Prosinec 2019

Prohlášení starosty Kojetína ze dne 15. 12. 2019

30. prosince 2019 v 19:07 Clanky civilizovane...
Datum: 30. 12. 2019 7:43:22

Předmět: Prohlášení starosty Kojetína ze dne 15. 12. 2019

Vážení spoluobčané, před časem jsem uveřejnil v médiích prohlášení, které bylo reakcí na rvačku skupiny cikánů v Kojetíně na náměstí, a které vzbudilo podstatně větší zájem veřejnosti, než jsem sám očekával. Učinil jsem tak poháněný obrovskou mírou vzteku a bezmoci. Vzteku proto, že jsem nenalezl dost sil strávit, jak účinně dokáže malá skupina darebáků pošlapat práci obrovského množství lidí, kteří v Kojetíně žijí, na své město nedají dopustit, mnohdy bojují s větrnými mlýny a nikdy svůj boj nevzdají. Bezmoc pramenila z nepochopitelných závěrů orgánů, od kterých očekávám, že budou vždy na straně dobra a zlo budou bez milosti trestat ...

Dovolím si uplynulých šest měsíců zevrubně zrekapitulovat. Prostořeký starosta v průběhu léta musel využít služeb právní kanceláře a obhajovat své výroky o společností opečovávaném etniku. Musel jsem vysvětlovat, z kterých že statistik vycházím obviňujíce cikány, že jsou líní, nevzdělaní, bez ctižádosti a řádně se nestarají o své děti. Gauneři, vyšetřovaní, tentokráte nikoli Pán Bůh, ale příslušný soudce ví proč, na svobodě, celý půlrok páchali další a další trestnou činnost. Násilnosti, krádeže, nezletilí za volantem, žádný problém z jejich pohledu, jede se dál. Chtěl bych preventivně zdůraznit, že až budu muset v dalším kole vysvětlovat, proč ve svých článcích neodděluji trestné činy od přestupků, je to jen proto, že na šaškárny při své extrémní vytíženosti já čas nemám. Když někdo sebere v obchodě krůtí stehno, zasluhuje bez pochyby pokárání, možná finanční postih a možná i analýzu, proč tak učinil a následnou pomoc. Když to samé ale udělá podvacáté, patří do díry, až tam, jak praví klasik, zčerná ! Opět preventivně - tento výrok nemá pranic společného s příslušností ke kterékoli z ras.. Vprostřed Adventu, kdy je velká většina domácností provoněna vánočním cukrovím, opět si po roce lámeme hlavu, jakým dárkem uděláme radost svým blízkým, se kojetínské náměstí znovu proměnilo v kolbiště, a teď prosím zpozorněte, těch samých rodných čísel ! Nikdo víc, nikdo míň.

Mediálnímu zájmu ta událost v ten den unikla ze dvou důvodů. Českem ten samý čas otřásla střelba v Ostravské nemocnici - závažnost této hrůzy samozřejmě nelze srovnávat s bitkou několika zběsilých cikánů, kteří si to navíc opět rozdali jen mezi sebou. Druhým důvodem, proč nikdo nic nestihl natočit, pořádně ani vyfotit a umístit na sociální sítě, je naprosto příkladná práce městských strážníků a policie ČR, pod jejichž okny se incident odehrál ( diví se mi někdo, když ve svých článcích poukazuji mimo jiné na sníženou inteligenci konkrétních etnik ? ). Městský a stejně tak policista na obvodním oddělení není zásahová jednotka. Jsou to chlapi, kterých úkolem primárně není za poměrně mrzký peníz jít proti zločinci se sekyrou v ruce. Tři z nich do toho šli, situaci výborně zvládli ( jeden se zraněním ), a po zásluze se jim dostane poděkování a společenského i finančního ocenění ze strany vedení města i policie.

