Září 2019

Boty prede dvermi…

18. září 2019 v 21:10 | Ross Hedvicek |  Nesouvisla zamysleni...
Uz je to par let, ale kdysi davno jsem sel navstivit sveho kamarada Zdenka Sevcika, zvaneho Cirin, ktery bydlel v Nove ulici v Kojetine, v jednom z tech zdenych druzstevnich cinzaku (dnes urcite uz soukromych) asi tak v patem patre, vytah zadny. A jak si tak supim do schodu, 15 schodu, dvoje dvere, zatocit doprava a dalsich 15 schodu a tak dale, tak uz v prizemi nebo prvem patre mi padly do oka prede dvermi tech bytu nastavene boty obyvatelu toho ktereho bytu, a znova a znova pred kazdym bytem. V te dobe uz jsem mel za sebou pres ctvrt stoleti zivota za oceanem a tohle jsem si nepamatoval a tak mi to bylo podezrele…

Bylo mi vysvetleno, ze si lidi proste nechteji delat bordel v byte, venku vsude blato a marast a hnuj a tak se jednoduse vyzouvaji uz prede dvermi.

Prislo mi to na mysl zrovna vcera, kdyz mi v baliku z Amazon prisly cerne gumaky, velikost 15, znacky Servus (zadne Barumky, Servus je Tommy Hilfiger mezi gumakama) a postavil jsem si je prede dvere a okamzite se mi vybavila ta predstava z ceskych cinzaku. Ne, nemam to na chozeni okolo domaciho zvirectva (zabijacky nedelame, i kdyz prasata nam tu prechazeji pres ulici kazdou chvili, zerou v lesiku na druhe strane lanyze), ale v trave se nam tu rozmnozily takove ostnate kulicky, nevim jak se to jmenuje, ale jak se to zapichne do nohy, tak to nejde vytahnout a taky tu mame hady (water snake, moccasin, blackie - nehodlam zkoumat, ktery je a ktery neni jednovaty).

Prikladam fotografii gumaku pred mymi dvermi - jako reminiscenci na Cesko.

Uznavam, ze to porad neni dokonale (ja jsem ten perfekcionista) a chybi tomu detaily. Takze se pri nejblizsi prilezitosti vypravim do vnitrozemi, kde jsou okolo Everglades farmy s konmi ci dobytkem a zakoupim, pripadne si vyptam kybl hnoje. Hnuj je konske ci hovezi hovno smichane se slamou - mne nedobehnete, ja mam zemedelskou skolu v Prerove.

A pokud ten hnuj uz bude moc suchy, tak pridame trochu vody, promichame a umelecky naneseme vrstvu materialu na ty moje prilis ciste a svitici se gumaky pred mymi dvermi a bude to DÉJÀ VU jako krava. Bude to takova romanticka (a aromaticka) a nyva vzpominka na Kojetin a pripominka, ze k tomu, abysme vedeli, kam vlastne jdem, musime napred vedet, odkud jdem a kde jsme byli. Ja to vim.


A tak je to v Cesku se vsim...

3. září 2019 v 23:36 | Frantisek Zela |  Clanky jinych autoru
Parkoviste u dalnice D1 u Kromerize...

No zvenku to vypada dobre...

Tak takhle tedy ne, soudruzi...

No a tak je to v Cesku se vsim...