences. Karma's a bitch;

Robert Johnson /BET - Helped popularize ho's, bitches, & pimps while making millions on great hits such as "Jigga my Nigga", "Big Pimpin'", "Niggas in Paris" , & "Strictly 4 My N.I.G.G.A.Z" Many scholars within the African American community maintain that BET perpetuates & justifies racism by adopting the stereotypes held about African Americans therby affecting the psyche of young viewers through the bombardment of negative images of African Americans. Who can disagree?;

Arthur Ochs Sulzberger, Jr./The New York Times - Once the gold standard of American journalism, the paper always had a liberal tilt & occasionally made bad mistakes. As the years have gone along, the paper has slid further left. Today its virtually the primary propaganda arm of the increasingly radical Democrat Party. Still retains influence in Washington and New York;

George Soros - Jewish former Nazi collaborator in his native Hungary who, as a self-made billionaire, has poured hundreds of millions of dollars into left wing groups & causes. The damage he has caused is difficult to measure but it's certainly large. He has funded much of the effort to kill the Trump presidency.

Frank Marshall Davis -Anti-white, black Bolshevik, card-carrying Soviet agent. Probable birth father and admitted primary mentor of young Barack Hussein Obama.

We should add former Attorney General Eric Holder too.

Případ utýrání milovníka americké hudby

5. února 2019 v 15:00 | Vladimir Majer |  Clanky jinych autoru

Případ utýrání milovníka americké hudby

3.7.2016
České Budějovice - Před čtyřiceti lety, 6. července 1976, byl zadržen budějovický poštovní doručovatel, později hlídač Jiří Gans (*16. listopadu 1928, + 16. ledna 1990), na začátku sedmdesátých let zejména mezi mládeží známá postavička se silnými brýlemi, milovník anglosaské hudby. Ta u nás nebyla k sehnání, a tak si desky půjčoval od amerického kulturního atašé v Praze Roberta Warnera.
Jiří Gans zadokumentován...lupa-plus
V první polovině šedesátých let založil v Budějovicích Klub přátel hudby USA a s místní mládeží nahrávky poslouchali. V 70. letech patřil k hlavním postavám budějovického undergroundu.
Později na to draze doplatil…

Podle některých pramenů byl v dubnu 1976 obviněn z takzvaného narušování mravní výchovy mladých lidí. "Do tuhého" začalo jít krátce poté. 5. a 6. července téhož roku byl vytěžen vyhledavatelem StB, zadržen, 8. července obviněn z hanobení státu světové socialistické soustavy a jeho představitele a 9. července vzat do vazby. 2. srpna následovalo obvinění z vyzvědačství.

4. října byla jeho věc předána do Prahy. 6. ledna 1977 ho vyšší vojenský prokurátor obžaloval pro oba zmíněné trestné činy a ve dnech 14.-17. února 1977 s ním proběhlo hlavní líčení u Vyššího vojenského soudu v Příbrami. Ten mu uložil úhrnný trest odnětí svobody na patnáct let. Podle rozsudku se obžalovaný doznal s tím, že byl nespokojen s poměry v ČSSR, imponoval mu osobní styk s pracovníky cizího zastupitelského úřadu a možné zneužití jeho informací ke špionážním účelům si zpočátku neuvědomoval. 5. května odvolání prokurátora, který požadoval trest smrti, zamítl Nejvyšší soud. Gans se neodvolal.

Nadtitulek hanopisu.Případ "zrádce"

17. června 1977 vyšel v Jihočeské pravdě pod titulkem "Případ zrádce Jiřího Ganze" (i s tou chybou ve jméně…) a pod uvozujícím sdělením "Co vše se dělo pod patronací Ústřední zpravodajské služby Spojených států" celostránkový nepodepsaný článek.
Titulek z Jihočeské pravdy 1977.Zmiňuje iniciativu Hlasu Ameriky vyzývající k zakládání klubů přátel hudby USA a tvrdí, že Gans jej nikdy nezaložil, ale prohlásil se za jeho předsedu, přičemž si prý seznam členů vymyslel. V červenci 1964 pro ně údajně dostal z Ameriky členské průkazy, ale chodily mu i časopisy a třeba Newsweek… Z pošty, kde mu prý práce nevoněla, byl podle autora textu vyhozen - pro porušení listovního tajemství…

Článek popisuje Gansovy kontakty s atašé Warnerem, to, jak "podléhal ideologickému jedu amerického způsobu života" a zakládal v Budějovicích "neformální politické fórum mladých". "Pozdější protispolečenské akce a vystoupení právě těchto mladých lidí v letech 1968-69 byly završením kulturně politické práce dvou pánů - Warnera a Ganse," psalo se.
Kulturní atašé velvyslanectví Spojených států v Praze podle JP "pod rouškou oficiální imunity organizoval špionáž proti naší republice". K té také jeho spolupráce s Gansem přešla - ke sledování nálad, ale prý i dislokace leteckých útvarů v okolí města a jejich režimu, a Gans, nakonec prý agent s krycím jménem George, měl ochotně konat… "Cesta člověka, který se nikdy netajil svou nenávistí ke všemu socialistickému, skončila," psal neznámý autor.