Takto by mohl tento středně zajímavý příběh skončit, pokud by se nepřihodilo další ... Tři z agresorů byli zaarestováni a v Kojetíně nikdo nepochyboval, že jim k Vánocům popřejeme příjemný pobyt a komunikativní, empatické, v krajním případě něžné spolubydlící. Nikoli přátelé ! Netrvalo než pár hodin a, ještě jednou zdůrazňuji, příkladná práce policistů a státního zastupitelství byla zmuchlána a odhozena do koše soudcem ( možná soudkyní, nevím a vědět nechci ), který se vyprofiloval ve skalního fandu bojových sportů mimo oktagon a agresoři jsou díky jeho rozhodnutí opět svobodní občané a při své jednoduchosti zase o cosi sebevědomější. Drahý člověče, nikdy jsem doposud nebyl souzen, z doslechu jen vím, že pohrdání soudem je nepřípustné. Je fér, abyste věděl, že nepohrdám prací soudů obecně, tou vaší ale hluboce. Zjevně nejste o nic menší nekvalitou na trhu práce, než vaši chráněnci, jejichž předkové se vydali ze středoasijských stepí na dlouhou pouť vybaveni vpravdě vybraným chováním. Vaše postavení ambasadora pseudodemokracie je pravděpodobně neotřesitelné a já si svou plavbou proti proudu zadělávám na další potíže, považuji ale za důležité, aby veřejnost věděla, kdo fakticky stojí za budoucími dalšími násilnostmi, které lze očekávat.

Vážně by mě zajímalo, v kterém vysokoškolském skriptu či paragrafu zákona stojí, že je šest tisíc slušných lidí povinných čekat na to, až jedno z našich dětí srazí autem zfetovaný anebo nezletilý cikán, nerespektující vůbec nic a nikoho. Dopady vašeho pohrdání obyvateli Kojetína i prací policie jsou pro naše město vážnější, než sám dokážete ze své vyhřáté kanceláře posoudit. Jedná se přitom jen o několik jedinců, kteří navíc umocňují negativní obraz celé komunity, bez kterých by naše město bylo úplně jiné. Přes toto všechno přeji v duchu křesťanských tradic vám i vaší rodině podstatně klidnější prožití svátků vánočních, než jaké jste naordinoval obyvatelům Kojetína. A poprosím vás, až půjdete mezi svátky na procházku s malým synkem nebo vnučkou, a budete svědky podobných odporností, nad kterými jste aktuálně podržel palec, buďte korektní, nešetřete pohlavky, a v přítomnosti psychologa tomu dítěti vysvětlete, že je hysterické, protože zkrvavení lidé se sekyrami na náměstí jsou novou společenskou normou, kterou spoluvytváříte.

Milí spoluobčané, neklesejme na mysli, popřejme si vzájemně krásné Vánoce, které si v našem milovaném Kojetíně dokážeme užít, to dobře víme. Policistům popřejme, aby svou práci napříště vždy odváděli s pocitem, že má smysl. Firmě Fiskars, aby jejich výrobky v příštím roce kupovali pouze tesaři, dřevorubci a domácí kutilové … Na všeobecném blahobytu parazitujícím organizacím, které se tváří jako ochránci práv národnostních menšin, bych chtěl připomenout, až opět podají podnět k mému důkladnému policejnímu prošetření, aby měly na paměti, že seriózní zahraniční teroristické organizace, podílející se na útlaku většinové populace, se ke svým činům veřejně a velmi hrdě hlásí. Očekávám vás nejprve tedy u jednacího stolu. A poprosím, poslední den v roce, kdy každoročně s manželkou a svými dětmi navštěvujeme ZOO na Lešné, si vzpomeňte, že pavilon kočkodanů letos obejdu obloukem zahanben s omluvou. Tato zvířata totiž svátky vánoční stráví každopádně za mřížemi, přestože se po celý rok chovala naprosto kultivovaně. Pokoj lidem dobré vůle, v Kojetíně v konečném účtování zlo nezvítězí !