Propaganda jela naplno a jak připomíná historik Petr Cajthaml z Ústavu dějin Univerzity Karlovy, národ se měl například z televize dozvědět, jak strana umí zatočit se všemi nepřáteli socialismu. Odvysílala proto propagandistický snímek Past v éteru. Vyšla "o něm" také špionážní detektivka Nejdelší noc…

Na svobodu se Gans dostal z Valdic až 12. září 1985, ve zuboženém stavu. Druhý den byl takřka z ulice převezen do nemocnice. Další léta dožíval v Léčebně dlouhodobě nemocných v Hrudkově a v domově důchodců ve Chvalkově. 16. ledna 1990 zemřel. 26. ledna byl zpopelněn u Otýlie a 26. ledna si urnu s jeho ostatky odvezla rodina do Děčína. Je uložena v kolumbární skříňce na hřbitově Škrabky.

Rehabilitace

Zcela jiný pohled než v článku z června 1977 podala Jihočeská pravda po převratu, 9. února 1990 pod titulkem Zrádce Gans. Mladí autoři Alena Kleinová a František Kotrba mimo jiné připomínají, že obviněný ze špionáže měl 12 dioptrií na jednom a čtyři na druhém oku… Poukazují na to, že hlavní líčení v Příbrami trvalo čtyři dny a nebylo veřejné.

Tehdy spoluobžalovaný Petr Č., odsouzený na 18 měsíců, v článku říká: Gans se přiznal ke všemu, naprosto rezignovaně tam prohlásil: Kdybyste mi dali rozsudek smrti, tak ho podepíšu, tak byl s nervama pryč…

Podle vychovatelů ve valdické vězici byl Gans klidný a vyrovnaný, s nikým neudržoval styk. Trestán byl za neustlané lůžko, nedodržování osobní hygieny a podobně.

Po 9 letech a 68 dnech byl propuštěn. Do konce trestu mu zbývalo 5 let a 297 dnů, spočítali autoři článku. 12. září 1985 byl pro něho první den svobody. Ale už 13. září byl podle záznamů sociálních kurátorek ONV nalezen nejmenovaným občanem vyhladovělý, zesláblý, dělala mu potíže chůze, udržování rovnováhy, obtížně mluvil. Lékař stanovil diagnózu - mozkovou příhodu.

Pobýval v léčebně v Hrudkově, v Domově důchodců ve Chvalkově. Tam ho navštívili Jiří Ruml a Jan Ruml, který o něm v nevydaném časopisu Sport napsal, že je zcela fyzicky i psychicky zničený člověk, odsouzený do konce života k tomu, aby se o něho někdo nepřetržitě staral. Je jednou z obětí tohoto režimu, který ve vzácné jednotě spoluvytvářejí také vyšetřovatelé, prokurátoři a soudci. Jejich činy vězí v obecné anonymitě mechanismu vlády mafie nad touto společností, uvedl Ruml.

Po převratu se osudu Jiřího Ganse věnovala i řada dalších textů. Velmi podrobně jeho případ popsala Tea Mucková Bc, v roce 2010 v diplomové práce o českobudějovickém undergroundu na Jihočeské univerzitě. Je dostupná na https://theses.cz/id/zhds5e/.
Ale zpátky k historii.
Vyšší vojenský soud v Příbrami 19. září 1990 zrušil odsouzení Ganse za hanobení a uložil mu za vyzvědačství 10 let. Vyšší vojenský soud v Táboře 20. srpna 1991 příbramský rozsudek zrušil a 17. prosince 1992 Jiřího Ganse obžaloby z vyzvědačství zprostil. Konstatoval, že v přípravném řízení s ním došlo k porušení procesních ustanovení, zejména pokud jde o podmínky obhajoby, v důsledku čehož lze výpovědi obviněného považovat za důkaz neúčinný "s ohledem na celý řetěz závažných procesních pochybení ze strany vyšetřovatelů StB".

(Pokračování pod titulkem Případ utýrání milovníka americké hudby II)
Zdroj: https://ceskobudejovicky.denik.cz/zlociny-a-soudy/pripad-utyrani-milovnika-americke-hudby-i-20160703.html

Poznamka R.H.: Autorem vyseuvedeneho clanku je Vladimir Majer. Jen mi to pripadlo smutne ironicke, v souvislosti s tim, jak dnes pokrytecti Cesi uctivaji Jana Palacha.

Cibulka s Wonkou neexistovali?