Leoš Ptáček, starosta města



Clement Machacek

20. prosince 2019 v 20:31 | Ladislav Chaloupsky |  Clanky jinych autoru
Dne 25. října 2019 zemřel ve věku 85 let Clement William Machacek, příslušník letectva Spojených států. Narodil se 28. září 1934 v texaském Granger. Díky rodičům hovořil plynně česky. Do armády USA vstoupil v roce 1953 nejdříve jako enlisted officer a pokračoval později jako commissioned officer. Z tisíců letových hodin ve vzduchu v různých letadlech strávil nejvíce ve strategickém bombardéru B-52. I když byl v důchodovém věku, navštívil mnohokrát Českou republiku a pomáhal příslušníkům AČR s počítači, angličtinou a odbornými leteckými záležitostmi. Stejným způsobem pomáhal posluchačům AČR na letecké základně Lackland. Jeho pomoc se neomezovala jenom na příslušníky AČR, ale i na zaměstnance jiných organizací, kteří byli pracovně v Texasu. Mnoho Čechů bylo překvapeno, když se dozvěděli, že vše dělal bez jakéhokoliv nároku na finanční honorář.

Důstojné rozloučení s Clementem proběhlo sedmého listopadu v New Braunfels, TX v rodinném kruhu a za přítomnosti jeho přátel. Jeho dcera Elizabeth ve vzpomínkové řeči shrnula jeho celoživotní dráhu a v závěru mu nejenom anglicky, ale i česky poděkovala za všechno co pro rodinu a přátele udělal. Jeho zeť připomněl jeho vojenskou karieru a zmínil se o jeho vysokoškolském vzdělání a některých odborných kurzech. Já jsem připomněl část jeho života, kterou jsem osobně poznal a jeho činnost ve prospěch AČR - viz dole.

Pietní akt proběhl o den později, v pátek osmého listopadu, se všemi vojenskými poctami na základně Sam Houston, kde je také na vojenském hřbitově pohřben.

Eulogy

I have known Clement for nearly thirty years. We met for the first time at the Defense Language Institute at Lackland Air Force Base in San Antonio in 1991, shortly after he came back from the First Gulf War. At that time I was one of the very first Czech military students at the institute and we soon became close friends. Clement helped not only me, but many other Czech students as well, with English on a regular basis. He also helped us understand and use the newfangled thing called a computer. In fact, he was always there to help us with anything we needed.

I learnt that his parents came from Bohemia and this was the reason that he spoke perfect Czech, in addition to Spanish, Russian, German and Tagalog. He spent most of his life in the military as a flyer, spending thousands of hours in the air all over the world on different planes, mainly the B-52. He took part in many missions abroad, including Vietnam.

For a short period of time he also worked for the Data Point Company as a computer specialist. As a commissioned officer, he was called on to take part in the Kuwait war, where he regularly met soldiers from Czechoslovakia and helped them extensively with everything they needed.

As I previously mentioned, he helped many Czechs during their studies in the USA. But he also provided a great amount of help to Czechs in the Czech Republic. For example, he delivered many lectures about US military culture, military terminology and expressions at the Defense Language Institute in the Czech Republic. He spoke to students in English, which was a very great benefit to them, and he could switch to speaking Czech when needed.

That is why in September 2011 the First Deputy of the Czech Minister of Defense and the First Deputy of the Chief of the General Staff personally awarded him a commemorative medal for his service.

I could not believe it when his son, CW, and his daughter, Charlene, informed me that their father was in a hospital in serious condition. Just two days before that, I skyped with him, and at that time he had just returned from his regular jogging. Unlike many other people at his age, he was fit and mentally bright.

I know he loved his children deeply and talked about them with me continually. This may come as a surprise to you, CW, Charlene and Elizabeth, but I know quite a bit about you both because he was very proud of you and loved to talk about you.

He used to give the majority of the crops from his garden to his neighbors and to a local retirement home. I was with him one time when he delivered his vegetables, and I was surprised that he was older than those who received them and expressed their gratitude.

We used to talk for at least an hour, three to four times a week on Skype. That was our normal. However, when I was on temporary duty in Iraq in 2008, we talked on Skype nearly every day. Those talks helped me to endure the difficult mission there. I must say that there was no area which he would not be able to cover, whether it was science, politics, world economics, literature, linguistics, to name just a few. He was the most knowledgeable man I have ever met.

He also embarrassed me many times. For instance, my wife and my daughter spent three weeks in San Antonio and we visited Sea World. There were many attractions and amusement park rides, such as a roller coaster and other gravity-defying and stomach-churning things that some people call "fun." My daughter asked me to take her on one of these rides, and I said, "No way!" Clement spoke up and said he would accompany her and guide her through this "fun", which he did, to my daughter's delight.

There really are no words to fully express how I will miss him. His lifetime of dedication and self-sacrifice serves as a monument to the exemplary man he was. His integrity, modest life and hard work will continue to inspire those who knew him. He has been my best friend and I will miss him dearly.

L. Ch.


Unava…

18. prosince 2019 v 15:33 | Ross Hedvicek |  Clanky civilizovane...
Napsal mi ctenar pod minulym blogem:

[61] Lx | Dnes v 5:58

A to zadny novy clanky nebudou ? Sakra co to je , Rosto ? To jsi zacal senilnet jako onehda Dobak ? Nebo jsi vysilenej z nove zivotni etapy a je toho na tebe nalozeno moc ? Tak zaloz nejakej novej cs-club ale prosim nepoustej tam debily , snad jsi se za tech poslednich tricet let dopatral vo cem to je ? Zacni neco delat, po tom vsem by to byla skoda kdyby jsi to ted , kdyz jde do finale ,zapich. A nemusim snad konstatovat , ze ta anonymita na internetu proti ktere jsi brojil, je snad jedine schudne reseni. Takze cekam ze me nekdo nekam na internet pozve.

Omlouvam se za svou spisovatelskou necinnost. Nove clanky budou, az mne zase neco poradne zaujme - a sebekriticky se priznavam, ze Cesko pro mne prestava byt zajimave a to tim vic, cim vic je jasne, ze Cesko neni schopno (a hlavne ochotno) se vymotat z komunistickeho mysleni. Napred jsme mysleli, ze ti Cesi budou tak za 10 let normalni. Nebyli a tak jsme si mysleli, ze treba za 20 let budou normalni. A zase nebyli a tak i pesimiste jako ja (pesimista je vlastne pouceny optimista se spoustou zkusenosti) doufali, ze za 30 let od udajneho "padu komunismu" budou Cesi normalni. A i tech 30 let uz uplynulo a zase nic!

Vzdycky jsem chtel si udrzet aspon castecnou ceskou identitu - geneticky nemuzu, legalne ani za nic, to je proti memu presvedceni, ale takovou nejakou mirne kulturni identitu - obzvlast, kdyz cesky mluvim a pisu dodnes lepe nez vsichni cesti "novinari" (o prostem "lidu" ani nemluve) dohromady. Jiste, ze s Ceskem mne vzdy bude spojovat misto narozeni, pripadne schopnost psat cesky, ale i ta moje ceska kulturni identita jde tech 30 let navzdory nadejim dolu a dolu a primo do hajzlu.

Nemyslim si, ze jsem zacal senilnet - ani Dobak nebyl senilni, u nej to bylo jen nasrani z prohraneho zivota - odtamtud plynula ta jeho nenavist. Je to jen unava. Pamatujete si tu pisnicku "lasko moje toulava, dej mi srdce kus, driv nez prijde unava, najmu ti kone a vuz"? Takze kone a vuz uz najimat nebudu, ale zvazuji zakoupeni nejakeho vetsiho RV a rozplynuti se v zapadu slunce mezi tim cervenym kamenim (jak rikaval Milan Rezabek) nekde v romantickych mistech nekdejsiho Divokeho zapadu. To jeste pro mne urcite kouzlo stale ma, zabijacka a slivovice a pivo uz ne.

CS-CLUB, ktery jsi vzpomenul, nebyl nikdy zrusen, porad existuje, ale s nastupem Facebooku a tohoto blogu (pres dva miliony ctenaru, ano soudruzi) se scvrknul a semtam do nej neco napise jen par skalnich pametniku. Pokud tam nejste, staci poslat email (vite co je email? To neni smska!) na adresu cs-club-subscribe@yahoogroups.com a uz jste tam. Pokud jste tam byli uz predtim, tak vam masinka odpovi, ze uz jste davno clenove - vsechno je zautomatizovano. Zahlcovat vasi emailovou schranku vam to rozhodne nebude.