2. února 2019 v 16:54 | Ross Hedvicek
Byl jsem upozornen na clanecek Jana Sinagla na jeho webstrance - a jsem sokovan. I kdyz mne osobne Jan Sinagl nema rad, jsem nad veci a rad to zde zverejnuji, protoze mne cte daleko vetsi pocet lidi nez jeho a je nutno, aby tohle veslo ve znamost. Janu Sinaglovi dekuji a na svoleni se zverejnenim jeho poznamky jsem se ho neptal. Zasluhy mu nikdo nebere.

Poznamka R.H.: V Cesku to ocividne jde od deseti k peti a nebo spise k nule. Zamlcovat existenci Cibulky a Wonky neni uz jen obycejne darebactvi a pomsta Cibulkovi, ale naproste kulturne-historicke silenstvi! To jste tam vsichni uz uplni blazni a magori?

O pokrytectvi okolo Palacha…

1. února 2019 v 15:48 | Ross Hedvicek |  Clanky osvetove
Prave skoncil mesic bezuzdneho uctivani Jana Palacha u prilezitosti 50. vyroci jeho sebevrazdy. Nebylo mozno rano otevrit email, aby tam nebyla kazdodenni zaplava plactivych informaci, kapajicich touhou, aby uz Ceska republika konecne mela nejakeho hrdinu. Uznavam, ze to Ceska republika v tomto ohledu nema lehke - vhodni hrdinove jaksi nejsou. Cesko je geneticky bezcharakterni a priposrany narod a tech par vyjimek, kteri temi vyjimecnymi hrdiny byli, se jaksi… ehm… nekvalifikuji. Bud emigrovali a nebo jeste nejsou mrtvi. Hrdina, ktery jeste zije, by si mohl poustet hubu na spacir a poukazovat na to, ze prezidentem je komunisticky pro-rusky opilec a premierem je komunista, udavac a podvodnik - a to proste nejde…

A tak se narod musi spokojit s nekym, kdo byl sice psychicky labilni (ty cizi slova znamenaji, ze byl plus minus blazen), byl latentni homosexual ("ne, ze by na tom bylo neco spatneho", jak rikal Jerry Seinfeld), byl rusofil, ktery ztravil dobu "Prazskeho jara" na "brigade" v SSSR, velmi se zajimal o Marxe a marxismus a pochazel z komunisticke rodiny (matka clenka KSC, otec zemrel) - ale zato je spolehlive a prokazatelne mrtvy. Pripadne je mozne spolehlive mrtveho kandidata na hrdinu dale vyfutrovat fantasmagoriemi o pistol Browning v aktovce.

A ja potom dostavam v emailech fotky obtloustlych panimam, stastne se usmivajicich s kytici s trikolorou u hrobu Jana Palacha na Olsanech (pry) (oni ho nevratili zpatky na Vysehrad, co kdyby se rezim zase zmenil? a do Vsetat spatne jezdi autobus CSAD, tam taky ta urna byla) - nevim kdo to je, babu neznam, pry je to ministryne financi, ale je to nevkusne. Nechala se vyfotit i u hrobu Milana Paumera? Kde ma vubec Milan Paumer hrob? Na Vysehrade asi ne, asi se to tutla.

Prisla mi i kopie zpravy Krajske spravy SNB v Praze o vysetrovani pokusu o sebevrazdu Jana Palacha - vygooglujte si to, je tam spousta zajimavych informaci - napriklad vubec nic o imaginarni pistoli Browning, ktera by snad mela byt v nalezene aktovce, kterou obcane poslusne odevzdali SNB. Ale je tam treba o tom, jak tehdejsi studentsti vudcove Petr Pithart a Jan Kavan tento pripad sami iniciativne vysetrovali a na nic neprisli. Nebo to o Palachove nezajmu o devcata, ale velkem zajmu o Marxe - vazne.

A jak je to vubec s tim Vysehradem? Urcite jsem nekde videl fotku Palachova hrobu z Vysehradu, nekde vedle Hany Maskove, to byla krasobruslarka, to si nepamatujete. A nebyla nejaka tradice, ze hrdinove ceskeho naroda byli pohrbivani na Hradcanech v chramu svateho Vita? Nechapejte mne spatne, nehledam misto na hrobecek pro Karla Gotta, ale treba Milan Paumer by si neco takoveho zaslouzil a ten mel Cesko rad. A spolu s bratry Masiny byl hrdinstvim na urovni ceskych kralu. I kdyz treba Radek Masin (na rozdil od vice diplomatickeho Josefa Masina) by vas asi poslal do prdele i s chramem svateho Vita.

Takze se neda nic delat a vy Cechove svarni junaci se budete muset vypravit do Vsetat, na Olsany a nebo na Vysehrad a tupe se usmivat tam. Hrdinove proste nejsou. Jsou nedostatkove zbozi, dodavatele nedodali, odberatele neodebrali, ptejte se pristi tyden! A nemaji je ani v Tuzexu!